Řešení:
(1) L. Vaculík ‒ pro něj bylo všechno
politické. I to, jak dítě mluví, je pro něj otázka osobní nezávislosti na moci.
(2) R. Kvačková ‒ text kombinoval
její typický nadhled nad českým školstvím s mírnou ironií vůči byrokracii.
(3) J. Škvorecký ‒ jeho tón by byl
vzpomínkový, lehce ironický, osobní, s hudebním odkazem a nenápadnou
skepsí vůči autoritám.
Uhodli jste?
A nyní k dnešním textům 2. dílu:
Na druhém stupni základek a na
školách středních se mezi žáky šíří používání umělé inteligence při plnění
nejrůznějších zadání, která dostávají od svých učitelů. AI se učíme používat
také my, a proto jsme jí dali vlastní zadání: „Napiš fejeton o umělé
inteligenci a opisování ve stylu Marka Twaina.“
Je půvabné, že AI ten zjevný
anachronismus vůbec nevadil ‒ dokáže napodobit jeho sarkastický humor, i když
skutečný Samuel Langhorne Clemens by si nejspíš možnost „mít odpovědi na
všechny otázky okamžitě a pohodlně dostupné odkudkoli“ vůbec nedokázal
představit. AI navíc sama předem navrhla, jak bude interpretovat stav, do něhož
se používání AI žáky vyvinulo. A v „Twainově“ fejetonu to dodržela.
„Mark
Twain“: AI jako ideální zdroj k opisování
Opisování patří k nejstálejším pilířům školního vzdělávání. Osnovy se
měnily, režimy padaly, ale opisování všechno přežilo. Rozvíjelo se přirozeně,
bez grantů a bez projektových dnů. Žáci opisovali od spolužáků, z taháků, z
učebnic ukrytých v klíně. Činili tak s energií, kterou od nich škola marně
vyžadovala, když měli sledovat výklad látky.
Tento archaický způsob měl ovšem jednu vážnou vadu: byl nespolehlivý.
Někdy se stalo, že člověk opsal všechno pečlivě a s vírou v úspěch – jen
aby nakonec zjistil, že odevzdal brilantní řešení úlohy, kterou nikdo nezadal.
Spolužák mohl být hloupý. Tahák mohl obsahovat chyby. Bylo to kruté, ale
poučné. Škola tak nechtěně připomínala, že odpověď převzatá bez porozumění je
sázka do loterie.
I opisování totiž vyžadovalo aspoň minimum rozumu. Ne kvůli učivu, ale
kvůli přežití. Při hledání vhodného spolužáka bylo nutné odhadnout, kdo je jako
zdroj schopný, kdo se jen vytahuje a kdo právě improvizuje. Kritické myšlení se
tak pěstovalo omylem, bokem a proti vyhlášeným cílům vzdělávání.
Pak se objevil nový zdroj.
Ne člověk, ale nástroj. Vždy k dispozici, vždy klidný, vždy připravený
dodat odpověď v dokonale uhlazené podobě. Nezaváhá, neznejistí a neupozorní, že
možná nerozumí otázce. Odpovídá tak přesvědčivě, že pochybnost začne působit
jako neslušnost.
Poprvé v dějinách má žák k dispozici zdroj, který působí téměř neomylně.
Ne proto, že by se nemýlil, ale proto, že jeho omyly vypadají lépe než lidské
myšlenky. Jsou srozumitelně formulované, dobře strukturované a připravené k
odevzdání. Přesně v té podobě, kterou škola po desetiletí vyžadovala.
A zde se dostáváme k nepříjemnému jádru věci.
Umělá inteligence školu nezkazila. Udělala něco mnohem horšího: vzala ji
doslova. Bez ironie, bez lidských slabostí a bez výmluv. Přijala její posedlost
správnou odpovědí, rychlostí a bezchybností – a předvedla, jak vypadá
vzdělávání, když se tyto cíle naplní důsledně. Škola je tak poprvé zahnána do
kouta vlastní logikou.
Reakce na sebe nenechala čekat. Náhlé pohoršení. Morální panika.
Prohlášení o úpadku mládeže. Přitom děti pouze pochopily pravidla hry. Byly
roky cvičeny k tomu, že chyba je selháním, nikoli nástrojem poznání. Že ptát se
znamená zdržovat. A že cílem není rozumět, ale dodat správnou odpověď včas. Teď
to konečně dělají bez zbytečných oklik. A dospělí jsou zděšeni.
Často jim ale uniká podstata změny. To, co skutečně mizí ještě rychleji
než dříve, jsou chvíle, kdy člověk neví, zkouší, splete se a musí se s tím
vyrovnat: ptát se a hledat dál. Tento proces je pomalý, neuspořádaný
a pedagogicky nepohodlný. Proto byl ze školy vytlačován už dávno před
příchodem AI. Umělá inteligence ho pouze učinila zbytečným.
Učitelé dnes s nelibostí sledují, že jejich úlohy řeší cosi, co nemá v
učebně tělo ani židli. Jen zřídka se však ptají, proč tyto úlohy nevyžadovaly
nic, co by lidskou přítomnost činilo nepostradatelnou. Vybudovat systém, v němž
lze uspět bez porozumění, a pak se divit, že se to někomu podařilo, vyžaduje
zvláštní druh pokrytectví.
Opisování bývalo dříve riskantní. Mohlo selhat. Přesto se při něm dalo
něco pochopit – alespoň to, že neporozumění má následky. Opisování od AI je
hladké, bezpečné a téměř beztrestné. Je to opisování zbavené všeho, co ho dříve
činilo alespoň trochu výchovným.
Škola, která po desetiletí vychovávala filatelisty, tedy sběratele
známek, dnes s údivem zjišťuje, že se objevil dokonalý dodavatel. Dodává přesně
to, co se žádá: správné odpovědi, bez chyb a bez otázek. A že při tom zmizelo
učení, lze snadno přehlédnout. Známky totiž zůstaly. A o ty přece vždycky šlo
především.
Naším druhým dnešním „autorem“ je Karel Havlíček
Borovský, který svým drsným stylem rozvinul metaforu o sběratelství a
dotáhl ji téměř k obžalobě.
„Karel Havlíček Borovský“: O školní filatelii
Škola se ráda tváří jako místo poznání. Ve skutečnosti je už dávno
místem hromadění. Neptá se, co kdo pochopil, ale kolik toho nasbíral. A tomu
odpovídá i výsledek.
Dítě přichází s otázkami a touží porozumět a poznat. Odchází se seznamem
známek. Mezitím se naučí, že otázky se nehodnotí, pochybnosti zdržují a omyl je
závada. Správná odpověď je ctnost, i když nevíme, odkud se vzala a co
vlastně znamená.
Tak vzniká sběratel. Ne ten, kdo něco ví, ale ten, kdo má. Má jedničky,
má body, má splněno. Jeho vzdělání lze snadno sečíst a porovnat, což je hlavní
výhoda celého systému.
Sběratel nemá rád vady. Ve filatelii je to padělek, ve škole myšlenka,
která není v učebnici. Obojí znehodnocuje sbírku. Proto se chyba netrpí a
postup jejího vzniku se skrývá. Důležité je, aby položka prošla kontrolou.
Pak se objeví umělá inteligence a nastane pozdvižení. Ne proto, že by
porušila pravidla, ale proto, že je plní lépe než lidé. Dodává odpovědi čisté,
uhlazené a bez viditelného původu. Přesně takové, jaké katalog vyžaduje.
A najednou se mluví o krizi vzdělávání.
Je zvláštní vychovat generace ke sběru a pak se pohoršovat, že sbírají.
Ještě zvláštnější je tvářit se zaskočeně, když se objeví nástroj, který sběr
usnadní.
Sběratelé nezklamali. Systém ano.
Ale jen tím, že se konečně ukázal takový, jaký byl odjakživa.
0 komentářů:
Okomentovat