Jiří Řehák: Koronavirová naděje pro školství

Jen nemnoho oborů lidské činnosti prošlo za posledních 200 let tak malými změnami jako školství.

Zdroj: blogy Aktuálně, Pohled zblízka, 20. 5. 2020

Systém, ve kterém povinně sedí desítky žáků před jedním učitelem, který jim poskytuje jinde lehce dohledatelné informace, žáci si je poznamenají a pak jsou za jejich interpretaci ohodnoceni, se zrodil na konci 18. století. A mnoho se nezměnil, i když kolem proběhly revoluce – průmyslová, vědecko-technická a v posledních desetiletích i ta informační. Je pravdou, že existují výjimky – a to jak v přístupu samotných škol, tak i jednotlivých kantorů. Dá se samozřejmě najít dobrá škola. Dají se potkat i dobří učitelé v rámci špatného systému. A bývá jich dost. Ale teď je šance na významnou změnu tohoto systému.

Nucená několikaměsíční absence žáků a studentů ve škole ukázala, že je možné organizovat výuku i na dálku s využitím moderních technologií, a konečně se tak změnil ten mnohasetletý zažitý stereotyp. I když zatím nejsou k dispozici data (a jen tak asi nebudou), která by porovnala výkony studentů v klasické a distanční výuce, téměř jistě se ukáže, že části studentů vyhovuje spíše distanční, části běžná výuka. Ukázalo se ale jistě, že úloha učitele je zatím nezastupitelná. Tíha výuky se v žádném případě nesmí delegovat na rodiče, profesionál by měl umět látku vysvětlit, zvolit odpovídající metodiku a také rozhodnout o formě zpětné vazby.

Až se stanou zavřené školy minulostí, těším se na debatu odborníků se zapojením veřejnosti o tom, jak dál ve školství. Myslím, že je patrné, že nutit děti sedět ve škole více jak 30 hodin týdně je nelogický anachronismus. Dokážu si například představit o jeden den školy méně – ten by mohl být věnován procvičování učitelem už vyložené látky. Nebo si dokážu představit výuku například od 9 do 14 hodin, zbytek opět třeba u počítače, ale doma. Jedním z vedlejších efektů menšího počtu klasicky odučených hodin by mohl být například konec nedostatku kvalifikovaných učitelů. No, a co kdybychom využili tuto situaci k přehodnocení systému známek? Pro začátek by stačilo k nim „přibalit“ i slovní a formativní hodnocení – příklady dobré praxe už dávno existují i u nás.

Vrátit se do zaběhlého systému bez toho, abychom využili tuto „koronavirovou“ šanci, by byl podle mého názoru téměř hřích.

Jiří Řehák
autor je učitelem na Gymnáziu Teplice