Radim Šíp: Proč už nejsem salónním antirasistou

Když jsem přijel na výzkumnou stáž do Ameriky, neměl jsem představu, jak budu vycházet s grantem. Proto jsem se ubytoval v jedné z velice levných ubytoven. Kulturní šok byl větší, než jsem si před tím dokázal představit. Nikoli kvůli chudobě – ta je bezútěšná všude – ale zahlcen mnoha odlišnostmi jsem neviděl to, co bylo zjevné. A co paradoxně už ani mnozí Američané nevidí, neboť to mají tak blízko na očích, že nemají odstup.

24. 8. blízko brněnského „ghetta" (v Čechách ještě zaplaťpánbůh skutečná ghetta nemáme, a pokud si to někdo myslí, ať se jede podívat do Saint Louis) se shromáždilo asi třicet demonstrantů proti „černýmu rasismu" a „zneužívání dávek". Rozpoznával jsem v nich převážně tváře omladiny z Ultras a Johny Kentus – dvou part brněnských fotbalových hooligans. Jejich průměrný věk mohl být tak kolem 16–17 let – téměř nikdo z nich nepracuje a neodvádí daně státu. Podle výzvy na facebooku se cítí být „utlačovaní".

Mám pro mladé chlapáky jednu radu. Než začnou protestovat proti romské kriminalitě, měli by odjet daleko za hranice naší země. Měli by si upřít výsadu bydlet u stejně holohlavých kamarádů s vysokými botami a měli by sledovat život z pozice skutečně nezávislého a přitom naprosto zranitelného pozorovatele. Jistě by pak ve svých pivních soudech byli opatrnější. Naneštěstí pro nás pro všechny jsou tito chlapáci povětšinou vzděláváni na školách s velice špatnou výukou dějepisu, základů společenských věd a jazyků, a tak když už si troufnou do zahraničí, pak pouze hromadně na nějaký Oi koncert nebo na fotbalový zápas. (Čest výjimkám.) Jejich svět je tak omezený, že jejich pravdy rostou až do nebe.

Když jsem přijel na výzkumnou stáž do Ameriky, neměl jsem představu, jak budu vycházet s grantem. Proto jsem se ubytoval v jedné z velice levných ubytoven. Kulturní šok byl větší, než jsem si před tím dokázal představit. Nikoli kvůli chudobě – ta je bezútěšná všude – ale zahlcen mnoha odlišnostmi jsem neviděl to, co bylo zjevné. A co paradoxně už ani mnozí Američané nevidí, neboť to mají tak blízko na očích, že nemají odstup.

Nerozuměl jsem na příklad skutečnosti, proč se se mnou polovina černochů nebaví a všichni ostatní z ubytovny – Číňané, Korejci, Ukrajinci, Poláci, bílí i druhá polovina černých – ano. Nikdo z mých kolegů ve Výzkumném centru mi to nebyl schopen vysvětlit. Asi měsíc mně trvalo, než jsem se zbavil slepoty. V kavárnách univerzitního kampusu, kam jsem docházel na přednášky svých amerických kolegů, jsem nalezl skutečně multirasové prostředí. U jednoho stolu sedávali bílí Američané se snědšími Korejci a Číňany, íránské dívky v šátcích s dívkami indiánského původu v barevných pončech, Indové se stipendistkami z Evropy. Jenže jedna kombinace chyběla. Bílí Američané a bílé Američanky nesedávali (nebo sedávali statisticky zcela nevýznamně) s Afroameričany a Afroameričankami.

Teprve poté mi to došlo. Ti z černochů, kteří se se mnou bavili, byli afričtí stipendisté studující na univerzitě. Ta druhá půlka, která mě s nedůvěřivými gesty a nenávistnými pohledy odbývala ve společné kuchyni ubytovny, byli mladí Afroameričané, kteří studovali v nedaleké provinční college. Já byl pro ně americký „gadžo". Aniž by cokoli kdokoli řekl, nenávist převtělená do mlčenlivé nedůvěry vzlínala z obou stran tak, že navzájem podněcovala nenávist a budovala dojem nezměnitelné „pravdy" o rasismu těch druhých. Konečně jsem pochopil, jak je to mezi námi a Romáky. Rasismus vzlíná z obou stran, my to máme příliš blízko na očích a chybí nám odstup a odvaha, abychom si to přiznali.

V Americe jsem začal být k některým jevům citlivější. Jel jsem se podívat za „mé" město na „mobilní domy". To jsou přesně ty čtvrtě domů na kolech (čtvrtě maringotek), které se v případě blížícího se tornáda musejí vyklidit jako první a ve kterých bydlí lidé, jež si dům nemohou pořídit. V oněch čtvrtích bydleli v drtivé většině právě Afroameričané zaměstnaní v továrnách rozprostřených do širokého okolí anebo již zcela bez práce. Když jsem projížděl oněmi místy, jejich rozzářené obličeje se svraštily nedůvěrou a napjatým vyčkáváním. Jednou jsem měl menší kolizi a nebyl jsem schopen okamžitě pokračovat v jízdě. Začali se ke mně stahovat. Pocítil jsem přesně to, co cítíme u nás, když v osamění a v úzkostných představách přehrávaných zločinů, které se tam údajně dějí, procházíme romskou čtvrtí…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Hodnocení metod podle efektivity

Ve studii zveřejněné v časopise "Psychological Science in the Public Interest" autoři přinášejí výsledky hodnocení nejčastěji používaných metod, kterými se studenti učí, podle jejich efektivity.

Zdroj: SCIO. Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání z anglicky psaných zdrojů k datu 8. září 2013


Do skupiny nejméně efektivních zařadili následující metody:

10. podtrhávání a zvýrazňování v učebnicích a textech,
9. opakované čtení,
8. shrnutí,
7. zapamatování si klíčových slov,
6. mentální vizualizace jako připomínka látky.

Studie k těmto metodám říká, že některé z nich mohou pomoci některým studentům, ale jen při učení určité látce a celkově jsou málo efektivní.

Do skupiny středně efektivních metod zařadili následující:

5. promyšlené doptávání s použitím otázky "proč",
4. vlastní vysvětlení látky studentem,
3. přeskakování – probírání různých typů látky nebo problémů v rámci učební aktivity.

Jako nejefektivnější metody autoři studie označili:

2. zkušební testování v jakékoli podobě – kartičky, otázky v učebnici nebo testy na procvičení – ovšem aniž by výsledky byly zahrnuty do hodnocení,
1. rozložené procvičování – studium a opakování látky v průběhu několika relativně krátkých časových úseků.

Učení se velkého objemu látky na poslední chvíli je sice lepší než se neučit vůbec, ale nepřináší solidně osvojené znalosti a dovednosti.


Původní text ZDE.

Magister: reflexe primárního a preprimárního vzdělávání ve výzkumu

Anotace časopisu nově vznikajícího na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, jehož cílem je vytvořit podmínky pro badatele či badatelské týmy, ale i začínající výzkumníky, dát prostor pro odbornou diskusi a informovat odbornou a vědeckou veřejnost o realizovaných výzkumech.


Vážené kolegyně / vážení kolegové,

dovolujeme si představit nově vznikající periodikum s názvem Magister: reflexe primárního a preprimárního vzdělávání ve výzkumu. Jedná se o odborný recenzovaný časopis s mezinárodní redakční radou, jehož cílem je kompletovat výstupy výzkumných šetření i jejich procesuální cesty, které činíte v této specifické oblasti vzdělávání. Tím bychom chtěli poskytnout náhled na úroveň poznání pedagogické vědy v diskurzu předškolního a primárního školství.

Časopis bude vycházet pravidelně 2x ročně (a to od roku 2013 – červen a prosinec) v kooperaci dvou kateder Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci – konkrétně Katedry primární a preprimární pedagogiky a Katedry psychologie a patopsychologie, pod záštitou Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě redakční rady budou na odbornou garanci periodika dohlížet také recenzenti z různých pedagogických fakult v České republice a zahraničí.

Snahou časopisu je poskytnout platformu pro publikování tuzemských i zahraničních původních prací. Výchova, vzdělávání a kultivace jedince v nejširším slova smyslu, v kontextu podmíněnosti řady intervenujících proměnných v primární a preprimární edukaci evokují badatele k poznávání a rozkrývání pedagogické reality. Zde je naším cílem vytvořit podmínky pro badatele či badatelské týmy, ale i začínající výzkumníky a dát prostor pro odbornou diskusi, informovat odbornou a vědeckou veřejnost o realizovaných výzkumech, o stavu jejich řešení v souvislosti s obsahovými i metodologickými závěry v kontextu teorií pedagogického či psychologického myšlení, hraničních disciplín, ale i praxe. Tím by mohl být dán prostor pro aplikaci i jiných poznatků, což by mohlo podpořit kvalitnější rozvoj vědy v dané oblasti. Do budoucna bychom chtěli obohatit časopis o celou verzi v anglické jazykové mutaci.

Uvědomujeme si, že naše ambice jsou dosti velké, neboť bychom rádi propojili pracoviště v oblasti daného výzkumu, a to nejenom v podmínkách České republiky, ale i zahraničí.

Časopis bude prezentován také na webové stránce Katedry primární a preprimární pedagogiky, kde budou pravidelně zveřejňovány abstrakty publikovaných článků, aktualizované informace pro autory, čtenáře, odbornou veřejnost a další data.

Budeme se velmi těšit, že se případně zapojíte do spolupráce s naší redakcí a rozšíříte řady autorů nebo i přispěvatelů v podobě reakcí na zveřejněné články, čímž budeme společně konstruovat jednotlivé oblasti poznatkové linie v kontextu primární a preprimární školy.

doc. PhDr. Eva Šmelová, Ph.D.
doc. PhDr. Alena Petrová, Ph.D.
Mgr. Dominika Stolinská, Ph.D.

Michal Stehlík: Univerzita Karlova musí být sebevědomá a otevřenější

„Univerzita má obrovský potenciál spoluurčovat kulturní i společenský život v celé zemi,“ volá po aktivnější roli kandidát na rektora.


Nejstarší a nejprestižnější univerzitu v České republice čeká 25. října volba nového rektora. Do klání o nástupce dosluhujícího Václava Hampla jdou tři uchazeči, jak již Česká pozice (ČP) informovala: děkan Filozofické fakulty Michal Stehlík, prorektor analýz a strategií z Pedagogické fakulty Stanislav Štech a exděkan 1. lékařské fakulty Tomáš Zima. ČP všechny tři postupně představí v sérii obsáhlých rozhovorů. První je s nejmladším z uchazečů, Michalem Stehlíkem.

Historik Michal Stehlík je děkanem FF UK od února 2006, dříve působil i jako náměstek generálního ředitele Národního muzea v Praze pro výstavní a sbírkotvornou činnost.

ČP: Vaše programové teze, s nimiž jdete do rektorské volby, jsou dosti obsáhlé. Pokud byste však měl vybrat jen pět stěžejních témat, která to budou?

Stehlík: Všechny priority jsou podřízeny základní vizi – rozvoji skutečně svobodného sebevědomého akademického prostředí, společenství pedagogů a studentů. Mám-li být konkrétní, první prioritou je otevřená univerzita. Myslím si, že na to, jak jsme úžasně různorodá a velká instituce, jsme pořád poměrně uzavřený svět. Druhým tématem je aktivita; to znamená být aktivní i ve veřejném prostoru a nezůstávat jen obětí plánů veřejné správy nebo toho, co se děje kolem nás. Dále je to mezinárodní přesah. I nám hrozí, že zůstaneme regionální univerzitou, takže je nutné být aktivnější v mezinárodních souvislostech. S tím je spojena další priorita – posilování vědecké excelence. Pokud má být v Česku nějaká „výzkumná univerzita“, pak to musíme být jednoznačně my. Za páté: musí nastat redukce kvantity a posilování kvality, posílení kvality studia a snížení počtu studentů na některých místech. Samozřejmě ne paušálně. Našla by se spousta dalších priorit, jsme velká instituce.

ČP: Univerzita Karlova je stále nejprestižnější univerzitou v zemi. Vidíte nějaká témata, oblasti, ve kterých vyloženě zaostává? Kde je potřeba nejvíce přidat?

Stehlík: Jednou ze základních slabin je vnitřní fungování, malá vnitřní otevřenost a schopnost rychlé výměny informací, malá schopnost pružných reakcí. Druhá slabina je, byť říkáte, že jsme nejprestižnější, naše působení navenek. V tom jsme v posledních letech hodně ztratili. Takže na jedné straně jde o zlepšení vnitřní infrastruktury, musíme být rychlejší a zároveň otevřenější k celouniverzitní diskusi především nad koncepčními záležitostmi. Na druhé straně nesmíme vzdávat svou roli ve veřejném prostoru, musíme v něm být viditelní. Obávám se, zda neztrácíme autoritu ohledně veřejně diskutovaných témat. Tady rozhodně přidat musíme.

ČP: K tomu se ještě dostaneme. Když porovnáte sebe s oběma protikandidáty, můžete říct, že v něčem máte proti nim vyloženě výhodu? Jaké jsou vaše silné stránky?

Stehlík: Asi bych to nestavěl a priori konfrontačně oproti dalším kandidátům. Jednoduše bych řekl tři silné stránky: komunikativnost, systematičnost, týmovost. A pokud bych to měl konkretizovat na dosavadní fungování, před téměř osmi lety jsem se stal děkanem velké fakulty v problémech. Patrně jsem nebyl na počátku přijímán s nadšením či důvěrou ve schopnost v tak složité situaci prosadit změny k lepšímu. A teď si dovolím konstatovat, že změna k lepšímu se jednoznačně podařila a že už při volbě do druhého období jsem byl jediným kandidátem na děkana s drtivou podporou většiny kateder i akademického senátu, takže se mi zřejmě podařilo získat i důvěru.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Veronika Kirchnerová, Radka Rubešová: Výchova prožitkem. Tvořivé hry a činnosti pro MŠ

Základní struktura knihy je inspirována ročním koloběhem. Každá kapitola má své nosné téma – projekt, který je nahlížen a zpracován z mnoha různých úhlů pohledu s důrazem na specifika předškolního vzdělávání.

Kapitola zpracovává vždy jeden měsíc školního roku zahrnujíc v to základní svátky měsíce (např. Velikonoce, svátek matek, vítání jara, slunovrat…), rytmus přírody a počasí, přičemž projekty spojují tvořivé činnosti s hrami a inspirací pro podporu spontánní hry a kreativity dětí. Činnosti jsou navrhovány s ohledem na jejich využití pro větší skupiny dětí.

Autorkami nabízené aktivity jsou inspirovány prvky artefiletiky. Artefiletika je výchovně vzdělávací koncepce, která využívá výtvarného zážitku a jeho následné reflexe k rozvíjení citlivosti a vnímavosti k sobě samému, k druhým i k okolnímu světu. Témata jednotlivých kapitol budou v přímé návaznosti na klíčové kompetence a konkretizované očekávané výstupy pro předškolní vzdělávání.

Kniha je určena pedagogům v mateřských školách.

Mgr. et Mgr. Veronika Kirchnerová, PhD. je psycholožka a pedagožka výtvarné výchovy. Mgr. Radka Rubešová je výtvarná pedagožka. Pracovaly v Centru volného času Lužánky, nyní jsou obě na mateřské dovolené.

V Portálu vyšla jejich kniha Hravé tvoření pro malá stvoření a Nápady pro rodičovskou dovolenou; Veronika Kirchnerová vydala v Computer Press (pod svým původním jménem Hamplová) knihu Netradiční batika.

Ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Seznamte se s Institutem pro podporu inovativního vzdělávání

Na jeho stránkách najdete informace o nových pedagogických proudech a nabídku vzdělávání a osvětových akcí pro učitele i širší veřejnost.

V pražském divadle Kampa proběhla v sobotu 7. září první ze série besed přibližujících pedagogické proudy přicházející do České republiky a nové inovativní mateřské, základní i střední školy. Šlo o první akci pořádanou nově založeným Institutem pro podporu inovativního vzdělávání. Další následuje už tuto sobotu.

Na stránkách IPIV je smysl institutu definován: Náš institut vzniká jako platforma pro nové, inovativní proudy ve vzdělávání. Naším cílem je zprostředkovávat pokud možno nezaujaté informace o nových proudech, iniciativách a školách, jednotlivých vzdělávacích metodách. Spolu s našimi partnery pořádáme besedy a semináře o vzdělávání, určené nejširší veřejnosti a organizujeme rozšiřující vzdělávání pro učitele. Chceme propojovat učitele, rodiče a pedagogické odborníky napříč názorovými proudy, chceme být platformou dialogu mezi nimi. Zároveň poskytujeme poradenství při zakládání nových škol a doprovázíme školy stávající.

První akcí (7. září, divadlo Kampa) byla beseda s představiteli různých pedagogických směrů (ruská Ščetininova škola, švédská Intuitivní pedagogika, české víceleté gymnázium Přírodní škola). Jejím smyslem bylo předvést možnou šíři pedagogických přístupů, kterými je možné se inspirovat. Videozáznam z besedy bude k dispozici na DVD i youtube kanálu EDUin.

V publiku převažovala odborná veřejnost a zástupci rodičovských iniciativ, které usilují o založení vlastní školy. Proto bude bezprostředně navazovat debata zástupců již existujících škol se zakladateli nových škol a iniciativ. Opět v divadle Kampa v sobotu 14. září v 15.00. Pozvánku najdete ZDE.

Série besed a navazujících odborných seminářů bude pokračovat každý měsíc, přehled akcí najdete ZDE.

Pavel Kraemer, tiskový mluvčí IPIV, řekl: „Letošní první beseda na Kampě měla překvapivě velkou návštěvnost. Zdá se, že dvacet let po revoluci se v české společnosti objevila nová vlna zájmu o inovativní, originální pedagogické proudy. Bylo založeno velké množství lesních a komunitních školek, nyní tato vlna dorazila do prvních tříd, začínají se zakládat inovativní základní školy. Jejich představení se budeme věnovat v sobotu 14. září.“

Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, řekl: „Úloha EDUin v Institutu pro podporu inovativního vzdělávání je především podpůrná. Jsme potěšení, že vzniká organizace, která se chce specializovat na tuto oblast vzdělávání, a jsme připraveni jí poskytnout informační i odbornou pomoc v komunikaci s novináři i veřejností.“

Kontakty:
Pavel Kraemer, tiskový mluvčí IPIV a učitel, e-mail: inovativnivzdelavani@gmail.com, mobil: 733 106 413
Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, e-mail: tomas.fertek@eduin.cz, mobil: 602 687 016

19. 9. 2013 Kulatý stůl SKAV a EDUin

Téma: Čeho chtějí politické strany dosáhnout ve školství?

Pořadatelé: o. s. Stálá konfrence asociací ve vzdělávání a EDUin, o. p. s.

Cílem kulatého stolu je hledat odpovědi na otázky:
– Co je vaším nejdůležitějším cílem v oblasti vzdělávání, kterého chcete dosáhnout jako budoucí ministr školství? Kde ho najdeme ve volebním programu vaší strany?
– Co uděláte jako ministr pro to, aby se každé dítě ve škole opravdu něco naučilo?
– Jaká konkrétní opatření pro podporu učitelské práce navrhujete? Jaký je váš názor na připravovaný kariérní řád učitelů?
– Jaká je vaše představa o dalším vývoji maturitní zkoušky a plošného testování?
– V čem chcete navázat na práci současného vedení ministerstva školství a v čem byste chtěli jít jinou cestou?

Panelisté: Petr Fiala, ODS, Marcel Chládek, ČSSD, Dagmar Navrátilová, LIDEM, Jiří Zlatuška, ANO, Ivan Gabal, KDU-ČSL, Ondřej Liška, Strana zelených, Lenka Wagnerová, Piráti

Moderuje: Tomáš Feřtek, EDUin, o. p. s.

Místo a čas konání: Aula ZŠ Vodičkova 22, Praha 1, 10.00–12.30 hod.

Kontakt: info@skav.cz

Kam po škole? Dětská sdružení nabízejí kvalitní pravidelné aktivity pro volný čas dětí

S prvními dny nového školního roku vyvstává ve většině rodin otázka, co s volným časem dětí. Kde a jak bude dítě trávit odpoledne? A také za kolik?

Jazyky, hudebka, sportovní tréninky stejně jako komerční volnočasové aktivity obvykle stojí nemalé peníze. Ne vždy je ale vyšší cena kritériem lepšího programu.

Dětská sdružení nabízejí program, který se kvalitou vyrovná komerci – ale podstatně levněji. Přitom je vedou zkušení a proškolení dobrovolníci, kteří dětem věnují svůj volný čas bez nároku na odměnu. „Celoroční aktivity v dětských sdruženích vyjdou rodiče běžně řádově na stokoruny – a přitom ovšem nabízejí srovnatelnou kvalitu s komerčními subjekty, které jsou mnohdy výrazně dražší,“ konstatuje místopředseda ČRDM Ondřej Šejtka.

Na internetu najdete pestrý výběr sdružení dětí a mládeže například na stránkách ČRDM – tomíky, skauty či debrujáry a folklorní soubory, mladé hasiče, přátele umění, ochránce přírody, mladé chovatele a mnohé další.

Konkrétní sdružení a jejich klubovny ve vašem okolí si můžete vybrat na interaktivní mapě na portálu Kamchodit.cz, který obsahuje více než 4000 záznamů z celé republiky. Najdete tam i kontakty na sdružení a na vedoucí, zaměření oddílu apod.

O šíři záběru programové nabídky dětských sdružení je možné se také každoročně přesvědčit na květnové Bambiriádě – celostátní přehlídce jejich činnosti.

Nezanedbatelnou výhodou členských sdružení České rady dětí a mládeže je pojištění. Pojištěn je každý, kdo se účastní jakékoliv akce sdružení, a to i když není právě řádným členem.

A jak vybírat z té pestré nabídky? Jako návod můžete využít Devatero rad pro rodiče, které vás povede krok za krokem. Napoví, co mít na paměti, připomíná, že je dobré naslouchat potomkům, nezapomínat na zpětnou vazbu a kontakt s vedoucími. Připouští mimo jiné, že vyzkoušení více možností není na škodu.

Příležitostná nabídka volnočasových center a klubů je sice lepší než bezcílné flákání po ulicích nebo vysedávání u počítače, nedokáže však nahradit dlouhodobé působení oddílu nebo podobného kolektivu. V něm se totiž dítě naučí nejen všemožné praktické dovednosti, ale také pozná morální hodnoty, získá schopnost začlenit se do kolektivu, navazovat vztahy a mnohdy i přátelství na celý život. Nezbytná je ale pravidelnost a dlouhodobá možnost působení.

Proto – zároveň s rodinou a školou – jsou mimoškolní aktivity důležitou součástí výchovy. Se zmíněnými informacemi si jistě vybere každý – nezbývá než popřát rodičům šťastnou ruku ve výběru těch správných mimoškolních aktivit a toho správného sdružení pro jejich ratolesti.

14. 9. 2013 NÁRODNÍ GALERIE otevírá expozice v rámci akce Pražská muzejní noc 2013

V sobotu 14. září od 19.00 hodin otevře Národní galerie v Praze své objekty zdarma.

Návštěvníci tak mají možnost zhlédnout stálé expozice a výstavy i v pozdních nočních hodinách, nejdéle však do 1.00 hodiny ranní.

V rámci Pražské muzejní noci Lektorská oddělení Národní galerie v Praze připravila bohatý doprovodný program v podobě výtvarných ateliérů pro děti a dospělé, interaktivních akcí, workshopů, tanečních vystoupení nebo komentovaných prohlídek.

Podrobný program najdete ZDE.

Roman Prorok: Ceny předsedy Grantové agentury České republiky za rok 2013

Mimořádné výsledky dosažené v projektech základního výzkumu řešených s podporou Grantové agentury České republiky ocenilo předsednictvo agentury i letos Cenou předsedy GA ČR a Zvláštním čestným uznáním. Oceněným vědcům cenu předali 9. 9. 2013 předseda agentury Petr Matějů a předseda vlády ČR Jiří Rusnok na slavnostním zasedání předsednictva GA ČR, kterého se zúčastnil i ministr školství, mládeže a tělovýchovy Dalibor Štys a další hosté.


Cenu předsedy GA ČR obdržel projekt RNDr. Moniky Dolejské, Ph.D. z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie. Ve svém projektu se zaměřila na vysoce aktuální celosvětovou problematiku rezistence bakterií k antibiotikům.

Cílem projektu bylo zjistit výskyt této rezistence v různých prostředích, analyzovat její genetický základ a definovat cesty šíření. Dílčím úkolem bylo posoudit dopad antibiotické terapie na výskyt a přenos antibiotické rezistence a definovat riziko pro zdraví člověka, zvířat a prostředí. V chovech skotu, prasat a drůbeže s hojným použitím antibiotik byl zjištěn vysoký výskyt rezistentních bakterií, naproti tomu organické chovy skotu s velice omezeným použitím antibiotik produkují minimální množství rezistence. Použití cefalosporinů u potravinových zvířat v ČR představuje významné riziko pro zdraví člověka. U zdravých dětí různého věku včetně novorozenců neovlivněných antibiotickou terapií byly identifikovány rezistentní kmeny a bylo prokázáno šíření vysoce rezistentních a patogenních bakterií v nemocničním prostředí. Alarmujícím zjištěním je šíření rezistentních bakterií do vodních toků cestou nedostatečně přečištěných městských odpadních vod a výskyt u zvířat žijících ve volné přírodě, která se běžně do kontaktu s antibiotiky nedostávají. Získaná data dokumentují vysokou úroveň kontaminace životního prostředí bakteriemi rezistentními k cefalosporinům a poukazují na roli migrujících ptáků v celosvětovém šíření rezistence, která přesahuje hranice států. Dr. Dolejská se svým týmem identifikovala struktury DNA nesené bakterií odpovědné za šíření rezistence k cefalosporinům, tzv. plazmidy. Detailní genetická analýza prokázala velkou proměnlivost a zásadní význam plazmidů nejen v přenosu rezistence, ale také ve virulenci bakterie, její rezistenci k teplotě, schopnosti efektivně získávat živiny a dlouhodobě přežívat v prostředí.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Také další Cena předsedy GA ČR poputuje do Brna, tentokrát do rukou Mgr. Martiny Galetové, Ph.D. z Moravského zemského muzea, Ústav Athropos. Věnuje se vytvoření databáze analýz nejstarších osobních ozdob člověka nalezených na Moravě v období paleolitu a jejím propojením s mezinárodními interdisciplinárními projekty.

Mgr. Galetová analyzovala nejstarší osobní ozdoby člověka nalezené na Moravě v lokalitách Mladeč, Brno II, Předmostí, Dolní Věstonice, Pavlov, Pekárna nebo Býčí Skála. Tyto prehistorické šperky jsou především z mamutoviny, zvířecích zubů, kamene a ulit. Jakkoli se tradičně upřednostňuje jejich estetický význam, Martina Galetová se zaměřila především na analýzu materiálu a způsob, jakým byly technicky vytvořeny a uzpůsobeny k nošení. Myšlení a stupeň zručnosti tehdejších lidí totiž dobře charakterizuje právě výběr materiálu a použitý výrobní proces. To vše spolu s používáním ozdob je dále spojeno se sebeidentifikací prehistorického člověka a jeho společenským nebo genderovým statusem. Výsledky bádání se navíc podařilo propojit s mezinárodně řešenými interdisciplinárními projekty, které se zabývají doklady nejstarší domestikace vlka a také s řešením autenticity uměleckého artefaktu Venuše 2 z Předmostí u Přerova. Tyto souvislosti znamenaly i celkové zviditelnění významu paleolitického kulturního dědictví České republiky. Popularizaci přinese i připravovaná výstava Nejstarší šperky a ozdoby těla v Moravském zemském muzeu. Řešitelka projektu také své téma zahrnula do kurzu Antropologie umění, který vede na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Hlubokou mozkovou stimulací subtalamického jádra se zabýval projekt týmu neurologa doc. MUDr. Roberta Jecha, Ph.D. z I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Nemocnice Na Homolce, Elektrotechnické fakulty ČVUT a německého Institutu Maxe Plancka v Lipsku. Jde o metodu používanou v léčbě Parkinsonovy nemoci u pacientů, které se nedaří stabilizovat pomocí farmakologické léčby.

Metoda, která spočívá v zavedení neurostimulátoru do přesně definovaného místa v mozku, se v tuzemské klinické praxi používá už 15 let. Vědci se ale v projektu oceněném Cenou předsedy GA ČR zabývali tím, co se vlastně při její aplikaci v mozku děje a proč. Současně s významným potlačením motorických symptomů Parkinsonovy choroby totiž může způsobovat řadu nežádoucích účinků. Např. nárůst tělesné hmotnosti, zhoršení nálady a změny mentální výkonnosti. Cílem projektu tak bylo mj. hledat odpověď na otázku, proč se tak děje a zda lze těmto vedlejším účinkům zabránit. Současně porovnávali účinky mozkové stimulace se standardní léčbou medikamenty. Tým docenta Jecha např. prokázal, že aktivita nezůstává omezena jen na stimulované jádro, ale šíří se do vzdálenějších struktur, s nimiž je subtalamické jádro spojeno. Účinky hluboké mozkové stimulace zkoumali vědci nejen z globálního, ale i mikroskopického pohledu. Umožnila jim to mikroregistrace jednotkové meuronální aktivity, která se používá pro vyhledání vhodného cíle v mozku pro umístění permanentní elektrody. Mikroregistraci použili při hledání non-motorických neuronů, jejichž existence by mohla naznačit souvislost s možnými nežádoucími účinky. Projekt tohoto základního výzkumu, který využil i méně konvenční, ale o to účinnější metody, otevírá cesty modifikace hluboké mozkové stimulace při eliminaci nežádoucích vedlejších účinků.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Vývojem nových fotoaktivovatelných molekul pro chemická a biologická využití se zabýval projekt týmu prof. RNDr. Petra Klána, Ph.D. z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně oceněný Zvláštním čestným uznáním. Tamní laboratoř organické fotochemie Ústavu chemie a RECETOXu se věnuje mezioborovým projektům v oblasti chemie, fyziky a environmentálních věd, jako jsou syntéza a studium fotochemického chování tzv. fotoaktivovatelných molekul, nebo environmentálním studiím fotochemického chování organických sloučenin v matrici ledu a sněhu. Laserová záblesková fotolýza je pak centrální metodou, která slouží k pochopení všech studovaných dějů a reakcí.

Předmětem projektu prof. Klána byl návrh, vývoj a studium nových fotoaktivovatelných molekul pro chemická a biologická využití. Tyto molekuly umožňují časovou a prostorovou kontrolu uvolnění chemických látek, jako jsou neurotransmitery nebo signální molekuly, díky absorpci světla. V neaktivním stavu je jejich chemická nebo biologická aktivita potlačena. Pomocí krátkého záblesku světla nebo trvalého osvitu se aktivita spouští s tím, že se látka zájmu dostane do studovaného prostředí. Projekt základního výzkumu vyvíjel a studoval několik nových fotoaktivovatelných systémů, jejichž vlastnosti jsou unikátní, jako je například možnost sledovat reakci pomocí charakteristických optických vlastností uvolňovaných sloučenin nebo spouštět jejich chemickou aktivitu pomocí viditelného světla. Fotony viditelného světla totiž obvykle nemají dostatečnou energii, aby způsobily chemickou přeměnu, tj. nežádoucím způsobem poškodily molekuly v prostředí. Díky svým specifickým chemickým i fyzikálním vlastnostem mohou být tyto molekuly využity s výhodou nejen v biologických systémech, jako jsou buňky nebo tkáně, ale i v nových materiálech.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Zajímavé videoprezentace všech oceněných projektů můžete zhlédnout ZDE. Videoreportáž z předávání cen s úvodními proslovy najdete ZDE.

Hana Košťálová: Učitel potřebuje spoustu podpory, ne kontroly

Kvalita učitelovy práce je pro společnost usilující o harmonickou budoucnost klíčová. Jestliže chceme dopřát každému dítěti šanci, aby dosáhlo co nejlepších vzdělávacích výsledků, musíme zajistit, aby každý jednotlivý učitel dostával maximální podporu pro svou práci a pro neustálé zlepšování.

Zdroj: Kritické listy 50/2013, str. 9–15


I ten nejlepší učitel se může stále zlepšovat. Učitele, jejichž práce naopak nevyhovuje požadavkům, nemůžeme z mnoha dobrých důvodů hromadně obměnit, musíme je podpořit v tom, aby se zlepšili.

Učitel má ze všech školních faktorů nejvýznamnější vliv na žákův rozvoj. Australští výzkumníci nedávno doložili, že dobrý učil naučí děti za půl až tři čtvrtě roku to, co učiteli průměrnému trvá celý rok. Univerzita v Tennessee už v roce 1996 přišla s poznatkem opřeným o výzkum tzv. přidané hodnoty školy: žák, kterého vyučuje neefektivní učitel, zaostává za šťastnějšími spolužáky a ztráty lze počítat v řádu let. Čím déle takový učitel žáka vyučuje, tím větší je žákova ztráta. Co horšího – pokud po dvou třech letech má žák štěstí na učitele výborného, bude ztrátu sice snižovat, ale ve srovnání s žáky vedenými pouze dobrými učiteli zůstane i tak pozadu.

…Studie McKinsey upozornila před časem na to, že není důležité jen to, co děláme, ale jak to děláme. Při podrobném pohledu na metody a nástroje učitelovy práce se ukazuje totéž – s trochou nadsázky lze říct: Ve výuce funguje vše, ale jak komu, jak kdy a jak s kým. Účinnost metod a postupů nemůžeme oddělit od zápalu a nadšení toho, kdo je používá. Dobrý učitel se současně neúnavně pídí po tom, nakolik jsou jeho postupy užitečné právě pro tyto konkrétní žáky, za něž aktuálně nese pedagogickou odpovědnost. Proto je tak klíčovou věcí péče o učitelovu profesionalitu, ale nesmí se omezovat jen na technologii výuky a vyučování. Je třeba v první řadě pečovat o to, aby si učitel udržel zaujetí pro svou práci. Na konferenci v kanadském Ontariu v listopadu 2012 to vyjádřil jeden z řečníků takto: „Jste-li jako učitel neutrální, je to špatně.“

Víme, že ve složitých podmínkách školního provozu je právě tohle to nejnáročnější. Jak se nenechat ubít každodenními turbulencemi, které naši práci ohrožují? Jak neklesat na duchu pod závažností, množstvím a proměnlivostí různorodých požadavků a neunikat do bezpečí rutiny a rezignace na vlastní učení? Z čeho živit pedagogický entuziazmus?


Odpovědi na tyto otázky a celý text určený k úvaze si můžete přečíst ZDE.

Novodobá buditelka přiměla stovky malých Čechů pilovat řeč předků

S mámou a tátou sice bydlí v Paříži, Dallasu nebo Káhiře, ale stejně jako jejich vrstevníci v Česku se učí vyjmenovaná slova nebo Přemyslovce. Zhruba 1 400 dětí se v cizině vzdělává v síti českých škol. „Jejich rodiče nechtějí, aby zapomněli češtinu," říká předsedkyně sdružení Česká škola bez hranic, lékařka Lucie Slavíková-Boucher.

Je to téměř deset let, co jste v Paříži založila pro pár dětí první Českou školu bez hranic. Čekala jste tehdy, že se to tak rozroste?

To vůbec ne. Dokonce si vzpomínám, že jsem přibližně v roce 2005 někomu říkala, že kdyby z toho byla opravdová škola, tak že by to samozřejmě bylo úplně nejlepší, ale že k tomu nikdy nedojde. A nakonec k tomu došlo.

Jaká je hlavní motivace rodičů, že své dítě přihlásí do některé z vašich škol?

Pro většinu z nich je motivace jednoznačně daná vztahem k zemi a jazyku. V České republice mají rodiče a další příbuzné a chtějí, aby děti s nimi mohly komunikovat. Řada rodičů si nedovede představit, že by s dětmi nemluvili česky. Rodiče, kteří to domýšlí víc, mohou myslet i na ekonomickou stránku věci. Dítě bude vybaveno dalším jazykem, což je samozřejmě přínos.

Děti se učí přes týden v běžné místní škole, o víkendu pak v České škole bez hranic. Nevadí jim, že mají výuku navíc? A nakolik tam chodí z vlastní vůle?

U těch mladších je to samozřejmě na rodičích, stejně jako když dítě přihlásí například do houslí. Ti starší ale už jsou často schopny vidět pozitiva a chápou, že to k něčemu je. Zažila jsem žákyni, která se velmi chtěla učit, ale rodičům se to úplně nehodilo, protože to pro ně bylo organizačně komplikované. A ona se navzdory tomu v šesté třídě vrátila a výborně se sama připravuje. Navíc se děti těší na kamarády, které jsou pro ně speciální v tom, že s nimi mluví v jiném jazyce než v běžné škole přes týden.

Dostávají známky?

Máme systém slovního hodnocení, místo známek uvádíme „zvládl", „zvládl částečně", „nezvládl". Pro děti je to takto šetrnější. V našich školách jde totiž hlavně o to, jak se žáci vylepšují v čase. Na tom pak stavíme i rozhovor s rodiči.

Učíte děti podle běžných českých učebnic?

Ano. Osobně si ale myslím, že bychom si do budoucna měli vytvořit vlastní učebnice. Základ by zůstal stejný, ale větší důraz by se kladl na rozvíjení slovní zásoby, což je v zahraničním prostředí více potřeba. V učebnicích dějepisu by se více provázala historie daného státu s českou historií. V literatuře by se mělo více učit o autorech, kteří žili v cizině. Například umělecká česká migrace v Paříži za první republiky byla neskutečně bohatá a myslím, že naši žáci v Paříži by se o ní měli dozvědět…

Většina vašich žáků má jednoho rodiče cizince a druhého Čecha. Jedná se zejména o novodobé migranty?

Ano, ve valné většině jsou to Češi, kteří odešli do zahraničí až po sametové revoluci. Kupodivu i ve Spojených státech, kde se staré komunity zachovaly daleko více než v Evropě. Výjimečně to mohou být potomci starších generací, nebo že otec i matka jsou Češi.

Nakolik pomohlo, že české děti žijící v cizině od loňska nemusejí dělat rozdílové zkoušky na škole v Česku?

Určitě to zjednodušilo situaci a potenciálně zvýšilo motivaci rodičů. Byly totiž rodiny, které aby se nedostaly do problému, že neplní rozdílové zkoušky a povinnou školní docházku, tak děti dokonce nepřihlašovaly k českému občanství. Zrušením této povinnosti se situace určitě pro spoustu lidí vyjasnila a minimálně se nebojí, aby jejich děti byly Češi. Některé děti ale i teď rozdílové zkoušky skládají, protože to jejich rodiče vnímají jako motivaci. Považuji za výborné, že to není povinné, ale že zároveň ta možnost zůstala.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.


______________________

Česká škola bez hranic

Mezinárodní síť českých škol. Občanské sdružení zaštiťuje devět subjektů, které se přímo nazývají Česká škola bez hranic (a učí podle jednotného programu), a zhruba tři desítky spolupracujících českých škol z většiny kontinentů. Celkem je navštěvuje zhruba 1 400 dětí. Školy obvykle vznikají jako nezisková sdružení z iniciativy rodičů, kteří chtějí, aby jejich děti nezapomněly češtinu.

České školy bez hranic jsou určené už pro děti od 18 měsíců, žáci od 6 do 15 let se učí český jazyk a literaturu, dějepis a zeměpis Česka. Mají vlastní vzdělávací program, který odpovídá požadavkům Rámcového vzdělávacího programu (centrálním osnovám) českého ministerstva školství. Výuka probíhá jen v češtině.

Novela školského zákona od začátku loňského roku zrušila povinnost pro české žáky v cizině skládat rozdílové zkoušky na školách v Česku. Díky vyhlášce ministerstva školství jsou navíc České školy bez hranic zahrnuty mezi poskytovatele vzdělání v zahraničí, což vnímají jako faktické uznání od českého státu.

Soutěž Máš umělecké střevo?

Informace o 5. ročníku soutěže pro studenty středních škol a gymnázií.


Vážení pedagogové,

nabízíme vám a vašim studentům účast v 5. ročníku celorepublikové soutěže Máš umělecké střevo?, kterou letos pořádají Moravská galerie v Brně, Centrum současného umení DOX a Národní galerie v Praze ve spolupráci s Cenou Jindřicha Chalupeckého.


Pro koho?

Soutěž je určena žákům středních škol a gymnázií od 14 do 19 let se zájmem o výtvarné umění. Zkušenosti v oblasti umění nejsou třeba.

Cílem soutěže je nabídnout mladým lidem možnost uplatnit své tvůrčí schopnosti a zájmy a pracovat společně na delším projektu, kterým mohou oslovit své okolí.


Téma letošního ročníku zní "Slovo je umění"

Soutěž se bude věnovat tématu písmene, slova, věty nebo textu ve vizuálním ztvárnění. Výsledné práce studentů mají obsahovat nebo vycházet ze zmíněných námětů, tedy: písmeno, slovo, věty nebo text a mají být libovolně začleněny v jejich výsledné práci. Jejich ztvárnění, volba umělecké přístupu nebo média je však zcela na nich. V každém roce se u studentů potkáváme s využitím jak tradičních (malba, socha, grafika), tak nových médií (video, fotografie, počítačová animace, využití sociálních sítí). Při celkovém hodnocení je pro porotu rozhodující pouze kvalita samotného díla a splnění zadání.

Letošní ročník je věnovaný světoznámému umělci Jiřímu Kolářovi, od jehož narození uplyne v roce 2014 100 let. Jiří Kolář patřil mezi zakládající členy Ceny Jindřicha Chalupeckého (spolu s Václavem Havlem a Theodorem Pištěkem). Proslavil se jak svými básněmi, tak kolážemi a rolážemi, které často pracovaly s námětem vystřihovaných slov a textů.

Podrobnosti k soutěžnímu zadání rozešleme v druhé polovině září 2013.


Kdy?

Soutěž probíhá v období od září 2013 do května 2014. Skupiny se mohou přihlašovat do konce listopadu 2013 na emailové adrese matysova@ngprague.cz.


Termíny

Září–říjen: zahájení soutěže, zaslání informací do škol, přihlášky.

Listopad: ukončení termínu přihlášek.

Prosinec–únor: workshopy pro studenty v galeriích DOX, NG, MG, konzultace prací přihlášených skupin ve školách (na vyžádání).

Březen: termín pro zaslání prací studentů.

Květen: finále soutěže.

Červen: výstava nejzajímavějších prací v rámci Bienále Brno 2014 v Moravské galerii v Brně.


Nabízíme všem zúčastněným studentům možnost navštívit výtvarné workshopy připravené ve spolupráci s Národní galerií v Praze, Moravskou galerií v Brně a Centrem pro současné umění DOX. Letos poprvé také nabízíme konzultace (po domluvě) přímo se studenty a jejich pedagogy ve školách, které mají přispět ke zkvalitnění výsledných prezentací.

Workshopy vznikají za podpory společnosti Wacom, která pro ně poskytuje poslední modely grafických programů, výtvarné tablety a počítače. Součástí workshopů jsou informace pro studenty a pedagogy ohledně letošního tématu.

Mezi další doplňkové aktivity patří soutěž společnosti Horsefeathers na designové návrhy pro kolekce jejich oblečení. Nejzajímavější práce studentů budou, stejně jako v loňském roce, vyhodnoceny a oceněny dárkovými kupony.

Soutěž MUS? podporuje společnost JaT a nebo řada kulturních periodik (Art and Antiques, Artalk.cz), které věnují ceny pro nejúspěšnější účastníky soutěže.

Další informace najdete ZDE.


Kontakt:
Mgr. Michaela Matysová
Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7
e-mail: matysova@ngprague.cz
tel.: 224 301 007

Aktuální informace sledujte na:
www.umeleckestrevo.cz
www.facebook.com/umeleckestrevo
www.ngprague.cz, www.moravska-galerie.cz, www.dox.cz

Eva Machková: Projekty dramatické výchovy pro starší školní věk

Publikace obsahuje výběr z dramatickovýchovných projektů určených dětem od 11 do 15 let, vhodných pro práci v základních školách i v literárně dramatických oborech základních uměleckých škol a střediscích volného času (DDM). Mohou být také inspirací pro práci center tvořivé dramatiky, která nabízejí projekty školám, nebo se stát součástí animační práce muzeí a galerií.

Projekty vycházejí z praxe posluchačů, v některých případech absolventů katedry výchovné dramatiky DAMU Praha. Vznikly jako samostatné absolventské projekty nebo jako skupinové projekty v rámci výuky didaktiky oboru i v praxi. Všechny navrhované projekty byly v praxi realizovány.

Látky byly čerpány z historie, literatury včetně pověstí a mýtů a z dějin dramatu. Byly realizovány v předmětu dramatická výchova nebo jako součást či doplněk literární výchovy a historie, v rámci speciálních projektových dnů, v průběhu národní přehlídky dětského přednesu, v galerii a muzeu aj. Projekty obsahují metodické poznámky a další komentáře didaktického a dramaturgického charakteru.

Editorka doc. Eva Machková vystudovala divadelní vědu a pedagogiku, založila Katedru výchovné dramatiky na DAMU; učí didaktiku, teorii a historii DV.

Publikace: Dětské divadlo 1 a 2, sborníky her pro dětské soubory, Albatros 1976 a 1978; Základy dramatické výchovy, SPN 1980; Metodika dramatické výchovy, ARTAMA, od r. 1977 četná vydání; Úvod od studia dramatické výchovy, ARTAMA 1998; Volba literární látky pro dramatickou výchovu, AMU 2000 a 2004; Jak se učí dramatická výchova, AMU 2004, opakováno; časopisecky v posledních letech zejména Tvořivá dramatika (např. cykly o mytologických a pohádkových látkách v DV). V Portále vyšly Projekty dramatické výchovy pro středoškoláky, Projekty dramatické výchovy pro mladší školní věk.


Více informací najdete ZDE. Objednat si knihu můžete též ZDE.

Prostorová představivost je raným znakem kreativity i úspěchu ve vědě

Dar prostorové představivosti – konkrétně ten její aspekt, který ponoukne dítě rozebrat hodiny či ledničku – je možná přesnějším ukazatelem budoucí kreativity a inovativního myšlení, než dovednosti matematické či verbální, a to právě zejména v oblasti matematických, přírodovědných i dalších příbuzných oborů. Tvrdí to studie uveřejněná v magazínu Věda psychologie.

Zdroj: www.scio.cz


Studie sledovala profesní úspěšnost lidí, kteří ve svých 13 letech skládali – vzhledem k tomu, že byli považováni za mimořádně nadané – zkoušku SAT (americká obdoba testu Obecné studijní předpoklady od Scia, pozn. překladatele) a zároveň zkoušku zvanou Differential Aptitude Test. Differential Aptitude Test zkoumá prostorovou představivost, schopnost vizualizovat a manipulovat dvou a třídimenzionálními objekty. Výsledky samotných testů SAT, orientujících se na verbální a matematické dovednost, se samy o sobě ukázaly být přesným ukazatelem budoucích úspěchů daného studenta, avšak když se do studie započítaly i výsledky testů prostorové představivosti, přesnost výsledků byla výrazně vyšší.


Testovat více prostorovou představivost a podpořit talenty

Výzkumníci z Vanderbilt University v Nashvillu se domnívají, že výsledky jejich výzkumu opodstatňují požadavek zaměřit testy typu SAT či jejich obdobu ACT také na prostorovou představivost, abych bylo možné identifikovat děti, které v této schopnosti vynikají a podpořit následně jejich talent.

„Desítky let se hromadí důkazy o tom, že prostorová představivost nám dává něco, co nedokážeme zaměřit tradičními nástroji selekce ve vzdělávání“, říká David Lubinski, hlavní spoluautor dané studie a psycholog na Vanderbilt University. „Možná kvůli tomu přicházíme o novodobé Edisony a Fordy“. V návaznosti na studii z roku 1970, doktor Lubinski a jeho kolegové vystopovali profesní růst 563 studentů, kteří se před 30 lety (ve věku 13 let) umístili mezi nejlepšími 0,5 % v testu SAT. Ve stejné době také složili Differential Aptitude Test.

O mnoho let později, nikterak překvapivě, dosahovaly děti, které měly velmi dobré výsledky v testu SAT, úspěchů co do počtu vědeckých článků, které publikovaly, a počtu patentů, které vlastnily. Ještě vyšší míru korelace však prokázal výzkum u těch, kdo měli také nejvyšší skóre v testu prostorové představivosti. Právě ta je podle výzkumníků zásadním ukazatelem budoucího úspěchu na poli technologií, inženýrství, matematiky a přírodních věd.


Lego a chemické stavebnice

Kognitivní psychologové se už dlouho domnívali, že prostorová představivost – o které se občas mluví jako o „sirotčí schopnosti“ pro svou tendenci skrývat se – by mohla být zásadní pro úspěch v technických oborech. Dřívější výzkumy ukázaly, že studenti s touto schopností mají daleko vyšší zastoupení ve zmíněných oborech, ale že jim zároveň ve škole není poskytnuta dostatečná podpora a v důsledku toho nedosáhnou tak vysoko jak by mohli (pozn. pro rodiče – stavebnice Lego a či chemické stavebnice jsou považovány za dobré dárky právě pro schopnost prostorové představivosti).

Zmíněná korelace prostorové představivosti a nadání pro vědu a techniku doposud byla „předpokládána, avšak nedostatečně prošetřena“, alespoň ve srovnání s ověřováním matematických schopností, říká David Geary, psycholog na University of Missouri, který se výzkumu financovaného Nadací Johna Templetona neúčastnil. Nový výzkum je důležitý, říká, protože ukazuje, že velké úspěchy v oborech STEM – věda, technologie, inženýrství a matematika – „nejsou vázány jednoduše přímou úměrou na matematické schopnosti“.


Není to složité, ale nedělá se to

Testovat prostorovou představivost není zvlášť složité, dodává doktor Geary, ale součástí standardizovaných testů není zkrátka proto, že je považována za kognitivní funkci, patřící do říše IQ testů. Není tedy schopností, která by byla podporována školní výukou.

Není jako matematika či angličtina – není součástí akademického kurikula, říká Geary. Je to spíše vrozená základní schopnost. Proto ji autoři při sestavování testů neberou v potaz.

Jde také o schopnost více přisuzovanou mužům než ženám. V probíhající studii, reflektující výsledky z roku 1970, chlapci početně převyšovali děvčata v poměru 393 ku 170. Studie však nenašla žádný rozdíl v úspěchu v dospělosti, říká doktor Lubinski, ačkoli ženy se spíše zaměřovaly na medicínu a společenské vědy.


Původní zdroj NY Times. Překlad Aneta Bernardová.

Světlana Massey: Vítejte na palubě lodi jménem ADHD

Ze zkušeností matky dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami.


Žádné dítě pozadu aneb rovnocenné vzdělání pro každé dítě

Každý, kdo se přestěhoval a žije v cizí zemi, dostává touto změnou příležitost vidět a řešit různé situace jinak než v domácím prostředí. Já a moje rodina žijeme ve Spojených státech, ve státě Georgia. Můj manžel je Američan, on si myslí, že je netypický Američan, já ho vidím jako velkého demokrata, liberála, ale i typického amerického patriota v zásadních otázkách o vlastní zemi. Moje děti jsou Češi, přišly se mnou do Států ve věku 5 a 18 let, a více méně se cítí už jako Američani. Já ne, tak jak řekl můj spolužák z Mexika: „My žijeme v buffer zone.“ Žijeme v území mezi starým a novým životem a tato pozice nám dává výhodu vidět mnoho věcí dvojíma očima.


Naše začátky

Život ve Spojených státech se změní každému, ale mě navíc přinesl nečekaně velikou životní výzvu v podobě ADHD u mého mladšího syna. Můj syn se narodil v 7. měsíci těhotenství, se srdeční anomálií a s nedostatečným vývinem mnohých orgánů. Ve 3. týdnu života prodělal náročnou, životně důležitou operaci srdce, která dopadla výborně a po které syn nemá žádná výrazná omezení. Po 3 měsících léčby jsme byli propuštěni z nemocnice domů s tím, že já a syn jsme zůstali sami na další kroky a čekali, podle rad odborníků, až to všechno syn dožene. Můj syn nedohnal nic, jeho váha byla stále podprůměrná a ve školce ho dávali do nižších oddělení a čekali „až to on dožene“.

Přesídlili jsme do USA v jeho pěti letech, kdy se sotva rozmluvil česky, ale v americké školce musel začít používat jiný jazyk než češtinu. V pěti letech, kdy americké děti čtou samostatně pohádky a začínají nacvičovat prezentaci projektů, můj syn tiše seděl a nerozuměl. Byla to pro něj katastrofa. Anglicky se sice rozmluvil velmi rychle a dobře, což zmátlo nás i mnoho odborníků, ale s 1. třídou přišla krutá pravda, že vůbec nevěděl, co říká! Opakoval a používal celé fráze, ale nepamatoval si obsah i zcela jednoduchého textu. I jeho hyperaktivita, byť velmi nízká a dnes již zcela pod kontrolou, probíhala odlišně. Syn neskákal po stolech, spal i vydržel výuku, ale uvnitř procházel naprostým varem, nervovým vyčerpáním a strachem, že zase udělá chybu.

Po roce a půl v USA jsem již věděla, že běžnou výchovou nemohu nic dohnat, přesto mě zaskočila zpráva odborníků, že můj syn je vývojově opožděný, a doporučení množství návštěv u různých expertů. V USA mi řekli to, co jsem měla vědět dávno: můj syn má ADHD (poruchu pozornosti a hyperaktivitu), která se v USA pozná a řeší od 2 let dítěte. S komplikacemi při porodu, jaké měl můj syn, se podle odborníků různé neurotické problémy daly očekávat a měly se řešit ihned po operaci. Bohužel ne v České republice, kde jsme čekali, „až to dítě dožene“. Zcela logicky, protože jakékoli mozkové dysfunkce se lépe dohání od útlého věku batolete než za školní docházky.

Osobně jsem prošla vším, co mi moje psychika umožnila – pláčem, sebelítostí, vztekem a svoji psycho-trýznivou pouť zakončila sebeobviňováním, co jsem mohla udělat a neudělala. Po roce jsem zjistila, že toto všechno je stejně k ničemu a museli jsme se já a můj manžel k problému našeho syna zvanému ADHD postavit čelem, protože jenom my jsme mu mohli pomoci se neztratit v tomto divném a pro děti náročném světě. Cokoli píšu, píšu i v zastoupení mého muže, který hraje dominantní roli jako partner, táta a „kapitán“ naší lodi proplouvající vodami ADHD.


Zákon jako pilíř vašeho boje s ADHD

Ve Spojených státech je 7 % dětí oficiálně diagnostikovaných ADHD, z toho 5 % chlapců a 2 % dívek. Toto číslo se každým rokem zvyšuje o 2 % školních dětí s ADHD.

Již v roce 2001 byl za administrativy G. Bushe podepsán federální zákon „No Child Left Behind“ (Ani jedno dítě pozadu), který nařizuje, jak integrovat speciální výuku pro děti s poruchou učení a nízkou invaliditou na státních školách. Zákon, který je mnohými stále kritizován za nedostatečnou efektivnost na všech školách, je pilířem pro státní školy a rodiče v procesu k rovnocennému vzdělávání všech dětí na státních školách. Tento zákon je jasným legislativním nástrojem, jak postupovat při zařazení dítěte s poruchou do speciálního plánu. Zákon určuje kroky federální vlády zastoupené státní školou, školním distriktem (obcí) a rodiči, které je nutné udělat, aby se docílilo rovnocenných studijních výsledků u daného žáka individuálním přístupem a metodikou.

Základní body zákona:

– kdo může zažádat o testování žáka na ADHD (pokud rodiče, hradí jejich zdravotní pojišťovna, pokud škola, hradí školní distrikt)

– kdo kvalifikuje dítě do této kategorie (doktor specialista a školní psycholog stejného distriktu jako škola)

– školní psycholog vypracuje konkrétní analýzu chování, reakcí a odpovědí testovaného žáka tak, aby pojmenoval co nejpřesněji kroky, které je nutné naplánovat v individuálním studijním plánu)

– jakým procesem škola a rodiče žáka musí projít (jasná legislativa pro obě strany)

– metodika a cíl individuálního programu žáka (podrobně rozepsána týmem, který bude s daným dítětem pracovat, podle jeho psychotestu)

– jak je program monitorován a kontrolován (data schůzek a vyhodnocení)


Federální ministerstvo školství Spojených států uvolní 3 miliony dolarů ročně na speciální výuku (IEP= Individual Educational Program) pro děti s ADHD, autismem a lehkou invaliditou. Tyto dotace nejsou všude dostatečné, nicméně jsou základním kamenem pro mnohé školy, které se velmi snaží rodičům vyjít vstříc. Dokonce byl zaznamenán velký přesun dětí ze soukromých škol do státních, protože státní školy mají lepší metodický postup než na mnohých soukromých státem nekontrolovatelných školách.

Jestliže je vaše dítě zařazeno do tohoto programu, můžete si trochu vydechnout. Děti dostanou individuální program, vypracovaný se školní psycholožkou, která osobně pracuje s dítětem po dobu jeho testování. Doba testu je různá, u našeho syna trvala 3 měsíce plus zpracování administrativy (75 stránek) a za 4 měsíce byl přesunut do třídy, která je uspořádaná pro děti s běžnou výukou, ale i pro děti vyžadující individuální péči asistenta a elektronický přístup. Výsledek testu prokáže, kde jsou silné a slabé stránky dítěte a jaká metodika musí být uplatněna, aby se docílilo rovnocenného a plnohodnotného vzdělání.

Náš syn prokázal nadměrné znalosti v logice a matematice, velmi podprůměrné schopnosti v kritickém čtení a analýze textu. Jinými slovy technicky četl, ale nevěděl, jaký byl obsah. Test prokázal jeho slabost v poslechu, veškeré informace by tedy měly být přenášené vizuálně anebo v krátkých opakovaných větách. Naopak test vyloučil jakékoli dyslexie. Na základě toho byl vypracován detailní odborný plán, jak naučit našeho syna číst a odpovídat, na co je konkrétně tázán. (Děti tohoto typu si vyberou slovo z textu, které jim je nejbližší, a nezanalyzují celou větu, a tak jim unikne kontext.)

Syn se účastní běžné výuky se svými spolužáky v matematice, společenských vědách a jiných předmětech, ale je vyčleněn z výuky anglického jazyka a čtení. V tomto segmentu je vyčleněn ze třídy a odchází pracovat individuálně s asistentkou, která potřebuje jeho úplnou pozornost na analýzu textů. Jeho IEP je monitorováno a oznámeno nám rodičům každý pátek emailem. Rodiče mají právo být informováni týdně a případně jsou iniciováni, aby se zúčastnili domácí výuky.

Ve Spojených státech se klade důraz na statistiky, které ukazují výsledky na školách. Jsou zde přesné tabulky, podle kterých se relativně jasně rodiče mohou orientovat, jak je jejich dítě úspěšné ve studiu. Všechny děti na státních školách jsou povinny projít státními testy (dvakrát za rok), jedince s poruchou učení nevyjímaje. Upřímně, jestliže jste rodiči dítěte s ADHD, na tabulky rychle zapomeňte. Jednoduše proto, že výsledky dětí s ADHD se vychylují ať dolů či nahoru, první roky programu vám to jen zamotá hlavu. Výsledky se prokáží až okolo 5. třídy, kdy by dítě mělo zvládnout svoji poruchu a vědět, jak s ní pracovat. Takže, statistika má pro vás pouze ten význam, jestli program pro dítě je úspěšný anebo ne, nebo jestli je z nějakého důvodu potřeba modifikovat metodiku výuky.


Rozhodnutí je na vás

Jako rodiče máte na výběr tři směry léčení: podávat dítěti stimulanty (medicínské nebo homeopatika), psychoterapie a různé kombinace obou. Veškeré dočasně známé léky v USA (4 druhy klasické medicíny a 2 druhy homeopatik) jsou stimulanty, ne léčiva. Nejsou známy výsledky dlouhodobého užívání stimulantů u lidí – dětí s ADHD, ale je známo, že tyto léky jsou návykové u lidí bez ADHD. Každý stimulant má dlouhý seznam vedlejších účinků (úbytek na váze, nespavost – dítě většinou musí brát přírodní léčiva na spaní, zátěž na srdce, deprese, změna osobnosti apod.).

Vzhledem k operaci našeho syna naším směrem musela být psychoterapie, dieta, domácí denní režim a speciální vzdělávací podmínky pro syna ve škole. Takže, jak na to, když jdete touto cestou? Co by se mělo vaše dítě naučit? Uvádím konkrétní situace u mého syna, kdy jsme se po psychologickém testování mohli zaměřit na konkrétní body.

– Musí se naučit klást otázky ve třídě, v okamžiku, kdy něčemu nerozumí či nezachytí slovo nebo příkaz. Dítě si uvědomuje svoji „ zaostalost“ ve čtení a řeči, má sklony sedět a jakoby nebýt, ale musí se naučit oznámit učitelce, co konkrétně neví nebo kdy a kde se ztratil v textu, spolupracovat aktivně, sám sebe zaměřit na daný úkol, otázku, text).

– Rozdělit velký úkol na více menších úkolů s časovým přesným označením (např. „Sejdi dolů po schodech. Otevři lednici. Koukni se dolů, na poličce jsou jahody. Omyj je vodou.“).

– Příkaz, vykonání a kontrola úkolu (dítě i vy se musíte naučit vše kontrolovat, syn se naučil po sobě číst a sám sebe opravovat v gramatice – pro děti je to hra), odměna (PC, 10 minut volna apod.), velmi praktické pro domácí učení (20 minut čtení, rozbor 5 min., dobrota – rozinky a jen si povídáme o textu nezávazně, vzpomínáme na příběhy, filmy a knihy, syn prakticky uvažuje o podobnosti).

– Musí si psát „co udělat druhý den“, udržovat kalendář a zapisovat akce, věci, vybrat oblečení na druhý den (velký kalendář na zdi nebo dveřích, strohý, bez zbytečných obrázků, dítě musí samo zapisovat úkoly, změny v týdnu apod., odškrtávat co udělal apod.).

– Vybudovat klidné místo na práci, hraní, uklidit hračky do krabice – neviditelné (zvolte veselé barvy, ale tak, aby se nerušily, ne strakaté!).

– Zaměřit se na hry typu LEGO, dítě musí následovat instrukce a udržovat pozornost na práci rukama (začátky jsou těžké, dítě nechce pracovat samo, příliš mnoho dílků, neví, jak začít. Poraďte začátek od „Najdi bod 1 a připrav si všechny dílky, které budeš potřebovat, spočítej je.“. V závěru můžete sedět s ním v pokoji a číst si knihu, ale samo vaše dítě pravděpodobně nezůstane, nerado je samo).

– Udržovat stejný denní režim, návyky, kdy, kde a jak (to celé včetně sportovních aktivit a sestavení jídelníčku budete stále opakovat denně i o sobotách a nedělích, když ne, vymstí se vám to!).

– Jídelníček je relativně jednoduchý, děti s ADHD většinou nerady střídají jídelníček, udělejte si „jeho“ dietu a můžete vařit dokola, nerady testují, co neznají a většinou jim to nechutná.


Jak je to s potravinami

Na závěr bych se ráda rozepsala o vhodném jídelníčku pro děti s ADHD. Budete zřejmě narážet na odpůrce striktní diety anebo fanatiky zavrhující zcela všechno, ale snažte se držet nohama na zemi. Je prokázáno, že jídelníček pomáhá a zlepšuje symptomy ADHD, ale neléčí to. Když se na dětské oslavě odvážete a dáte dítěti dort s krémem a čokoládou, nic se prostě nestane (pokud nemá alergie na nějaké potraviny). Když pojedete na výlet autem a v rychlosti zastavíte u McDonalds, dítě vám nevyskočí hyperaktivně za jízdy. Prostě snažte se tyto věci šikovně vyloučit z denního života, jak nejvíce to půjde. Zde jsou základní informace, kde začít se studiem potravin, které jsou pro dítě vhodné.

– Čaj a kakao (přírodní hořké kakao) jako zdroj kofeinu. Je prokázáno, že kofein stimuluje ke zklidnění a soustředění.
– Cholin – typ vitaminu B, celkově zlepšuje nervový centrální systém (vejce – žloutky, sója, játra, tofu, květák, celozrnné produkty, syrové oříšky, ovesné vločky, mořské ryby, čočka, banány, pomeranče).
– Cukr – nahraďte přírodním zdrojem slazení (med, agave sirup, kaktusový cukr apod.). Vyvarujte se umělého sladidla (limonády).
– Gluten free potraviny prokázaly určité zlepšení symptomu ADHD, když děti zůstaly na gluten free produktech, protože tělo může získat komponent Trytophan, který se získává pouze z potravin, je zásadní aminoacid a podstaný nutrient k vytvoření Serotinu (hormonu aktivity, který je také přenašeč nervových impulsů do určitých buněk a orgánů) a který podporuje tvoření Dopaminu (více příkazů z mozku).

Děti jsou nejvíce zranitelné k působení umělých hnojiv, toxinům v životním prostředí a geneticky upravovaným potravinám (GEO, GMO). Ve Spojených státech je vyvíjen velký tlak na federální úřady, aby uzákonily označení všech GMO potravin na obalu. Vždy, když vypisuji, co je škodlivé jíst, naskočí mi husí kůže a to je dobře, protože jsou tady důvody se obávat. Ano, buďte si jisti, že si systematicky škodíme pravidelným pojídáním umělotin. Vypisuji jen několik škodlivin, budete-li chtít zajít do hloubky problému, na uvedených stránkách jsou vypsány podrobnosti. Já mám dokonce staženou aplikaci v mobilním telefonu a kontroluji obsah potravin kliknutím na kód při nákupu potravin.

Bohužel seznam jídel nevhodných ke konzumaci je dlouhý a složitý, proto nabízím některé webové stránky, které mi sloužily k základnímu studiu, „co vlastně vařit!“
– snažte se kompletně vyloučit veškerá umělá barviva a příchutě
– rafinovaný cukr (bílý)
– umělé konzervanty a sladidla (BHT, BMA, TBHQ)
– GMO – geneticky modifikované potraviny (většina!)

Odkazy:
www.nongmoproject.org
http://www.nongmoshoppingguide.com/why-should-i-avoid-gmos.html
http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2012/09/15/genetic-roulette-gmo-documentary.aspx
https://itunes.apple.com/us/app/shopnogmo/id646580574?mt=8
www.gmofilm.com
Pamela Compart, Dana Laake: The Kid-Friendly ADHD and Autism Cookbook. Fair Winds Press. ISBN-13: 9781592334728


Moc bych si přála, abych nikoho nedeprimovala, ale naopak povzbudila, že na lodi jménem ADHD je mnoho lidí, kteří bojují každý den o budoucnost svého dítěte. Snad jediná výhoda ADHD je, že většina symptomů je u všech dětí identická. Co je rozdílné, je intenzita poruchy. Dítě nemusí skákat po gauči celé dny, přesto má hyperaktivitu. Ta se projevuje vnitřně, snaží se vše dělat rychle a jakoby stále nestíhá. Čte nebo mluví velmi rychle, ale nevnímá, nerozumí a tím, protože si uvědomuje svoji poruchu (v tuto chvíli přitom vypadá líně, nespolupracuje), je velmi nervózní až do paniky. Jak to poznáte? Dítě nervózně klepe nohou, tužkou o stůl a intenzita klepání se zvyšuje, tady ho musíte zastavit a třeba obejmout. On se jakoby vrátí zpět, kde ještě vnímal text a začne odtud (kolikrát musí opakovat to samé než dojde ke konci). Vaším cílem je, že naučíte dítě si tento stav uvědomit dopředu a naučit se kroky, které musí udělat, aby tomu předešlo. Důležité je znát výsledky odborného testu co nejdříve.

Dítě s ADHD v rodině znamená změnit kompletně životní styl celé rodiny, pozitivní je, že pro mnoho z nás ke zdravějšímu stylu. Celá moje rodina začala být více organizovaná, přizpůsobili jsme jídelníček synovi a děláme pravidelné denní aktivity, třeba jen chůzi po okolí. Snažte se toto vnímat jako příjemnou, trvalou změnu vašeho života. Věřte, že znám v USA mnoho dospělých lidí s ADHD, kteří publikují a přednášejí, jak pracují s ADHD. Kupodivu, většina z nich našla velmi vysoké uplatnění v technických oborech, jsou velmi disciplinovaní a oplývají zdravím z vybalancované stravy.

V jednom se zprávy shodují: všichni děkují rodičům, že to nevzdali a nenechali je v rozbouřeném oceánu neznáma. Jen si vzpomeňte na nějaký moment – sekundu, kdy jste nevěděli, co dělat a co máte rychle říct anebo jste se báli promluvit. Polil vás studený pot a třásly se vám ruce a podlomily nohy? Tento stav vaše dítě prožívá třeba padesátkrát denně! Hrozná představa! Bojujte za lepší podmínky pro děti s ADHD, jsou velmi inteligentní, citlivé a bojují s poruchou celý život!

Zelená škola láká na unikátní výukový program

Projet Zelená škola je zaměřen na recyklaci elektroodpadu. Pro školy by mohla být nabídka takového programu zajímavá už s ohledem na blížící se začátek školního roku.

Zdroj: www.Vzdělání.cz 19. 8. 2013


Výukový program seznamuje žáky interaktivní a zábavnou formou s životním cyklem elektrospotřebičů a upozorňuje na význam jejich recyklace. Zakončen bývá velkou sběrovou akcí vysloužilých elektrozařízení a baterií. Počet základních a středních škol zapojených do projektu přibývá, v současnosti jich je už přes 280.

Speciální výukový program byl v rámci projektu Zelená škola představen na počátku dubna letošního roku. Kvalitně a přehledně zpracované výukové materiály se dětem snaží přiblížit význam recyklace na příkladu pro ně nejbližšího elektrospotřebiče – mobilního telefonu. Žáci se mohou dozvědět, jak těžba surovin užívaných při výrobě mobilních telefonů ohrožuje život afrických zvířat nebo jaké dopady na životní prostředí může mít vyhození starého mobilního telefonu do běžného komunálního odpadu. Kromě zajímavých informací o širších souvislostech životního cyklu mobilního telefonu mají žáci v rámci programu možnost si starý mobilní telefon rozebrat a prozkoumat, z čeho se skládá.

„Žáci i učitelé se díky programu seznámí s novými, často překvapivými informacemi o ochraně životního prostředí. Všechny informace jsou přitom podávány v širších souvislostech a nutí žáky o problematice přemýšlet,“ uvedl Petr Kubernát ze společnosti Rema Systém, která projekt Zelená škola realizuje. „Cílem celého programu je především zvyšovat ekologické cítění dětí a motivovat je k třídění odpadu a aktivní ochraně přírody,“ doplnil Kubernát.

Program zahrnuje celkem 11 aktivit, které lze rozdělit ideálně do 7 až 8 výukových hodin. Každá škola si však samozřejmě může plán výuky přizpůsobit vlastním individuálním potřebám. Vyvrcholením celého programu je velká sběrová akce, která se nejčastěji pořádá u příležitosti Dne Země, 22. dubna. V rámci sběrové akce mohou žáci donést ze svých domovů staré vysloužilé elektrospotřebiče a baterie, které budou následně předány k recyklaci. Odevzdávat drobný elektroodpad pak mohou děti také v průběhu celého školního roku.

„Ve všech školách zapojených do projektu Zelená škola jsou celoročně umístěny sběrné boxy na drobné elektro a baterie. Jejich pravidelný svoz a následné předání k ekologickému zpracování zajišťujeme v rámci projektu zdarma,“ sdělil Petr Kubernát ze společnosti Rema Systém. „Zapojeným školám rovněž zdarma poskytneme informační letáky a plakát k označení sběrného místa. Při styku s veřejností pak mohou využívat naše logo Zelená škola,“ dodal Kubernát.


O výukovém programu v rámci projektu Zelená škola
– vzdělávací program zaměřený na téma recyklace
– cílem programu je vzdělat žáky a poskytnout pedagogům ucelené informace k tématu elektroodpadu a zároveň předat k ekologické likvidaci elektroodpad ze škol a rodin žáků
– projekt zahrnuje 8 vzdělávacích aktivit a je zakončen sběrnou akcí s reflexí celého programu
– jednotlivé aktivity mají časovou náročnost cca 20 minut, lze je realizovat samostatně nebo sloučit tak, aby dohromady tvořily 1 výukovou hodinu
– pro učitele jsou připraveny přehledně zpracované výukové podklady a nové zajímavé informace z oboru
– žáci se v rámci programu učí o životním cyklu mobilu, seznamují se souvislostmi, které jsou spojeny s jeho výrobou a dopravou ke spotřebiteli, a prozkoumávají, z čeho se mobil skládá
– závěrečná sběrová akce je obvykle naplánována na Den Země, 22. dubna
– k programu jsou připraveny omalovánky a pexeso s tématikou recyklace vyřazených elektrozařízení a baterií


Další informace o projektu Zelená škola naleznete ZDE.

Lenka Slepičková: Představy dětí o budoucím životě

„Schopnost představit si vlastní budoucnost je klíčovou kompetencí, která se spojuje se schopností být členem společnosti a směrovat svou životní dráhu… V našem výzkumu se ptáme, jakým způsobem děti – konkrétně děti navštěvující 3. a 7. třídy základní školy (tedy děti ve věku 8–10 a 12–13 let) – přemýšlejí o svých budoucích životních drahách, jak je prezentují, na co v jednotlivých oblastech svého života aspirují. Zajímá nás také, jak se tyto aspirace liší u dívek a chlapců.“ (str. 84)

Zdroj: Slepičková, Lenka: "Firma vydělává, děti se učí, žena je hodná a já jsem šťastný." Představy dětí o budoucím životě. Sociální studia, 2012, roč. 9, č. 2, s. 83–102. ISSN 1803-6104 (online).


Genderový rozměr představ o budoucnosti

„Děti jsme požádaly, aby formou obrázků, případně obrázků s nějakým popisem (mladší děti) nebo formou psaného popisu či vyprávění ztvárnily své představy o budoucím životě. Ve zpracování tohoto úkolu jsme jim nedávaly žádné další instrukce, takže některé z nich jej pojaly jako slohovou práci, jiné jako obrázek s popisky či delším textovým komentářem, některé nakreslily obrázek bez popisků a komentáře. Takto volné zadání vedlo k různým pojetím úkolu – slovo „představa“ (v zadání použité jako „napište nebo nakreslete, jak si představujete svůj budoucí život“), které popis často uvozovalo, může evokovat jak očekávání toho, co se pravděpodobně stane, tak představu ve smyslu přání či snu, ale také představu ryze fantazijní, a všechny možnosti pojetí slova představa ze zadání se v pracích dětí objevily… (str. 91)

„Jak navíc ukazujeme v dalším textu, představy zakotvené ve fantazijním světě často vykazují podobné rysy jako představy, které bychom mohli vnímat jako realistická očekávání podoby vlastní budoucnosti. Představy jsou spíše projektováním současné situace a současného vnímání sociálního světa a jeho hodnot a vlastní pozice v něm do budoucího světa, a právě odraz tohoto vnímání v nich je nejvíce zajímavý…

Co se týče samotného obsahu sdělení, obrázky dívek a chlapců týkající se jejich budoucnosti, stejně jako jejich popisy nebo samostatná vyprávění o budoucnosti, se na první pohled příliš neliší. Tím, co je na nich zobrazeno nebo popisováno nejčastěji, jsou domy s bazénem, vířivkou a saunou, auta či motorky a rodina sestávající z protějšku a dětí. Častým prvkem dětských popisů, obrázků a vyprávění jsou také zvířecí mazlíčci. Děti popisují svou budoucnost v převážné většině jako budoucnost v konvenční rodině se dvěma rodiči opačného pohlaví a dětmi (nejčastěji dvěma) – jen pět popisů nebo obrázků z celkem 60 analyzovaných zmiňuje plán samostatného života bez rodiny, u devíti děti rodinu nezmiňují (tyto ne-rodinné plány se objevily jen u mladších dětí, u chlapců i dívek ve stejné míře), jejich popisy či obrázky se soustředí na pracovní sféru nebo volný čas.“

Dívky i chlapci odevzdávali zhruba stejně rozpracované a bohaté obrázky, slovní vyjádření (popisy obrázků nebo samostatné slovní popisy) jsou u dívek delší než u chlapců a popisují mnoho detailů. Chlapci se častěji uchylovali k nadsázce (na obrázku namalované hromádky, popsané jako „hroudy zlata“) či schematickému nebo stylizovanému vyjádření (muž držící bankovky a vedle něj žena popsaná jako „mangelka“ atd.). Stylizace mužských postav (kšiltovka s jasně zřetelnou značkou, řetěz na krku) a časté zobrazování znaků bohatství (kromě peněz v podobě mincí a bankovek či zlata, konkrétně také v podobě aut či motorek věhlasných výrobců) na chlapeckých obrázcích odkazuje k raperským videoklipům, jimž právě tyto prvky dominují – pro obrázky dívek je těžké najít tak konkrétní předobraz v populární kultuře.

Jedna ze starších dívek zasadila svou představu o budoucnosti do sféry sci-fi, i tam ale vykreslila obrázek rodiny složené z muže (bohatého) a ženy, jejich psů a dětí, včetně svatebního happy-endu, byť následujícího po narození dětí a racionálně zdůvodněného. Jsou to tedy zejména kulisy a nikoli obsah, co tento text odlišuje od ostatních:

Nebudu se vdávat a budu žít s bohatým chlapem v bublině pod vodou. Velká vlna cunami nám zničí domovy a budeme žít pod vodou ve skleněných bublinách. Budu s ním mít 2 děti. 1 holku Annu nebo Kristýnu a 1 kluka Martina, Davida, Lukáše, Filipa, Tomáše. Bublina bude luxusní a 3 patrová. Taxíky nám budou dovážet pizzu zadarmo. Budeme jezdit v luxusních létajících limuzínách. Když budeme chtít jít na dno oceánu, nasadíme skafandry a za 20 let se lidé přizpůsobí životu ve vodě i bez něj. Hodně bych s přítelem cestovala na jiné planety. Budeme mít 2 psy (bígly) Charlieho a Maxe a 3 kočky Sáru a Matildu. Kanárka, kterého kočky později sežerou. Nakonec se budeme brát, kdyby se někomu z nás něco stalo, ať zdědíme peníze.

Rodinnou prosperitu a svůj vysněný život většina dětí popsala či zobrazila prostřednictvím materiálních symbolů či výčtu předmětů, které rodina vlastní. U některých, zejména starších dětí, lze naopak sledovat důraz na kvalitu života a odklon od aspirací na velký majetek (bydlení v „menším domku“ nebo „bytečku“; ekologické bydlení; farmaření; bydlení v hezkém prostředí; často v konkrétně definovaném prostředí, například „jižní Morava“, „Olomouc“; šťastný život; klidný život; aktivní život; užívání si života) a vztahů (trávení času s rodinou, vzájemná pomoc a dobré vztahy). Příkladem je popis budoucnosti jednoho ze starších chlapců:

Moje rodina, ve které budu já, mé 2 děti, má žena, by bydlela na horské pláni ve srubu daleko od civilizace. Měl bych 2 psy a jednu bílou kočku. Já bych byl architektem a navrhoval bych nové ekologické sruby a chalupy, kterých by už kolem našeho srubu bylo dost. Pár set metrů pode mnou by u jezera bydlel můj nejlepší kámoš. Náš srub by byl sto metrů vedle řeky a pomocí lopatek bychom si sami vytvářeli elektřinu.

V čem se dívky a chlapci výrazně odlišují, jsou jejich aspirace v rámci profesní a především soukromé sféry. Většina dětí zmínila své budoucí povolání. Mezi povoláními, které zmiňovali mladší chlapci, se objevují povolání s určitým hrdinským či elitním aspektem (kosmonaut, prezident, archeolog, policista ze speciální jednotky, fotbalista, tenista, kovář, návrhář hraček), starší chlapci zmiňují konkrétní povolání méně častěji, plánují budoucnost počítačového programátora či obecně někoho, kdo pracuje s počítačem, podnikatele (ten se spolu s počítačovým programátorem objevuje nejčastěji) či majitele různých firem, architekta.

Mladší dívky zmiňují tato povolání: zpěvačka, pekařka, učitelka, lékárnice, veterinářka, právnička, návrhářka oblečení, optik. Starší dívky pak uvedly povolání překladatelky a spisovatelky, designérky, klarinetistky, sekretářky, lékárnice, výtvarné umělkyně.“ (str. 92–93)

„…Dívky si zvolily (s výjimkou výše zmíněné pekařky či sekretářky) profese náročné na kvalifikaci nebo talent. Je zřejmé, že pro většinu dívek je úspěch v profesním životě podstatný a vnímají jej jako rovnocenný s úspěchem v osobním životě, neboť oběma sférám věnují ve svých popisech budoucnosti významný prostor…

Chlapci nejčastěji zmiňují zejména profese navázané na předpoklad vysokého příjmu, jako je majitel firmy, podnikatel nebo programátor. Na časové ose jeden z mladších chlapců jako plán pro svůj věk 18 let uvedl „dostávám 30 tisíc měsíčně“, aniž by se zmínil o zdroji těchto příjmů. Dívky naopak svůj plat či výdělečnost profese netematizují, více prostoru ve srovnání s chlapci naopak věnují charakteristikám, profesi a bohatství svého partnera.

Na rozdíl od chlapců mají dívky detailnější představy o charakteristikách partnera (jméno, věk), stejně jako o jménech dětí nebo budoucích domácích mazlíčků. Chlapci se, co se týče manželky, obvykle spokojují s charakteristikou hodná a hezká (v jednom případě „nádherná“ a také „hraje tenis“), dívky očekávají od manžela specifické vlastnosti (někdy přísný a někdy hodný; hodný a milý, ale i chytrý a vzdělaný; zodpovědný, milý, pracovitý) konkrétní vzhled (hnědovlasý, sympatický, černovlasý a hnědé oči), profesní úspěch (úspěšný architekt, vedoucí firmy) a bohatství (bohatý, středně bohatý, bude mít moc peněz). Zároveň některé vlastnosti vylučují: neměl by pít ani utrácet peníze, neměli bychom se hádat; podobně jeden z chlapců vyloučil tvrdohlavost u své manželky. Vlastnosti partnera tedy dívky zmiňují jako významnou součást své budoucnosti. Podle Jarkovské (2010) dívky důrazem na charakteristiky manžela (a jeho schopnost vydělávat peníze) vyjadřují svá očekávání toho, že svůj sociální status získají mj. také skrze partnerství. (str. 94–95)

…Žádný z chlapců nepopisuje nebo nezobrazuje, co bude dělat jako otec, jaký by chtěl být ve vztahu ke svým dětem, jaké vztahy v rodině budou, jak bude děti vychovávat, co bude spolu s nimi dělat, chlapci nezmiňují také plány na péči o někoho nebo angažování se v dobročinné sféře. Chlapci tedy svůj volný čas (ostatně podobně jako práci) popisují jako maskulinně orientovaný a individualistický, nezávislý na ostatních, dívky svou pozornost více upírají na činnosti a plány související s domácností, výchovou dětí, časem tráveným společně s rodinou, případně pomocí. V podobě nároku na dobrý výkon role matky (který zahrnuje čas věnovaný dětem, výchovu a vzdělávání, zodpovědnost za vztahy v rodině) a na své aktivity směrem k dobročinnosti tak dívky formulují další očekávání od sebe samých: vedle předpokladu, že budou (často výhradně) pečovat o domácnost, budou vykonávat náročnou profesi, dosáhnou sňatku s mužem určitých kvalit a aktivní postoj k životu si zachovají do vysokého věku… (str. 97)


Ze závěru

„…Výzkum ukázal, že děti vnímají odlišnost očekávání ve vztahu k genderu, o své budoucnosti uvažují primárně jako chlapci a dívky. Zatímco dívky popisují ve svých budoucích životních plánech intenzivní a úspěšné zapojení se do rodinného, stejně jako do profesního života, chlapci projektují svou budoucnost coby budoucnost solitérů uprostřed rodin, jejichž životní styl a aktivity nejsou rodinným životem a vztahy k ostatním příliš determinovány.

Chlapci plánovaný životní styl je tedy vysoce individualizovaný, dominuje mu realizace vlastních profesních i volnočasových představ a úspěch v těchto sférách, jakkoli se odehrává v kulisách rodin. Chlapci očekávají, že budou mít moc nad svým časem a širokou možnost (včetně finančních prostředků) pro realizaci svých zálib, a to paralelně s prosperujícím rodinným životem, do kterého investují téměř výhradně jen jako živitelé. Plány dívek jsou naopak silně navázány na okolí, na rodinu (a to včetně rodiny původní) a vztahy.

Tyto výpovědi jsou opět odrazem toho, jak děti reprodukují očekávání na ně kladená jako na dívky a chlapce, a ukazují na stereotypní způsoby, jakými je maskulinita a feminita konstruována v prostředí školní třídy (Paechter 2007; Foster, Kimmel a Skelton 2001). Jsou mj. i odrazem zkušenosti života v české rodině, která je poznamenaná výrazně tradiční dělbou práce, díky níž zůstává mužům výrazně větší prostor pro individuální aktivity než ženám (Bierzová, 2006), a zároveň příjmovou nerovností mužů a žen (Jarkovská, Lišková 2010).“ (str. 100)


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Zpátky do školy v deseti bodech

Se začátkem školního roku přichází každodenní stereotyp, který rozděluje náš čas na čas, který patří škole/práci, čas určený pro rodinu, čas pro kamarády, čas věnovaný koníčkům. Děti se na změny adaptují poměrně snadno, přesto je dobré je před začátkem školního roku začít trochu zklidňovat a promluvit si s nimi o tom, co je na podzim čeká.

1. Prázdniny končí, začíná školní rutina. Zvykli jste si přes prázdniny na společné snídaně a myslíte si, že je to luxus, který si během roku nemůžete dovolit? Pokračujte v nich. Přemýšlejte, kolik času trávíte během běžného pracovního dne společně s dětmi. Rodinné rituály jsou příležitostí, jak nenásilně přetvořit prázdninový chaos v příjemnou rutinu. Děti se tak snáz adaptují na každodenní povinnosti, které je s návratem do školy zase čekají.

2. Nový školní rok: výzva, nebo pruda? Promluvte si s dětmi o tom, co je čeká v novém školním roce. Čemu se chtějí věnovat, na co se těší a co je ve škole baví. Na druhou stranu sdělte jasně, co od nich očekáváte vy. Vysvětlete jim, že ne všeho mohou dosáhnout hned a výsledky že přicházejí mnohdy až po dlouhodobém snažení. Pokud máte pocit, že se vaše děti něčeho obávají, mluvte o tom s nimi. Dejte jim najevo, že jejich pocity berete vážně a že se na vás mohou se svými starostmi kdykoli obrátit. Věnujte se školním záležitostem dětí pravidelně, klidně v nějaký předem stanovený čas...

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Karel Vašíček: Životopis Isaaca Newtona

Isaaca Newtona čtenáři nepochybně znají nejen ze školy. Česky však z jeho díla nic nevyšlo a ani jeho životopisy v češtině nevycházely příliš často.

Peter Ackroyd: Newton. Stručný životopis. Academia 2010, 1. vyd., váz., 140 str.


Vedle knihy P. Ackroyda vyšly nedávno v nakladatelství Prometheus spisek V. Malíška „Isaac Newton – tvůrce teoretické fyziky“, kniha P. Fara „Newton: Formování génia,“ nakladatelství Karolinum vydalo knihu Štěpánové „Isaac Newton – poslední mág starověku“. Když zadáme na Internetu na webové stránce Národní knihovny Praha vyhledat knihy podle klíčových slov „Isaac Newton“ v souborném katalogu ČR, vrátí se nám cca 188 titulů. Když zadáme vyhledat dle autora Isaaca Newtona, pak nám aplikace vrátí cca 79 knih. V katalogu tak najdete Principie vydané německy, rumunsky, anglicky a rusky, ale také práci nositele Nobelovy ceny za fyziku. Je to S. Chandrasekhar: „Newton’s Principia for the common reader“. Autor této knihy, indický fyzik, podle informaci z jiných zdrojů strávil cca 2 roky, aby převedl Principie do srozumitelné podoby. Nebyla to však jednoduchá práce, o čemž svědčí rozsah této práce, který činí více než 500 str.

Životopis Newtona, jehož autorem je P. Ackroyd, je poměrně stručný, cca 140 str., včetně chudičkého seznamu literatury (necelá jedna stránka) a jmenného rejstříku, čítajícího necelé čtyři stránky. V knize, která má 19 kapitol, najdeme informace o jeho dětství, studia na Trinity College a vědecké činnosti v Cambridgi i popis jeho práce jako zástupce univerzity v Cambridge v Dolní sněmovně a jeho práce v mincovně. Nenajdeme tam žádné velké podrobnosti o jeho díle. Mám na myslí např. ukázky z jeho díla či korespondence. Čtenář ví z jiných zdrojů, že byl ješitný, pomstychtivý, že nesnášel kritiky. V textu je zmíněn jeho konflikt s Flamsteedem a R. Hookem, či prioritní spor s G. Leibnizem o objev infinitezimálního počtu, tehdy nazývaného teorii fluent.

Znalosti většiny lidí jsou tak založeny spíše na znalosti jeho legendy, než na základě nějakých hlubších informací o jeho životě či díle. Vytváření jeho legendy se zabývala zmíněná knih P. Fara. Kniha P. Ackroyda tak může přispět k rozšíření znalostí čtenáře o životě I. Newtona. Ovšem podrobnosti o jeho díle či korespondenci musí čtenář načerpat z jiných zdrojů, které ovšem nejsou vydány česky.

Předmluvu k českému vydání napsal prof. Ivo Kraus a knihu do češtiny přeložila Irena Dvořáková. Vzhledem k tomu, že kniha neobsahuje žádné technické detaily, tedy žádné vzorce, je vhodným titulem i pro studenty středních škol.

Znalosti většiny lidí jsou tak založeny spíše na znalosti jeho legendy, než na základě nějakých hlubších informací o jeho životě či díle. Vytváření jeho legendy se zabývala zmíněná knih P. Fara. Kniha P. Ackroyda tak může přispět k rozšíření znalostí čtenáře o životě I. Newtona. Ovšem podrobnosti o jeho díle či korespondenci musí čtenář načerpat z jiných zdrojů, které ovšem nejsou vydány česky.

Předmluvu k českému vydání napsal prof. Ivo Kraus a knihu do češtiny přeložila Irena Dvořáková. Vzhledem k tomu, že kniha neobsahuje žádné technické detaily, tedy žádné vzorce, je vhodným titulem i pro studenty středních škol.


Knihu si můžete objednat ZDE.

Adam Grant: Proč muži potřebují ženy

Profesor Adam Grant z University of Pennsylvania napsal pro NY Times pozoruhodný text plný odkazů na vědecké studie, které dokládají, jak zásadní vliv mají ženy na rozvoj mužské osobnosti, zejména jejich štědrosti, ochoty pomoci a péče o ostatní.

Co činí z některých mužů mizery a z jiných štědré lidi? Co motivovalo např. Billa Gatese, aby daroval na filantropii více než 28 miliard dolarů, zatímco někteří jeho kolegové miliardáři relativně úzkoprse kontrolují svůj osobní majetek? Nové poznatky dávají překvapivou odpověď. Pouhá přítomnost rodinných příslušníků ženského pohlaví, byť jen dětí, stačí k popostrčení mužů vstříc štědrosti.


Otcové skrblí, pokud ovšem nemají dceru

V nové provokativní studii zkoumali vědci Michael Dahl, Christian Dezso a David Gaddis Ross štědrost bohatých mužů a faktory, které ji ovlivňují. Spíše než na rozsah jejich charitativních aktivit se zaměřili na to, proč někteří ředitelé – muži platí svým zaměstnancům více než ostatní. Výzkumníci zjistili, že více než 10 tisíc dánských společností platilo svým zaměstnancům více, než bylo během dekády běžné.

Je zajímavé, že ředitelé platí své zaměstnance méně od okamžiku, kdy se z nich stanou otcové. V průměru jde zhruba o 100 dolarů za rok, o které ředitelé – otcové platí svým zaměstnancům méně. Aby byli dobrými chlebodárci, vysvětlují výzkumníci, uplatňují běžně ředitelé – otcové nárok na „zdroje jejich firmy pro svou vlastní rozrůstající se rodinu, a to na úkor zaměstnanců.“

Je v tom ale zádrhel. Když tým profesora Dahla zkoumal data podrobněji, zjistil, že rozdíly ve výplatách zaměstnanců jsou závislé na pohlaví dítěte, jehož je manažer otcem. Platy snižují ti, kdo mají doma syna, ale ne ti, kdo mají dceru.

Dcery zjevně své otce zjemňují a vyvolávají u nich více pečovatelských tendencí. Můžeme spekulovat, že když češeme svým dcerám vlasy nebo je bereme na kurz tance, zjemníme, jsme více empatičtí a více orientovaní na druhé...


Jak vnést vliv opačného pohlaví do školní výchovy? Smíšené skupiny

Ovlivňování mužů ženami směrem k větší srdečnosti má podstatné implikace pro vzdělávání a práci. Měli bychom velmi pečlivě přemýšlet, jak děti ve školách organizujeme do skupin. V roce 1971, v době, kdy školy v Texasu byly na počátku cesty od segregace ke společným třídám bez ohledu na barvu pleti, ověřil Elliot Aronson, psycholog z University of California, jednoduchý, nicméně velmi účinný přístup ke snižování stereotypů a předsudků.

Jeho klíčovou ideou bylo, že žáci se mohou lépe naučit respektu a péči o ostatní tehdy, musejí-li se spoléhat jeden na druhého, když spolupracují v malých skupinách na společném úkolu. Profesor Aronson dal každému žákovi za úkol, aby svou skupinu něco naučil. Každý žák měl své téma, které bylo součástí závěrečného testu.

Bylo to jako skládat dohromady puzzle: skupina potřebovala dílčí informace od každého svého člena, pokud chtěla porozumět tomu, co bude náplní závěrečného testu. Následně po experimentu došlo ke zmírnění stereotypních a předsudečných postojů – žáci se stali výrazně méně nepřátelští jeden ke druhému – a žáci pocházející z etnických minorit dosahovali lepších známek.

Co by se mohlo stát, kdyby každá třída následovala tento model, a to ve smíšených skupinách, v nichž by měli kluci příležitost učit se od holek? Návdavkem k získaným znalostem by se mohli pravděpodobně naučit něco o péči, pomoci a učení ostatních...


Celý text si můžete přečíst ZDE. Zdroj ZDE.

Překlad: Bohumil Kartous

Senioři jsou na Ostravské univerzitě vítáni

Senioři Moravskoslezského kraje mohou i letos od září navštěvovat některý z programů Univerzity třetího věku (U3V), který pro ně připravilo Centrum dalšího vzdělávání Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě ve spolupráci s příslušnými katedrami fakulty. Své přihlášky mohou podat do konce srpna.

„Senioři se mohou přihlásit na jeden ze dvou dvousemestrových vzdělávacích programů (hlásí se i na oba současně): jednak přednáškový cyklus Vývoj anglické architektury a hudby, Česká hudbu v minulosti a přítomnosti: vývojové proměny – osobnosti – dílo interpretace, jednak Anglický jazyk pro chronické začátečníky.“ řekl ředitel Centra dalšího vzdělávání Pedagogické fakulty Ostravské univerzity Tomáš Bouda. „Na oblasti kultury a angličtinu jsme se zaměřili záměrně, protože senioři se o ně v předchozím běhu U3V zajímali,“ uvedl dále Bouda.

Navazujeme na úspěšná témata přednášek z loňského roku, rozvíjíme je a doplňujeme a reagujeme na zájem seniorů o angličtinu. Nový program jsme připravili tak, aby vyhovoval jak těm, kteří s angličtinou již několikrát začínali a nepodařilo se jim postoupit na vyšší úroveň, tak těm, kteří chtějí zvýšit své jazykové i komunikační kompetence bez ohledu na předchozí jazykové vzdělání, dodal Bouda.

Pro seniory je připravena mimo jiné anglická konverzace, gramatika i lexika. Lektoři aktuálně přizpůsobí obsah jednotlivých hodin potřebám a požadavkům zúčastněných, „Lektoři jim ušijí angličtinu přímo na míru. To bylo právě to, co v loňském ročníku Univerzity třetího věku nejvíce oceňovali vedle možnosti setkávat se pravidelně se svými vrstevníky na půdě univerzity v Ostravě,“ řekl dále Bouda.

„Přihlásit na některý ze dvou nových programů, ale i na oba dva se mohou co nejdříve formou, která jim nejvíc vyhovuje. Mohou zavolat na telefon : 597 092 698 Centra dalšího vzdělávání Pedagogické fakulty nebo prostřednictvím e-mailu marie.marek@osu.cz, písemně na adresu: CDV PdF OU, F. Šrámka 3, Ostrava – Mariánské Hory, nebo elektronicky ZDE,“ dodal Bouda.

Loňského běhu se zúčastnilo na 80 frekventantů nejen z Ostravy a blízkého okolí, ale například i z Frenštátu pod Radhoštěm, Jeseníku nad Odrou a Hukvald. První program loňského běhu nesl název Cestování po britských ostrovech napříč stoletími. Program druhý se jmenoval Český jazyk v minulosti a dnes, jejich garanty byly Centrum jazykového vzdělávání a Katedra českého jazyka a literatura s didaktikou PdF OU. Osvědčení o úspěšném absolvování seniorům předal na malé slavnosti děkan Pedagogické fakulty OU Tomáš Jarmara.

Masarykova univerzita spustila celorepublikový online systém na ověřování pravosti diplomů

Pravost vysokoškolského diplomu si mohou zájemci nově snadno ověřit na internetu na základě znalosti jeho originálního čísla. Masarykova univerzita (MU), která jako první tuto službu zavedla, tak chce ztížit práci padělatelům. Ti až dosud zneužívali toho, že pravost dokumentů nebylo možné snadno ověřit.

Případů, kdy lidé předložili falešné diplomy, v posledních letech přibývá. Systém z dílny vývojářů Fakulty informatiky MU univerzita zpřístupnila na adrese pravydiplom.cz a nabídla dalším vysokým školám, aby se k systému připojily.

„Masarykova univerzita klade velký důraz na ochranu osobních údajů a na jejich technické zabezpečení, k zobrazovaným informacím se proto dostane jen člověk, který zná číslo diplomu, což je absolvent, příslušné studijní oddělení nebo osoba, které absolvent číslo diplomu ukázal,“ uvedl Michal Brandejs, autor myšlenky a vedoucí vývojového týmu na Fakultě informatiky MU. Informace nejsou veřejné a sortiment zobrazovaných dat záleží na každé škole.

V pilotní fázi projektu systém zahrnuje přes 82 tisíc diplomů vydaných Masarykovou univerzitou od roku 2000 a dále diplomy vydané několika dalšími již zapojenými institucemi. „Služba pravydiplom.cz je alternativou k osobnímu ověření pravosti diplomu, které dosud bylo možné pouze přímým kontaktováním instituce, která diplom vydala. Nový systém tedy celý proces ověření pravosti urychluje a měl by tak především odradit potenciální padělatele,” vysvětluje Ivana Černá, prorektorka MU pro vzdělávací činnost.

Systém navazuje na dlouhodobou snahu Masarykovy univerzity odhalovat podvody při získávání vysokoškolského vzdělání. Univerzita proto v minulosti spustila systémy na odhalování plagiátů v závěrečných a školních pracích a také v akademických dílech. Do jejích meziuniverzitních projektů theses.cz, odevzdej.cz a repozitar.cz se zapojilo už více než čtyřicet vysokých, vyšších odborných a středních škol a dalších institucí včetně několika zahraničních. Tyto již dříve spolupracující školy mají nyní možnost se k současné fázi projektu pravydiplom.cz připojit zdarma.


Celý text najdete ZDE.

Diferencovaná výuka žáků s různými předpoklady

Mnoho učitelů má za to, že výuka ve třídě s různou úrovní žáků, včetně žáků se sníženými schopnostmi, je velmi náročná a je vhodná pouze pro malý počet žáků.


Zdroj: SCIO – výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání z anglicky psaných zdrojů k datu 21. dubna 2013


Autorka článku nabízí 10 postupů, které jsou použitelné pro diferencovanou výuku žáků s různými předpoklady:

1. vytvořte příjemné prostředí – různé možnosti rozestavení židlí, posazení na koberci, různé možnosti osvětlení,

2. připravte si flexibilní rámcová zadání, nikoliv jeden pevný postup vhodný pro průměrnou úroveň vašich žáků – slabší žáci dostanou v rámci téže látky méně náročný úkol,

3. najděte 20 způsobů, jak hendikepovaným žákům zpřístupnit práci v laboratoři – nahrát předem vysvětlení, přidělovat žákům role, nechat žáky nahrát jejich pozorování apod., tyto postupy pak lze využívat opakovaně,

4. rozdělujte žáky do různých skupin v různých předmětech a situacích, skupinky proměňujte,

5. dejte žákům možnosti volby – jakou úlohu vypracovat za domácí úkol, jakou knihu přečíst ze seznamu doporučené literatury, pracovat na projektu sám nebo v týmu,

6. využívejte možnosti technologií – texty mohou být upraveny pro lepší pochopení nebo nahrány jako zvukový záznam, existují možnosti pro výuku gramatiky, jazyků apod. (velké možnosti se nabízejí při využití výuky ve formě „převrácené třídy“, viz zde),

7. vytvořte přehled zadání pro každého žáka – např. pro samostatné čtení může mít každý žák určenu knihu podle svých zájmů a schopností,

8. určete stanoviště ve třídě, kde skupiny žáků pracují na různých zadáních současně, každá skupina může pracovat na jiné úrovni, učitel má lepší příležitost pro personalizovaný přístup k žákům,

9. naplánujte projekty – v jejich rámci najdou uplatnění lepší i horší žáci, kontrolujte a usměrňujte postup projektu,

10. vyučujte tak, aby byli žáci zaujati tématem, případně využijte jejich vlastních zájmů pro zapojení do výuky.


Původní text článku ZDE.

Další informace najdete ZDE.