Při přípravě tohoto seriálu často žasnu, jak jsou některé texty stále aktuální. Po tolika letech je mi z toho poněkud smutno…
Zdá se, že je před námi čas na druhou vlnu transformace školství. Neměli bychom ho promarnit.
Jak známo, vývoj probíhá v sinusoidě. Ohlédneme-li se zpět za uplynulými pěti lety, pak začátkem vzepětí po otevření našeho safari byly vize malých skupin odborníků – pedagogů, psychologů a dalších, kteří věděli na základě znalosti zahraničních zkušeností, jak jinak může podoba školy vypadat, zpracovali první transformační návrhy a začali působit mezi učiteli.
Byla to doba obrovského nadšení učitelů, doba vzniku nejrůznějších pedagogických iniciativ. Bohužel se jejich úsilí nespojilo v jeden silný tok, ale roztříštilo do množství malých potůčků. Každý si razil cestičku tím svým terénem. Už tehdy se objevily bariéry v partikulárních zájmech, v neschopnosti spolupracovat, v kariérismu. Ta největší bariéra byla a je v myšlení lidí o škole. Nepochopení nadřízených, nepochopení kolegů, nepochopení rodičů a občanů vůbec. Nechuť něco měnit, nechuť učit se něčemu novému.
Mnozí se nechali odradit, vlna nadšení opadala. Naštěstí to nebyli všichni. Zůstali ti, kterým jde opravdu o děti. Jádro lidí nakloněných změnám ve školství pochopilo, že se musí především učit sami. Začali si svépomocně organizovat nejrůznější semináře a workshopy, zkoušet nově poznané metody ve třídách. Diskutovali a vyměňovali si zkušenosti. Ne všechno se podařilo, protože nové prvky byly zasazeny do prostředí starého školského systému.
Nemnozí příznivci reformy mezi poslanci a úředníky ministerstva po celou dobu usilovali o nový školský zákon. Podařilo se bohužel dosáhnout jen novel. Ale to jsou jen „pestré záplaty na vetchém kabátě" totalitního zákona, jak říká kolega Rýdl. Nesystémové řešení prostě nemůže dobře fungovat. Přišly problémy, plynoucí z nepředvídaných dopadů neprovázaných opatření. Nejvíce je jich v oblasti středního školství, normativů a platů, ale i v dramaticky se měnící skladbě žáků na základních školách. Reakce úředníků je logická – utužení centralismu, protože jednotné, nepluralitní školství se lépe řídí. Sinusoida se dostala na své dno.
Proč tedy myslím, že je potřeba zvednout druhou vlnu? Předvolební a první povolební období znamená legislativní útlum. Nové zákony budou v rukou příští vládnoucí garnitury. V resortu školství přesně nevíme, v jakých to bude rukou, která politická strana tento „nedůležitý“(!) resort při dělení moci dostane a jaký bude mít názor na reformu. Musíme tedy dobře využít nastávajícího času. Je to doba pro získání zájmu veřejnosti, rodičů a dosud nedůvěřivých kolegů. Musíme si uvědomit, že bez společenského konsensu reforma nebude, umře na úbytě. Je nezbytně nutné přenést diskusi o ní do veřejnosti a podložit ji dobrými a přesvědčivými argumenty.
Již se to začíná dít. Organizují se kvalitní diskusní setkání a kulaté stoly, ožívají některé fakulty, začínají se pootvírat dvířka do médií. Je třeba v tom pokračovat cíleně a koordinovaně. Maximálně se angažovat v době předvolební. Ohlídat si, kdo se tématu školství chytá a dává si ho na prapor. Slabin a nesplněných slibů vždy využívá opozice. A návrat k socialistickému školství bychom snad opravdu nechtěli. Pokud my, pedagogové, nezvedneme včas ze dna druhou vlnu, budeme se divit, kdo nám připraví vlnu třetí.
Jana Hrubá
Zdroj: Hrubá, Jana: Přivolávání druhé vlny. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 1. ISSN 1210-6313
„Ne všechno se podařilo, protože nové prvky byly zasazeny do prostředí starého školského systému“, psala jsem tenkrát. To se děje i dál účelovými záplatami v legislativě. Dnes bych ještě dodala: V posledních několika letech se objevuje silná snaha ministerstva o návrat k centralistickému řízení. MŠMT neusiluje o získání pedagogů a veřejnosti pro své záměry (Pozor! Získání neznamená informování ředitelů a úředníků při spanilých jízdách po krajích!).
Místo otvírání možností a vytváření podmínek pro koncepční změny sahá ke stále častějším nesourodým direktivním krokům, k nařízením shora bez včasné přípravy ve vzdělávání učitelů a hlavně bez dostatečného finančního zabezpečení do budoucna. Škola má jen plnit a plnit narůstající změť předpisů. Prostor pro autonomii se zužuje.
Že by přicházela ta třetí vlna? Zpětná?
Další díly seriálu najdete ZDE.
Jana Hrubá: DOKUMENTY 111. Přivolávání druhé vlny
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Témata článků
- bibliografie (1)
- celoživotní vzdělávání (75)
- dětská literatura (22)
- DOKUMENTY (192)
- ESF (1)
- glosy (35)
- informační technologie (186)
- inovativní vzdělávání (148)
- názory (19)
- NÚV (1)
- odborná literatura (639)
- pedagogické asociace (96)
- pozvánky (3)
- PR článek (1)
- profese učitele (386)
- projekty (21)
- seriál Školství v koronakrizi (23)
- STRATEGIE 2020 (9)
- školský management (165)
- školství v regionech (95)
- školství v zahraničí (66)
- výchova (213)
- výtvarné umění (2)
- vyučování (324)
- výzkum a hodnocení (529)
- vzdělávací politika (760)
- zajímavé tipy (656)
- zaujalo nás (829)
Archiv
- ► 2024 (245)
- ► 2023 (337)
- ► 2022 (350)
- ► 2021 (314)
- ► 2020 (319)
- ► 2019 (311)
- ► 2018 (302)
0 komentářů:
Okomentovat