Markéta Hronová: Deset tisíc navíc od nadace drží mladé matikáře ve školství. Nebýt vás, už bych tady nebyl, říkají

Rozjíždějí kariéru, ale také zakládají rodinu a řeší bydlení. Není divu, že mladí učitelé odcházejí ze školství za lepším. Matika Česku nabízí recept, jak je udržet. Zakladatelé tohoto nadačního fondu byli oceněni mezi TOP 10 inovátory roku 2025.

 

Zdroj: Magazín PročNE, 11. 4. 2025

 

Potkali se při studiích na „matfyzu“, jejich tátové jsou respektovaní profesoři matematiky, oni ale dokázali čísla více propojit s penězi. Petr Zahradník z Qminers, specializující se na algoritmické obchodování, a Jakub Nešetřil, zakladatel start‑upu Apiary, který úspěšně prodal, založili nadační fond Matika Česku, aby upozornili na nedostatek učitelů matematiky, fyziky a informatiky. Posílají jim peníze navíc, aby zůstali ve školách a neodcházeli do byznysu.

 

Nápad začít podporovat učitele matematiky vzešel z diskuse v Qminers, která proběhla zhruba před třemi lety. Firma vyvíjí algoritmy pro obchodování na burzách po celém světě. Ročně vydělá stamiliony korun a deset procent ze zisku posílá na charitu. O tom, které organizace podpoří, čtyřicítka zaměstnanců pravidelně diskutuje. Několik vybraných projektů se zabývá vzděláváním – například nezisková organizace Učitel naživo nebo Elixír do škol. „Říkali jsme si: hele, podporujeme několik věcí, které jsou blízké části z nás, nedáme dohromady nějaké téma, které bychom za extrémně důležité považovali všichni? Po krátké diskusi z toho vykrystalizovala podpora matematiky,“ vypráví jeden z dvojice zakladatelů Qminers Petr Zahradník. Začali si o tom, jak je na tom Česko s učiteli matematiky, zjišťovat víc. A čísla je vyděsila.

 

Z posledních dat zveřejněných ministerstvem školství z roku 2019 vyplývá, že ředitelé škol sháněli zhruba 600 učitelů a 85 procent poptávaných pozic učitelů matematiky a fyziky bylo neobsazených více než sedm měsíců. Se stárnutím pedagogů a chybějícími učiteli přírodovědných předmětů se potýkají i jiné země, jenže zatímco v Evropské unii je učitelů nad padesát let 38 procent, v Česku je to 45 procent. Matikářům a fyzikářům na základních školách je průměrně 49 let, na středních školách je věkový průměr ještě o rok vyšší, v případě fyzikářů o dva.

 

„Nechápali jsme, jak je možné, že to dosud nikdo neřešil,“ popisuje Zahradník. V té době zrovna četl životopis miliardáře Jima Simonse – The Man Who Solved the Market, který se rovněž zabýval matematikou v obchodování, a Zahradníkovi je tak blízký. V knize se psalo o tom, že také podporoval učitele matematiky v Americe, protože mají stejný problém s jejich nedostatkem. „Spojilo se to, tak jsme se rozhodli, že do toho půjdeme,“ vzpomíná.

 

Začali se učitelům věnovat, v roce 2023 podpořili prvních deset matikářů a fyzikářů. K platu jim měsíčně začali posílat deset tisíc korun navíc. Jenže brzy jim došlo, že problém je mnohem větší a přesahuje společnost se čtyřicítkou zaměstnanců. Proto se Zahradník rozhodl založit nadační fond Matika Česku, který se bude pedagogům věnovat naplno. Chtěli rozšířit okruh podpořených a upozornit na trable s nedostatkem vyučujících ve školách také politiky a veřejnost.

 

Oslovil Jakuba Nešetřila, který zrovna plánoval ukončit kariérní pauzu poté, co před sedmi lety za miliardy prodal jedné z největších softwarových firem světa Oracle svůj start‑up Apiary a pak založil neziskovou organizaci Česko.Digital. „Když jsem hledal, kam investovat peníze po prodeji Apiary, vybral jsem si digitalizaci, protože mi přišlo škoda, jak je česká společnost digitálně přátelská a technologie akceptující, ale neziskový a státní sektor této konkurenční výhody nevyužívá. Matika Česku je pro mě dalším pokračováním toho příběhu.“ Připomíná, že Češi bývali v matematice v mezinárodním srovnání na předních příčkách, což už nyní neplatí. Proto se rozhodl, že na chvíli opustí byznys a bude se věnovat nadačnímu fondu. „Věřím, že v Česku máme velký potenciál, proto mi dává smysl matematiku podporovat a bít na poplach, že se jí dostatečně nevěnujeme,“ dodává.

 

Se Zahradníkem společně studovali na Matematicko‑fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde také působili jejich otcové, respektovaní profesoři matematiky. Když na vysokou školu nastoupili, byli lehce pod tlakem. „Na zkoušce z matematické analýzy, která mě upřímně moc nenadchla, mi vyučující nabídl, jestli chci trojku, a ať už radši nic dalšího neříkám, nebo by to mohlo dopadnout ještě hůř. Vzal jsem trojku a byl jsem rád, že se to nemuselo komplikovat. Ale on pak dodal: Ještě se na to s panem otcem podívejte,“ vzpomíná. V tu chvíli si uvědomil, že to tam jako syn slavného otce nebude mít lehké. „Jakub šel kvůli tomu raději studovat do Brna,“ směje se Zahradník.

 

 

Seknout s druhou prací

 

Rozmýšlení, jak učitele podpořit, byznysmenům netrvalo dlouho. Chtěli rychlé a účinné řešení, a to jsou právě peníze. Vycházeli z šetření, které ukazuje, že nejčastějším důvodem odchodu z učitelského povolání je nízký plat. A zaměřili se na začínající učitele. „Ti jsou nejohroženější, protože jsou často ve věku, kdy zakládají rodiny a zvažují, jestli to finančně utáhnou,“ vysvětluje Nešetřil. Matikáři mají podle něj ohromné příležitosti na trhu práce, kde jim společnosti ze soukromé sféry nabízejí výrazně vyšší finanční ohodnocení. Někteří zůstanou, protože vnímají učitelství jako poslání, ale významná část za katedrou skončí. Podle dat z roku 2019 odchází učit zhruba polovina absolventů pedagogických oborů – a i z těch, kteří učit začnou, další polovina záhy odchází do jiné práce.

 

Už první reakce podporovaných matikářů ukázaly, že se „trefili do černého“. „Plat učitele je na uživení v Praze opravdu nízký. Díky podpoře jsem si nemusela zajišťovat další příjem a mohla jsem se věnovat výuce,“ uvedla jedna z učitelek. Z dotazníků, které vyplňovali zapojení pedagogové, vyplynulo, že řada z nich už o odchodu ze školství uvažovala, a to nejčastěji kvůli nízkému ohodnocení. Přiznávali, že finanční podpora jim pomáhala i ve chvílích, kdy po večerech dělali dlouhé přípravy. „Když jsem se s učiteli na začátku setkal, říkali mi: Nebýt vás, už bych tady nebyl. Byl tam hodně patrný vzájemný vděk,“ popsal setkání Zahradník.

 

Pro Jiřinu Bagalovou, osmadvacetiletou učitelku matematiky na Dvořákově gymnáziu v Kralupech nad Vltavou, je to pomoc, která jí dovoluje vystřídat se s manželem na rodičovské dovolené. „Díky tomu nosím domů stejně, jako by vydělal můj muž,“ popisuje. Vystřídat se chtěli z jednoduchého důvodu – zrovna přestavují dům a kombinace rekonstrukce a práce způsobovala, že její muž skoro neviděl ji ani vlastní dítě. „Věděli jsme, že s tím musíme něco udělat. Model, kdy se jeden jen staral o dítě a druhý stále pracoval, nefungoval.“

 

Jiřina Bagalová z Kralup pochází a na gymnáziu sama studovala, což ji v začátcích před tabulí pomohlo. Že chce učit, se rozhodla během střední školy. Vedla oddíl všestrannosti v místním Sokole a práce s dětmi ji bavila, stejně jako matematika. Studovala na matfyzu, zrovna silný ročník. I to ale znamenalo, že jich absolvovalo necelých třicet. Rok před ukončením studia se jí ozval ředitel kralupského gymnázia, jestli by nechtěla jít na malý úvazek učit. Už v té době se jí část lidí ptala, jestli si je jistá a nechtěla by zkusit spíš nějaký ekonomický obor nebo práci v IT. „V létě jsem chodila na brigády do nedalekého ÚJV Řež. Věřím, že by mě tam rádi vzali, kdybych projevila zájem,“ říká.

Vadí jí, že žáci se matematiky už dopředu obávají, protože ve společnosti je zafixované, že je těžká, děti o ni tak často už dopředu nejeví zájem.

 

Bagalová si podpory velmi váží, jak problém s chybějícími kantory vyřešit, ale neví. Nedovede si představit, že by to byl stát, kdo by posílal nedostatkovým učitelům více peněz než těm, kteří tolik nechybí. Zároveň velmi vnímá regionální rozdíly. Tabulkový plat je stejný po celé republice, jenže matikářů je málo zejména ve velkých městech, kde je více příležitostí a také vyšší životní náklady, které tabulkový plat někdy sotva zvládne pokrýt. „Nechtěla bych být v pozici toho, kdo o tom má rozhodovat,“ dodává. Ze své zkušenosti vidí za odlivem začínajících kolegů i to, že v prvních letech je příprava na hodiny náročná, zabere spoustu času a někdy je vyčerpávající.

 

Její kolegyně v kabinetu vědí, že od fondu Matika Česku dostává finanční podporu. A nevadí jim to, alespoň Bagalová žádnou závist nepociťuje. „Naopak, většina z nich už učí dlouho, do deseti let půjdou do důchodu a jsou rády, že je bude mít kdo nahradit,“ popisuje mladá žena.

 

 

A proč jen matikáři?

 

Když loni na podzim Zahradník s Nešetřilem ohlašovali vznik nadačního fondu Matika Česku, Petr Zahradník se obával, že je část lidí začne obviňovat z rozdělování společnosti: proč by měli být matikáři cenění více než češtináři? „I takové reakce přišly, ale bylo jich výrazně méně, než jsem čekal,“ vzpomíná. Potěšilo ho, že jim naopak spousta lidí psala, jak je to super a jestli se mohou přidat. Chtěli pro ně pracovat pro bono po večerech nebo po práci. „Ještě se mi nestalo, že by mě lidi prosili, jestli pro nás mohou něco zadarmo udělat,“ směje se Zahradník, který si nabídek velmi váží.

 

Podařilo se jim oslovit další úspěšné podnikatele a vybrat na finanční podporu učitelů 20 milionů korun. To je víc, než očekávali, v příštím roce tak nejspíš budou moct podpořit více než plánovanou stovku učitelů. „Je potřeba dobře vybrat učitele, které podpoříme. Chceme peníze, které jsme vybrali, utratit správně a s rozmyslem,“ popisuje, na čem nyní v nadaci pracují.

 

Chtějí například, aby učitelé byli aktivní a dobře pracovali s žáky. Proto také dělali jeden z „náborů“ na matematické soutěži Náboj, kterou pořádá matfyz a kde se o nich také poprvé dozvěděla Bagalová.

 

Nadšený matikář může mít na kariérní dráhu žáka obrovský vliv. Při debatě mezi kolegy v Qminers vyplynulo, že to právě tak někteří měli – k číslům a vzorcům je dostal zapálený učitel. Dalším často zmiňovaným případem je vliv rodiny, jako to bylo u Nešetřila i Zahradníka. Ten měl výhodu, že kromě otce matematika na něj působili i umělecky založení prarodiče: Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová se do historie zapsali jako průkopníci techniky tavených skleněných plastik, obvykle velkých rozměrů. Jednu takovou má Zahradník i u sebe v kanceláři. Dnes už trochu pozapomenutá jména byla v 60. letech pojem. Co představoval Kundera pro literaturu nebo Hubáček pro architekturu, byli tihle dva pro umělecké sklo. Stanislav Libenský byl oceňovaný malíř a výtvarník, oblíbený a charismatický pedagog, který silně ovlivnil celou jednu generaci, umělec s velkou vizí. Vedle něj stála sochařka Jaroslava Brychtová, přísnější, náročná na sebe i na ostatní. Petr Zahradník nyní různě po světě skupuje díla svých prarodičů, aby odkaz, který po sobě zanechali, nebyl zapomenut.

 

Dílo ve své době možná nejznámějších uměleckých sklářů u nás ale není jediné, které zdobí jeho kancelář. Celé místnosti vévodí apokalyptický dvoumetrový obraz Spalovna od Jaroslava Róny. „Hledám věci, které považuji za krásné, a těmi se rád obklopuji. To, co tady vidíte, mám hodně rád a hrozně mě nabíjí,“ vysvětluje. Zahradník patří k lidem, kteří umění – potenciálně zbytečnou věc – považují za hodně důležité, protože „dělat věci pro radost, a nejen pro to, abychom se nakrmili, je ta část, která člověka odděluje od jiných savců,“ jak sám zdůrazňuje.

 

Český malíř a sochař Jaroslav Róna byl žákem Zahradníkova dědy Libenského. „Ten obraz pro mě má emoční hodnotu nejen proto, že Róna je výtečný malíř a žák dědy, ale protože zobrazuje, jak by podle něj měl vypadat památník šoa v Berlíně,“ popisuje. Róna navrhoval, aby se místo památníku postavila spalovna, která bude smrdět nad Berlín a každý Berlíňan, který otevře okno, si okamžitě vzpomene, co provedli. Mohutně kouřící spalovna s nebem v odstínech rudé Zahradníka zasáhla. „Ta myšlenka je silná, samozřejmě provokativní. Ten obraz mi prostě přišel geniální,“ říká. Ale Róna ho nechtěl prodat. Až později ho přemluvila Zahradníkova žena a darovala mu obraz k narozeninám.

 

Dominantní oranžový „kapitánský můstek“ neboli pracovní stůl Petra Zahradníka už jen dokresluje celou místnost. Ladí s interiérem budovy, který navrhoval architekt Stanislav Fiala. Oranžový detail původně navrhl jako recepci – tu ale v Qminers nepotřebovali, a tak si stůl s krychlovým motivem vzal Zahradník do své kanceláře.

 

Hodně jeho kolegů i on sám má zrovna malé děti, a logicky tak mají strach, aby měli dobré kvalifikované učitele, kteří jim matematiku nezprotiví, ale naopak je pro ni nadchnou. Jsou přesvědčeni, že matematika je společně se schopností číst a psát základní a zásadní gramotnost, která je pro 21. století extrémně důležitá. Vyznat se v datech je podle nich potřebné nejen pro matematiky, ale pro celou řadu profesí. „Datové novináře, sociology, ekonomy a další. Matematikou se učíme strukturovanému myšlení,“ vyjmenovává Nešetřil. Proto je podle nich načase začít jednat.