Schválení vládní novely vysokoškolského zákona ve sněmovně předcházelo překvapující množství názorových střetů. „Bylo potřeba, aby se technické změny, které se za osm let od minulého zákona nasbíraly, dostaly do praxe,“ říká pro Radiožurnál předseda Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství, bývalý ministr školství Robert Plaga.
Zdroj: iRozhlas.cz
22. 11. 2024
Sněmovna schválila
vládní novelu vysokoškolského zákona. Je to dobře?
Je to dobře, protože na tu novelu se dlouho čekalo. Bylo potřeba, aby se
technické změny, které se za osm let od minulého zákona nasbíraly, dostaly do
praxe. Dlouho se čekalo i na řešení situace doktorandů. Je dobře, že novela
nyní posouvá jejich finanční zabezpečení do trošku smysluplnější roviny.
Mimo jiné se má změnit postavení akreditačního
úřadu, který by měl získat větší autonomii. Vítáte to?
Na začátku celého příběhu byla iniciativa
moje a mých kolegů z Národního akreditačního úřadu, že jsme chtěli zákon o
kvalitě vysokého školství. Bohužel musím říct, že z věcných návrhů tam
nezůstalo nic, a to, co tam zůstalo, je vlastně pouze zřízení nového úřadu. Je
tam ale řada rizik, která mohou znamenat, že od 1. července nový úřad fungovat
nebude.
Vy jste se nechal slyšet, že nezávislost úřadu
na ministerstvu školství není úplná. Můžete to vysvětlit?
Náš návrh požadoval plnit evropské
standardy tak, abychom nebyli poslední, kdo je neplní.
Bohužel z toho zůstalo něco, co sám ministr
sice označuje za první krok, ale já bych řekl, že to není krok dopředu k
nezávislosti, protože poslední poslanecký návrh poslanci načetli velmi
pokoutně. V podstatě je to přešlapování na místě, pokud to dokonce není krok
vzad.
Jak se dá pokoutně načíst pozměňovací návrh?
Hodinu před druhým čtením skupina
poslanců načetla pozměňující návrhy, přestože pan ministr ubezpečoval všechny
aktéry, že nepůjde cestou toho, že by to, co má udělat ministerstvo, tedy dát novelu
do připomínkového řízení, obešel.
Nakonec se tak ale stalo. Dal poslancům
pozměňovací návrhy, které oni načetli ve druhém čtení ke stávajícímu zákonu,
který je ve Sněmovně.
Která další rizika tam spatřujete?
Pozměňovací návrh vůbec neřeší zajištění
akreditací do budoucna. Celý systém si může sednout na břicho jako letadlo. A
to bohužel nikdo neřeší.
Největší riziko je, že nový Národní
akreditační úřad nebude dostatečně připraven a další půlrok nebo rok se bude
jenom tvořit bez toho, aniž by skutečně dělal to, co dělat má, tedy hlídal
kvalitu na vysokých školách a akreditoval studijní programy.
Váš mandát by kvůli novele neměl vypršet v
roce 2028, ale už v polovině příštího roku. Vy jste to označil za osobně
motivovaný útok. Proč to tak vidíte?
Pan ministr to sice popřel, ale v
kuloárech zní, že byl schválen lex Plaga. Možná tedy bude něco na tom, že
pozměňující návrh je motivován něčím jiným než nezávislostí Národního
akreditačního úřadu.
Jsou tam věci, které
odporují nezávislosti podle evropských standardů, přičemž v původním
návrhu našem i ministerském ještě z léta letošního roku bylo, že nového
předsedu bude vybírat nezávislá komise a že ministr bude její výběr
respektovat.
Najednou se tam objevilo, že ministr si vybere
ze tří nejlepších kandidátů, což je proti evropským standardům a vyvolává to
dojem, že ministr si chce nechat výběr ve vlastních rukou.
Budete se účastnit výběrového řízení?
Já jsem přesvědčen, že je to špatně.
Budu se samozřejmě ještě rozhodovat, ale v tuto chvíli bych se takto
nastaveného netransparentního procesu neúčastnil.
Úřad by měl nově akreditovat i programy
vyšších odborných škol. Je to tak správně podle vás?
Může to tak být. Věcně s tím problém
nemám. Spíš si myslím, že je paradoxní, že Rada Národního akreditačního úřadu
má skončit k 30. červnu 2025. Nesnese to odkladu a u vyšších odborných škol to
také nesnese odkladu, přestože s nimi neproběhla debata.
V pozměňovacím návrhu je ale napsáno, že tři
roky bude přechodné období, kdy bude zachován de facto stávající stav. To je
velmi podivné.
Podle zástupců opozičního ANO může být za
změnou snaha o umělé rozšíření kapacit vysokého školství. Co si o tom myslíte
vy?
Může to tak být, ale nemyslím si, že je
to všespásné. Asi to nebude hlavní motiv, protože vyšší odborné školy
navštěvuje zhruba 30 000 lidí.
Vyšší odborné školy mají svou roli v praktické
výuce a nemyslím si, že by mohly být zásadní konkurencí vysokých škol a zároveň
že by vyřešily problém, že máme málo vysokoškoláků. To znamená, že bez
financování vysokých škol, bez jejich masivní podpory se stejně neobejdeme.
Problém to tedy určitě nevyřeší.
Je správné zvyšovat počty absolventů vysokých
škol? Budou tím na trhu práce nějak zvýhodněni?
Nezaměstnanost mezi vysokoškoláky je
skutečně nejnižší. Investovat do vysokých škol tedy má smysl. A pokud chce
Česká republika být znalostní ekonomikou, tak musí pracovat na tom, abychom
měli dobře zafinancované nejenom regionální, ale vysoké školství.
O to jsem se jako ministr školství
čtyři roky snažil. I když první dva roky byl demografický pokles, stejně jsme
navýšili prostředky pro vysoké školy o 35 procent. A v tom se musí pokračovat.
Zároveň je naprosto legitimní po vysokých školách chtít větší kvalitu
absolventů.
Platí to stejnou měrou pro bakalářské i
magisterské studium? Poslední údaje z vyspělého světa, konkrétně tedy ze
Spojených států a také Velké Británie ukazují, že magisterské studium v těchto
zemích jsou většinou jen vyhozené peníze a ztráta času. Neměli bychom to brát
jako důležitý vzkaz?
Když se podíváme na to, co se děje u
generace Z a bude se dít u generace Alfa, tak rozhodně nás čekají změny ve
vysokoškolském vzdělávání. Proto myšlenku jednoletých a dvouletých cyklů anebo
tzv. mikrokreditů, modulů, jednoznačně vítám.
Velmi pravděpodobně se totiž v budoucnosti
bude vzdělávání skládat z menších celků. Budoucí generace budou šestkrát
sedmkrát měnit práci, protože budou zanikat pracovní pozice. Standardní dlouhé
vzdělávání se tak pravděpodobně bude týkat akademického a vědeckého směřování a
programy, které jsou profesní, by rozhodně měly být modulární.
Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.
0 komentářů:
Okomentovat