Zatímco čím dál víc učitelů na základních školách zvládá omezovat biflování a učit více v rámci projektů nebo ve skupinách, výuka na středních se téměř nikam neposouvá. Podle výroční zprávy České školní inspekce se to na gymnáziích daří ještě méně než na středních odborných školách, dokonce se meziročně zhoršila. Ve třídách převládá výklad, což může mít podle odborníků devastující vliv na kreativní myšlení žáků.
Zdroj: Hospodářské
noviny 7. 1. 2025
Syn Mirka
Čepického studoval na pražském státním osmiletém gymnáziu, kde byla výuka
založená na učení se věcí nazpaměť a jejich zopakování v testech nebo při
zkoušení. „Učitelé se zaměřovali hlavně na to, co mu nešlo,“ říká jeho
otec. Po třech letech byl zcela demotivovaný a jeho známky tomu odpovídaly. Po
čtvrtém roce úspěšně udělal přijímací zkoušky a nastoupil na soukromé ITG
gymnázium.
„Škola je
taky těžká, ale baví ho. Posilují jeho silné stránky a mnohem více respektují
studenty,“ popisuje Čepický s tím, že potomek má lepší výsledky a učí se
dovednosti, které uplatní v praxi. Jako programátor už například získal i první
malou placenou zakázku ze zahraničí.
Takový
individuální přístup zatím ve většině škol podle zprávy České školní inspekce
není běžný. Tři čtvrtiny gymnázií a o něco méně středních odborných škol by se
podle hodnocení inspekce měly ve výuce více zaměřovat na individuální přístup k
žákům. Stále na nich totiž převládá výuka v podobě klasického výkladu.
„V
případě gymnázií došlo k výraznému meziročnímu zhoršení, podíl takto
hodnocených škol vzrostl téměř o 15 procentních bodů. Ve středních odborných
školách je patrný trend postupného zlepšování,“ píše se ve výroční zprávě
vydané v prosinci.
Propast
mezi školou a světem
Učitelé
by přitom žáky ve výuce měli směrovat k získání dovedností, a nikoli pouze
znalostí založených na učivu. „Učivo je pouze nosič. Většinu si ho
pravděpodobně po letech nebudeme pamatovat, ale naučíme se díky němu užitečné
dovednosti, které pak v životě zúročíme,“ vysvětluje programový ředitel
vzdělávací organizace EDUin Miroslav Hřebecký.
Naučit se
něco tak, jak to říká učitel, a pak mu to říct při zkoušení nebo napsat do
testu, mnohdy vyhovuje části dětí i učitelů. Ale podle Hřebeckého je to
devastující pro rozvoj jejich kreativity, nenaučí se tak hledat nová řešení. A
to stejné konstatuje i inspekce: „Výukové metody u gymnázií naznačují omezené
možnosti rozvoje žáků a jejich potenciálu.“
O gymnázia
je mezi uchazeči největší zájem, takže nemají velkou motivaci se měnit.
Rodiče to po nich ale obvykle ani nechtějí. „Vidí to tak, že se jejich dítě
dostalo na nejlepší možnou školu, která je v daném regionu dostupná, následně
odmaturovalo, dostalo se na vysokou školu a to stačí,“ nastiňuje
situaci Hřebecký.
Jenže
pokud školy děti nevedou ke kreativitě a nedělají s nimi aktivity, které je
naučí dovednostem užitečným pro život – schopnost chápat texty nebo
užitečně pracovat s digitálními zařízeními – pak se propast mezi teorií,
kterou se dozvídají ve třídě, a reálným životem nebezpečně prohlubuje. „Pokud
bude moc velká, děti na výuku rezignují. Ponoří se do
pasivity nebo se přeorientují na vlastní mimoškolní zájmy či se začnou
vzdělávat samy na internetu. Možností je spousta,“ míní Hřebecký.
Jako málo
individualizovanou a příliš frontální zhodnotila loni inspekce i výuku na
Gymnáziu Nymburk. „Ano, v prvních dvou ročnících učíme všechny stejně, pak se
ale žáci specializují ve volitelných seminářích a tam už je to hodně
individuální. Máme i angličtinu rozdělenou podle úrovní napříč
ročníky,“ vysvětluje ředitel školy Jiří Kuhn.
S
inspekcí vedli diskusi o tom, že to, co hodnotí jako frontální výuku, není
jen výklad, ale třeba heuristický rozhovor, což je jedna z uznávaných učebních
metod, při níž žák prostřednictvím otázek a odpovědí postupně odhaluje
souvislosti k tématu.
Nicméně
si všiml, že žáci jsou ze základních škol mnohem více zvyklí na skupinovou
práci, která na gymnáziu tolik není. Na druhou stranu podle něj záleží i na
tom, jaké hodiny inspekce navštívila. Jestli ty půlené a laboratorní práce,
nebo třeba klasickou výuku matematiky.
Pedagogové
se nechtějí měnit
Problém
může být i ve stárnoucím učitelském sboru, na což Česká školní inspekce
také upozorňuje. Více než třetině učitelů už bylo padesát let. Vyrůstali za
minulého režimu, kdy se dával důraz na jiné dovednosti a vlastnosti než
dnes.
„Poměrně
radikální změnu v pohledu na výuku chceme od lidí, kteří byli sami vychováváni
v úplně jiném prostředí, což je pro ně dvojnásob náročné,“ upozorňuje Hřebecký
s tím, že by tito učitelé měli dostat mnohem větší podporu v tom, jak styl
výuky změnit.
Mezi
staršími učiteli je jen menšina lidí, kteří by mohli přispět k osvěžení
například skrze svoji vlastní zkušenost se studiem v anglosaských zemích, kde
mají tolik odlišný model četby, psaní esejů a následných diskusí. Mladších
učitelů je ve školách pořád velký nedostatek.
Jak tedy
změny dosáhnout, když na ni nikdo kromě inspekce netlačí? Klíč je v osvícených
ředitelích, kteří pedagogy přesvědčí a hlavně motivují dělat to jinak. Nebo
výrazný učitel, který přijde se zkušeností ze zahraničí či ze školy, která
ho modernější metody výuky naučila.
Podle
Hřebeckého není příliš pravděpodobné, že by na zlepšení kvality výuky
tlačili zřizovatelé, tedy kraje, které mají střední školy na starost. Na
svém území jich mají mnoho, většinou nemají k dispozici odborníky na
školství a k tomu řeší desítky dalších agend.
1 komentářů:
Ukazuje se, že gymnázia ještě chtějí, aby se žáci něco naučili. To přece nevylučuje výchovu ke kreativitě. Naopak. Doufám, že se nenechají ovlivnit tlaky, aby se žáci učili méně a méně. Jak chceme vychovat budoucí lékaře, ekonomy, inženýry, učitele apod. pokud se nenaučí učit a nebudou ovládat alespoň nejzákladnější vědomosti?
Okomentovat