Zuzana Keményová: Učení bez známek a testů? Zájem sílí

Čeští rodiče stále více umisťují své děti na alternativní školy. Stojí mimo hlavní proud, nenajdete v nich známky, někdy ani lavice a učebnice. Tyto školy tvrdí, že učení nemusí bolet, aby bylo účinné. 

Zdroj: Magazín Investice do vzdělání, příloha Hospodářských novin, 31. 1. 2024

 

Prvňáčci na pražském Žižkově si letos budou moci vybrat: buď od září usednou do lavic v klasické první třídě, nebo si posedají do kruhu na zem do třídy waldorfské. Tam kromě klasických vyučovacích hodin budou také šít nebo pracovat se dřevem, místo tradičních učebnic budou mít pracovní sešity a místo známek jim učitelka vysvětlí, co jim šlo či nešlo a jak by se mohli posunout dál. První třída s waldorfskou pedagogikou otevírá letos na Základní škole Cimburkova a je předzvěstí toho, že celá škola se v následujících letech postupně projde na waldorfský typ výuky.

 

Proč se k tomu tato žižkovská škola rozhodla? „Zřízení waldorfských tříd na základní škole je první krok, kterým reagujeme na dlouhodobou poptávku rodičů z Prahy 3. Ti opakovaně volají po tom, aby byl waldorfský směr vzdělávání v naší městské části dostupný nejen na úrovni mateřské, ale i základní školy,“ říká Michal Vronský (TOP 09), starosta Prahy 3.

 

Zájem rodičů o moderní směry vzdělávání, které se odlišují od hlavního proudu, je prý jasně viditelný zejména na úrovni mateřských škol. „Školky s inovativním přístupem k výchovně‑vzdělávacímu procesu rodiče vyhledávají častěji a hlásí se na ně někdy až dvakrát více uchazečů, než je ta která školka schopna přijmout. U základních škol se tento trend posuzuje složitěji, protože zde fungují spádové oblasti,“ dodává Málek.

 

Trend alternativní výuky, ať už je to waldorfská, Montessori či například ScioŠkoly, se do Česka dostal zhruba před patnácti lety a od té doby sílí. Například zmíněné waldorfské školy vznikají v Česku od 90. let, první vzdělávací program byl schválen roku 1996. Podle Asociace waldorfských škol navštěvovalo v roce 2020 některou z nich celkem 3563 žáků, z toho naprostá většina, více než tři tisíce, chodila do základních škol, zbytek do středních a praktických.

 

Podobně poptávka sílí i u dalšího proudu alternativního vzdělávání, u škol Montessori. Jejich počet rovněž neustále stoupá. „Nejvíce je mateřských škol a mateřských center, ty se dají počítat už na stovky. Základních státních a soukromých škol jsou v Česku desítky. Bohužel střední školy nebo lycea jsou v současné době v Česku jen tři, z toho jedna soukromá. Založení takové střední školy je totiž administrativně obtížné, což je velká škoda, protože Montessori se umí věnovat lidem od 0 do 99 let,“ říká Kateřina Kadlecová ze společnosti Montessori ČR.

 

 

K matematice se dostávají přes příběhy

 

Všechny tyto nové proudy vzdělávání mají několik společných rysů: snaží se nasměrovat dítě k tomu, aby se místo biflování učiva snažilo samostatně a kriticky přemýšlet a místo honby za hezkou známkou chtělo látku skutečně pochopit, bez ohledu na hodnocení. Důraz kladou na rozvíjení osobnosti dítěte. Většina z těchto proudů také nevyžaduje striktní sezení v lavicích, v některých třídách klasické školní lavice vůbec nejsou. Například den v Montessori mateřských a základních školách se od běžných škol liší poměrně zásadně. Vzdělávání se odehrává v tříhodinových blocích, kdy si žáci sami volí, s čím budou pracovat a s kým. „Průvodce přistupuje ke každému dítěti individuálně. Následuje jeho zájmy a podporuje vnitřní potenciál dítěte. Základem je takzvaná Kosmická výchova, pět Velkých příběhů a klíčové lekce. Vše je propojené a děti se přes Velké a malé příběhy dostávají hlouběji k matematice, jazykům a umění. Postupují k hlubším tématům a objevují svoji jedinečnost a své místo na světě,“ líčí Kadlecová.

 

Na druhém stupni základní školy by měl celkový projekt v Montessori školách vycházet z takzvaných Dětí Země. „V tomto životním období procházejí mladí lidé velkými tělesnými a hormonálními změnami. Jejich těla nejsou v té době určena k sezení v lavicích, ale k pohybu a pobytu venku. Měli by se vracet k praktickému životu, zúročovat přímo v praxi to, čemu se naučili, a měli by se umět postarat se sami o sebe. V ideálním případě žít internátně na statku, starat se o zvířata, věnovat se pěstebním pracím, pečovat o domácnost, zvládat finanční gramotnost a tak dále,“ pokračuje Kadlecová.

 

Dalším zásadním principem Montessori škol je respektující přístup a výchova k míru a tichu. „Lidé jsou velmi překvapeni pracovním tichem, které ve třídách panuje,“ popisuje Kadlecová. Dodává, že mnozí si také myslí, že Montessori je bezbřehá svoboda. „Ano, svoboda je jeden ze základních principů, ale jen pokud jde ruku v ruce s dalším principem a tím je sebedisciplína a zodpovědnost ke svým volbám,“ ujišťuje Kadlecová.

 

Stejně jako u ostatních proudů také v Montessori školách se neznámkuje, probíhá zásadně slovní hodnocení. Známky dětem podle slov Kadlecové nechybí, protože je vlastně neznají. „Známka je vnější motivace, nebo také velký stresor. Montessori metoda pomáhá dětem a žákům nalézt své vnitřní motivace, vlastní skutečný zájem. Vnější motivace, známky, pochvaly, to vše brzdí, případě ubíjí,“ vysvětluje Kadlecová.

 

Neprobíhá zde ani klasické zkoušení. Děti i žáci jsou vedeni k dokončování své práce a průvodce, tedy učitel, s nimi výsledek rozebírá. „Je to způsob, jak učit děti komunikovat a obhajovat si svůj výsledek nebo se zamyslet nad chybou. Chyba je z pohledu Montessori vítaná, přirozená věc a je součástí učení. Testy vyplývají většinou z požadavku vedení školy jako státní instituce, nicméně slouží spíše k ověření znalostí a prohloubení tématu u daného žáka, pokud je třeba. Neslouží k výslednému hodnocení žáka,“ upřesňuje Kadlecová.

 

 

Ve škole není zvonění, učí se v blocích

 

Stejně tak v Montessori škole není slyšet klasické zvonění každých 45 minut, vyučovací hodiny nejsou striktně určené. Výuka sestává z tříhodinového dopoledního a zpravidla dvouhodinového odpoledního bloku, v nichž si dítě volí, co bude dělat. V té době probíhají cílené lekce, prezentace příběhů a tak dále. „V jedné třídě ve stejnou dobu tedy můžete vidět žáky počítat nebo psát, malovat nebo studovat rozličnou odbornou literaturu. Každé dítě dělá něco jiného,“ líčí Kadlecová.

 

 

Učí se pracovat ve skupinách

 

Například na Základní škole Montessori Kladno pracují s žáky v 1,5hodinových blocích na společných aktivitách. Učitel uvádí téma do kontextu, poskytuje informační základ, nastavuje rámec pro práci.

 

„Žáci si osvojují schopnost být součástí skupiny. Poznávají, jak tým funguje, kde jsou hranice vlastní individuality, v čem spočívá síla jednotlivce a skupiny. Při nesčetných interakcích se učí efektivně spolupracovat,“ vysvětluje Eva Vlasáková, hlavní učitelka školy. Další podstatnou částí výuky je samostatná práce, kdy mají žáci možnost výběru činnosti, místa i způsobu práce. „Obnáší to intenzivní práci s chybou. Vnímáme ji jako možnost objevování. Žáci se učí řešit různé situace – požádat o radu či pomoc vrstevníky nebo dospělé. Plánují následné kroky. Po celou dobu jsou jim dospělí nablízku a vstupují, případně korigují proces podle potřeby, “ říká hlavní učitelka a dodává, že pro pedagogy je nejtěžší zůstat v ústraní a dovolit druhému, aby hledal vlastní cestu, když on už ví, jak je to správně. „Nezřídka se stane, že žák objeví úplně novou cestu k cíli a nás samotné tak obohatí,“ usmívá se Vlasáková.

 

I na Kladně se hodnotí jenom slovně, ke každé činnosti a vždy, když je třeba, dávají učitelé žákům zpětnou vazbu. „Hodnotíme také úroveň zvládání kompetencí v daném období. Učíme vědomé práci se soustředěním. To se nedá známkovat, nedokážete oznámkovat jakýsi aha efekt. Vzpomenete si na ten pocit, když se vám dlouho nedaří najít řešení, vy tomu chcete přijít na kloub, namáháte se a najednou jste to dokázali sami nebo ve skupině lidí? To je hnací síla, dobrý pocit, který posílí zdravé sebevědomí a sebeuvědomění. Tohle se opravdu nedá známkovat,“ dává příklad Vlasáková.

 

 

S frontální výukou se žáci téměř nesetkají

 

Dalším typem alternativních škol jsou i zmíněné waldorfské školy. Mateřská a základní škola tohoto typu funguje například v Příbrami. V současné době má převis uchazečů, do první třídy se tam hlásí obvykle kolem 35 až 40 dětí, mohou vzít ale jen 30. Vyučování se zde organizuje v takzvaných epochách, tedy tři až čtyři týdny se žáci od 8 hodin do 9:50 věnují jednomu předmětu, například fyzice, geometrii nebo dějepisu. Celkově se ale vyučování pojímá převážně umělecky. Žáci pracují zpravidla bez učebnic, výukové materiály připravují učitelé. „Samozřejmě využívají mapy, slovníky, naučnou literaturu, beletrii a poezii,“ přibližuje formu vyučování ředitel Robert Žák.

 

Škola klade velký důraz na rukodělnou práci – vznikají praktické i dekorační výrobky, například při pletení, práci s voskem či dřevořezbě. Procvičuje se zde také učivo v pohybu, hrách, zpěvu nebo recitaci. Kromě hudební výchovy se často zpívá, a to i při výuce cizích jazyků.

 

Mimo klasický vzdělávací systém v Česku fungují také ScioŠkoly. Jde o celkem dvacet základních i středních škol po celém Česku a jejich hlavní myšlenkou je učit děti to, co budou potřebovat v budoucnosti k úspěšnému životu a k tomu, aby byly prospěšné i pro své okolí.

 

„Jako nejsmysluplnější nám přijde rozvoj dětí ve schopnosti učit se, kriticky myslet, poznání sebe sama, práci se stresem, budování a udržování vztahů, činění světa lepším místem a vlastní zodpovědnost za svůj život,“ vyjmenovává Lukáš Rak z vedení ScioŠkoly v pražských Stodůlkách. Namísto klasických ročníkových tříd se tu podporuje vrstevnické učení, žáci jsou v takzvaném trojročí, tedy tři ročníky v jedné třídě, a děti se mohou učit od sebe navzájem.

 

„S frontální výukou, kdy učitel vykládá od tabule a děti si zapisují, u nás šetříme. Chceme, aby děti přicházely na věci co nejvíce samy, naším úkolem je vytvořit jim k tomu podporující prostředí,“ popisuje Rak.

 

Děti si z velké části vybírají, na čem budou pracovat. Pokud jim v rámci vyučování něco nevyhovuje, mohou přijít s návrhem, jak to udělat jinak. Každý týden je školní shromáždění, kdy prvňáček má stejný hlas jako tamní ředitel. Všichni si ve škole tykají, ani tady se neznámkuje. Aktuálně ScioŠkoly navštěvuje zhruba dva tisíce žáků a studentů a počet přihlášek připadajících na jednu školu postupně narůstá. Ještě ve školním roce 2020/21 připadalo na jednu ScioŠkolu v průměru 45,5 přihlášky, letos je to dokonce 116 přihlášek na školu.

 

 

Byli to výborní studenti

 

Mnoho rodičů si jistě položí otázku: Naučí se žáci alternativních škol i exaktní předměty, jako je třeba matematika, chemie nebo fyzika? Navíc, pokud nejsou známkováni například v testech či zkoušení?

 

Ředitel Waldorfské školy Příbram odpovídá konkrétními příklady: „V přírodních vědách nabízíme žákům hlubší ponor a spojení se s tématem díky epochám. V matematice probíhají také dvě cvičné hodiny, pro žáky deváté třídy nabízíme zájmový kroužek přípravy ke státním přijímacím zkouškám. V chemii jsme zavedli jednu cvičnou hodinu věnující se výhradně názvosloví a jednoduchým chemickým výpočtům,“ vyjmenovává Žák. Dodává, že jejich žáci jsou v přijímacích zkouškách z matematiky úspěšní. Nejčastěji však absolventi této školy pokračují na střední odborné školy, několik jich míří na gymnázia a na výtvarné umělecké školy či na konzervatoře. Zhruba třetina pak jde na učební obory, jako je umělecký kovář, umělecký truhlář, reprodukční grafik a podobně.

 

I Eva Vlasáková ze Základní školy Montessori Kladno ubezpečuje, že mají vysokou míru úspěšnosti přijetí žáků na střední školy. „Já však hlavně oceňuji, že si v devátém ročníku dokážou vybrat školu, která odpovídá míře jejich intelektu, schopností a dovedností,“ podtrhuje Vlasáková.

 

„Při přijímacích zkouškách na střední školy od Cermatu naši žáci dosahují nadprůměrných výsledků, zvláště pak v matematice,“ říká Jon Šotola, člen Rady ScioŠkol. Naprostá většina jejich žáků, celkem 93 procent, se v roce 2022 dostala alespoň na jednu z vybraných škol, a to hned v prvním kole přijímacího řízení.

 

Hospodářské noviny oslovily i Gymnázium Jana Keplera, které sídlí v Praze 6 a má pověst jednoho z nejprestižnějších, ale také nejnáročnějších gymnázií v republice. Vystudoval jej například Jan Kaplický či Petr Pithart. Ivana Landsingerová, dnes již bývalá ředitelka, která ještě loni gymnázium vedla, vzkázala, že uchazeči z alternativních typů škol se k nim rovněž hlásí, i když ne masově, jsou to jednotky uchazečů. „Ale bývají úspěšní a velmi dobře připravení. A jsou stejně úspěšní i v dalším studiu. Obzvláště z Montessori škol jsme v minulosti měli několik výborných studentů,“ uznává Landsingerová.

 

 

Inspektoři výrazná pochybení nenašli

 

Faktem je, že ani alternativní školy nemohou fungovat zcela nadivoko, musí vycházet z Rámcového vzdělávacího programu pro daný stupeň školy. Alternativní školy pak rovněž kontroluje Česká školní inspekce (ČŠI). Konkrétně mezi lety 2018 až 2023 prověřila 66 alternativních mateřských škol a 68 základních škol. Z inspekčních výstupů alternativních mateřských škol vyplývá příznivé hodnocení. „Pedagogové zde systematicky promýšlejí celodenní vzdělávací aktivity dětí, využívají široké spektrum vzdělávacích metod a cíleně se zaměřují na osobnostní rozvoj dětí. Při komunikaci s dětmi i rodiči se uplatňuje vstřícný a respektující přístup,“ shrnuje hodnocení alternativních mateřských škol Karel Kovář, ředitel sekce inspekční činnosti na ČŠI.

 

Podobně zní hodnocení i pro alternativní základní školy. „Vedení těchto škol se častěji snaží o vytváření zdravého školního klimatu zahrnující množství příležitostí ke školní i mimoškolní aktivitě žáků. Zaznamenali jsme i vyšší spolupráci mezi jednotlivými pedagogy a jejich vzájemnou podporu,“ cituje z inspekčních zpráv Karel Kovář. Nedostatky inspekce zjistila jen v odborné kvalifikaci pedagogů nebo v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví. V některých zprávách také inspekce vyčítá, že dohodnutá pravidla se dostatečně nedodržují a někteří žáci zůstávají při výuce pasivní.

 

 

 

______________________

 

Montessori školy

Základy této výuky navrhla lékařka a pedagožka italského původu Maria Montessori (1870–1952). Pedagogika typu Montessori považuje dítě za osobnost od přírody dobrou a dospělí by jej měli v jeho přirozenosti podporovat. Aktivity dítě dělá pro uspokojení sebe sama, ne vyučujícího. Samotné učení by pak mělo probíhat bez zbytečného stresu. V Montessori školách se tedy děti nenapomínají, nedávají se v nich tresty, jde o neautoritativní a nenátlakový přístup výuky. Učitel slouží jen jako průvodce dítěte. Snaží se, aby děti nebyly závislé na pochvalách. Dítě také aktivně přispívá ke konstrukci svého vzdělání, může si zvolit materiály a pracovní místo. V Montessori třídách se uplatňuje princip připraveného prostředí, prostor bývá uspořádán do koutků. Nábytek velikostí odpovídá potřebám dítěte, klade se důraz na snadnou manipulaci s ním. Ve třídě nejsou lavice ani katedra. Dítě tedy nemusí sedět a naslouchat výkladu.

 

Waldorfské školy

Mají zajišťovat všestranný rozvoj dítěte v praktických a uměleckých oborech. Zohledňují fakt, že schopnosti a nadání dětí se velmi odlišují. I proto se vedle tradičních předmětů učí například knihařství, pletení, tkaní nebo zeměměřičství. Touto rozmanitostí nabídky se chtějí učitelé co nejvíce přiblížit stavu, kdy každé dítě najde v učebním plánu něco, v čem bude mít šanci vyniknout. Výkony žáků nejsou motivovány známkami, ale živým zájmem o probíranou látku. Vysvědčení mají formu slovního hodnocení, které charakterizuje všechny přednosti a nedostatky dítěte, jeho pokroky i obtíže v uplynulém školním roce. Platí zásada, že spolupráce žáků jasně převažuje nad jejich vzájemnou soutěživostí. V učebních plánech se projevuje snaha nenadřazovat žádný předmět nad druhé. Dívky se tak účastní i práce se dřevem a kovem, chlapci pletou či háčkují. Smyslem je dát všem dětem široký, nespecializovaný základ

 

Daltonské školy

Základem daltonského plánu je volnost, spolupráce a samostatnost žáků. Děti se učí zacházet se svobodou a získávat zodpovědnost za své chování i učení. Žák tedy svobodně rozhoduje o své práci a postupuje svým tempem. I zde se klade důraz na spolupráci s ostatními žáky. V daltonském plánu žáci sepisují úmluvu s učiteli o harmonogramu práce na dané období a pak pracují samostatně nebo ve skupinách. Učivo stanovené na jeden rok mohou žáci zvládnout klidně za kratší nebo i za delší dobu. Žák rozhoduje sám o svém tempu práce, podle daltonské terminologie je takzvaně zodpovědně svobodný. Daltonská výuka také zastává princip, že k čemu se dopracují žáci sami, to si budu lépe pamatovat. Lavice v učebnách jsou uskupeny tak, aby se žáci mohli po prostoru volně pohybovat, spolupracovat i relaxovat dle vlastní potřeby. Podle daltonského principu díky této svobodě dítě nebude při výuce pasivní.

 

Scio školy

Dávají důraz na to, co budou děti potřebovat v budoucnosti, například za 20 let, aby byly v životě spokojené a úspěšné a aby díky nim prosperovalo i jejich okolí. Rozvíjejí žáky ve Scio kompetencích, které pokrývají rozvoj schopnosti učit se, kriticky myslet, poznání sebe sama, práci se stresem, budování a udržování vztahů, činění světa lepším místem a vlastní zodpovědnost za svůj život. Pokud žákům ve škole něco nevyhovuje, mají možnost přijít s návrhem, jak to udělat jinak. Důraz se klade na fungování pravidel a školní klima, pokud je potřeba, zastaví se výuka a řeší se mezilidské otázky, případné spory či praktické věci kolem provozu. Děti se tak učí efektivně řešit konflikty, vyjadřovat potřeby a vnímat potřeby druhých. Učí se nespoléhat na to, že problémy za ně vyřeší někdo jiný. Každé dítě má svého mentora, s kterým má pravidelný rozhovor o svém vývoji. Ani tady se neznámkuje a klasicky nezkouší.