Hana Vaverková: Vánoční vzpomínání, vánoční rozjímání… aneb Panebože, zase budou Vánoce!

úterý 22. prosince 2015 ·

Michalka hoří! volaly děti a já se v hrůze vecpala do chumlu a strhla Míše plápolající vatová křídla. Naštěstí dřív, než chytla silonová bunda a anděl…

To byla právě generálka na vánoční vystoupení. Měly jsme to tenkrát tak připravené a nachystané a promyšlené. Zkoušelo se už každý den. Jen ještě doladit andělský sbor. Co žák, to anděl – něco přes šedesát okřídlených dětí v bílých prostěradlech se svíčkou v ruce. Půjdou po jednom ze školních dveří na zahradu a z těch svíček budu postupně skládat na novém hřišti vánoční hvězdu. Bude to veliká krása – plánovaly jsme my holky učitelky. Nebyla. Michalka chytla a svíčky zhasínaly s prvním závanem větru ještě ve dveřích. Znáte to. Všechno je jinak. Zvlášť, když něco připravujete tak dlouho a pečlivě jako my na každoroční vánoční jarmark.

Středa 22. prosince 1999, poslední školní den kalendářního roku. Měsíční přípravy a nacvičování přinesou právě dnes své ovoce. Všechny učitelky a paní školnice a taky všechny děti a spousta rodičů nesou svoji kůži na trh, a to přeneseně i doslova.

Pět hodin odpoledne. Vlastně večer. Už dávno se setmělo a na teploměru je mínus deset. Začínáme? Začínáme!

Zahajuji s mikrofonem ve ztuhlé pravici. Děti navlečené do teplých kabátů a bund rozehrávají jarmareční vystoupení s verši Jiřího Žáčka. Rodiče a příznivci školy se roztleskávají. Nevidomý kamarád Michal čte Braillovým písmem vánoční příběh. Citlivými prsty přejíždí vystouplé tečky. Trpělivě podupáváme ve sněhu. Příběh je poněkud dlouhý a posluchačům červenají nosy. Michalovi naštěstí nechybí soudnost a smysl pro humor. „Nemůžu číst, zmrzly mi ruce, dočtu vám to příště“, říká s přehledem.

Tak honem něco na zahřátí! Děti a rodiče rozbalují stánky s jídlem, pitím a všelijakými předměty. Tlačenky a jitrnice, chleba se škvarky, utopenci v láhvi, koláče a perníčky a taky bažanti. Bažanti? Jo! A taky čaj s rumem i bez, slivovice nebo svařák – co si račte přát? Tady se prodávají vánoční svíčky a tady zase malované věšáky, svícny a korálky. Kolega Vlk (tak se vážně jmenuje) předvádí drátenické umění a obtáčí hrnce drátky. Další nevidomý přítel školy, pan Fiala, nabízí vlastnoruční keramické výrobky. Úplně neznámá dvojice stojí za pultem s kovovým nářadím z doby mé prababičky. Všude davy lidí a pobíhající děti. Kolem ohně se hřeje houf návštěvníků a chrání si půlku těla před umrznutím. Dost!

Půjdem spolu do Betléma – říkáme si s holkama a o něco dřív, než bylo v plánu, zařazujeme další číslo programu. Sbor andělů. S Michalkou, co neshořela. Místo svíček prskavky. Andělíčci otvírají pusinky a mávají do rytmu. Archanděl Gabriel sděluje všem nevídanou novinu – narodil se Ježíšek. A dokonce blízko – támhle v Betlémě! Ukazuje k mateřské školce a ponouká k cestě. Rodič Robert dostává znamení a odpaluje světlici. Betlémská hvězda svítí nad místním rybníkem a nad tím je měsíc v úplňku. Fakt, nekecám, koukněte do kalendáře!

V tom sklepě byli Ježíšci dva. Jeden školkový a jeden náš. No a co! Dva betlémy se krásně spojily a světýlka kolem vytvářela pohádkovou atmosféru. Někdo kopl do prodlužovačky, rozpojil šňůry a vánoční koledy ze skrytého magnetofonu umlkly. Nastalo posvátné ticho. Stovka návštěvníků procházela osvíceným sklepením s jesličkami a aspoň na chvíli se zahřála.

Bývalý žák Míša se choulí v podloubí s futrálem v ruce. Ježišmarjá, já jsem na něho zapomněla! Měl přece troubit Tichou noc! Michale, hraj! říkám a držím baterku, ať vidí na noty. Tu krásnou píseň slyšeli asi jen ti poslední. A já a dva Ježíšci a měsíc v úplňku.

Všechno je jinak.

Všechno je jako vždycky. Narodil se Kristus Pán. A Vánoce ťukají na dveře. Pusťte je dál!

0 komentářů:

Pozvánky

Pozvánky na výstavy

Archiv

Česká škola