Učitelé na celém světě se sdružují do profesních učících se společenství, aby průběžně vytvářeli nezbytné inovace a adaptovali svou výuku pro měnící se potřeby společnosti a nových generací dětí. Dobrou zkušenost s tím máme i v projektu Pomáháme školám k úspěchu. Účelem a smyslem neustálých úprav vzdělávacích cílů i vyučovací praxe je péče o to, aby školní výuka vedla k učení a spokojenosti každého žáka, přispívala ke společenské soudržnosti, k péči o demokracii i o budoucnost planety.
Zdroj: Řízení
školy 13. 12. 2023
Ty
vzdělávací systémy, které vykazují dobré výsledky, využívají infrastrukturu
učících se komunit k tomu, aby podpořily učitele v roli těch, kdo přirozeně
vedou trvalou reformu vzdělávání. Je zřejmé, že bez angažovaných pedagogů
nemůže k žádnému zlepšování dojít.
Co se v
učících se společenstvích či komunitách vlastně odehrává?
Pedagogové
v nich společně zkoumají, jaký dopad má jejich výuka na učení a spokojenost
dětí. Vytvářejí spolu nové know-how, které pomáhá každému zapojenému kolegovi v
tom, aby jeho výuka přinášela očekávané ovoce.
Pokud jako
ředitelé chcete ve své škole tuto efektivní verzi dalšího vzdělávání zkoušet,
promyslete si, co všechno je třeba připravit a zajišťovat, aby investovaný čas
a úsilí přinášely kýžené výsledky.
Ne každé
setkávání pedagogů a ne každá spolupráce vede ke zlepšování výuky a ke
zvyšování jejího dopadu na učení dětí.
V učící se
komunitě má probíhat společné profesní učení. Slibujeme si od něj větší
účinnost než třeba od tzv. dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.
Co od něj
očekáváme?
— Že bude
mít trvající dopad na proměnu učitelovy výuky;
— že se
proměna učitelovy výuky projeví v lepším učení a spokojenosti žáků.
Co to
znamená? Ukažme si to na příkladech:
Varianta 1. Učitel chemie si ze školení přinesl
lekci, kde se pracuje s atraktivním textem o otravách olovem. Lekci malinko
poupravil. Při realizaci zjistil, že si děti s textem neuměly moc poradit.
Další texty ani lekce ale nemá a sám neví, jak by vhodný text vybral a jak by s
ním měl pracovat. Dál vyučuje, jak je zvyklý. Lekci s textem považuje za
vhodnou ke zpestření výuky. Děti se nezlepšují ve čtení odborných textů.
Varianta 2. Učitel chemie se rozhodl v osmém
ročníku vždy první středu v měsíci zařadit do výuky chemie práci s textem.
Potřebuje se naučit, jak na to. Pracuje v páru s učitelkou, která vyučuje u
stejných žáků češtinu. Spolu vymýšlejí lekce čtení v chemii. Po každé lekci s
textem se sejdou a vyhodnotí, jak děti práci zvládly, co jim pomáhalo v učení a
co ne. Přemýšlejí, jak budou pokračovat. Hledají další vhodné texty, vyvíjejí
postupy, které žákům pomohou v dalším učení. Oba se učí z toho, jak se učí
jejich žáci.
Co myslíme,
když říkáme „lepší učení žáka“? Máme na mysli, že
— žák je do
svého učení opravdu zapojený, angažovaný;
— jeho
učení vede k viditelným výsledkům, k posunu;
— učení ve
škole ho těší, je spokojený.
Proces
ustavení profesní učící se komunity je náročný a nějaký čas trvá. Běžně bývají
ve školách učitelé spíše oddělení, izolovaní ve svých třídách a kabinetech;
nemají rozvrhy uzpůsobené tomu, aby se mohli scházet a společně se zabývat
výukou; nebývá zvykem otevřeně odkrývat problémy, které jako učitelka řeším
(stýskat si na žáky a rodiče je něco úplně jiného); někde panuje i konkurenční nálada
– pro učitele může být důležité, aby byli vnímáni jako šikovnější a oblíbenější
než kolegyně se stejnou aprobací a tak dále.
Aby
společné profesní učení vedlo k posunu v praxi učitele s dopadem na žákovo
učení, musejí pedagogové stále ladit tři provázané složky:
— zásady,
na kterých fungování společného profesního učení stojí;
— formáty
(nástroje), jejichž prostřednictvím se společné profesní učení uskutečňuje;
— klíčové
činnosti, které při společném profesním učení probíhají.
O zásadách,
formátech a klíčových činnostech se dozvíme více v pokračováních tohoto textu.
Ten
aktuální uzavřeme pouze výčtem zásad a příště si je na příkladech z praxe
osvětlíme:
1/ Společné
profesní učení propojuje učení žáka s profesním učením učitele. Učitel se učí
přímo tomu, jak pomoct konkrétním žákům s porozuměním nebo s dovednostmi, které
jim právě teď nejdou.
2/ Společné
profesní učení je učení s někým, ne od někoho. Neučíme se od lektorů, neučíme
se tím, že nám někdo předává svou moudrost, zkušenosti, know-how, materiály.
Učíme se tím, že společně řešíme
profesní výzvy a vytváříme společné a sdílené know-how.
3/ Společné
profesní učení zapojuje tzv. badatelské nastavení mysli. Neustále ověřujeme a
prověřujeme, nakolik naše řešení fungují a přinášejí prokazatelné výsledky v
učení žáků.
4/ Společné
profesní učení potřebuje vedení od někoho přímo z učící se skupinky, kdo
funguje jako lídr učení.
5/ Společné
profesní učení vyžaduje klima podporující učení. Bezpečí pro učení nepramení z
toho, že se všichni poplácáváme po ramenou, ale z toho, že společně kriticky
vyhodnocujeme společnou práci.
6/
Účastníci společného profesního učení mají možnost čas od času konzultovat s
odborníkem na problém, který řeší, a s kritickým přítelem.
_______________________
Hana Košťálová je programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu financovaného Nadací The Kellner Family Foundation, vedoucí odborného týmu projektu.
0 komentářů:
Okomentovat