Nedostatek školkových kapacit v dosahu patří k zásadním problémům při hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. A to je dnes silně rezonující téma.
Zdroj: Seznam
Zprávy.cz 20. 3. 2025. Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dostat
dítě do školky může být docela boj, to se nějak všeobecně ví. Zejména ve
velkých městech a jejich bezprostředním okolí vyžaduje zajištění
předškolního vzdělávání pro potomka mnoho trpělivosti, času, energie a nakonec,
když rodič rezignuje na pokusy o využití veřejných institucí, také peněz.
Chyby v plánování vzdělávacích kapacit nenasekalo Česko jenom
v oblasti středních škol. Problémy začínají už na úplném počátku
vzdělávacího procesu.
Protože
je ale oblast předškolního vzdělávání téměř výhradně v pravomoci šesti
tisíc českých obcí (školku jich zřizuje něco přes polovinu), chybějí
k této problematice ucelenější data. Stát se v tomto směru
nepřetrhne, i když lze pozorovat jisté pokroky. Ministerstvo práce
a sociálních věcí se například od roku 2019 snaží průběžně
aktualizovat analýzu dostupnosti školek. I v poslední verzi se ale
upřímně píše, že „závěry analýzy nelze jednoznačně použít k vyčíslení
přesného počtu chybějících míst pro děti předškolního věku“.
Zajímavý pokus přišel nyní od společnosti PAQ Research. Ta se pokusila zmapovat nabídku a potenciální poptávku po místech ve školkách na úrovni obcí a mikroregionů. První část této analýzy dospěla k závěru, že v Česku existuje 263 oblastí, v nichž by „školkové“ děti mohly zaplnit dvě a více tříd v mateřských školách. Na některých místech, zejména v okolí velkých měst, je převis tak velký, že by vyplnil i více než 10 nových tříd.
Nápadně to připomíná problém s kapacitami středních škol. Při pohledu na celou republiku to vychází. Míst ve školkách je přes 420 tisíc, do školek chodí asi 370 tisíc dětí. Kapacity zajištěny, není si nač stěžovat. Problém je v tom, že místa ve školkách jsou už dnes jinde než lidé. Zatímco v Praze a blízkém okolí je o místa ve školkách rvačka a bez problémů by se zaplnily nové kapacity, na Rakovnicku, které je vnitřní periferií Středočeského kraje, místa často přebývají. Podobně to vypadá i na jižní Moravě, v Plzeňském nebo Moravskoslezském kraji.
Předškolní
vzdělávání je ještě více než základní a střední závislé na místě, kde
rodiče žijí anebo pracují. A zatímco místa, kde lidé žijí a pracují,
se průběžně proměňují, velká část školkových kapacit zůstává na místě.
Realističtější rozložení kapacit by bylo velmi žádoucí a také by se mělo
vyplatit.
Stát se
trochu snaží. Od roku 2017 je povinný jeden předškolní rok, obce mají
povinnost se o nabídku a poptávku kolem školkových míst zajímat
a vycházet rodičům vstříc. Od letošního května vznikne obcím, které
nedokážou zajistit pro dítě místo ve školce, povinnost kompenzovat rodičům
náklady například na dětskou skupinu.
Jenže
mnohem větší úsilí by měly vynaložit samotné obce, zejména pokud jde
o vzájemnou spolupráci na vytváření školkových kapacit. Autoři studie
z PAQ Research uvádějí jako příklad dobré praxe Mateřskou školu Venkov,
která vznikla spoluprací několika obcí na Tišnovsku. Tamní svazek obcí dokonce
letos v září otevře další školku ve Vohančicích.
Ano,
vstupní investiční náklady na vytvoření nových míst ve školkách mohou být
vysoké, pro rozpočet jedné malé obce dokonce nedostupné. A dotace nejsou
vždy po ruce. Právě spolupráce obcí a sdílení podobných potíží se jeví
jako jediný možný recept na neduhy plynoucí z roztříštěnosti české
samosprávy – zvláště, když debaty o slučování obcí jsou zjevně politicky
neprůchodné.
Vytvářet
místa ve školkách přitom dává smysl. Dle loňské studie think tanku IDEA znamená jedno dítě
dodatečně umístěné do školky pro veřejné finance čistý přínos nejméně
46 tisíc korun ročně. Dostatečná kapacita školek znamená vyšší
zaměstnanost a časovou flexibilitu rodičů, nižší výdaje sociálního systému
a vyšší výběr daní a pojistného. V neposlední řadě se ukazuje,
že strávit dva roky či delší dobu ve školce znamená významně zvýšit budoucí
šance na kvalitní vzdělání, a tedy lepší pracovní zařazení. Zvlášť silně
to platí v sociálně znevýhodněných lokalitách, ale nejen tam.
Nedostatek
školkových kapacit v dosahu patří k zásadním problémům při hledání rovnováhy
mezi pracovním a osobním životem, což je dnes silně rezonující téma. Dávat
nedostatek školek v místech, kde lidé chtějí žít, do přímé souvislosti
s nepříznivým vývojem české porodnosti v posledních letech by bylo
spíše přehnané. Hlubší data o příčinách tohoto vývoje zatím nemáme, ale
jeden z faktorů to jistě být může. Není náhoda, že když projekt České
priority přišel s analýzou opatření, která by mohla porodnosti pomoci,
nejednou se v ní zmiňuje i zlepšení dostupnosti předškolního
vzdělávání. Stejný záměr je ostatně i součástí vládní Strategie rodinné politiky 2023–2030.
Jako
v mnohých dalších oblastech, i v případě předškolního vzdělávání
naráží Česko na své rezervy v oblasti sběru a analýzy dat. „Obce
nesledují demografické trendy a rozvoj rezidenční výstavby,“ píše se
v citované studii IDEA. Zároveň autoři upozorňují, že obce nejsou
bezprostředně motivovány místa ve školkách vytvářet, protože „dodatečný výnos“
z umístěného dítěte se v jejich rozpočtu příliš neprojeví, zatímco
náklady na vytváření kapacit leží z velké části na jejich bedrech.
Úprava kapacit v předškolním vzdělávání je v zájmu celé země a vyžaduje spolupráci napříč úrovněmi státní správy i samospráv. Nebude to lehké, ale vyplatí se to.
0 komentářů:
Okomentovat