Nová aktovka, bačkůrky, sešity, ale také slzy, strach nebo odpor. Nástup nebo návrat do školy po prázdninách může být pro děti i rodiče spojen se směsicí vzrušení a obav. Možná máte dítko, které se do školy těší a nástup do první třídy nebo návrat do školních lavic mu nečiní potíže. Pokud jsou pro vaše dítě změny a přechody náročné, je podle odborníků dobré nepodcenit přípravu. A to u dětí i dospělých.
Zdroj: Magazín Eduzín 27. 8. 2023
Meagan Rose Wilson, konzultantka,
která rodinám pomáhá s efektivním plánováním, mluví o významu sebepéče pro
rodiče a dospělé. Opět zde platí dnes už zprofanovaný pokyn z letadla, kdy v
případě poklesu tlaku v kabině mají dospělí nejdříve nasadit dýchací masku
sobě, až pak dětem. „Mám pocit, že se o tom často mluví, ale mnohem méně se tak
skutečně děje. Když se jako dospělí necítíme dobře, ve své síle, těžko můžeme
být v náročných situacích dobrou oporou pro naše děti,” píše konzultantka.
Základem je podle Wilson dostatek
spánku. Dalším často podceňovaným faktorem je ranní rutina dospělého, která by
mu pomohla se na den příjemně naladit. Pro každého bude vypadat jinak. Tu svou
Wilson popisuje takto: „Po probuzení jdu do kuchyně, udělám si šálek čaje,
deset minut poslouchám meditační aplikaci, projdu si plán dne a úkoly. Pak se
budí děti a začíná společná ranní rutina, kdy snídáme a vypravujeme se do
školy,” popisuje matka čtyř dětí. „Vyplatilo se mi investovat do obyčejného
budíku namísto buzení mobilem. Nemám tak po ránu tendenci začít scrollovat na
mobilu. Ten vytahuji, až když jsou děti pryč,” popisuje.
Tip 1. Pro nadcházejících sedm dní si dejte cíl, že odložíte veškerou elektroniku alespoň hodinu (lépe dvě) před tím, než půjdete spát, a zkuste se do postele dostat tak, aby vás čekalo alespoň osm hodin spánku. I týden dobrého spaní vám rozšíří kapacitu na případné náročné situace.
Připravte sebe na emoce svých dětí
Nástup nebo návrat do školy může být
pro děti spojený se slzami nebo strachem. To je zcela normální. Věty jako „Nebreč!“ nebo „Vždyť se nemáš čeho bát, paní učitelka je hodná a
najdeš si kamarády!” dětem nepomohou situaci zvládnout tak,
aby se posilovaly jejich vnitřní sebehodnota a sebevědomí. Psycholožka Rebecca
Kennedy v rozhovoru s maminkou šestileté dcery, která se bojí jezdit ze školy
domů autobusem, vysvětluje,
že často chceme, aby naše děti něco necítily, protože to pomáhá nám dospělým s
naší emoční regulací. „Když má dítě strach nebo pláče, spouští to v rodiči
nepříjemné pocity, které sám často nechce cítit. Může to být vina, strach nebo
třeba pochyby,” popisuje psycholožka. Cestou je práce s myšlenkami a všímavostí
vůči těmto pocitům u dospělého, ne stavění emocí u dítěte.
V náročné situaci pak dítěti podle
Kennedy nejvíce pomůžou dvě věci: možnost projevit, co cítí, v přítomnosti
rodiče, který emoce dítěte nerozporuje, ale naslouchá mu a pocity popisuje.
Například: „Zní to, že se ti do školy vůbec nechce. Možná se bojíš, zda si tam
najdeš kamarády?” a zároveň vyjádření důvěry v to, že dítě situaci zvládne.
Například: „Jo, to dává velký smysl, strachovat se, jak to bude s kamarády. A
zároveň věřím, že to zvládneš.” „Děti si vytváří své sebepojetí na základě
toho, co cítí od dospělých. Pokud z rodičů cítí důvěru a jistotu, důvěřují si a
jsou si jistější,” popisuje psycholožka. Kennedy zmiňuje, že jedna z velmi
podceňovaných rodičovských strategií je příprava. „Je běžné se připravit na
nějakou zkoušku nebo náročnou schůzku v práci, na situace s dětmi se ale
paradoxně připravujeme velmi málo,” zmiňuje.
Tip 2. Představte si situaci, kdy vaše dítě při loučení před školou pláče nebo se ráno odmítá obléknout. Stoupněte si před zrcadlo nebo si vemte do ruky mobil a nahrajte si, jak budete reagovat. Jak se u toho asi budete cítit? A co přesně řeknete s cílem dát průchod dětským emocím a zároveň vyjádření podpory?
Když vím, co se bude dít, bojím se míň
Byť se potřeba mít informace předem
u dětí různí, obecně spíše platí, že více než informace samotné vzbuzuje úzkost
jejich nedostatek nebo přemíra neznámých situací. Povídejte si o škole.
Vyprávějte dětem o tom, jaké to bylo, když jste byli malí a nastupovali jste do
školy.
Nebojte se s dětmi sdílet i to, že jste byli nervózní. Normalizujete tak, že je v pořádku se tak v nové situaci cítit. Ptejte se, na co se vaše děti ve škole těší a z čeho mají obavy. Přemýšlejte společně o tom, jak bude vypadat jejich třída. Když budete pozorně naslouchat, můžete dětem pomoci zveřejnit svoje obavy a nechat je postupně rozpustit.
Tip 3. Napište si společně seznam toho, co zůstane stejné a co se změní. Například: „Ráno společně vstaneme a dáme si snídani, to zůstane stejné. Oběd budeš jíst ve školní jídelně, to je nové.”
Rytmus může pomoci s ranním
vypravením i domácími úkoly
Pravidelný ranní rytmus pomáhá
snižovat zmatek, zahlcení dětí i dospělých a šetří čas. „Mladší děti se učí
napodobováním, takže pokud všichni v rodině prochází ranními činnostmi, jako je
snídaně, oblékání, čištění zubů a česání vlasů ve stejném sledu, je
pravděpodobnější, že děti budou následovat vedení svých starších sourozenců
nebo rodičů,” píše odbornice
na rodinné fungování Meagan Rose Wilson. V pravidelném rytmu se mnohem snáze
ukáží místa, kde se mají děti tendenci „zaseknout” a dospělí pak mohou snáze
nacházet řešení. Třeba zvládnout obávané čištění zubů u poslechu oblíbené
písničky nebo si usnadnit výběr oblečení tím, že se nachystá už večer předem.
Stejný princip platí i pro návrat
domů. „Doporučuji si pro každý den napsat, co všechno se doma musí stát mezi
tím, když přijdeme ze školy, po to, než jdou děti spát. Od drobností jako
vyndat krabičky na svačinu přes domácí úkoly, zametání v kuchyni po čas, kdy
děti trošku vydechnou,” popisuje Wilson. „Potom si vezmu čas, kdy děti chodí
spát, který by měl být pravidelně v podobný čas, a plánuji odzadu. Pokud se
domluvíme, že domácí úkoly se budou dělat po svačině po návratu ze školy a
stane se to součástí našeho rytmu, odpadá pak spousta dohadování o tom, kdy se
úkoly budou dělat,” vysvětluje konzultantka. Upevnit denní rytmus pak mohou
kartičky s jednotlivými činnostmi. Obzvláště u mladších dětí je vizuální opora
velmi efektivní.
Tip 4. Vymyslete, jak bude vypadat vaše ranní vypravování do školy. Společně s dětmi pak vytiskněte nebo namalujte kartičky, které nalepíte na nějakém místě doma tak, aby byly všem na očích.
Trénujte
Kromě předvídatelného rytmu dne může
se snižováním úzkosti nebo napětí pomoci i trénování. Zkoušejte si zabalit
batoh nebo ranní vypravování ještě předtím, než začne škola. Můžete se společně
vydat na cestu do školy, kterou budete každý den absolvovat. Ať už autem,
autobusem, na kole, nebo pěšky.
Pokud cestu pojmete jako zábavu,
dítě ji bude mít spojenou s pozitivními emocemi a prožitkem a bude vědět, co od
cesty čekat. Stejně tak můžete trénovat, jak se přesně každý den rozloučíte.
Bude to plácnutí, objetí, nebo pusa na obě tváře? „Může to znít neintuitivně,
ale pokud budete s dítětem mluvit o tom, že společně pracujete na tom, aby
odchody do školy byly pro vás i dítě příjemné, a všichni jste věděli, co čekat,
dává to smysl a hlavně to funguje,” popisuje Rebecca
Kennedy.
Tip 5. Společně s dítětem vymyslete, jak se bude do školy každý den dopravovat a tu cestu spolu podnikněte. Pokud se z prázdnin vracíte těsně před začátkem školního roku, prohlédněte si společně alespoň fotky cesty a školy na Google Maps.
Vnášejte svou přítomnost tam, kde být nemůžete
O strachu z odloučení od rodičů se mluví především u školkových dětí. Separace však může způsobovat úzkost nebo obavy i u mnohem starších dětí. Dospělí mohou pomoci udržet s dětmi vzájemné napojení, i když spolu fyzicky být nemohou.
0 komentářů:
Okomentovat