Co všechno dětem usnadňuje nebo komplikuje cestu k úspěchu? Mapa vzdělávání ukazuje, jak předcházet nerovným podmínkám a sociálním problémům.
Zdroj: Magazín
Investice do vzdělání, příloha Hospodářských novin, 31. 1. 2024. Zde
naleznete i mapy.
V pohádkách
rozhodují o osudu lidí sudičky. Ve skutečném světě do velké míry záleží na tom,
kde se člověk narodí. „Místo, kde vyrůstáte, zásadním způsobem ovlivňuje,
jakého vzdělání jste schopen dosáhnout, což má pak dopad na váš další život,“
potvrzuje datový analytik společnosti PAQ Research Václav Korbel, který stojí v
čele výzkumného projektu Mapa vzdělávání, analyzujícího příčiny vzdělávacího
(ne)úspěchu na různých místech Česka.
Ten koncem
minulého roku zveřejnil aktualizovaná data o rozdílech ve vzdělávání v
jednotlivých mikroregionech. Zároveň zkoumá jejich příčiny a navrhuje způsoby,
jak tyto nerovnosti řešit.
Základní
teze výzkumu tvrdí, že vzdělávání v Česku neslouží všem dětem stejně dobře.
Oproti většině evropských států u nás výsledky vzdělávání více závisí na tom, z
jaké rodiny a regionu dítě pochází. „Výsledky srovnávacích testů PISA 2022
znovu ukazují, že socioekonomický status má u českých žáků výrazně větší
souvislost se vzděláváním, než je tomu v ostatních státech, a to i ve srovnání
se zeměmi, které mají podobný historický vzdělávací kontext,“ upozorňuje Korbel
a jako důvod uvádí různou schopnost vzdělávacích systémů postarat se o
znevýhodněné skupiny: „Zdá se, že ostatní země, například Polsko, umí lépe
vytahovat žáky z nejslabšího společenského zázemí na vyšší úroveň.“
Problém, na
který se projekt zaměřuje od roku 2022, je takzvaná vzdělávací neúspěšnost.
Týká se zanedbávání školní docházky, propadání a nedokončování základní školy,
což jsou faktory, které závažným způsobem komplikují dětem jejich budoucí
život. Experti přitom vycházejí z dat České školní inspekce, ministerstva
školství, ministerstva práce, Českého statistického úřadu a dalších institucí.
Míra vzdělávací
neúspěšnosti se v různých koutech Česka liší až desetinásobně. Nejvíc postihuje
některé oblasti v Ústeckém a Karlovarském kraji, rozhodně ale nelze říci, že by
se vzdělávací neúspěšnost projevovala plošně na úrovni krajů. I v těchto
oblastech se totiž objevují některé obce s rozšířenou působností, které se
blíží celorepublikovému průměru. A naopak můžeme pozorovat, že v celkově
průměrných krajích, jako je Plzeňský, Liberecký nebo Jihočeský, se objevují
lokální ostrůvky s vysokou vzdělávací neúspěšností. Jde převážně o lokality,
které sousedí s chudšími kraji nebo leží na hranicích Česka.
V některých
krajích ale najdeme i vedle sebe problémové a úspěšné oblasti. „Zvlášť v
Moravskoslezském kraji spolu třeba sousedí oblasti, jako je Vítkov, kde je
vysoká neúspěšnost, a Opava, kde je naopak velmi nízká. Souvisí to s tím, že i
v rámci těchto krajů jsou značné sociální rozdíly mezi jednotlivými obcemi s
rozšířenou působností,“ objasňuje Korbel. Rozdíly ve vzdělávací neúspěšnosti
jsou pro českou společnost alarmující. „Bavíme se o tisících dětech a zásadním
dopadu na jejich životní šance. Nedokončování vzdělávání navíc stojí stát
miliony korun na odvodech a dávkách,“ připomíná Korbel.
Aby analýza
pokryla celé spektrum žáků, rozhodli se odborníci mapovat od loňského roku
ještě další ukazatel, kterým jsou výsledky srovnávacích testů. Nabízí tedy nový
pohled, který představuje míru znalostí a kompetencí. Ty často rozhodují o tom,
jestli se žáci dostanou na maturitní obory a otevře se jim cesta ke studiu na
vysoké škole.
Výsledky
testování se vzdělávací neúspěšností souvisí, není tu však tolik ostrůvků,
které by vybočovaly. Lepší výsledky mají převážně velká města, zatímco
venkovské regiony na Vysočině či v Jihomoravském kraji nevychází z testování
příliš dobře, přestože mají relativně nízkou vzdělávací neúspěšnost.
Obstát i
tam, kde hvězdy nepřály
Co za
propastnými rozdíly mezi jednotlivými regiony stojí? A jak je překlenout, aby
šanci na úspěšný život měly všechny děti, nezávisle na tom, ve kterém koutu země
se narodí? Experti se shodují na tom, že nejzávažnějším problémem, který se na
vzdělávací neúspěšnosti podepisuje, zůstává destabilizující chudoba. Rodiny,
které jsou zatížené exekucemi a potýkají se s bytovou nouzí, mohou jen stěží
vytvářet dětem zázemí, které je motivuje ke vzdělání. Chudoba přináší do života
dětí stres a následkem je pak nedokončení základní školy, což zásadně
zkomplikuje jejich budoucí pracovní a společenské příležitosti.
Mapa
vzdělávání ale ukazuje, že chudoba není jediným faktorem, který má na
vzdělávací neúspěšnost vliv. I ve vyloučených regionech se totiž ukazují
výrazné rozdíly v dokončování základních škol mezi jednotlivými oblastmi. „Na
hodně místech vedle sebe existují naprosto rozdílné vzdělávací světy. Udělali
jsme proto novou typologii mikroregionů, která pomáhá odhalovat příklady dobré
praxe i strukturální problémy různých koutů Česka,“ vysvětluje Korbel.
Pro každou
obec s rozšířenou působností vědci spočítali, jak by měly vypadat její výsledky
vzdělávání vzhledem k tamním sociálním podmínkám, a čísla potom porovnali s
realitou. Tím vznikla mapa překonávání a zaostávání, která ukazuje, kterým
oblastem se daří předbíhat ve vzdělávání svou předpokládanou úroveň a které za
ní naopak pokulhávají.
„Když máte
žáka, jehož rodiče jsou v exekuci a mají základní vzdělání, nemůžete jeho
výsledky srovnávat s někým, kdo se narodil do ambiciózní rodiny vysokoškolsky
vzdělaných rodičů,“ vysvětluje princip tohoto měřítka Korbel. Proto je třeba
porovnávat mezi sebou regiony s podobnými sociálními podmínkami. „Když vidíme,
že třeba v Krnově nedokončí školu čtyři procenta žáků, zatímco by se dalo
očekávat, že jich tam nedokončí školu osm procent, tak je to dobrá vizitka,“
uvádí expert jako příklad.
Ukazuje se,
že některé mikroregiony dokážou navzdory celkovému znevýhodnění obstát.
Překonávat své sociální podmínky se daří zhruba desetině obcí s rozšířenou
působností. Relativně nižší vzdělávací neúspěšnost můžeme pozorovat například v
některých oblastech Ústeckého (Kadaň, Litvínov) a Moravskoslezského kraje
(Rýmařov, Krnov, Bruntál).
U výsledků
testování je těchto překvapení méně, lepší než předpokládané výsledky mají opět
velká města, jako je Praha, Brno či Olomouc. Podle odborníků to nejspíš souvisí
s kvalitou škol i vyšším sociálním a kulturním kapitálem rodičů, kteří se do
vzdělání více zapojují.
Pokud jde o
zaostávání za sociálními podmínkami, to může podle odborníků souviset se
schopností sociálního systému obcí a krajů pomáhat rodinám v nouzi, příčiny ale
mohou spočívat i v samotném vzdělávání. Může jít o kvalitu řízení škol, dostupnost
dobrých učitelů, psychologů či předškolní péče. Důvodem mohou být i rozdíly v
kvalitě škol, kdy sociálně znevýhodněné děti končí v horších nebo částečně
segregovaných školách.
Výrazné
zaostávání za sociálními podmínkami – buď ve vzdělávací úspěšnosti, nebo ve
výsledcích testování – najdeme v příhraničních oblastech (Frýdlant, Varnsdorf,
Trhové Sviny, Jeseník), ale i na vnitřní periferii krajů (Slaný, Mnichovo
Hradiště, Podbořany, Hlinsko). „Nejkritičtější situaci sledujeme na místech,
kde se oba typy zaostávání spojují. Nachází se hlavně v Plzeňském kraji, ve
kterém pro někoho možná překvapivě některým způsobem zaostává většina
mikroregionů,“ komentuje mapu překonávání a zaostávání Korbel.
Školka,
psycholog, spolupráce
Mapa
překonávání a zaostávání potvrzuje, že kromě socioekonomických podmínek mají na
kvalitu vzdělávání vliv ještě další důležité faktory. Ty pomáhají úspěšnějším
mikroregionům vymanit se ze svého znevýhodnění a na jiných místech dokazují, že
dobré sociální zázemí ještě nemusí automaticky znamenat kvalitní úroveň
vzdělávání. „Naše výpočty ukazují, že zhruba dvě třetiny rozdílu mezi
jednotlivými mikroregiony v Česku se dají vysvětlit právě socioekonomickým
zázemím,“ upřesňuje Korbel. Zbylou třetinu tvoří další faktory, na které je
dobré se zaměřit, pokud chceme rozdílům ve vzdělávací úspěšnosti porozumět a
problémům předcházet.
Jedním z
nich je předškolní vzdělávání. Ukazuje se, že v oblastech, kde chodí více dětí
do školky, je celková vzdělávací úspěšnost vyšší než tam, kde je účast dětí v
předškolním vzdělávání nízká. Nejhůř je na tom Karlovarský a Ústecký kraj, kde
se docházka do mateřských škol pohybuje v průměru kolem 85 procent. I tady se
ale ukazují velké mikroregionální rozdíly, v rámci zmíněných krajů se objevují
obce s rozšířenou působností, kde je účast dětí v předškolním vzdělávání i
devadesátiprocentní.
V chudších
regionech souvisí docházka do mateřských škol opět s exekucemi a bytovou nouzí,
v těch bohatších je více ovlivněna dostupností školek pro děti okolo tří let. V
každém případě platí, že kvalitní předškolní vzdělávání, které rozvíjí děti v
podnětném prostředí a vytváří v nich zdravé návyky, k celkové vzdělávací
úspěšnosti značně přispívá.
Dalším
faktorem úspěchu je podle expertů míra podpory slabších žáků. Konkrétně se to
projevuje v zapojení specializovaných profesí, jako jsou asistenti pedagoga,
psychologové, výchovní poradci, metodici prevence nebo speciální pedagogové.
„Týká se to i širší spolupráce škol s Orgánem sociálně‑právní ochrany dětí nebo
s dalšími sociálními službami. Tam, kde tato spolupráce funguje, se daří
podporovat rodiny, aby dávaly vzdělávání větší prioritu,“ podotýká Korbel.
Důležité je především to, aby slabší žáci nespadávali do speciálního školství,
ale udrželi se v hlavním vzdělávacím proudu společně s ostatními dětmi.
Hodně
záleží i na financování od státu a obce. Podle ředitele výzkumné nezávislé
organizace PAQ Research Daniela Prokopa pomáhá současný systém financování spíš
bohatším regionům s většími školami. „Finance na podpůrná opatření
znevýhodněných žáků se čerpají individuálně přes jejich diagnostiku a finance
na podpůrné profese z velké části přes dotační programy. Obojí je
administrativně náročné. Lépe to zvládnou ředitelé, kteří mají administrativní
podporu ve větší škole či od zřizovatele,“ vysvětluje Prokop.
Velkým
problémem v Česku je rozdrobenost vzdělávacího systému a jednotlivých aktérů,
kteří v něm působí. V situaci, kdy na určitém území funguje velké množství
menších škol a jejich zřizovatelů, kterými jsou často malé obce, jež ani nemají
školský odbor, je obtížnější celkovou kvalitu vzdělávání efektivně posouvat.
Tam, kde je snaha o širší komunikaci a spolupráci, jsou výsledky o poznání
lepší. „Vidíme to třeba na Hlučínsku nebo v Kadani. Jsou to území, která dokážou
dobře spolupracovat a udržet si kvalitu, vzájemně se vzdělávat, vyměňovat si
dobrou praxi a podporovat se,“ říká Korbel. Z tohoto důvodu se lépe daří velkým
školám a lokalitám, kde je vzdělávání řízeno na širší, zdravě komunikující
platformě.
Chce to lokální
i systémové změny
Uvést tyto
poznatky do praxe je výzvou pro lokální aktéry i státní instituce. Výzkumný
tým, který stojí za Mapou vzdělávání, jim k tomu nabízí analytické reporty pro
jednotlivá území i osobní spolupráci na strategickém plánování. „Rádi jezdíme
do regionů, kde si nás pozvou, a bavíme se s nimi o tom, jak mohou naše data
dlouhodobě využívat a propsat je třeba do svých akčních plánů. Už jsme takto
objeli asi sedmdesát obcí s rozšířenou působností,“ pokračuje Korbel. Některé
mikroregiony už s těmito indikátory koncepčně pracují a každý rok si na základě
těchto dat vyhodnocují, kam se posunuly a co je potřeba změnit.
Lokální
iniciativy ale samy o sobě celou věc nevyřeší. „Určitě je to z velké části
systémový problém. A jsem rád, že ministerstvo školství je nyní těmto
systémovým nástrojům daleko víc otevřené,“ oceňuje Korbel. Pozitivně hodnotí
například návrh takzvaného indexového financování, které by zohledňovalo
sociální status příslušné školy. „U nás to tak ještě nefunguje, ale ministerstvo
školství je tomu hodně nakloněno,“ dodává expert.
Dalším
slibným krokem je snaha o řešení fragmentace českého vzdělávacího systému.
„Ministerstvo to chce řešit skrze střední článek podpory. To je podle mě tak na
půli cesty. Pokud nebudeme koncentrovat profesionalitu u menšího počtu opravdu
dobrých ředitelů a zřizovatelů, tak to v našem decentralizovaném systému půjde
pořád těžko. Tady by ambice ministerstva mohla být ještě trochu vyšší,“ hodnotí
Korbel.
Hlavní
pozitivní zprávou ale je, že se v této problematice změnilo vnímání veřejnosti,
která už chápe význam vzdělávacích nerovností a jejich dopad na celou
společnost. „Už zkrátka rozumíme tomu, že ne každé dítě má přístup ke
kvalitnímu vzdělání a že je potřeba to změnit,“ raduje se Korbel. Potřebné
změny systému jsou díky tomu v současné době i politicky prosaditelnější.
0 komentářů:
Okomentovat