Markéta Hronová: Vlk se nažral, ale koza zůstala celá. Jak vláda (ne)splnila sliby ve školství a co čeká na tu příští?

Vzdělání bylo prioritou každé vlády už od revoluce. Alespoň vždycky před volbami. U končící vlády Petra Fialy tomu nebylo jinak – při závěrečném zúčtování se ale ukazuje, že se jí plnění slibů deklarovaných ve vládním programovém prohlášení příliš nedařilo. Většinu bodů politici vládní koalice rozpracovali, do zdárného konce se jim nepodařilo dotáhnout téměř žádný. Které sliby jsou na dobré cestě, jaké se zadrhly a na které vůbec nedošlo? A na co by se podle expertů měla zaměřit příští vláda?

 

Zdroj: Hospodářské noviny 6. 8. 2025

 

Ministr školství se během Fialova působení měnil dvakrát – Petr Gazdík rezignoval v reakci na kauzu Dozimetr, Vladimír Balaš kvůli zdravotnímu stavu. Koalice nebyla spokojená ani s Mikulášem Bekem (STAN), ale protože by to byla už třetí změna, na svém postu zůstal. Za tím, proč se ve školství nepodařilo naplnit skoro žádné sliby, byť vzdělávání bylo premiérem prezentováno jako absolutní priorita, je ale podle expertů i něco jiného než špatný ministr školství. 

 

„Z poloviny je to vina ministerstva financí,“ říká například ekonom zabývající se vzděláváním Daniel Münich z think-tanku IDEA při ekonomickém institutu CERGE. Na klíčové změny prostě nebyly finance. Například nejkritizovanější převádění financování kuchařek a školníků na obce se muselo dotáhnout proto, že na něj v rozpočtu ministerstvu školství chyběly peníze.

 

 

Vzdělání jako klíč k prosperitě

 

Když se zeptáte úspěšných byznysmenů, politiků, vědců, jak řešit problémy ve společnosti a jak se vyšvihnout mezi úspěšné státy, odpoví jedním slovem – vzdělávání. 

 

Hned první vládní slib udržet platy učitelů na 130 procentech průměrné hrubé měsíční mzdy považuje řada učitelů za výsměch. Vláda sice 130procentní podíl zakotvila, ale na úrovni platů před dvěma lety, a navíc jen pro učitele, nikoli pro nepedagogické pracovníky, jako jsou třeba speciální pedagogové nebo psychologové, jichž se původně měla platová garance také týkat. 

 

Celkově tak platy učitelů během této vlády klesaly. „Relativní platy učitelů po roce 2021 klesají z tehdy dosažené úrovně 125 procent na 110 procent v roce 2024. Rozpočtovou prioritou se staly jiné veřejné výdaje, redukce rozpočtového deficitu a nezvyšování daní,“ hodnotí ekonom Münich.

 

Nepodařilo se připravit ani zavést systém profesního růstu pedagogů jako nástroje profesní podpory, o kterém se dříve mluvilo jako o kariérním řádu.

 

Vláda slibovala zatraktivnit učitelské povolání a reformu výuky na pedagogických fakultách – to se stalo jen částečně. Fakulty se začaly proměňovat, zahrnovat více praxe, ale stále nebyla podepsáno memorandum mezi ministerstvem a vysokými školami. „Jednání zamrzla na mrtvém bodě. Ani rektoři, ani děkani nechtějí memorandum podepsat, než dostaneme záruku, že si vláda jen nechce odškrtnout políčko v programovém prohlášení,“ říká děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Antonín Jančařík. Například dostali finance na to, aby přijali do prvních ročníků více studentů potřebných oborů, zaplaceno ale mají jen do konce roku 2025. „Chceme záruku, že dostaneme peníze i na dostudování přijatých studentů,“ vysvětluje. Tu zatím nedostali. 

 

Absolvent nerovná se hotový kantor

 

Ministerstvu školství se podařilo v zákoně ukotvit pozici provázejících a začínajících učitelů – byť bez finanční podpory – a také zavést takzvaný kompetenční rámec absolventa učitelství, který říká, jak má vypadat absolvent pedagogických oborů. „To je skvělé, ale problém je, že víme, jak má vypadat absolvent, ale nikde není popsáno, jak má vypadat hotový učitel,“ upozorňuje Jančařík.

 

Pozitivní je, že od roku 2026 budou mít větší školy automaticky nárok na psychology, speciální a sociální pedagogy – dosud je školy musely shánět pomocí projektů s omezenou platností, takže bylo jejich financování do budoucna vždy nejisté. „Financování je však omezeno, pozic na základních školách bude stále málo – v přepočtu jde o jednu pozici na více než 600 žáků. Mateřských a středních škol se nárok vůbec netýká,“ podotýká analýza výzkumné agentury PAQ Research.

 

Vláda před čtyřmi lety napsala: „Podpoříme učitele v individualizaci výuky, práci s různorodými kolektivy dětí a žáků, rozvíjení potenciálu žáků se sociálním a jiným znevýhodněním. Zvláštní pozornost budeme věnovat rozvoji talentů a práci s mimořádně nadanými žáky.“ To se ale spíše nepovedlo – kvůli reformě financování byla část škol nucena omezit dělení hodin na některé předměty, které k individualizaci pomáhaly nejvíce. I když nakonec omezení nebylo tak velké, jak ministr původně plánoval. 

 

Také práce s talenty a nadanými žáky se školám stále nedaří. Na ministerstvu školství sice nově vznikla Platforma pro podporu nadání, jejímž cílem je dostat do co nejvíce škol informace o tom, jak se na vyhledávání talentů a jejich cílenou podporu zaměřit. V terénu však učitelé podle předsedkyně Učitelské platformy Petry Mazancové žádnou změnu nepocítili. Ministerstvo chce do škol dostat také testy, které umí nadání u žáků odhalit. Jestli se ale dostanou do všech škol, je podle šéfky platformy pro nadání Ivany Blažkové politické rozhodnutí, které čeká na novou vládu. 

 

Z dalšího bodu – posílení role ředitelů a jejich odbřemenění – vznikl dokument Systém podpory a vedení ředitelů škol, konkrétní kroky se ale podle PAQ nenaplňují. Vláda avizovala revizi inkluze, pokusila se upravit systém přidělování asistentů pedagoga do škol, po četné kritice ale od návrhu upustila a jinak do systému podpory dětí nezasahovala.

 

Vybudování informačních systémů nevyšlo. Pokus o schválení zákona o registru pracovníků ve školství narazil – Národní plán obnovy pomohl školám s vybavením digitální technikou, o její další údržbu se ale dál nestará.

 

 

Nevyvážené nové „osnovy“

 

Kvalitu vzdělávání chtěla vládní koalice zlepšit hlavně skrze proměnu Rámcových vzdělávacích programů (RVP), podle kterých se ve školách učí. Jejich tvorbu a schvalování však provázely problémy. Na poslední chvíli se musely měnit, podle expertů je kvalita v jednotlivých předmětech velmi různá – v matematice učiva neubylo, spíše naopak, v jiných předmětech si zase stěžují na přílišnou obecnost. 

 

Do revize RVP se dle proklamací podařilo dostat rozvoj gramotností a témat jako etika či občanské vzdělávání, například z oblasti finanční gramotnosti v povinné části k posílení nedošlo. Místo plánované podpory výuky o moderních dějinách musel kvůli nedostatku financí skončit úspěšný projekt Dějepis+.

 

Vláda se zavázala aktivně řešit regionální rozdíly ve vzdělávání. To se částečně podařilo. Školy s žáky s vyšším sociálním znevýhodněním dostaly větší podporu a schválená novela zákona by těmto školám měla zajistit více financí i do budoucna. A to zejména na sociální pedagogy, psychology nebo doučování. „Potřeba by byla alespoň jedna miliarda, dle dostupných informací je garantováno pouze 300 milionů korun,“ uvádí PAQ.

 

Další z plánů bylo zaměřit se na ověřování získaných kompetencí a gramotností v uzlových bodech vzdělávání a na základě toho připravit změny v přijímacích, maturitních i závěrečných zkouškách, včetně důrazu na jejich digitalizaci.

 

 

Jaké změny potřebují střední školy

 

Podařilo se digitalizovat proces podávání přihlášky na střední školy, cesta k digitalizaci samotných přijímaček a maturitních zkoušek však bude dlouhá, delší než toto volební období, jak připomíná současná šéfka Cermatu Barbora Rosůlková. Testování v uzlových bodech zatím existuje pouze v plánech na papíře. „Vláda se ani nepokusila o jakékoli změny v obsahu a formě přijímacích zkoušek na střední školy,“ konstatuje Mazancová.

 

Další z priorit byla podpora gymnázií a všeobecného vzdělávání a také zavedení duálního vzdělávání. Ministerstvo školství schválilo dlouhodobý záměr, v němž podporuje všeobecné obory, a to zejména lycea. Skutečná proměna nabídky středoškolských oborů je však na krajích. Ty se však do větší nabídky všeobecných oborů často nehrnou. Ministerstvo také přichystalo redukci oborů, z více než 281 jich má být zhruba stovka. Zatím k tomu ale reálně nedošlo. Dobrovolné duální vzdělávání vláda uzákonila, avšak bez finanční podpory, což průmysl kritizuje.

 

Ke splnění slibu zajistit místa ve školkách pomohla vládě stále klesající porodnost, ve velkých městech však bude problém s dostupností stále výrazný, připomíná Münich. 

 

Co se podle expertů vůbec nepodařilo? Podpořit mateřské školy zkvalitněním metodického vedení a zavést automatické přidělování psychologů či speciálních pedagogů. Podpora základních uměleckých škol a konzervatoří, zajistit další vzdělávání pedagogických pracovníků včetně online vzdělávání a digitálních vzdělávacích zdrojů. Avizovaná podpora práce s mládeží a neformálního vzdělávání skončila schválením Koncepce podpory mladých lidí v České republice 2025–2030. „O její implementaci zatím nejsou dostupné informace,“ hodnotí PAQ.

 

 

Co čeká na příští vládu?

 

Na příští vládu čeká hlavně zajištění financování pro kroky, které se této vládě podařilo uzákonit, jako je zajištění asistentů a podpora znevýhodněných škol, zastavit pokles učitelských platů, stejně tak jako dokončit reformy přípravy učitelů. Peníze budou potřeba také na vytvoření systému profesionální místní školské samosprávy či posílení sběru dat nutných k profesionálnímu řízení resortu. 

 

Podle Münicha by příští vláda měla dál pracovat na reformě středoškolských přijímaček a proměně nabídky středoškolských oborů. A také ohlídat, aby na děti negativně nedopadlo zrušení odkladů školní docházky. Zaměřit se na spojování menších škol a také na práci s talenty ve třídách. A samozřejmě na jednu z nejočekávanějších změn – pomoci školám přejít na nový styl výuky podle inovovaných Rámcových vzdělávacích programů.

 

Podle tvůrce vzdělávacích politik z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Arnošta Veselého je ale problém, že laická i odborná veřejnost začíná být čím dál více rozštěpena v názorech na to, co dělat a nedělat v oblasti vzdělávací politiky, úkolem další vlády tak bude především důležitost změn vysvětlovat. „Pokud významná část společnosti navrhované změny nepodporuje, je jen velmi malá šance na úspěch,“ varuje.

 

Zaměřit by se však také měla na dlouhodobé změny, které se za jejich volební období nestihnou dokončit, ale je třeba s nimi začít. „Sem patří postavení víceletých gymnázií, učebních oborů, délka povinné školní docházky, způsob testování při přijímání na střední školy a maturit,“ říká.