Ondřej Neumajer: Nové RVP. Školy na prahu něčeho velkého

Představte si základní školu, kde se děti učí společně s různě starými spolužáky, po skupinkách samy vaří obědy pro sebe i ostatní a přestávky tráví na školní přírodní zahradě.

 

Zdroj: domovská stránka autora 19. 2. 2025

 

Učitelé na takové škole nejvíce oceňují slaměnou učebnu, prostor pro různé výukové aktivity pod širým nebem i to, že je zahrada umístěná hned vedle budovy školy. Děti mají trochu jiný pohled a k jejich favoritům patří nehluboké jezírko, nepřehledný terén a různá doupata v keřích po obvodu zahrady. Záhony, kompostovací záchod, včelí úly, hliněná pec nebo venkovní jídelna už nikoho nevzrušují, považují to za každodenní všednodennost. Stejně jako to, že jednou za čas vezmou školní kola a polní cestou se společně s učitelem přesunou na nedalekou školní farmu, kde vyučování pokračuje.

 

Úmyslně při popisu takové školy zdůrazňuji spíše její vnější, ale viditelné charakteristiky, které jsou veřejnosti více srozumitelné nežli pedagogické postupy, které škola uplatňuje. Do dění ve škole učitelé nadstandardně zapojují rodiče žáků, nezřídka i prarodiče. Přírodní zahrada i farma vzniká průběžnou společnou prací dětí, rodičů a učitelů pod vedením najatých (někdy trochu překvapených) řemeslníků. Zapojit se není pro rodiče povinnost, spíše zajímavá nabídka. Podstatou uplatňovaného pedagogického působení není ani tak přítomnost nadstandardního vybavení školy, ale cesta společného budování školy „hlavou i rukama“, která nabízí široké možnosti učení, vzdělávání a výchovy. Ne nadarmo je v názvu školního vzdělávacího programu slovo Cesta.

 

Nejlepší na tom je, že se bavíme o veřejné škole sídlištního typu na okraji Prahy, kterou absolvovaly všechny tři naše děti. Česká školní inspekce na škole kromě jiného oceňuje vzdělávání ve věkově smíšených skupinách, podporující přirozenou komunikaci žáků a vrstevnické učení. Už řadu let škola nestíhá uspokojovat zájmy všech rodičů spádového obvodu, natož rodičů ze širšího okolí.

 

Proč takto nevypadá většina českých škol? Proč je podle ČŠI v Česku dominantně nejrozšířenější souvislý výklad učitele u tabule? Odpověď je nasnadě – pedagogické inovace se v Česku šíří zpropadeně pomalu. To, o co usiloval náš nejcitovanější pedagogický guru J. A. Komenský před čtyřmi staletími, ještě nedorazilo do nejbližší veřejné školy od vašeho bydliště.

 

Dobrou zprávou je, že se ledy hýbou, za což – výjimečně – klimatická změna nemůže. Pedagogických změn ve školách nelze docílit jedním, byť rozsáhlým opatřením, ale souborem mnoha vzájemně provázaných opatření. A ty jsou teď tady, byť si toho málokdo všiml.

 

Probíhající reforma pregraduální přípravy učitelství na vysokých školách má zajistit, aby se všechny fakulty připravující učitele soustředily na ty nejdůležitější pedagogické dovednosti, které u začínajících učitelů očekáváme. Jedná se například o reflexi výuky, poskytování zpětné vazby žákům a jejich hodnocení nebo vnímání profesního sebepojetí a duševního zdraví učiteli. 

 

Aktuálně zpracovávají zástupci kateder napříč Českem 27 oborově specifických kompetenčních rámců, které doplňují loni schválený a konsenzuálně přijímaný kompetenční rámec absolventů učitelství. Už by nemělo záležet, jestli učitel zeměpisu absolvoval fakultu v Liberci, nebo Ostravě, oba by měli projít stejně zaměřenou a obdobně náročnou přípravou. Ještě nedávno to rozhodně nebylo samozřejmostí.

 

Ve snaze připravovat učitele pro reálný pedagogický terén na školách mění MŠMT rámcové požadavky na studijní programy učitelství tak, že fakulty musejí do přípravy učitelů zapojit násobně více řízené a reflektované pedagogické praxe. Explicitně jsou také vyjmenovány tzv. deficitní aprobace, které budou podpořeny kontraktovaným financováním. Výsledkem by mělo být více absolventů učitelství informatiky, fyziky, biologie či chemie, tedy těch předmětů, jejichž učitelů se školám zoufale nedostává.

 

Příprava nových učitelů musí probíhat i v terénu, tedy s žáky ve třídě. Proto se pilotuje pozice provázejícího učitele, který má na škole na starosti pedagogické praxe studentů učitelství. Provázející učitel je ve spojení s fakultou, kde se vzdělává podle stanoveného standardu a je ve spojení s dalšími vysokoškolskými pedagogy, kteří na fakultě studenty učitelství připravují. Po nástupu na základní či střední školu je každému začínajícímu učiteli přidělen uvádějící učitel, který jej během dvouletého adaptačního období metodicky vede.

 

Od září 2025 mohou školy začít vyučovat podle nového školního vzdělávacího programu (ŠVP). Ačkoli již stávající rámcový vzdělávací program (RVP), na základě kterého školy vlastní ŠVP vytvářejí, nebyl inovativními školami vnímán jako omezení v zavádění změn, nový RVP možnosti upravit ŠVP podle vlastních představ ještě více rozšiřuje. Například učební plán má méně pravidel a stanovení časové dotace pro výuku jednotlivých předmětů je nyní více v rukou ředitele dané školy. 

 

Připravované modelové ŠVP budou moci využít ty školy, pro které je tato příležitost zatím příliš velkou výzvou. Pro učitele se připravuje široká nabídka vzdělávání, konzultací a poradenství, nových učebnic nebo například tří tisíc otevřených digitálních vzdělávacích materiálů rozvíjejících očekávané výsledky učení stanovené novým RVP. Ten by měl být zaměřen méně na vědomosti a více na to, jak je v praxi uplatnit, tedy na tzv. kompetenční učení, ke kterému má vše směrovat.

 

Že měnit RVP úspěšně dovedeme, jsme si vyzkoušeli u tzv. malé revize RVP. Přeměna pojetí informatiky zaměřená na informatické myšlení a rozvoj digitálních kompetencí žáků ve všech ostatních předmětech sklidila nebývalý úspěch: dvě třetiny základních škol podle tohoto RVP začaly vyučovat během let 2021 až 2023, tedy v době, kdy to ještě nebyla jejich povinnost. 85 % ředitelů škol podle tematické zprávy ČŠI označilo na konci roku 2024 tuto revizi RVP za přínosnou. Zásadní podíl na tom má široké a z hlediska formátů pestré vzdělávání učitelů a ředitelů škol, které od uvedení nového RVP realizoval online, na konferencích i přímo ve školách NPI.

 

Chceme-li, aby výše popisované změny školy skutečně uchopily za pačesy, potřebujeme ve školách pedagogické lídry. Takové ředitele škol, kteří dělají vše pro to, aby ve škole každé dítě naplno využilo svůj potenciál. Starání se o budovy, dodávky tepla, chod školní jídelny může ředitel delegovat na někoho jiného, jeho prvotní role spočívá v péči o žáky a učitele a v permanentním ověřování úspěšnosti tohoto dopadu. Za tímto účelem připravilo MŠMT vizi systému a podpory vedení škol, ve které proměňuje několik dosavadních přístupů. Například kvalifikační studium pro budoucí ředitele škol se ze 100hodinového kurzu protáhne na více než dvojnásobek, bude realizováno po vzoru pilotního programu NPI, který v dvouletém běhu Lídr školy absolvovalo 72 účastníků, kteří se v něm rozvíjeli zejména v pedagogickém lídršipu. Vysoce pozitivní přijetí od absolventů utvrzuje v tom, že se podařilo trefit hřebíček přímo na hlavičku. Nově bude mít každý nový ředitel zkušeného mentora, zajištěno bude jejich síťování a rozvoj prostřednictvím regionálních a profesních komunit pedagogických lídrů.

 

Zařídit do každé školy přírodní zahradu, podobnou té, ve které tráví výuku moje děti, by zase takový problém být nemusel. Aby se ale zásadně proměnil přístup všech učitelů k dětem, vyžaduje více provázaných opatření, která postupně reformují systém veřejného školství. Popis změn výše dává ale tušit, že stojíme na prahu něčeho opravdu velkého, co tady dosud v tomto komplexu nebylo. Většina zmíněných změn je už v běhu, další těsně před spuštěním. Tak to pojďme dotáhnout, zkušenosti i potenciál na to máme.