Digitální karta žáka a Digitální karta pedagoga: dva kroky ke snížení administrativy a lepším datům ve vzdělávání

České školství dnes pracuje s obrovským množstvím dat o žácích i učitelích. Tato data jsou však roztříštěná, opakovaně přepisovaná do různých výkazů a jen obtížně využitelná pro řízení vzdělávací politiky. Výsledkem je vysoká administrativní zátěž škol a zároveň nedostatek kvalitních podkladů pro rozhodování státu.

 

Zdroj: Učitelská platforma 17. 2. 2026

 

Řešením mohou být dva vzájemně provázané digitální nástroje, a to Digitální karta žáka a Digitální karta pedagoga, které společně umožní snížit administrativu ve školách a zároveň přinést smysluplná data o fungování vzdělávacího systému.

 

 

Digitální karta žáka: data jednou, využitelná všude

 

„Digitální karta žáka představuje centrální, státem garantovanou evidenci vzdělávací dráhy dítěte, která není vlastněna jednotlivými školami a není další lokální databází. Je službou státu dětem, rodičům i školám,” vysvětluje výhody digitalizace ve vzdělávání předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová.

 

Dnes vzniká největší administrativní zátěž při přechodech mezi stupni vzdělávání (MŠ–ZŠ–SŠ–VŠ), při stěhování dětí, při práci s podpůrnými opatřeními nebo při komunikaci se sociálním a zdravotním systémem. „Stejné údaje se opakovaně přepisují do různých výkazů a systémů,” konstatuje s poukázáním na zbytečnou a opakující administrativu člen výkonného výboru Učitelské platformy Jan Kuzebauch.

 

Digitální karta žáka staví na principu „jednou a dost“. Data se zadávají jednou a dále se bezpečně přenášejí. To umožní omezit nebo zcela zrušit řadu výkazů a hlášení, snížit chybovost a uvolnit kapacitu škol pro práci s dětmi.

 

 

Přínos pro školy a ředitele

 

Z pohledu škol znamená Digitální karta žáka zásadní změnu:

— školní matriku zřizuje a spravuje stát, nikoli škola,

— škola má přístup pouze ke svým žákům,

— dokumentace, doporučení školských poradenských zařízení a historie podpůrných opatření se přenášejí automaticky,

— systém hlídá lhůty a návaznosti.

 

„Ředitelé a vedení škol se tak mohou více věnovat pedagogickému vedení, podpoře učitelů a adaptaci dětí, nikoli administrativě,” dodává členka vedení Učitelské platformy Petra Rakoušová.

 

 

Digitální karta pedagoga: méně papírů, více přehledu

 

Digitální karta pedagoga doplňuje systém o jednotnou evidenci profesní dráhy učitele. „Umožňuje soustředit na jednom místě údaje o kvalifikaci, dalším vzdělávání, praxi či specializacích,” dodává členka vedení Učitelské platformy Dana Ticháčková.

 

Pro školy znamená konec opakovaného dokládání stejných informací, pro stát pak přehledná a agregovaná data o učitelské profesi, která dnes chybí například pro plánování dalšího vzdělávání, řešení nedostatku učitelů nebo cílenou podporu škol v jednotlivých regionech.

 

 

Data pro řízení systému, ne pro kontrolu jednotlivců

 

Digitální karta žáka i Digitální karta pedagoga vytvářejí kvalitní datový základ pro řízení vzdělávací politiky, aniž by sloužily ke sledování či hodnocení jednotlivých dětí nebo učitelů. Data jsou využívána agregovaně a anonymizovaně pro plánování, vyhodnocování opatření a nastavování podpory tam, kde je skutečně potřeba.

 

Časté obavy lze proto jasně vyvrátit:

— nejde o sledování jednotlivců, ale o řízení systému,

— přístup k datům je rolemi omezený a auditovatelný,

— školám se práce nepřidává, naopak se ruší celé skupiny výkazů a ručních přepisů.

 

 

Šance na modernější a spravedlivější školství

 

Digitální karta žáka a Digitální karta pedagoga představují konkrétní a realistický krok k modernímu vzdělávacímu systému, který je méně zatížený administrativou a lépe řízený na základě dat. „Pokud chceme řídit vzdělávání moderně, musíme ulevit školám a vytvářet na úrovni státu nástroje vedoucí k zefektivnění procesu řízení i vzdělávání,” uzavírá člen vedení Učitelské platformy Josef Halama. „Místo další administrativy tak mohou školy získat to, co skutečně potřebují: čas na vzdělávání dětí a podporu učitelů,” dodává Halama.