Blíží se pololetí školního roku 2023–24 a žáci i studenti základních a středních škol budou dostávat vysvědčení. Zřejmě i v tomto kontextu se v posledních dnech objevila celá řada informací souvisejících s aktuálním stavem českého vzdělávání i návrhy, jak neradostná data „napravit“. Všimněme si některých.
Zdroj: Institut Václava Klause
23. 1. 2023
Poznámka 1
Abychom si lépe
uvědomili, v jak zoufalém stavu české vzdělávání je, citujme několik
neuvěřitelných dat z Výroční zprávy
České školní inspekce 2022/23. Vynechme data týkající se středoškolských výsledků
a všimněme si pouze dat popisujících kvalitu znalostí žáků základních škol.
Základních škol proto, že jde o vzdělání, které má být povinně poskytnuto všem
dětem bez rozdílu pohlaví, rasy nebo společenského postavení a jehož kvalita
následně předurčuje úroveň vzdělání středoškolského i vysokoškolského.
Minimální nebo nedostatečnou úroveň znalostí:
U čtenářské gramotnosti
v 5. ročníku vykazuje 55 % žáků
U čtenářské gramotnosti v 9. ročníku vykazuje 46 % žáků
V dějepise – 9. ročník: 57 % žáků
Ve fyzice – 9. ročník: 54 % žáků
V chemii – 9. ročník: 64 % žáků
V přírodopise – 9. ročník: 55 % žáků
V zeměpise – 9. ročník: 50 % žáků
(zdroj: Kvalita vzdělávání v ČR, Výroční zpráva 2022/2023, Česká školní inspekce, str. 76, Praha, prosinec 2023)
Z těchto čísel,
které zveřejnila Česká školní inspekce (tedy jde o výsledky inspekčních
šetření, nejde o data neprofesionálně sebraná), plyne, že asi polovina žáků
opouští základní školy s minimálními nebo žádnými znalostmi
v klíčových vyučovacích předmětech. Další úspěšný rozvoj dítěte limituje
především nedostatečná čtenářská gramotnost (1. stupeň ZŠ
opouští 23 % dětí, které nevykazují jakoukoli čtenářskou gramotnost, 2. stupeň
ZŠ 16 %!).
Poznámka 2
Údajní odborníci
z Masarykovy university v Brně „představili nový typ vysvědčení
s názvem JINAK“. Tento „moderní“ typ vysvědčení má mít šest stran. První
strana má obsahovat administrativní údaje, celá druhá strana má být věnována
popisu „chování dítěte sama k sobě, k druhým i k učení a tuto
stránku vysvědčení vypracuje společně sbor učitelů“. Třetí až pátou stranu bude
tvořit hodnocení jednotlivých předmětů na základě „bodování na škále
v jednotlivých disciplínách, kde učitel radí, jak se má dítě zlepšit“.
Poslední strana „dává prostor k sebehodnocení samotnému žákovi. Sem také
učitel umístí obrázek, který dítě v minulém období nakreslilo, nebo
příběh, o který se podělilo“. Autoři z Brna si ale především libují, že
toto šestistránkové vysvědčení bude „společnou prací učitelů, žáků a rodičů“.
K takové formě vysvědčení se už, bohužel, hlásí asi šedesát základních
škol v ČR!
Jednou věcí jsou
„nápady“, kterými nás zaplavují mnohá tzv. pedagogická pracoviště, aby tak
ospravedlnila a obhájila svoji existenci. Podstatnější však je, že náš vzdělávací systém
ztrácí pojistné mechanismy, kterými by eliminoval podobné návrhy rozvracející
školství.
Jak je vůbec možné, že
Česká školní inspekce nebuší na poplach (a varovných dat potvrzujících neblahé
trendy má dost a dost, jak je vidět výše) a nevybízí ministerstvo školství
k rozhodným zásahům proti evidentně zničujícím nápadům, jakými je
například „šestistránkové vysvědčení“? Proč se neozývají a neprotestují
učitelé? Vždyť vypracovávání zbytečných elaborátů jim vezme další cenný čas
nutný k přípravě na výuku i na výuku samotnou? Mají daňoví poplatníci
tolerovat úředníkům z ministerstva školství postoje, kterými nápady typu
„progresivní vysvědčení“ podporují a „zařazují mezi povolené formy školních
dokumentů“? Je akceptovatelné, aby v souvislosti s „novým vysvědčením“
vedoucí odboru mateřského a základního školství MŠMT prohlásil, že „podporujeme
i zrušení známkování v prvních třech ročnících základní školy, protože
známkování na tomto stupni vzdělání už v EU opustili“? Cožpak si můžeme i
nadále dovolit podporovat chaotizující metody sporných odborníků vedoucí až
k zaostávání, které hraničí s negramotností – v minulých desetiletích
v této zemi nemyslitelné a fakticky vymýcené?
Poznámka 3
Národní ústav duševního
zdraví uvádí, že „40 % žáků vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % má
úzkosti“. I proto prý Národní pedagogický institut ve spolupráci
s ministerstvem školství připravuje změny, které mají „přinést větší důraz
na duševní zdraví a pohodu žáků ve školní výuce“. Novým tématem zařazeným do
„moderních“ učebních směrů se má stát tzv. „wellbeing“ – z angličtiny do
češtiny snad přeložitelné jako „pohoda a blahobyt“. „Wellbeing bude ukotven
v oblasti, která se má jmenovat osobnostní, sociální, etická a kariérní
výchova“, sděluje jedna z autorek z Národního pedagogického
institutu.
Je právě zařazení
programů navozujících pocit „pohody a blahobytu“ do vzdělávacího procesu tou
správnou cestou? Výuka je práce a sem tam to nebývá (jako každá práce) činnost
příjemná a pohodlná. Vždy přece bylo normální, že ne každý musel nutně prožívat
„wellbeing“ při lámání si hlavy nad řešením rovnic nebo učením se
nepravidelných sloves.
Nepochybně mnoho záleží na osobnosti pedagoga, jak pojmout výuku zábavně, ale
ani on neumí zabránit každodennímu mnohahodinovému vysedávání dětí a mladých
lidí u počítačů hraním nejbizarnějších her. Není právě onen soustavný „pobyt“
dětí ve facebookových bublinách či u počítačů jedním z důvodů jejich
depresí? A co vliv nejrůznějších tzv. „influencerů“, lidí mnohdy podivných a
leckdy zjevně psychicky labilních? A jak se vůbec na duševním zdraví dětí
podepisuje rodina, často nefunkční, rozbitá, rozvrácená a zbavená vnitřní
důvěry a sounáležitosti? Neměli bychom právě tady hledat příčiny
problematických psychických stavů dnešní mládeže?
Cestou ke zlepšení
výsledků ve vzdělání nejsou ani mnohastránková vysvědčení se slohovými pracemi
„písemného hodnocení“, ani povinné zavádění cvičení v navozování pohody
v duších mladých lidí. Cestou je návrat ke zdravému rozumu,
k odmítnutí pokrokářských nesmyslů, k vytěsnění „her na vzdělávání“
zcela mimo vzdělávací proces a návrat k náročnosti vzdělání
s vědomím, že nelze donekonečna vycházet vstříc přebujelému kultu
bezpracného pohodlí.
Je nezbytné burcovat veřejnost, neboť drtivá většina ani netuší, po jak šikmé ploše náš vzdělávací systém klouže. Procitněme! Ještě snad není příliš pozdě.
0 komentářů:
Okomentovat