„Když se spoléháme na to, že žáky podpoří ve studiu jejich rodiče se základním vzděláním, tak to nemůže fungovat,“ upozorňuje v rozhovoru pro Deník metodička kariérního poradenství z Člověka v tísni Rut Veselá. Ta rovněž koordinuje projekt Retrostipendia, financovaný Nadací Albatros. Projekt podporuje sociálně znevýhodněné děti na cestě za kvalitním vzděláním. Bez pomoci by skončily již po základce, takto si udělají maturitu a některé jdou i na vysokou školu.
Zdroj: www.denik.cz 31. 1. 2023
Jak složité je přesvědčit rodiče ze
sociálně slabých poměrů, že by měli nechat své dítě studovat na střední škole?
Dítě jim může brigádami významně pomoci s rodinným rozpočtem, popřípadě se
postará o mladší sourozence.
Základním
kritériem při výběru do našeho programu jsou rodiče, kteří dosáhli jen
základního vzdělání. Většinou nemají životní zkušenost, že vzdělání vede
k lepšímu životu. Často řeší spoustu vážných existenčních trablů
s bydlením, s dluhy, s prací. A studium je finančně
náročné. Není úplně divu, že nemají motivaci nutit děti do studia. Hodně záleží
na přístupu samotných mladých lidí. To je první náš boj – přesvědčit tyto
teenagery, že vzdělání je pro ně důležité. Tam, kde není ani motivovaný rodič,
ani motivované dítě, nezmůžeme nic. Tam, kde aspoň nějaká motivace existuje,
mohou naše stipendia a další podpora zafungovat. A takové rodiny vybíráme.
Fungují vaše stipendia třeba
i ve zdánlivě beznadějných vyloučených lokalitách?
Vyloučené
lokality jsou naše působiště. Například loni se podařilo kolegyni z naší
pobočky v Ústí nad Labem připravit na přijímací zkoušky sedm dívek
z vyloučené lokality v Předlicích. Za pomoci intenzivního doučování,
dobrovolníků a přijímaček nanečisto zdarma pak všechny úspěšně zvládly
přijímací zkoušky na maturitní obory, což je velký úspěch. Máme ale stejnou
radost i z přijetí dalších na učební obory.
Jak si to vysvětlujete?
Kolegyně
díky doporučením učitelů vybrala šikovné žákyně a intenzivně je připravovala.
Pro mě nový, nadějný moment bylo to, že šlo o dcery matek, které studium
samy nedokončily a vnímaly to jako svou životní prohru. Teď chtějí, aby to
jejich děti zvládly lépe. Jenže dostat žáky na střední je teprve první krok,
často vše ztroskotá až potom.
Proč?
Mnozí naši
klienti studují na segregovaných školách, kde je horší úroveň výuky, takže pak
na střední učivo nestíhají, octnou se v neznámém, náročném světě.
A celé to stojí rodinu hodně peněz. Například povinný kadeřnický nebo
kuchařský kufřík na učňáku stojí čtyři tisíce korun. Při tomto nárazu nastává
největší odliv dětí. Aby studenti naše stipendium získali, musí splňovat určitá
kritéria v prospěchu a docházce a musí se také aspoň jednou měsíčně sejít
se svým kariérním poradcem a probrat, co jim nejde. To nám dává prostor jim
s učením od začátku pomoci, řešit aktuální průšvihy, zprostředkovat
dobrovolníka, který pomůže s doučováním.
Ale jen
školní podpora a stipendia by znevýhodněné teenagery nepřesvědčily. Myslím, že
hlavní motivace ke dlouhodobější spolupráci je blízký, kamarádský vztah
s našimi kariérními poradci. Ti jsou jim totiž nablízku i při řešení
osobních problémů či vztahů. A také jim rozšiřují obzory a přátelství
i za svět vyloučených lokalit.
Když je úspěšně provedete prvákem a
chytnou se, je vyhráno?
No, spíše
prvákem a druhákem. Pak už existuje velká šance, že školu dodělají. Ale úplně
vyhráno není. Některé dívky otěhotní a studium nedokončí. Díky nestálému
bydlení se rodiny často stěhují a v novém bydlišti pak už na školu znovu
nenastoupí. Také jsou tito mladí lidé více ohroženi všemi závislostmi. A častěji
se nám teď svěřují s psychickými problémy, odborná pomoc je těžko
dostupná. I to bývá důvodem k ukončení studia.
Mnohé dívky z vyloučených
lokalit se nejprve starají o mladší sourozence a pak brzy mají své děti.
Nějaké pohodové dětství a dospívání s časem a klidem na studium vůbec
nezažijí. Co se s tím dá dělat?
Takhle
fungují jejich mámy, i další ženy v jejich okolí, tak je
pochopitelné, že si svoji budoucnost jinak představit moc neumí. Jsem ráda, že
v našem programu s mladými pracují kariérní poradkyně, které jsou pro
dívky novým vzorem. Plánované rodičovství je jedno z našich velkých témat,
vše se slečnami probíráme, ale přesto jich hodně právě z tohoto důvodu
vzdělávání ukončuje. Roli hraje také to, že je antikoncepce drahá a pomohlo by,
kdyby ji pojišťovny proplácely.
Jaký argument nejvíce zabírá na
rodiče, kteří ve střední škole často vidí jen další čtyři roky, kdy dítě
nevydělává?
Kde se nám
to podaří, spolupracujeme i s rodiči, pomáháme v komunikaci se
školou, snažíme zprostředkovat pomoc při řešení jejich existenčních potížích.
Protože jinak je vzdělávání to první, na co rezignují. Také jim vysvětlujeme,
že nekvalifikované práce ubývá a že při hospodářské krizi jako první přijdou
o zaměstnání právě ti nekvalifikovaní.
Jak velký problém znamená, že se
většinou jedná o nevzdělané rodiče, kteří dětem nemohou se školou pomoci?
Problém je
to samozřejmě velký, náš vzdělávací systém bohužel od začátku počítá
s výraznou pomocí rodičů. Jenže ti málo vzdělaní často neumí své děti ve
vzdělání podporovat. S tímto handicapem nastupují děti už do první třídy a
v průběhu studia se jen prohlubuje. Česko je jedna z mála zemí
v EU, kde není povinná docházka i na střední škole, a když do
středního vzdělávání netlačí naše klienty rodiče ani stát a oni sami nevěří, že
vede lepšímu životu, mají malou motivaci dál studovat. Ale doufáme, že když
naši aktuální klienti vystudují a najdou si dobrou práci, budou pak jako rodiče
umět podpořit svoje děti.
Jak moc požadavky na různé domácí
úkoly a dodělání látky doma prohlubují nerovnosti ve vzdělávání?
Je to velmi
diskriminační a nespravedlivý prvek v průběhu celého vzdělávání. Nyní se
opět blíží přijímačky na střední školy, letos nastupuje silný populační ročník
2007/8 a školy kupodivu nestihly navýšit kapacity. Nedostatek studijních míst
logicky zvyšuje náročnost přijímacího řízení. O to větší budou mít
nevýhodu mladí lidé, kterým rodiče neposkytnou podporu, nezaplatí drahé
přípravy a přijímačky nanečisto. Letos se může stát, že nebude chybět motivace,
ale místo ve třídě.
Zmínila jste také délku povinné
školní docházky, která se u nás vztahuje jen na devět let základní školy.
Pomohlo by podle vás prodloužení povinné docházky?
Myslím, že
by to určitě pomohlo. Pak by nebyla jednoduchá volba ve vzdělávání
nepokračovat. A nám by ubyla ta těžká práce děti k dalšímu studiu
motivovat. Absolvováním dvou ročníků střední školy se výrazně zvýší šance, že
školu dokončí. Pomohlo by také kvalitní kariérní poradenství na základních
školách. Sociálně znevýhodněné děti mají jen velmi úzké povědomí o tom, co
by mohly dělat, vůbec nevědí o té široké a pestré paletě možností.
A málo si věří.
Váš stipendista od vás dostává tisíc
korun nebo když se mu daří, tak 1500 korun. Ale co když mu jeho kamarád
řekne: Já dělám na stavbě a vydělám si tam dvacet tisíc měsíčně, pojď tam taky.
Jak těžké je odolat?
To se
samozřejmě děje. Ale snažíme se tomu čelit tím, že z našich teenagerů
vytváříme na pobočkách vrstevnické skupiny, party, nabízíme alternativu
v trávení volného času, rozšiřujeme obzory, jezdíme se stipendisty
dohromady na výjezdy. Díky tomu se ocitnou ve velké partě vrstevníků, kde
studovat je „cool“.
Velký problém žáků z vyloučených
lokalit představují také nevyhovující podmínky pro domácí přípravu. Často
obývají jednu společnou místnost s rodiči i sourozenci, nemají
pracovní stůl, na ubytovnách je hluk dlouho do noci.
Ano, často
žijí v prostředí, které je pro studium nevyhovující, nemají klidné místo
k učení, pomůcky. Když je potřeba, nabízíme možnost se doučovat u nás
v kancelářích nebo klubech.
Ekonomové i sociologové
několikrát státu spočítali, že peníze na podporu zaostávajících žáků a na
jejich další studium se později mnohonásobně vrátí do státní kasy v podobě
daní odváděných úspěšnými zaměstnanci. A navíc stát ušetří na sociální
podpoře těch neúspěšných. Slyší stát na tyto argumenty?
My tyto
argumenty také do kolečka opakujeme a dokládáme našimi zkušenostmi
z terénu. Když se spoléháme na to, že žáky podpoří jejich rodiče se
základním vzděláním, tak to nemůže fungovat. Při distanční výuce během covidu
byla najednou ta nerovnost více vidět, učení zblízka zažil každý rodič,
vzdělávání bylo velké téma. Do doučování sociálně znevýhodněných dětí se
zapojily v rámci svých praxí studenti pedagogických fakult. Vznikl Národní
plán doučování, z něhož je teď financované doučování těchto dětí na jejich
školách. To je dobrý směr.
0 komentářů:
Okomentovat