Že je čtení knih prospěšné, se ví už odpradávna. Nyní se však nejen odborná literatura, ale také romány nebo pohádky začínají cíleně využívat jako téměř léčebný prostředek. Dospělým i dětem může výběr správné knihy v kombinaci s následnou reflexí pomoci překonat řadu složitých situací, jako je třeba dospívání či rozvod. V Česku stále málo známou biblioterapii využívají psychologové, ale s knihami jako podporou duševního zdraví dětí mohou pracovat i učitelé nebo rodiče.
Zdroj: Hospodářské
noviny 16. 8. 2025
Sedmiletá
hrdinka románu Líza Bublina od populární autorky Jacqueline
Wilsonové odmítá mluvit. Nechce se přátelit s novými bratry ani
s nevlastním otcem, kterého si našla její matka. Líza nemluví ani s ní.
Nakonec ale změní názor poté, co se seznámí s nečekaným novým členem rodiny.
Například tato kniha může dětem pomoci vyrovnat se s přijetím nového
partnera jejich rodičů. Podobně se dá využít i řada dalších známých knih, jako
jsou třeba Broučci nebo Děti z Bullerbynu. Na webu Bibliohelp.cz a podobném Biblioterapia.sk lze najít nejen tipy
pro různé životní situace i věkové kategorie, ale také návod, jak s knihami
následně pracovat.
Přestože
odborníci varují, že biblioterapie není samospásná a „nefunguje jako ibalgin“,
může se využívat jako podpůrná léčba, ale i v rámci prevence problémů v
dospívání nebo konfliktů ve školní třídě.
Metoda má
širokou tradici ve Spojených státech, Velké Británii, ale i v Německu. V každé
zemi ale funguje různě. Ani v Česku není k terapii čtením jednoznačný
přístup, řadí se k podpůrným metodám, jako je například arteterapie nebo
muzikoterapie. Populárnější je třeba na Slovensku. Tamní Rada vlády pro
duševní zdraví čtení nově zařadila mezi doporučené postupy: „Čtením
příběhu o zotavení mohou tito lidé lépe pochopit mechanismy vedoucí k
uzdravení, zažít pocit sounáležitosti a snížit nepříjemné pocity spojené s
onemocněním.“
V Česku
se učí jako samostatný předmět například na Pedagogické fakultě Univerzity
Karlovy. Podle vyučující Barbary Valešové Malecové se dá rozdělit na dva
hlavní proudy – klinickou a vývojovou. Zatímco klinická je spojená spíše s
lékařskou péčí a provozují ji i psychiatři, psychoterapeuti či psychologové, do
té vývojové se mohou pustit právě třeba i poučení knihovníci, učitelé nebo
rodiče.
Například
psycholožka Veronika Fiedlerová se zaměřuje na skupinu teenagerů a mladých
dospělých od 13 let, kteří řeší problémy spojené s dospíváním. A přes Národní
centrum podpory nadání Invenio nově nabízí kurzy zaměřené na určité téma. Třeba
Tichá síla, která cílí na introverty. Nejoblíbenější jsou Brouci v
hlavě pro dospívající bojující s vtíravými myšlenkami, nejistotou a úzkostí.
Nejsou určení jen pro nadané děti, ale hodí se pro všechny, kteří se potýkají s
emočními potížemi, problémy se začleněním do kolektivu či s jinakostí nebo
osamělostí.
Jak
terapie čtením probíhá? Fiedlerová se s účastníkem kurzu sejde, v úvodním
rozhovoru se snaží poznat jeho samotného, ale i jeho problémy
nebo čtenářské návyky. A podle toho mu doporučí několik knih, které by mu
mohly pomoci. Dospívající si pak vybere, která mu sedí nejvíc.
Skrz
příběhy, poezii nebo komiksy se klienti mohou na to, co zrovna prožívají,
podívat z jiného pohledu, identifikují se třeba s hlavním hrdinou, pomůže jim
to překonat situaci, kterou zrovna žijí. Po čtení přichází reflektivní psaní
nebo průběžné konzultace. Obojí může probíhat i online. Při setkání se pak
probírají klientovy postřehy. „Já se víc ptám, provázím ho procesem sebereflexe
a pomáhám mu přečtené propojovat s jeho životem, s jeho zkušeností,“ vysvětluje
Fiedlerová.
Teenageři
pak třeba píší dopis hlavní postavě, ale často pomáhá už jenom to, že postava v
knize pojmenuje věci, pro které dospívající neměl pojmenování. Zjišťují, že
danou situací neprocházejí sami. „Chtějí nějaké rychlé řešení nebo radu,
ale ty já nedávám, musí na to přijít sami,“ vysvětluje. Někdy
používá i příběh autora, který často do svých knih promítá svou
životní zkušenost.
„Třeba
k tématu úzkostí či nejistoty bych doporučila knížku Násobky sedmi
nebo Jedna želva za druhou od Johna Greena. V ní je krásná metafora spirály, v
níž se hlavní hrdinka točí, je to dobrá kniha pro reflexi toho, co teenageři
řeší,“ říká.
Fiedlerovou
inspiroval i fakt, že v českých školách často chybí čtení pro radost, nejen pro
vzdělávání: „Školy to nechávají na rodině, ale pokud ta nefunguje jako
čtenářský vzor, nikdo děti k radosti ze čtení nevede. Prvotní nadšení dětí tak
brzy opadne.“ Silně vnímá nevyužitý potenciál školních psychologů a
knihovníků, kteří by dětem mohli doporučovat vhodnou literaturu.
Podle
Valešové Malecové se biblioterapie ve školách nemusí používat jen jako lék na
problém konkrétního dítěte, ale i jako prevence třeba nezdravých vztahů v
kolektivu nebo pro lepší zvládání emocí či budování sociálních dovedností, aby
se pak děti lépe vyrovnávaly se zátěžovými situacemi.
Zatím se
to ale příliš neděje, není to moc rozšířená metoda. „Chybí kurzy, systematické
vzdělávání,“ vysvětluje Valešová Malecová. Nově by měla v biblioterapii kromě
speciálních pedagogů vzdělávat také češtináře. „Všichni víme, že děti mají
problémy s duševním zdravím, a bylo by skvělé, kdyby češtináři uměli s texty
pracovat i tímto terapeutických podpůrným způsobem,“ míní.
Podle Fiedlerové mohou školy na vzdělávání a spolupráci školních psychologů, knihovníků a učitelů čerpat i dotace od ministerstva školství. Naučí se, jak využívat potenciál biblioterapie a pracovat s knihami ve škole nejen pro vzdělávací výsledky, ale i podporu duševního zdraví dětí.
0 komentářů:
Okomentovat