Hana Vaverková: Jak jsme chytali ryby….

sobota 12. října 2024 ·

Hudebkáři, metodici, tvůrci RVP – nečtěte to!!!

 

Když jsem před rokem byla vedením vyzvána, abych si ke své oblíbené vlastivědě přidala i hudebku v pětce, trošku jsem znejistěla. Zaměřením spíše na tělocvik jsem zvažovala, zda mi Ovčáci čtveráci na klavír, pár akordů na kytaru a nejistý hlas postačí k naplnění všech očekávaných cílů, kompetencí a výstupů.

 

O prázdninách jsem nahlédla do RVP a ŠVP. Obsahem Hv jsou čtyři činnosti – vokální, instrumentální, hudebně poslechové a poslechové. Ne všemu jsem rozuměla. Vždycky jsem si myslela, že hudební výchova na prvním stupni by měla být hlavně oddychová a radostná. Ale že ráda zpívám, hraju, tančím a poslouchám, řekla jsem si, že bych to mohla zvládnout.

 

Do prosince jsme se naučili spoustu písniček. Velký úspěch měly Chcíp kanárek, kánon Červená se line záře s obměnou – Škola hoří, oheň sálá, ještě něco přiložíme. Kluci s vervou přidali Na té našé Hané, só tam bochte slané – sérem, sérem, sérem posepané.

 

O Vánocích jsme si zazpívali Neckářovu Půlnoční, pustila jsem jim Ladovu zimu od Nohavici a Českou mši vánoční od Ryby, co si podřezal žíly. To je zaujalo.

 

Abychom učinili ŠVP zadost, zopakovali jsme si noty i taktování.

 

Zamilovali jsme si hru na tělo, na kelímky i na lžičky. S bubínky jsme byli nuceni opustit učebnu a uchýlit se ven, abychom nerušili ostatní třídy.

 

Malovali jsme hudbu na Smetanovu Vltavu. Někdo přikreslil i Dvořákovu Rusalku.

 

Při vlastivědné exkurzi jsme našli renezanční dům, ve kterém pobýval v jedenácti letech malý Mozart, když projížděl Olomoucí a léčil se na černé neštovice. Před orlojem jsme si pak v poledne poslechli zvonkohru Daleká šeroká je cesta po Holomóc.

 

Pod pohrůžkou propadnutí a smrti jsem je donutila na školním hřišti k tanci. Napřed jsme zkoušeli menuet, pak krok sun krok a nakonec polku. Zvládli pánskou i dámskou volenku. Na koho nezbylo, měl mě.

 

Na YouTube jsme si pouštěli písničky na přání. Vkus jedenáctiletých dětí byl poněkud jiný než ten můj, ale nějak jsem to přežila.

 

Na jaře jsme rozjeli akci Pátá třída má talent. A protože se v naší škole nesoutěží, nešlo o vítěze a poražené, ale o to, aby každý objevil, v čem je dobrý. Naivně jsem si myslela, že se soustředíme hlavně na zpěv, hru na nástroj, pohyb a tanec.

 

Pár děvčat zapělo, dva kluci zahráli na klavír a flétnu a pak už nic. Tak co vy další, co umíte, v čem jste dobří? Ošívali se. Pak řekla Jana, že chodí do akvabel. A Jitka že zvládne přemet a provaz. Pavel trénuje karate a Petr je skvělý na koloběžce. Znejistěla jsem. Přišlo mi, že to má do hudební výchovy přece jen daleko, ale nakonec jsem svolila. Když talent, tak se ukažte!

 

Ukázka akvabel na suchu s hudebním doprovodem mi vyrazila dech. Tam, kde měly být nohy ve vodě, byly ruce nad hlavou.

 

Když přinesl Mirek baseballovou pálku, museli jsme jít na velké hřiště, abychom při odpálení někoho nezranili. Nazpátek nám Martin předvedl nebezpečné kousky na koloběžce. Lékárničku jsme naštěstí nepotřebovali, ale v duchu jsem se modlila….

 

Anička, která se pátou třídou protrpěla, nechtěla dělat vůbec nic, že nic neumí. Umíš!, volaly děti, přece děláš Hobby Horse! Co to je?, divila jsem se. Na druhý den koukala z její aktovky koňská hlava na tyči a pak nám Anička na zahradě předvedla, co všechno s ní umí. Běhala, skákala, klusala, občas udělala s koňskou hlavou úklonku. Takový potlesk nikdy nezažila. Užila si svých pět minut slávy a já jí to moc přála.

 

Na konci roku pořád zbývalo pár jedinců, kteří se ještě nepředvedli. Co umíš, Jirko? Chytat ryby, odpověděl. Já taky, přidali se další dva. A že je místní rybník kousek od školy, vydali jsme se tam s rybářskými pruty i s návnadou. A tichá Ilonka špitla – já umím líčit. Všimla jsem si už dřív, že mívá hezký makeup. Hned se nabídlo několik spolužaček, že se nechají namalovat.

 

A tak jsme si rozložili u vody karimatky a kluci chytali ryby a holky se zdobily a bylo to fajn. Asi jsem nesplnila úplně vše, co se má, ale na tento rok budu ráda vzpomínat.

 

A možná nejen já.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger