Jakub Bronec: Doma děti neznámkujte. Psycholožka radí, jak správně reagovat na "slabší" vysvědčení

pátek 27. června 2025 ·

Vysvědčení není rozsudek, ale zpětná vazba. Přesto právě tento den mnohde určuje tón rodinného léta a často i vztah dítěte ke škole. Psycholožky varují před výroky, jež školáka znejistí, srazí sebevědomí či odradí od dalšího snažení. Místo srovnávání, výčitek a trestů doporučují rodičům empatický přístup a individuální podporu. Oceňte snahu, ptejte se na zážitky z roku a zohledněte osobnost, radí.

 

Zdroj: Zprávy.Aktuálně.cz 26. 6. 2025

 

Konec června je zkouškou nejen pro děti, ale i pro rodiče. Když se na stole objeví vysvědčení, otevírá se symbolické zrcadlo celého školního roku – a zároveň prostor pro důvěru, nebo zklamání. A přitom první reakce rodičů může rozhodnout, zda příští školní rok začne vaše dítě s chutí, nebo s odporem. Přesto se řada rodičů pod vlivem emocí uchyluje k poznámkám, které dítěti mohou ublížit více než samotná známka.

 

Psycholožka Šárka Miková a náměstkyně Asociace sociálních pedagogů Nicola Blábolilová upozorňují, že právě to, jakým způsobem na vysvědčení rodiče zareagují, formuje sebevědomí školáka, jeho motivaci i vztah k učení.

 

 

Věty, které motivují


Děti potřebují slyšet, že jejich snaha má smysl – a to i tehdy, když výsledek není dokonalý. Psycholožka Miková doporučuje především věty, které staví na důvěře, respektu a výhledu do budoucna.


Mezi takové například patří:

— "Jsem na tebe hrdý/á, že ses snažil/a."  Takto formulované uznání úsilí dává dítěti najevo, že není hodnoceno jen výsledkem.

— "Vysvědčení je jen jedna část toho, kdo jsi."  Pomáhá oddělit hodnotu dítěte od známek.

— "Z čeho máš největší radost? Co tě letos nejvíc bavilo?"  Podporuje sebereflexi a zaměření na silné stránky.

— "Je něco, s čím ti můžeme pomoci příště?"  Ukazuje, že dítě není na školu samo.

— "Díky, že jsi mi ho ukázal/a."  Posiluje otevřenost a důvěru mezi rodičem a dítětem.


Jak odbornice upozorňují, nejde o to vysvědčení přehlížet či popírat jeho důležitost, ale uchopit je jako příležitost ke společné bilanci, plánování a zejména navázání vztahu, který je silnější než známky.


"Vysvědčení je jen jedna část toho, kdo jsi. Pomáhá oddělit hodnotu dítěte od známek a připomíná, že dítě je celistvá osobnost se svými silnými i slabšími stránkami, zájmy, emocemi a charakterem. Známka není identita," říká Nicola Blábolilová.


Podle ní otázky "Z čeho máš největší radost?", "Co tě letos nejvíc bavilo?" podporují sebereflexi a zaměření na silné stránky. Takové otázky otevírají prostor pro rozhovor o tom, co dítě vnímá jako úspěch, a co ho motivovalo a často překvapí i rodiče, jak různorodé podněty děti ve škole vnímají.



Věty, které zabolí: co neříkat, i když to rodiče napadne


Naopak některé výroky mohou dítě srazit, znejistit, zbytečně vystrašit. Nejčastější chybou je srovnávání, dramatizace a poukazování na selhání.


Psycholožka Miková uvádí tyto typické příklady:

— "Tohle je ostuda."  Zahanbování ničí motivaci i vztah k učení.

— "Proč nemáš jedničky jako Anička?"  Srovnávání podkopává sebevědomí.

— "Tohle ti zničí budoucnost."  Vyvolává úzkost a pocit bezvýchodnosti.

— "To je tvoje vina."  Nese s sebou pocit bezmoci a odcizení.

— "Žádné prázdniny, budeš se učit celé léto."  Trestání oslabuje vztah ke škole i k rodičům.


Podobné výroky nevytvářejí prostor pro růst, upozorňují odbornice. Naopak, dítě se může uzavřít, přestat se svěřovat nebo přijmout, že "není dost dobré". Což je z hlediska jeho dalšího vývoje daleko horší než jakákoli trojka.



Každé dítě je jiné: Přizpůsobte reakci typu osobnosti


Podle Mikové je klíčem k vyvážené reakci na vysvědčení individuální přístup – jinak řečeno: reagovat podle osobnosti dítěte. Rodiče by měli sledovat, co dítě v učení skutečně potřebuje.

 

Autorka Teorie typů doporučuje:

Dítě s potřebou jedinečnosti a harmonie ocení, když mu připomenete, že jeho spokojenost a dobrý pocit jsou důležitější než výkon.

Dítě, které hledá kompetentnost, potřebuje slyšet, že mu věříte, že je schopné najít svůj směr a uspět.

Dítě zaměřené na stabilitu potřebuje klidný plán a konkrétní pomoc ujištění, že se v září opřete do učení systematicky.

Dítě s potřebou svobody je motivované, když má možnost volby a spojení učení s pohybem či hrou.


Tím, že rodiče reflektují osobnost dítěte, mohou posílit jeho vnitřní motivaci – tu nejcennější, kterou žádná známka nenahradí.



Škola není jen o výkonech


Podle sociální pedagožky a náměstkyně Asociace sociálních pedagogů Nicoly Blábolilové se české školství stále potýká s přehnaným důrazem na výkon a testování. Výsledkem toho bývá, že děti čelí extrémnímu tlaku, který se může projevovat například takzvaným "zamrznutím" při zkouškách. Mnohé z nich přitom selhávají ne kvůli neznalostem, ale kvůli stresové reakci mozek přepne do režimu "útěk, boj nebo strnutí" a dítě není schopné reagovat.


To platí nejen pro přijímačky, ale i pro běžné hodnocení. Dlouhodobé přetížení a nedostatek podpory v oblasti emocí může vést ke ztrátě motivace, frustraci a někdy i vyhoření už na základní škole. Právě proto je podle odborníků důležité, aby škola – a spolu s ní i rodina – rozvíjela nejen znalosti, ale také sociálně-emoční dovednosti – zvládání frustrace, sebeuvědomění, vytrvalost či empatii.



Co místo výčitek? Ptejte se, naslouchejte, plánujte


Odbornice rodičům školáků v poslední den školního roku radí: zeptejte se dítěte: "Co tě letos nejvíc bavilo? Na co jsi nejvíc pyšný/á?" Pomozte mu udělat si vlastní bilanci, vyzdvihněte silné stránky. Vytvořte bezpečný prostor, kde není chyba selháním, ale součástí procesu. Můžete se i společně domluvit na tom, jak přistoupíte k novému školnímu roku bez výčitek, ale s plánem a podporou.


Nabídněte pomoc tak, aby odpovídala jeho potřebám, vybízí psycholožka Miková. Někdo ocení společné čtení, jiný potřebuje klidný kout, další si raději o věcech povídá nebo je propojuje s hrou. To vše jsou legitimní cesty k učení a právě váš přístup může být základem pro důvěru i pokroky.



Ukažme dětem, že víc než známky nás zajímá jejich cesta


Vysvědčení je jen jedním z mnoha zrcadel, skrze která (nejen) rodiče na děti nahlížejí. Můžeme se na něj dívat jako na měřítko úspěchu anebo jako na pozvánku k rozhovoru. Dáme-li školákům najevo, že jim věříme, že vnímáme jejich úsilí, radosti i frustrace, máme šanci být pro ně skutečnými partnery na cestě za poznáním. A to je dar, který má podle odborníků větší hodnotu než jakákoli jednička, apelují odbornice.

 


 

Redakce Učitelských listů

přeje všem čtenářům krásné prázdniny a

hodně pohody a odpočinku!

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger