Při příchodu do páté třídy pozornost na první pohled upoutá vánoční stromeček ozdobený barevnými hrnečky. „Ráno jsme tu ještě neměli ozdoby, tak jsme to vyřešili takhle,“ pohotově odpovídá Tobiáš. Když po skončení hodiny češtiny paní učitelka přinesla ozdoby, děti se samy sebe zeptaly: Chceme je vůbec vyměňovat? „Pojďme hlasovat,“ okamžitě navrhla jedna z dívek. Vyhráli zastánci přezdobení stromečku z hrníčků na běžné vánoční ozdoby. Skupina vyměnila hrnečky, když někdo omylem ozdobu rozbil, někdo jiný hned přiskočil a bez řečí automaticky střepy zametl.
Zdroj: Hospodářské
noviny 22. 12. 2025
Základní
škola Chlum u Třeboně patří ke školám, které se cíleně snaží posilovat v
dětech odolnost a tím je také vést ke kreativnímu myšlení, umění řešit
problémy a nezhroutit se, když něco nejde úplně podle jejich plánů.
A na
první pohled to bylo vidět nejen u vánočního stromečku, ale i v hodině češtiny,
kterou měly Hospodářské noviny možnost navštívit.
Učitelka
Monika Bočková rozdá žákům kartičky s vyjmenovanými slovy po M. Žáci je mají za
úkol seřadit, a protože už je to opakování probrané látky, mají pak říct, jaké
slovo jim dělá největší problémy. „Paní učitelko, mně jedno slovo chybí,“
přihlásí se Ema. A přidávají se i ostatní – tento drobný chyták čekal na
všechny. Děti měly přijít na to, že jim jedno slovo chybí, přijít k učitelskému
stolu, najít ho a zařadit do svého seznamu.
A
učitelka se ptá – věděly jste hned, co dělat? Proč vám to tak trvalo, asi
jste nečekaly, že byste tam nějakou chybu měly hledat a musely jste
přemýšlet, že?
„Děti, a
proč se učíme vyjmenovaná slova?“ pokračuje. „Abychom uměli správně psát bez
chyb. A abychom dostali dobrou práci, když o ni budeme žádat,“ odpovídají žáci.
U dalšího úkolu mají po třídě hledat kartičky s příslovími a ze tří možností
vybrat, jaký je jejich význam. Učitelka je ujišťuje, že nemusí vše vědět, stačí
odhadnout, a že se nic nestane, pokud nenajdou všechny kartičky. Na konci
aktivity si pak společně prošli správná řešení a Bočková se ptá: „Může se stát,
že někdy nedokončím úkol, i když se snažím?“ Děti souhlasně přikyvují, právě si
to vyzkoušely.
Česká
školní inspekce sestavila publikaci, v níž ukazuje dobrou zkušenost škol s
posilováním odolnosti žáků. Vychází z hospitací inspektorů a z dat
mezinárodního šetření PISA. Z posledního šetření v roce 2022 totiž vyplynulo,
že čeští žáci patří k těm méně odolným v Evropě – častěji prožívají stres,
nejistotu a obavy z neúspěchu.
Inspekce
proto chtěla poradit školám, co lze dělat, aby dětem pomáhaly zvládat
zátěž, jak se učit z chyb a rozvíjet vnitřní rovnováhu. Klíčovou roli
hraje prostředí, které kombinuje důvěru, jasná očekávání a respekt. Školy,
které s rozvojem odolnosti pracují vědomě, pomáhají žákům nejen zvládat školní
nároky, ale i lépe reagovat na zátěž, změny a nejistotu mimo školní lavice.
Nezhroutit
se z pětky
Ředitelka
chlumské školy Patricie Vondrková do školy nastoupila před čtyřmi lety s jasnou
vizí – škola stagnovala a ona ji chtěla posunout, přijít s moderním vzděláváním
zaměřeným na to, aby děti byly kreativní, uměly řešit problémy, nebály se
přijít s něčím inovativním. Před nástupem do Chlumu dvacet let vedla jazykovou
školu. „Uvědomila jsem si, že to, jak umím anglicky, vůbec nebylo zásadní.
Zásadní byly měkké dovednosti, proto jsem se na ně chtěla zaměřit i u nás ve
škole,“ vysvětluje Vondrková.
Oslovili
organizaci Schola Empirica, která školám pomáhá právě měkké dovednosti rozvíjet
na základě vědecky ověřených metodik. V Chlumu se jejich rozvoji věnují už rok
a půl v normálních, ale speciálně i ve třídnických hodinách. Po roce a půl už
mají děti tyto dovednosti tak zažité, že se postupně chystají systém
třídnických hodin trochu pozměnit. Zatím hledají, jak je nově nastavit.
Základní
škola Chlum u Třeboně umí v dětech posilovat odolnost
„Učíme
děti naslouchat, prezentační dovednosti, kreativní myšlení, spolupráci,
pozitivní přístup. A já mám z toho obrovskou radost, protože se to začíná
projevovat,“ popisuje Vondrková s tím, že dříve žáci často mluvili o tom, jaké
mají splíny. Teď ale mají pocit, že když jim není dobře, mohou s tím něco
udělat. Když dostanou špatnou známku, nezhroutí se, ale vědí, že mají možnost
si ji opravit. Že to není konečná, ale spíše výzva k akci. „Děti mi říkaly,
jaký je pro ně stres říkat před třídou básničku. I já sama si to pamatuju. Tak
to trénujeme a myslím, že současní deváťáci dnes prezentují lépe než já,"
vypráví. Zvládnou odmoderovat školní akci, mluvit do televize nebo rádia.
Umí také
bez problému vysvětlit, co jsou to měkké dovednosti, s čímž mají problém
leckteří dospělí: „Umění vyřešit problém. Že si umím vždycky poradit. Naučil
jsem se, co je to vést skupinu. Týmová práce. Kreativní myšlení. Umět
prezentovat svoje nápady,“ sypou děti bez váhání odpovědi.
Žáci mají
také školní parlament, v rámci participativního rozpočtu třeba rozhodují o tom,
co si koupí nebo jaké organizaci přispějí penězi vybranými na školním jarmarku.
A ředitelka Vondrková považuje za součást výchovy k odolnosti také to, že žáci
skládají v 9. ročníku cambridgeské zkoušky na úrovni B1. „Musí se na zkoušku
speciálně připravovat, i když se jim třeba nechce, je to výzva, které se musí
postavit,“ přibližuje.
Pro
odolnost žáků je důležité také prostředí – jaké mají nastavené vztahy s
učiteli, ale i s rodiči, a jestli jsou „v pohodě“ také učitelé. Tedy i oni musí
být odolní. V Chlumu mají supervizorku v rámci projektu Člověka v tísni, která
pomáhá učitelům zvládnout všechny povinnosti včetně zvládání náročných situací
třeba s komplikovanými kolektivy. Učitelé s ní mohou bez obav řešit všechny své
těžkosti. „Přijde mi to skvělé, protože některá selhání se těžce
přiznávají ve sborovně,“ říká Vondrková.
Svou
„terapeutickou“ skupinku mají i asistentky, které na škole působí čtyři.
„Napeču, uvařím dobrou kávu a sdílíme své těžkosti. Snažíme se si navzájem
poradit, i když je to těžké, protože každé dítě je úplně jiné a má odlišné
potřeby,“ říká vedoucí asistentka Lenka Urbanová. Ze začátku bylo náročnější
rozmluvit se, proto si pomáhají speciálními kartami.
Důležitá
součást je také komunikace s rodiči. Zavedli proto takzvané rodičovské kavárny,
kde se několikrát do roka schází a probírají témata, která je trápí. Jako třeba
jak mají svým dětem pomoci při učení nebo jak zlepšit jejich psychické
rozpoložení. „Pomáhá jim to, navzájem se utvrdí v tom, že podobné problémy
neřeší sami, což jim pomůže,“ říká ředitelka.
Zároveň
mají tripartitní třídní schůzky a uzavírají trojdohody učitel–žák–rodič, které
podle ní fungují skvěle, vtahují rodiče aktivně do dění.
Otevřené
dveře
Chlum je
malá škola, byť devítiletá. Mají necelých 160 žáků, což znamená, že nedosáhnou
na školního psychologa, na něhož mají nárok školy až od 180 žáků. „To nás velmi
trápí,“ říká ředitelka.
I u nich
na škole se objevily případy, kdy děti řešily závažné psychické problémy. Ve
spolupráci s rodiči i odborníky se je ale nakonec podařilo vyřešit. Chybějícího
psychologa tak trochu nahrazuje vedoucí asistentka Urbanová a metodička
prevence a zároveň učitelka informatiky a fyziky Tereza Suchá. „Neřekla bych
úplně nahrazujeme, ale jsme taková kotva. Mohou přijít, máme otevřené dveře. A
chodí, opravdu se nebojí zaťukat na dveře. Trochu funguje davový efekt, když
jde jeden, přijdou další,“ popisuje Suchá.
Suchá má
praxi z probační a mediační služby, kde dříve pracovala, a mediaci používá i
při řešení konfliktů ve škole. „Děti sedí u stolu naproti sobě, musí
pojmenovat, kde se stal problém, mluvit o svých emocích a říct tomu, kdo
na ně zaútočil, jak se cítily, proč to vlastně vzniklo,“ popisuje Suchá. Když s
mediacemi začali, bylo pro žáky těžké mluvit o svých emocích, nyní je to prý už
záležitost na pár minut. Většinou odchází s tím, že je problém vyřešen.
Snaží se
o pěstování vztahů mimo třídu a vybudovat si u žáků důvěru. „Dává to smysl.
Když jsou zvyklé chodit si popovídat i o celkem běžných věcech, je větší
pravděpodobnost, že přijdou, když budou mít opravdu velký problém,“ říká Urbanová.
Někteří učitelé si s dětmi tykají, jiní ne. Třeba Tereza Suchá je místní a
většinu dětí zná od miminka, přijde jí to tak přirozenější.
Rozdíl
mezi dětstvím na základní škole v Chlumu, které prožila ona, a současností vidí
obrovský – dětství mění digitální zařízení, mobily, počítače, informace jsou
dostupné. „Věci, které jsme si my vyříkali na hřišti, si dnes děti vyříkávají
na sociálních sítích,“ popisuje. Děti z prvního stupně mají mobilní telefony o
přestávce zakázané, na druhém už ne. „Nejsem zastánce zákazů. Je to věc, kterou
používají denně, měly by vědět, jak to dělat a jak ji využít, a nenechat
se tou technologií zneužít. Je to velké téma v rámci kyberbezpečnosti, o které
s nimi mluvíme,“ říká Suchá.
Řeší,
kolik času strávily scrollováním na sítích, jak snadné je nechat se lapit
algoritmem a kolik času tím ztrácíme. „Ale zakazovat znamená vytvořit
prostředí, kde se za porušení zákazu bude trestat, a to mi přijde jako
nesmysl,“ míní.
Za sníženou
odolnost dnešních dětí mohou podle ní také rodiče, kteří byť mají ty nejlepší
úmysly, děti vědomě odolnosti zbavují. Vyšlapávají jim cestičku. „Když má dítě
problém se spolužákem, řeší to rodiče. To samé s učitelem. Místo toho, aby
nechali dítě vyřešit problém samotné a byli spíš oporou v konfliktu než jeho
přímým účastníkem. Pokud budu dítěti každý den připravovat tašku do školy, tak
si ji v devítce najednou nebude umět připravit samo,“ říká.



0 komentářů:
Okomentovat