Markéta Hronová: Experti našli recept na nejlepší školství: opak českého systému. Čím se inspirovat?

Co dělají státy, které mají skvělé výsledky v mezinárodních testech svých žáků, jinak a čím by se od nich ostatní státy měly inspirovat? Na to se podívali vědci z Cambridgeské univerzity, kteří zanalyzovali 14 úspěšných zemí a vytipovali, jaká opatření pomáhají a jaká vzdělávání naopak brzdí. Řada z nich souvisí s tím, jak jsou nastavené požadavky státu na to, co mají školy žáky naučit – tedy osnovy. Pro Česko jsou to cenné postřehy, protože právě řeší jejich reformu. Co dalšího experti doporučují?

 

Zdroj: Hospodářské noviny 15. 1. 2026

 

Podle odborníků se původní varianta reformy osnov příliš nepovedla a ministr školství nyní musí rozhodnout, zda ji upraví a vypustí do škol, nebo stopne a radikálně předělá. 

 

Studie zveřejněná loni v listopadu přitom ukázala, že úspěšné vzdělávací systémy školám striktně a jasně nařizují, co přesně se má ve školách učit a jaké množství hodin daným předmětům či tématům věnovat. Což je tedy přesný opak toho, co se nyní chystá v Česku. 

 

„Specificky definovat, co přesně se má ve školách učit, je důležité pro srozumitelnost, zajištění plynulé návaznosti učiva a podporu rovnosti ve vzdělávání,“ zdůrazňuje studie. Pokud je obtížnost výuky ve všech školách nastavená zhruba stejně, rozdíly mezi školami se vyrovnávají a snižuje se tak závislost na zázemí rodiny. Stejně náročné požadavky na cíle výuky zároveň zajišťují, že učitelé budou udržovat vysoká očekávání i u znevýhodněných žáků, na které jinak kladou nižší nároky.

 

Mezi země s jasně definovanými požadavky státu na výuku podle studie patří Singapur, Estonsko, Polsko, Francie, a kanadské Ontario. To sice nemá osnovy až tak specificky dané, ale má velmi kvalitní učebnice. Právě učebnice jsou faktorem, na který podle odborníků v Česku často zapomínáme. „Přitom hlavně na tom, podle jakých materiálů učitelé učí, velmi záleží,“ připomíná Silvie Pýchová, šéfka Partnerství pro vzdělávání 2030+.

 

Naopak systémy s méně specifickými osnovami se potýkaly se zmatením učitelů, jejich zvýšenou pracovní zátěží, nerovnostmi mezi školami a potížemi při přechodu žáků na jiné školy, uvádí studie.

 

Důležité je také to, jak moc obsáhlé osnovy jsou. Česko šlo do reformy i kvůli tomu, aby se z osnov (nyní jim říkáme rámcové vzdělávací programy) vyškrtaly přílišné podrobnosti, žáci se neučili encyklopedické znalosti příliš dopodrobna a naopak se zaměřili na klíčové informace a ty se naučili do hloubky. Jenže podle prvních hodnocení se to povedlo jen u některých předmětů. 

 

„Přetížené osnovy vedou k tomu, že učitelé vybírají jen učivo, které sami považují za nejdůležitější, nebo to, které se testuje třeba v přijímacích nebo plošných srovnávacích zkouškách,“ píše se ve studii s tím, že pokud se učitelé snaží stihnout s žáky vše, není dostatek času na procvičení a prohloubení učiva a někteří žáci pak zůstávají pozadu. Proto právě úspěšné Estonsko a Polsko v minulosti přistoupily k redukci osnov.

 

Studie ale upozorňuje také na to, že rizika jsou spojená i s příliš prostým zadáním ze strany státu. Může to znamenat, že žáci se nedozvědí vše potřebné anebo nenaplní svůj potenciál. „Čímž se prohlubují rozdíly mezi těmi, kteří mají možnost se tyto věci naučit doma nebo při mimoškolních aktivitách, a těmi, kteří ji nemají,“ upozorňují vědci. 

 

Obecně úspěšnější jsou pak systémy, které předčasně neoddělují žáky do různých škol – tedy nemají víceletá gymnázia – a stejně náročné cíle tak mají všichni žáci až do 15 let. To je třeba Finsko, Estonsko, Polsko nebo Japonsko. Tyto země mají menší rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími žáky. Právě Estonsko je aktuálně považované za evropský „vzdělávací zázrak“, a to poté, co se začaly zhoršovat výsledky finských žáků – dosavadních premiantů v mezinárodních testech.

 

Velké rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími žáky srážejí Česku celkový výsledek v mezinárodních testech PISA. Dlouhodobě se nám nedaří vytáhnout žáky s nejhoršími výsledky, které jsou navíc úzce spojené s jejich socioekonomickým zázemím.

 

„Hrozí, že rámcové vzdělávací programy, které si každá škola bude moct hodně upravit podle svého, povedou k ještě větším rozdílům mezi školami i k propasti mezi nejlepšími a nejhoršími žáky,“ obává se Pýchová.

 

Studie zároveň upozorňuje na to, že úspěch reformy tolik nezáleží na kvalitě nových osnov, ale na podmínkách, za kterých se reforma zavádí. Tedy na tom, aby byly dostupné kvalitní učebnice a učitelé měli dostatek času na přípravu a systematické vzdělávání.