Patricie Martinů: Předškolní vzdělávání jako investice do budoucnosti obce. Jak vybrat správnou cestu?

Od ledna 2026 čeká zřizovatele nová povinnost zajistit umístění každého tříletého dítěte alespoň do dětské skupiny, pokud ne do mateřské školy, popřípadě rodičům nabídnout finanční náhradu. Jak se ale správně rozhodnout, jakou formu předškolního vzdělávání v obci zřídit, a proč je vůbec důležité?

 

Zdroj: Beduín 37/2025 10. 11. 2025

 

České děti, které chodily do mateřské školy po dobu alespoň jednoho roku, byly úspěšnější v již několika kolech mezinárodního šetření PISA (naposledy 2022) než ty, které předškolním vzděláváním neprošly. V oblastech s vyšší účastí v mateřských školách je výrazně menší neúspěšnost ve vzdělávání. A zahraniční studie ukazují ještě impozantnější čísla – absolvování předškolního vzdělávání zvyšuje pravděpodobnost dokončení střední školy v průměru o jedenáct procentních bodů. „Kvalitní předškolní vzdělávání znamená dobře připravené děti pro školu,“ shrnul Václav Korbel, analytik ve společnosti PAQ Research, na letošní konferenci Klubu zřizovatelů Lepší škola.

 

Docházka do mateřské školy nebo jiného předškolního zařízení má vliv ale i na sociální aspekty, které v důsledku ovlivňují komunitu celé obce, kde děti žijí. Děti z lokalit ohrožených sociálním vyloučením mají více než dvakrát vyšší šanci, že se začlení do běžné základní školy, pokud se alespoň dva roky účastní předškolního vzdělávání. „Je to základ pro budoucí celoživotní vzdělávání dítěte, takový pomyslný dům, ve kterém žije podle toho, jaké má podmínky k tomu, aby si jej vystavělo a cítilo se v něm v bezpečí. Pokud tyto základy nemá, není na čem stavět a celý život potom může dítě oscilovat mezi tím, jestli jde či nejde správnou cestou,“ míní Petra Martinovská z odboru předškolního a základního vzdělávání MŠMT. Celkově se investice do rané péče ukazují jako nejúčinnější v porovnání s těmi uplatněnými ve vyšším věku dětí, protože se jejich pozitivní efekty v dalších letech sčítají. 

 

 

Česko v předškolním vzdělávání zaostává 

 

Přes prokázané přínosy má Česko v mezinárodním srovnání značné rezervy. V účasti dětí do tří let ve formálním předškolním vzdělávání jsme v Evropě na předposledním místě – pouhých zhruba 7 procent oproti takzvaným barcelonským cílům 33 procent stanovených již v roce 2002. Podprůměrní jsme i v docházce dětí od tří do šesti let.

 

Analýza PAQ Research odhaluje také značné regionální rozdíly v účasti dětí v předškolním vzdělávání. Zatímco účast dvouletých dětí se v různých obcích s rozšířenou působností pohybuje mezi deseti až šedesáti procenty, slabší je docházka zejména v severozápadním pohraničí a v okolí velkých měst. Právě tyto oblasti pak dlouhodobě trpí vyšší neúspěšností ve vzdělávání – v Děčíně, Mostě nebo Teplicích nedokončí základní školu přes osm procent žáků ročně, zatímco v Praze – západ je to jen jedno procento.

 

Česko má také jeden z nejvyšších rozdílů v míře zaměstnanosti žen a mužů v EU a jeden z nejvyšších podílů ekonomicky neaktivních žen kvůli pečovatelským povinnostem. Velký propad nastává u žen ve věku 25 až 35 let. Přitom každé místo ve školce přináší státu až čtyřicet šest tisíc korun ročně díky tomu, že se rodiče – zejména matky – mohou dříve vrátit na trh práce.

 

 

Co komunita i děti potřebují?

 

Investice do předškolní péče by tak měla být pro zřizovatele škol prioritou, pokud chtějí mít prosperující obec. Když se starostka městyse Kácov Soňa Křenová v roce 2022 podívala na výsledky přijímacího řízení do místní mateřské školy, bylo jí jasné, že je potřeba něco změnit. Šestnáct dětí se nevešlo do kapacity mateřské školy, z toho dvanáct jich mělo trvalé bydliště přímo v Kácově. „Už jsme nechtěli dál pokračovat v tom, že tříleté a čtyřleté děti nebudou moci chodit do předškolního vzdělávání a rodiče budou muset rok čekat,“ říká starostka. Rozhodli se proto zřídit dětskou skupinu.

 

Tato situace – a rozhodně není ojedinělá – představuje pro zřizovatele výzvu. S novelou zákona musí obce od nového roku nabídnout dětem a jejich rodičům místo buď v dětské skupině nebo mateřské škole, kterou samy provozují nebo ji provozuje jimi zřízená organizace. Nebo musí nabídnout finanční náhradu až do výše zhruba pěti tisíc korun měsíčně. 

 

K rozhodnutí, jaké zařízení v obci mít, je hlavní poznat potřeby místní komunity. Nabídka je přitom velmi pestrá. Mohou to být mateřská centra pro flexibilní péči, lesní mateřské školy pro rodiče se zájmem o přírodní vzdělávání nebo kroužky v domech dětí a mládeže či základních uměleckých školách. V obcích s velmi malým počtem dětí může mít smysl i koordinované sousedské hlídání. 

Velmi také závisí na individuální připravenosti samotného dítěte. „Je potřeba se s ním pobavit a posoudit, jestli už je připravené na mateřskou školu, do většího kolektivu, nebo by radši menší kolektiv v dětské skupině, podle stavu vývoje,“ upozorňuje Martinovská.

 

 

Dětská skupina versus mateřská škola: co je vhodnější?

 

Dětské skupiny mají své specifické výhody, které je činí vhodnou volbou zejména pro určité situace. „Pro obce o velikosti do pěti set obyvatel to může být ideální cesta, pokud by měly problém naplnit normální třídu mateřské školy,“ uvádí Křenová. V době demografického poklesu je totiž jednodušší udržet naplněných dvanáct míst v dětské skupině než celou třídu školky s 24 až 28 dětmi.

 

Další výhodou je možnost přijímat mladší děti – už od šesti měsíců věku, zatímco mateřské školy přijímají obvykle od dvou až tří let. Většina dětí však v současnosti do dětských skupin chodí až ve věku dvou až tří let těsně před přechodem do mateřské školy.

 

Problematické však může být, že se jedná o sociální zařízení, tudíž nesleduje žádné vzdělávací programy, ani jej nehodnotí Česká školní inspekce. Po novele zákona platné od května letošního roku však již musí mít minimálně jedna z pečujících osob pedagogickou kvalifikaci a působit zde alespoň na poloviční úvazek.

 

Naproti tomu je kvalita vzdělávání v mateřské škole garantovaná ze strany MŠMT i České školní inspekce, standardně má vysokoškolsky vzdělané pedagogy, a pokud má pod sebou dětskou skupinu, nastavuje parametry tak, že kvalita se odráží i v nich. Není sice zatím mnoho mateřských škol, které mají pod sebou přímo zřízené dětské skupiny, příkladem však může být třeba městská část Praha 7. Ta nejenže podporuje svoje školy tím, že jim pomohla se zřizováním dětských skupin z hlediska legislativy, ale pomohla jim i s administrací velké části úkonů potřebných k založení. „Nejde to však bez potřebných financí, nejde to bez podpory a nejde to bez důvěry. Je důležité, aby si to zřizovatelé uvědomovali, aby věřili svým školám a dětským skupinám a těm, kteří je zřizují,“ dodává Martinovská. 

 

 

Spolupráce jako cesta vpřed

 

Významnou pomocí může být i meziobecní spolupráce. Křenová s ní má konkrétní zkušenost: „Spolupracujeme s dětskou skupinou, která je vzdálená čtyři kilometry v sousední obci. Máme s nimi smlouvu o školském obvodu. Některé děti odsud tam chodí do dětské skupiny a když přijdou do předškolního věku, podají žádost k nám do mateřské školy. Navzájem jsme si tak ulevili kapacity.“

 

Tyto kapacity se však v příštích několika letech budou proměňovat. „V kontextu klesající demografie je cestou vpřed například svazkování obcí, společenství obcí, místní akční skupiny a další formy spolupráce,“ míní Korbel. K uvolnění kapacit mateřských škol povede i schválené snížení odkladů školních docházek.

 

Propojování a spolupráce mezi obcemi má i další přínosy. „Rodiče si přejí, aby děti získávaly důležitý sociální kontakt, a tak je to zejména v menších obcích s nízkým počtem narozených dětí často jediná možnost setkávání s vrstevníky,“ říká Křenová.

 

Důležité je také propojení uvnitř obce. Dětská skupina v Kácově funguje technicky jako první oddělení školky. Po roce či dvou letech docházky se děti dostávají do mateřské školy. „Děti, které chodily do dětské skupiny, se pak lépe adaptují v mateřské škole, téměř nepoznají změnu,“ popisuje starostka. V Kácově navíc dlouhodobě funguje spolupráce mateřské a základní školy – první třída základní školy pravidelně navštěvuje předškoláky, mají společné projekty či chodí společně na bruslení, plavání nebo do divadla. Křenová zároveň uzavřela dohodu s vedoucí učitelkou školky, aby pečující osoby v dětské skupině mentorovala a spolupracovala s nimi: „Docházela za nimi každý den. Po třech měsících řekla, že už zde ‚nemá co dělat‘, že s dětmi již pracují dostatečně kvalitně.“

 

Pro starosty, kteří hledají cestu, jak nastavit předškolní vzdělávání ve své obci, vznikly nedávno konkrétní nástroje v rámci projektu Monitorovací a evaluační rámec pro předškolní vzdělávání a péči v České republice. Rezorty školství i práce a sociálních věcí připravily ve spolupráci s UNICEF metodické pokyny pro vývoj datových systémů a balíček nástrojů pro obce, který pomáhá s analýzou potřeb, strategickým plánováním i zajišťováním kvality. Další informace a praktickou pomoc je možné získat na portálu edu.gov.cz nebo prostřednictvím krajských metodiků předškolního vzdělávání. „Má to smysl. Pokud máte korunu navíc, investujte ji do předškolního vzdělávání. V něm máte největší šanci zvrátit nerovnosti a pomůže to ve výsledku i základním školám,“ shrnul na konferenci Lepší škola Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUinu.