Markéta Hronová: Nadstandardy ve školství – za lepší výuku rodiče připlácejí soukromníkům. Stát nadané podporovat neumí

Rodičů, kteří chtějí pro své děti lepší základní vzdělání, než nabízejí běžné třídy, neustále přibývá. Neprojevuje se to jen v přetlaku na víceletá gymnázia, ale už při výběru základní školy. Pokud jim chtějí zajistit například intenzivnější výuku cizího jazyka, mohou využít soukromou školu nebo klasické třídy s rozšířenou výukou jazyků. Stále větší zájem je ale i o třetí variantu „na pomezí“. Tedy najít veřejnou školu, která spolupracuje s privátním subjektem. Ten pak za příplatek nabídne třeba hodiny angličtiny nebo logiky navíc.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 25. 3. 2025

 

Rodiče mají o takové třídy zájem a ředitelé škol v nich vidí způsob, jak podpořit nadané děti. Výsledkem jsou ale „dvourychlostní“ školy, kdy je jedna třída v ročníku standardní, zatímco do druhé chodí vybrané děti, které mají za příplatek výuku v některých směrech intenzivnější. Odborníci to kritizují. Pokud ale škola nastaví „nadstandard“ správně, Česká školní inspekce je v podstatě bezzubá. 

 

Jednou ze společností, která v Česku takový program organizuje, je Svět vzdělání. Spolupracuje s ním například Masarykova základní škola v Újezdě nad Lesy. Letos tam dostane už podruhé vybraných 22 prvňáčků šanci vzdělávat se ve třídě s posílenou výukou jazyků, matematiky či logiky. Musí ale projít talentovou zkouškou s odborníky ze společnosti Svět vzdělání.

 

Ta program připravuje na veřejných školách po celém Česku. Rodiče za takovou možnost platí od dvou do čtyř tisíc korun měsíčně podle lokality. Výuku navíc zajišťují její lektoři nebo učitelé z dané školy nad rámec své pracovní smlouvy.

 

Tomáš Blumenstein, dlouholetý ředitel organizace sdružující lidi s vysokým IQ Mensa a zakladatel Světa vzdělání, tak chtěl dát dětem šanci rozvíjet se. Nyní tuto konkrétní možnost nabízí šestnáct škol v Česku, v novém školním roce se otevře dalších devět nových tříd. Ředitelé škol, kteří program nabízejí, vnímají spolupráci se spolkem jako šanci, jak podpořit nadané děti. Pomoc státu je podle nich nedostatečná. 

 

„Pořád vymýšlíme, jak usnadňovat práci dětem, které mají speciální vzdělávací potřeby, ale často se zapomíná na děti nadané,“ říká ředitel Základní školy v Újezdě nad Lesy Libor Skala. Zájem o třídu s rozšířenou výukou byl loni velký, kdyby chtěli, naplní jich podle ředitele několik. „Někdo si možná může myslet, že tu vytváříme nějaké elity, ale já to tak nevnímám. Je to varianta, kterou každý může zkusit,“ doplnil.

 

Hodiny navíc mají žáci běžně v rozvrhu i dopoledne. Oficiálně mají volnou hodinu, kterou zaplní „kroužkem“, jenž představuje aktivity ze Světa vzdělání. Je to však trochu hra, jak vyhovět zákonu. Škola sama nemůže nabízet hodiny navíc a vybírat za ně peníze, spolek nebo jiná soukromá organizace ano. Jak se ale píše na webových stránkách Světa vzdělání: „Nadstandardní hodiny jsou nedílnou součástí rozvrhu, děti se jich účastní stejně jako zbytku vyučování. Přestože jsou formálně evidované jako kroužky, od ostatní výuky se z pohledu dětí nijak neliší.“

 

Česká školní inspekce dosud řešila jen případy formálního pochybení – například když kvůli nadstandardním hodinám škola podle vzdělávacího plánu nezvládla odučit ty povinné. Nyní se ale zabývala i tím, jak přesně školy se Světem vzdělání spolupracují. Problematické podle ní může být to, že obsazení speciální třídy může určovat soukromá společnost, a také dodatečné poplatky. „K poskytování vzdělávání nadaných žáků nejde přistupovat tak, že budou některé hodiny zpoplatněné. Ne každý si je totiž může dovolit platit,“ vysvětluje náměstek ústředního školního inspektora Karel Kovář s tím, že podpora talentovaných dětí by se v Česku rozhodně mohla zlepšit.

 

Náměstek ministra školství Jiří Nantl (ODS) souhlasí s tím, že by k rozdělování do tříd s běžnou a nadstandardní výukou za poplatek na veřejných školách nemělo docházet. „Od toho máme soukromé školství,“ míní. Blumenstein je přesvědčen o tom, že nedělá nic špatného. „Je to, jako když jeden rodič zaplatí dítěti hodinu v jazykové škole a druhý ne. Nebo když je na základní škole hokejová třída, za kterou rodiče také připlácejí,“ dává příklad. Sportovní třídy jsou ale obvykle zřízené podle speciálního paragrafu vyhlášky o základním vzdělávání.

 

Nantl říká, že by se měla otevřít politická diskuse o tom, jak nadstandardy, o které rodiče stojí, zajistit ve všech školách bezplatně.

 

Například Základní škola Slovácká v Břeclavi otevírala jednu první třídu se Světem vzdělání posledních šest let, letos se rozhodla ve spolupráci už nepokračovat. Tím, že v těchto třídách mohlo být jen 22 dětí, neúměrně stoupal počet žáků v těch paralelních. Hlavním důvodem ale je, že škola podle nynějšího ředitele zvládne nadstandardní výuku zajistit pro všechny žáky, a tak už není důvod využívat externí organizaci. „Jinak ale spolupráce se Světem vzdělání fungovala dobře, nezaznamenali jsme žádnou stížnost,“ vysvětluje ředitel Martin Janošek.

 

Angličtinu nově nabídnou pro všechny žáky od první třídy, osobnostní rozvoj zahrnou do třídnických hodin, a všechny děti budou mít příležitost zapsat se do kroužků Malý kutil a Logohrátky pro rozvoj logického myšlení. To je podle Nantla správný přístup. Ministerstvo školství letos připravilo reformu, která jde podobným směrem – právě angličtinu či výuku osobnostního rozvoje nově zavádí.

 

Odbornice na vzdělávací nerovnosti v Česku Jana Straková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy s kolegy před pěti lety zjistila, že třídu s rozšířenou výukou nebo alternativní třídu má zhruba třetina základních škol. Nejčastěji jde o alternativní, například waldorfské vzdělávání, které téměř vždy stojí na podpoře rodičovského spolku, podobně to funguje například s rozšířenou výukou jazyků. Někde se financuje přes spolek, jinde ji zařizuje soukromá společnost. Podobně jako Svět vzdělání funguje třeba organizace Toscool.

 

„Mně osobně připadá naprosto nepřijatelné, aby se v systému veřejného školství dostávalo kvalitnějších služeb dětem, jejichž rodiče si za ně připlácejí,“ říká Straková. Ministerstvo školství by podle ní mělo mít alespoň přehled o tom, jak takové nadstandardní třídy fungují a jak jsou financované. „V tuto chvíli se to neví, je to taková šedá zóna, která vytváří prostor pro praktiky, které nejsou přijatelné,“ míní.