…Moc děkuji za toto skvělé setkání, kdy jsem se ocitl, alespoň na chvilku, v jiném světě, historickém, kdy nám bylo nejen spolu, ale i ve školách dobře, protože jsme se setkávali, mluvili spolu, pomáhali si a učili se od sebe navzájem a také věřili, že ke vzdělanosti dětí a potažmo českého národa můžeme hodně udělat, ale…
Nicméně
jsem celoživotní pozitivista, a tak ve skrytu své staré duše stále věřím, že až
se dostaneme na úplné dno (patrně tam ještě nejsme), konečně se budeme moci
odrazit a něco postupně měnit k lepšímu, asi jsme ještě nedosáhli uzlového bodu
míry a potřebného zlomu a roztok průserů školství není ještě zcela nasycený.
To, co možná můžeme ještě dělat, je formovat mladou generaci, aby to opravdu
nebyli samí ignoranti snadno manipulovatelní.
František Tomášek
…Byl jsem trochu zmaten
pesimistickými náladami na našem setkání. Mám ale pro vás i trochu optimismu!
Je dobré si uvědomit, že my
všichni jsme produktem českého (často neefektivního) školství, a přesto jsme se
posunuli dál. Dejme šanci i dalším generacím, aby si podobnou cestou také
prošly, a pomozme jim v tom, aby nedělaly stejné chyby jako my!
Jirka Hruška
…V teple domova si třídím bohatství podnětů z našeho milého setkání.
Mluvila jsem o tom, že jsem se názorově definitivně posunula k přijetí paradigmatu vnitřně řízeného (ujal se spíš termín sebeřízeného) vzdělávání, a doufám, že toto bude vzdělávání budoucnosti. Poslala jsem loni konventu dopis, kde jsem poukazovala na to, že vnějšně řízené vzdělávání odporuje všem novým poznatkům vývojové psychologie i neurověd (zbytečná námaha, ani to členům nedali jako podnětový materiál, natož aby o tom jednali).
Pokud by Vás téma zajímalo, doporučuji dvě celkem útlé knihy P. Graye Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje a Jak děti získávají "akademické" dovednosti bez formálního vyučování.
V poznámce, že jsme všichni produktem českého školství, a přesto jsme se posunuli dál, vidím podstatu v tom "a přesto". Jsme skupina, které bylo naděleno vyšší IQ, což dává dětem ve škole šanci nebýt poškozen neúspěchem (a to je velmi závažné poškození) a také dávalo šanci na víc volného času mimo školu, na rozvíjení vlastních zálib a talentů, než dětem, které se v něm musely zabývat tím, co jim ve škole nejde. Své hraje i hodnotová orientace rodiny a určitě další faktory, které nám umožnily to "a přesto". Jsem samozřejmě vděčna všem učitelům, kteří svým dobrým vztahem k dětem mírní dopady systému vnějšně řízeného vzdělávání, ale pokud si budeme mazat med kolem pusy, že toto stačí, nic se nezmění.
Ještě si dovolím glosu k wellbeingu, protože na setkání asi dvakrát padlo. Jsem přesvědčena, že wellbeing pro děti ve škole není možný z principu, protože předpokládá naplnění všech základních potřeb. Ani v těch nejpokrokovějších a nejúžasnějších školách nemohou být splněny potřeby vlivu na to, co se mne týká, a autonomie, což podle autorů Self-determinationtheory je předpoklad pro vývoj osobnosti s vysokou mírou sebeurčení.
Jana Nováčková
…Zkrátka
jsme se z fáze tahounů změn v mladších létech přesunuli do fáze ohlédnutí a
vyrovnávání se s nástupem mladších generací. A jako vždy jsou mladí zkrátka
jiní než my. Ne lepší, ne horší, ale zkrátka jiní.
Dávat
jim rady a mentorovat je, to nemá smysl. Neposlouchají, jako jsme kdysi také
neposlouchali. Jediná možnost je nabízet jim inspiraci, a pokud chtějí, pak
sdílet dobré i špatné zkušenosti… No, a jsem u toho nejpodstatnějšího.
Podstatou
PAU nebylo ono legendární dobíjení baterek. To byl žádoucí vedlejší efekt.
Podstatou PAU bylo sdílení, předávání, inspirace atd. Nikdy jsme, až na
výjimky, nekritizovali, ale ukazovali jsme, jak je možné jít dál. Chápu, že ne
vše zcela vyšlo. Nicméně ani nyní bych se nevěnoval jenom kritice.
Zdeněk Brom
…Bylo pro mě radostí se vidět, naslouchat vašim zkušenostem i profesnímu putování. Otevřelo to ve mně mnoho otázek, o kterých mohu přemýšlet další roky, třeba až do našeho dalšího setkání. Těším se na ně. Je radostí diskutovat s lidmi, kteří toho tolik dokázali a pořád ještě chtějí. Jste všichni pro mě velkou inspirací.
Jana Kratochvílová
…Přesto, že i ve vysokém školství se potýkáme stále se spoustou problémů a některé věci se mění k horšímu, ale celkově na všech úrovních a stupních vzdělávání vidím hodně dobrého, skvělých učitelů, ředitelů, škol, občanských iniciativ, spolků, sdružení… I ty mladé vnímám pozitivně, vidím v nich naopak naději pro budoucnost.
Co mne mnohem víc trápí, je stav současné společnosti, její polarizace, to, jak snadno velká část společnosti věří populistům a jejich snadným receptům, kolik lidí (bohužel z naší generace ve velké míře) nemá kritické myšlení a věří dezinformacím a totálním blbostem, kterými jsou zaplaveny zejména sociální sítě.
Tady vidím aktuálně jednu z priorit jakékoliv vzdělávací činnosti (ať už ve škole nebo při sebeřízeném učení) – vést k občanské angažovanosti v pozitivním duchu (nejen nadávat, stěžovat si, stávkovat atd., ale něco pozitivního pro druhé, pro společenskou pospolitost dělat ), k občanské gramotnosti ve smyslu péče o demokracii, odolnosti vůči demagogii a manipulovatelnosti atd. Jestli se něčeho po více než 30 letech opravdu bojím, tak je to možného scénáře za rok po volbách – nástupu na slovenskou a maďarskou cestu. Ale jako optimista doufám, že k tomu nakonec nedojde.
Vlaďka Spilková
…Milí kamarádi! Vaši diskusi jsem bohužel neslyšela, ale z písemných vyjádření zaznívá skepse. Chápu to, také na můj vkus jde všechno tak strašně pomalu, jak jsem si na začátku vůbec nedokázala představit. Taky je mi líto těch generací dětí, které změnu vzdělávání nezažily, nebo jen při kontaktu s individuálními učiteli. Ale naštěstí je dnes už center „pozitivní deviace“ hodně.
Díky tomu, že stále ještě chodím do SKAVu a do týmu Úspěchu pro každého žáka, zatím skepsi nepropadám. Mlaďoši jsou skvělí, aktivní a iniciativní, mají mnohem více kompetencí, než jsme měli na začátku my. Mám z toho radost a přináší mi to vždycky velké osvěžení. Vzdělávací sféra je strašně široká, ministři se střídají jak apoštolové na orloji, záleží na lidech a výsledky vlastní práce máme všichni možnost vidět jen málokdy. Asi to jinak nejde. Učitel je rozsévač, ne každé semínko se ujme.
Myslím, že jsme v tom udělali strašně moc dobré práce – věci se posouvají. Je to štafeta, kterou každý neseme jen nějakou dobu a pak ji předáváme dál. Vidím, že máme komu.
Jana Hrubá
…Ještě
jednou děkuji za skvělý nápad a uspořádání setkání Old PAU i za aktuální
informaci. Celý únor máme postupně několik lyžařských kurzů, takže mi to na
plánované další setkání nevyjde. Myslím ale, že můj velmi kritický pohled,
který však vychází ze zkušeností s většinou škol, příliš chybět nebude.
Nejsem a nikdy jsem nebyl pesimista, ale vidím, jak to na většině škol vypadá
při jejich návštěvách i stážích pedagogických sborů u nás ve škole. Lze
pomoci jednotlivcům, učitelům i školám, pokud mají schopné a nadšené vedení.
Českému školství však nikoliv.
Zdeněk Brož
…Uvažoval jsem, zda ještě zareagovat, ale nedalo mi to, a tak jen pár slov. Myslím, že pokud mne znáte, tak víte, že nejsem pesimista a nikdy jsem nebyl. Ale nepovažuji za projev pesimismu snahu pojmenovat nějak stav našeho vzdělávacího systému s všemi jeho současnými slabinami a výslednou kvalitou. To neznamená, že bychom se měli hroutit, ale konečně se spojovat a propojovat, aby vznikla síla schopná nejen pojmenovat problémy, ale především nalézat a najít možná řešení – a taky je ale prosadit. Jsou moc hezká slova o našich vznešených myšlenkách a postojích, ale pokud z toho nevzejde žádoucí změna, tak to zůstane jen a jen zbožným přáním, o kterém si budeme povídat a budeme se ujišťovat, že to tak je, na všech dalších setkáních.
Pojďme se zamyslet nad možnostmi pro
budoucnost s maximálním využitím nejlepších zkušeností minulosti.
František Tomášek
0 komentářů:
Okomentovat