Představte si, že dostanete zadání, kde máte současně sledovat dvacet odlišných cílů, řídit se jedenácti klíčovými principy a to vše propojit s deseti oblastmi různých činností. Přesně v takové situaci se dnes nachází české školy. Jen proto, že jim stát není už dvacet let schopen srozumitelně sdělit, co vlastně za své peníze očekává. A nepomůže tomu bohužel ani nový rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, který promarnil příležitost kurikulum razantně zjednodušit.
Zdroj: Hospodářské
noviny 12. 2. 2025
Co
všechno mají školy učit? Na co všechno mají učitelé základních škol myslet,
když se vydávají do tříd, aby děti něco naučili?
Na dvacet
cílů vzdělávání uvedených ve školském zákoně, podle nichž mají učit děti např.
„účinně komunikovat a spolupracovat“ nebo získat „mravní a duchovní hodnoty“.
Musí myslet na jedenáct klíčových kompetencí, jako je např. „klíčová kompetence
k podnikavosti“ či „klíčová kompetence kulturní“. Musí myslet na tři
základní gramotnosti: „logicko-matematickou“, „čtenářskou“ a „pisatelskou“.
Musí myslet na tři průřezová témata jdoucí napříč předměty, jako je např.
„péče o sebe a druhé“ či „udržitelné prostředí“.
Pak je
tu deset vzdělávacích oblastí zahrnujících osmnáct vzdělávacích oborů,
mezi nimiž jsou všem známé školní předměty jako matematika či
fyzika nebo i méně známé jako „osobnostní a sociální výchova“,
obsahujících asi dvě stě očekávaných výsledků učení. A konečně musí myslet
i na katalog požadavků k jednotné přijímací zkoušce na střední školy z češtiny
a matematiky, který vydává státní agentura Cermat.
Vše se má
dohromady prolínat a vzájemně na sebe navazovat. Při výuce geometrie tak máme
myslet zároveň na logickou gramotnost a schopnost dětí spolupracovat, při výuce
pohybu litosférických desek třeba na rozvoj mravních hodnot, kompetenci k
podnikavosti a udržitelné prostředí. A do toho všeho máme připravit děti na
přijímačky, které se zaměřují na pouhé dva obory a zbytek státem definovaného
kurikula zcela pomíjejí.
A co
udělá MŠMT? Místo toho, aby tento galimatyáš zjednodušilo a alespoň některou ze
skupin vzdělávacích cílů vypustilo, přidalo do toho všeho novou kategorii –
základní gramotnosti. Nyní tedy bude paralelně vedle sebe existovat kupříkladu
„kompetence k udržitelnosti“, průřezové téma „udržitelné prostředí“ a
přírodopisné vzdělávací téma „organismy a prostředí“. Proč to musí být ve třech
různých šuplících, zůstává záhadou.
Přitom by
stačilo vyjít z cílů vzdělávání definovaných školským zákonem, tyto
rozpracovat na třeba osm až deset klíčových kompetencí a ty pak
rozpracovat již do zcela konkrétních znalostí, dovedností a postojů, které si
mají žáci ze vzdělávání odnést. Zbytek by byl na školách.
Byla by
zde tedy jasná vazba mezi každou konkrétní znalostí či dovedností, kterou si
žák ze školy odnáší, a mezi zákonem definovaným cílem vzdělávání. Nic by
nestálo bokem, nebyly by zde žádné paralelní „gramotnosti“ a „průřezová
témata“. Ani by stát školám neukládal učit obsahy typu přeměny hornin, které z
žádného ze zákonných cílů nevyplývají a které se v novém kurikulu objevují
zřejmě jen proto, že si je prosadil nějaký dostatečně vytrvalý přírodopisec.
Ne že
by revize nepřinesla i několik dobrých kroků – například byl znatelně
zjednodušen učební plán –,nicméně příležitost radikálně zjednodušit státní
zakázku pro obsah vzdělávání český stát promarnil.
Místo
toho budou školy muset opět honit několik zajíců najednou a za dvacet
let se budeme znovu divit, že se všichni rozutekli. Škoda.
Autor je odborník na školské právo
spolupracující se společností Scio
0 komentářů:
Okomentovat