„Děti, které se učí venku a chodí tam často, vnímají, že to je jejich místo, kde se cítí dobře, a v budoucnu ho chtějí mnohem spíš chránit,“ říká pedagožka a lektorka Justina Danišová, která stojí za iniciativou Učíme venku. Jak přínosná je pro děti výuka mimo školní lavice? Co je to Měsíc školních zahrad? A jak překonat rodičovské úzkosti a strach o děti?
Zdroj: Radiožurnál
17. 4. 2025
Kdo je nejčastěji proti? Jsou to vyučující, ředitelé, rodiče, nebo samotné děti?
Možná to zobecním. Nejčastěji je proti ten, kdo si to
nedovede představit a nemá zkušenosti s učením venku. Jakmile máme dílny pro
rodiče, pro ředitele, pro učitele a učitelky a necháme je to vyzkoušet, tak oni
najednou řeknou: „Aha, to vypadá takto. To mě nenapadlo.“ A všechny bariéry
sami jakoby přeskočí a najdou si cestu ven.
Takže musím říct, že před těmi sedmi lety, když jsme
začínali, bylo učení venku něco jako volno pro vyučující. Ti, kteří chtějí mít
méně práce, dát si takzvaně nohy nahoru, jdou s dětmi ven. Ale dneska už je to
vnímané jinak, za což jsme rádi. Je to běžná forma výuky a vyučující si ji může
vybrat, pokud chce vyrazit ven.
Jsou na to nějaké speciální
učebnice?
Pomalu vznikají. Máme metodiky, které si učitelky a
učitelé můžou buď u nás na webu stáhnout zdarma, nebo si pořídit tištěné. Včera
jsme zjistili, že náš venkovní slabikář, který už prvňáčky bere ven a učí je
číst a psát a pronikat do literatury ve spojení s přírodou, dostal schválení od
MŠMT.
Vzniká také nová prvouka, učebnice, která propojuje venek
a nějaké aktivní styly učení. A i teď, jak jsou změny rámcového vzdělávacího
programu, spousta ukázkových lekcí už směřuje vyučující ven. Z toho máme velkou
radost.
Jak časté jsou obavy „ale co
když se jim tam něco stane“? Anebo „co když bude pršet“?
To jsou výborné otázky. Máme takový pětitýdenní online
kurz pro začínající, a tam první týden řešíme tyto překážky a hledáme na ně
odpovědi. Čím jste zkušenější, tím déšť naopak berete jako „super, tak jdeme
udělat srážkoměr“. Jenom ho tam umístíme a budeme sledovat, kolik nám napršelo.
Pak jsou témata jako třeba
alergie, zranění, klíšťata. Když se bavíte se zkušeným vyučujícím, tak najednou
dostanete odpověď, že ve škole je mnohem větší nebezpečí, že si děcka něco
udělají. Zvlášť když máte nějakou dynamickou třídu, která pohyb potřebuje.
S alergiemi tam máme nějaké rady,
jak s takovým dítětem pracovat. A opravdu jeden z velkých benefitů je, že čím
častěji děti chodí ven, tím jsou zdravější. Jejich imunitní systém je silnější.
Jsou odolnější jak fyzicky, tak psychicky. My rodiče z nich někdy děláme takové
křehounké panenky, které toho moc nevydrží. A jsme moc rádi, že jsou tady
vyučující, kteří vědí, co ty děti vydrží, a dávají tím větší výzvy.
Postupná cesta
Je lepší jít s těmi dětmi na
dětské hřiště, nebo do lesa, když mám tu možnost?
Zase je to postupná cesta. Pokud mám novou třídu, neznám
ji, tak jdu raději někam do ohraničeného, bezpečného prostředí. Třeba školní
zahrada je geniální, ale za chviličku už to tam budeme mít okoukané, takže
vyrážet někam dál a třeba jednou za měsíc k potoku, do lesa, na louku nebo
třeba do nějakého muzea, protože jak se rozšiřuje naše sebevědomí venkovní
třídy, máme schopnosti dojít dál a mít tam hlubší zážitky.
Když půjde celá třída někam
do lesa, nebude tam rušit původní obyvatele? Nemůže na ně přijít hajný?
Většinou se třídou nejdeme do nějakého superhlubokého
lesa, většinou jdeme někam na okraj. A mně přijde, že čím víc chodíme ven, tak
u dětí rozvíjíme i citlivost k potřebám okolí – že tady jsou nějaké stromy, že
jsou tady zvířata a nějak se musíme chovat, protože jsme tu na návštěvě.
A když to řeknu nadneseně, i
trochu zodpovědnost za přírodu a za planetu?
Ano, je to jeden z velkých
benefitů, protože děti, které se učí venku a chodí tam často, vnímají, že to je
jejich místo, kde se cítí dobře, a pak v budoucnu ho chtějí mnohem spíš
chránit, než když je to jenom nějaká zelená kulisa, když mě rodič přiveze autem
a odveze autem ze školy domů.
Výchova obojživelníků
Říkáte, že chcete naplňovat
skutečné vývojové potřeby dětí a nenaletět výmyslům herního průmyslu. Zároveň
říkáte, že se chcete stát oblíbeným partnerem dětí. Když nechcete naletět
výmyslům herního průmyslu, můžete být oblíbeným partnerem dětí?
Ano, ideální rada pro mě, když jsem byla rodič, byla od
Julie Roberts. Řekla: „Schovejte katalogy, protože když nevidí, co všechno jim
trh nabízí, co všechno jim předkládá, tak po tom netouží.“
Když vyrazíte ven a ukážete, co všechno se dá dělat s
klacky, s provazem, jaký bunkr můžu udělat jednou pilkou, tak ta děcka se tím
nechají pohltit a potřebujete jim jenom tak lehce pomoct, něco s nimi třeba
začít stavět nebo tvořit.
Mám pocit, že jako rodič i jako učitelka mám k dětem
venku blíž. Stírá se role té dospělé, moudré, která všechno ví, a najednou jsem
parťačka a buď společně něco stavíme, hrajeme, nebo něco objevujeme.
A nevracíte se tímto také do
svého dětství, kde vám bylo dobře, i když jste říkala, že jste vyrůstala na
panelovém sídlišti? Chcete, aby děti chodily ven, aby když se jim něco stane,
aby to braly jako zkušenost… Přitom je ale pravděpodobně čeká velmi
digitalizovaný svět s umělou inteligencí. Je toto průprava i na ten svět, který
teď třeba jenom tušíme?
Musíme vychovat takzvané
obojživelníky, děti, které se budou dobře a zkušeně orientovat ve virtuálním
světě technologií, ale zároveň budou ukotvené v tom reálném světě. Protože
pokud nebudou znát reálný svět, tak ho nebudou chtít chránit, nebudou do něj
chtít chodit, vlastně jim na něm nebude záležet.
Takže proto u těch nejmladších dětí klademe důraz na to,
aby trávily hodně času venku, aby si všechno ohmataly, ochutnaly, aby zažily i
bolestivé chvilky. Když pak rostou, tak jim dáte třeba ty technologie, aby si
určovaly druhy, aby hledaly souhvězdí, aby pojmenovávaly vrcholky hor, aby se
uměly orientovat v terénu.
Mám dojem, že z nich pak vyrostou děti a dospělí, kteří
si budou umět vybrat, jakou technologii a kdy budou používat, a kdy naopak
půjdou odpočívat do přírody, protože se tam budou cítit dobře.
Které předměty se dají učit venku?
Jaké nároky taková výuka klade na vyučující? A chodí víc ven venkovské, nebo
městské děti? Poslechněte si celý
rozhovor!
0 komentářů:
Okomentovat