Anežka Hesová: Kolik kroužků už je moc? Důležitější je ptát se, kdo je vede a co dítěti přinášejí

Ze školy rovnou na fotbal, kytaru, aerobik nebo výtvarku. Jednou z výzev začátku školního roku je pro mnohé rodiče poskládat týdenní rozvrh svých dětí tak, aby se po vyučování mohly věnovat svým zájmům, stíhaly se připravovat do školy a měly přitom čas i na odpočinek a spontánní hru s kamarády. Míru organizovaného a neorganizovaného programu volí každá rodina podle svých vlastních kritérií a tím hlavním zůstávají preference samotných dětí. Často ale hraje roli i cena a dostupnost kroužků, ambice rozvíjet nadání dětí a někdy také strach, aby neskončily celé odpoledne na telefonu nebo na tabletu.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 12. 8. 2025. Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zpátky do školy

 

Podle výzkumu Sociologického ústavu AV ČR o volném čase dětí staršího školního věku mají české děti ve věku 11–15 let ve všední den obvykle dvě až šest hodin volného času, kdy nejsou ve škole, nespí a nevěnují se domácím úkolům. Nejraději ho tráví sportem a pohybovými aktivitami, u dívek se pak mezi oblíbenými činnostmi objevuje komunikace s kamarády a kamarádkami, výtvarné činnosti, čas strávený na internetu či sociálních sítích a čtení.

 

Chlapci oproti tomu více preferují hraní počítačových her, jako svou oblíbenou volnočasovou aktivitu to v průzkumu uvedla téměř polovina dotázaných. V průměru stráví žáci druhého stupně základních škol nebo jejich vrstevníci z víceletých gymnázií na počítači, mobilu nebo tabletu ve všední den dvě a půl hodiny, o víkendu čtyři. Přesto ale studie ukazuje, že kromě elektroniky děti stále vyhledávají sportovní aktivity a setkávání s kamarády v nevirtuálním světě, například právě v kroužcích zájmového vzdělávání.

 

Některé až moc. Týdenní program mnohých školáků je podobně nabitý jako diáře jejich rodičů, a psychologové proto opakovaně doporučují ubrat z přehnaného množství aktivit a dopřát si také čas na úplné volno. Jednou z důležitých věcí, kterou by se děti – ale i dospělí – měly naučit, je totiž organizovat si volný čas samy. A naplnit ho činnostmi, které jim přinášejí radost, odpočinek a rozvoj jejich talentů.

 

 

Dobrý kroužek dělá vedoucí

 

V oblasti volnočasové pedagogiky je Česko unikátní. Zatímco v jiných státech se o volný čas dětí starají zejména neziskové organizace a soukromé firmy, v tuzemsku je zájmové vzdělávání zakotvené v zákoně a systémově podporované státem prostřednictvím školních družin, klubů a středisek volného času, která zahrnují domy dětí a mládeže. Síť těchto institucí má podporu krajů a obcí, což kroužky zpřístupňuje široké veřejnosti za dostupné ceny, případně pomáhá těm, kdo si je z finančních důvodů nemohou dovolit.

 

„Systém středisek volného času se u nás udržel na rozdíl od mnoha jiných postkomunistických zemí a podle mě je to velká výhra. Jsou to organizace, které mají profesionální pedagogické vedení, stojí na práci dobrovolníků a doplňují se s nabídkou neziskovek a komerčních subjektů. Důkazem toho je třeba Celostátní velká výměna zkušeností, kde se pravidelně setkávají instruktoři, pedagogové a vedoucí z různých organizací a obohacují se navzájem,“ říká expert na zájmové vzdělávání Milan Appel, který stál třicet let v čele brněnských Lužánek, největšího střediska volného času v Česku. Kromě toho se Appel věnuje vzdělávání učitelů, ředitelů a vedoucích pracovníků, za svůj celoživotní přínos neformálnímu vzdělávání byl v roce 2020 uveden do síně slávy ceny EDUína.

 

Jedinečnost českého volnočasového sektoru vidí Appel i v tom, že je více pedagogický než sociální. Jinými slovy, zaměřuje se především na zájmové vzdělávání, a ne na prevenci rizikového chování, jak je to obvyklé v jiných zemích. „Například v Německu je síť volnočasových středisek taky velmi dobrá, ale investuje se tam primárně do prevence kriminality, protože to je pro stát levnější než represivní systém. U nás oproti tomu je cílem těchto organizací rozvíjet děti v různých oblastech, učit je spolupracovat a stávat se lepším člověkem. A to se státu stoprocentně taky vyplatí,“ podotýká Appel.

 

Kromě středisek volného času nabízí kroužky řada dalších institucí, od sportovních klubů přes základní umělecké školy a neziskové organizace až po soukromé firmy. Pro kvalitu kroužku je ale více než zastřešující organizace důležitá osobnost vedoucího. „Středisko může mít dobrou nebo špatnou pověst, ale klíčové je stejně to, kdo a jak danou aktivitu vede. Děti nakonec nechodí do střediska, ale chodí ke konkrétnímu vedoucímu na konkrétní kroužek,“ připomíná Appel. Zda kroužek zaštiťuje kraj, neziskovka nebo firma, není pro kvalitu zájmové činnosti důležité a stejně tak o ní nic nevypovídá její cena. „Mnozí vedoucí dělají skvělé kroužky úplně zadarmo. Jsou to třeba tátové, kteří trénují na dědině mladé fotbalisty, protože mezi nimi mají synka, a pak u toho zůstanou i poté, co jejich kluk vyroste,“ dodává expert.

 

 

Místo dramaťáku youtubering

 

Pomyslná hitparáda nejvyhledávanějších kroužků se v posledních desetiletích příliš nemění a nehnul s ní ani covid. Na horních příčkách u kluků stále dominují míčové sporty, robotika, skauting nebo turistika, u dívek je to zase keramika, tanec, jezdectví nebo výtvarka. Speciální kategorií je pak hra na hudební nástroje a výuka cizích jazyků, kde obvykle hraje větší roli motivace rodičů.

 

Přesto se v posledních letech dají pozorovat určité trendy, zmenšuje se například zájem o divadelní a sběratelské kroužky a roste naopak obliba fotografování a videotvorby. Objevují se také stále nové kroužky věnující se digitálním technologiím. Dům dětí a mládeže v Písku už třeba nabízí kroužek zaměřený na práci s umělou inteligencí, podobnou aktivitu otevírá i DDM Ústí nad Labem, který v rámci projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu – zve děti i do kroužku 3D tisku a 3D modelování. „Když děti znají možnosti umělé inteligence a samy si vyzkoušejí vytvořit třeba video pomocí AI, tak si díky tomu uvědomí, jak snadné je naletět v online prostředí na nepravdivé informace. Má to tedy přesah i do mediální gramotnosti,“ je přesvědčen Appel.

 

S umělou inteligencí zároveň pracují i vedoucí. Pomáhá jim vytvořit motivační materiály nebo přizpůsobit komunikaci různým věkovým kategoriím účastníků.

 

Je tedy zřejmé, že zájmové vzdělávání se novým technologiím nevyhýbá a neklade si výlučně za cíl dostat děti od mobilů a počítačů co nejdál. Přesto je podle Appela zdravé, aby kroužky dětem cíleně poskytovaly alternativu k digitálnímu světu, do kterého mají tendenci ve volném čase utíkat. „Snahou volnočasové pedagogiky by mělo být motivovat děti k tomu, aby žily reálný život s reálnými kamarády v reálném čase a využívaly k tomu všechno, co je krásné, především přírodu,“ zdůrazňuje.

 

Důležité je také to, aby se účastníci zájmových aktivit nestávali jen konzumenty, kteří očekávají, že je někdo bude bavit. „Nejde o to, abychom dětem vymysleli dokonalý program, ale spíše o to, aby se naučily zorganizovat si volný čas rozumně samy,“ říká Appel s tím, že vymyslet si společnou zábavu dokážou už velmi malé děti.

 

 

Zažít společný úspěch

 

Děti, které se v kroužku naučí být aktivní a spoluvytvářet program, případně fungovat ve skupině vrstevníků a radovat se ze společného úspěchu, si do života odnesou důležité kompetence, které jim rodina ani škola mnohdy nedá. Ve školních kolektivech jsou žáci navzdory prosazujícím se moderním didaktickým metodám stále většinou vystaveni kompetitivnímu prostředí, kde se úspěch jednotlivce poměřuje s úspěchem ostatních a nevede ke sdílené radosti ze vzdělávání. Kroužek tak pro děti může být jedinečným místem, kde rozvíjejí svůj talent bez tlaku na výkon a kde zažívají přátelské vztahy s kamarády, kteří nejsou jejich konkurenty.

 

Příkladem tohoto přístupu je cirkusová pedagogika, která si získává v Česku stále větší popularitu. Jejím průkopníkem byla před dvaceti lety dětská cirkusová škola LeGrando, která se inspirovala v Německu a začala na Brněnsku pořádat kroužky, workshopy, tábory a výukové programy zaměřené na cirkusové umění. V tomto oboru však nejde jen o výcvik artistických dovedností, důraz se tu klade také na společnou tvorbu, využití rozmanitých talentů ve skupině, vzájemnou podporu a osobnostní růst.

 

„V cirkusu spolupracují starší s mladšími. Ne proto, že to jde, ale protože je to vlastně téměř nutnost. Každý se věnuje jiné disciplíně, někdo jezdí na jednokolce, někdo žongluje, někdo je vzdušný akrobat… a někdo taky moderuje nebo odnáší rekvizity, každý člen souboru tam má své místo,“ popisuje dynamiku cirkusové pedagogiky Appel. Sdílená je pak i radost z vydařeného představení a chuť k dalšímu překonávání svých hranic.

 

Propojování různých věkových kategorií a vytváření mezigeneračních vztahů je podle Appela výzvou, kterou by volnočasový sektor mohl do budoucna rozvíjet víc. Mnohá střediska volného času už dlouho provozují kroužky bez věkového omezení, kde se například do keramické dílny může přihlásit desetileté dítě i sedmdesátiletý senior. „Hodně aktivit umíme nabízet tak, že nezáleží na věku. Když jsme si v Lužánkách pořídili včely a otevřeli jsme včelařský kroužek, tak tam chodili dvanáctiletí kluci společně s třicetiletými dámami. Přirozeně si tam při práci povídali a nutně tak docházelo ke vzájemným interakcím,“ popisuje Appel.

 

Volnočasové organizace ale pořádají i zážitkové programy přímo určené babičkám s vnoučaty, otcům se syny a podobným cílovým skupinám napříč generacemi.

 

 

„Kroužková chudoba“ dětem škodí

 

Zájmová činnost dětí může být kromě zábavy také nezanedbatelnou položkou v rodinném rozpočtu. Ceny kroužků se liší u různých oddílů, škol a klubů a také podle frekvence tréninků či lekcí. Nicméně, výdaje na jednu sportovní, výtvarnou nebo hudební aktivitu dítěte se ročně pohybují kolem čtyř až šesti tisíc korun, v případě individuálních lekcí nebo drahého materiálu mohou být i výrazně vyšší. Další náklady pak může představovat nákup potřebného vybavení nebo příspěvky na soutěže a závody.

 

Zaplatit dětem kroužky proto může být problém pro aktivní rodiny s více dětmi, ale také pro domácnosti, které se už tak potýkají s příjmovou chudobou, volnočasové aktivity jsou pro ně zbytným výdajem. Odborníci ale varují, že bez kroužků hrozí dětem větší riziko sociálního vyloučení a snižuje se také jejich potenciál budoucího kariérního uplatnění.

 

Podle platformy pro inkluzivní vzdělávání Zapojme všechny, kterou zastřešuje Národní pedagogický institut, se „děti se sociálním znevýhodněním až na výjimky žádné zájmové činnosti nevěnují, což je limituje při rozvíjení možných talentů, schopností a dovedností.“

 

Velké téma je to v případě cizinců, kterým účast na volnočasových aktivitách zásadním způsobem usnadňuje integraci do české společnosti. Vzniká proto řada programů, které ohroženým rodinám pomáhají zájmovou činnost financovat, například projekt Darujeme kroužky dětem, který organizuje Česká rada dětí a mládeže za podpory MŠMT, a řada nadací a soukromých dárců.

 

Podporu zájmového vzdělávání nabízí také mnoho zaměstnavatelů, zdravotní pojišťovny i samotná volnočasová střediska, která mají obvykle k dispozici sociální fond pro pomoc těm, kdo by si jinak nemohli kroužky dovolit.

 

Nedostatek financí by díky tomuto systému neměl být pro žádné dítě překážkou, aby ve svém volném čase mohlo navštěvovat alespoň jeden kroužek. „Úplně nejobecnějším posláním těchto aktivit je, aby si každé dítě našlo to, v čem je šťastné. A úmyslně neříkám, v čem je dobré, ale v čem je šťastné,“ dodává Appel.