Jaroslav Nádvorník: Trauma školních výletů?

úterý 16. června 2009 ·

Červen je měsíc školních výletů. „Je jasné, že školní výlety jsou podstatně rizikovější aktivitou než výuka v lavicích. Proto se musíme dobře připravit. Zdraví a bezpečnost žáků jsou na prvním místě. Na druhou stranu nepřehánějme omezení. Voda je na koupání, louka na fotbal, skála na rozhled“, napsal před časem v Učitelských listech autor tohoto článku.


Zanedlouho začneme plánovat školní výlety; víme moc dobře, jak rychle školní rok utíká. Těšíme se na krásné jarní dny, kdy na Zelený potok přiletí rackové, aby tam zpívali své nesrozumitelné písně, ve vzduchu budou vonět prázdniny, s dětmi to nebude k vydržení a my s nimi někam vyrazíme. Tedy… možná.

Na cestu se dobře připravíme, spojíme učivo s poznáním, naplánujeme socializační aktivitky, legrácky i fyzickou zátěž. Co ještě? Zabezpečíme spoje, vstupy, stravu, ubytování… Nezní to moc idylicky? Ještě chybí ty rozzářené dětské oči.

Pravda bývá o školních výletech trochu jiná. Nemáte pocit, že nám tato forma poznání vlasti a sebe sama způsobuje víc problémů než radostí? Přitom nejde o překonávání zákazů, přemlouvání šéfa o den výletu navíc, o neustálé boje s nedostatkem peněz, i když všechny zmiňované trable se občas vyskytují. V posledních letech bývá problém se samotnými aktéry školních výletů – se žáky.

Nejdříve přichází, v tom lepším případě, nadšený souhlas třídy a jakás takás pomoc při plánování trasy. Když se však blíží termín výjezdu, čím dál více žáků nosí nebo sdělují omluvy neúčasti mnohdy fantastické, a to také opět v tom lepším případě. Někdy nepřinesou nic a my se bokem dozvídáme, že nepojedou. Zvyšují se nám tak náklady na jednoho žáka, máme-li objednaný autobus, nejedoucí strhávají další, rodiče moc nepomohou… V čem je zakopaný pes? Jsou dnešní děti natolik jiné, než my, pro které byly školní výlety super zakončením školního roku? Jaké jsou důvody nechutě a jak na to?


Proč tomu tak mnohdy je?


1. Svoboda všedností, aktivit přehršel

Budeme-li posuzovat školní výlety v duchu povídky Šimka a Grossmanna Výlet s Lomcovákem jako akce, na které se žáci od začátku školního roku těší jako na jedinou svobodnější aktivitu během školního roku, měli bychom svůj názor přehodnotit. Většinou pořádáme tolik činností, že školní výlet už dávno není vrcholem školních nebo mimoškolních aktivit. Nemusíme snad ani jmenovat jazykové výjezdy do zahraničí, návštěvy partnerské školy, rozmanité formy učení v přírodě, školní nebo třídní projekty, při kterých se žáci dostávají mimo školní budovu, poznávací předmětové exkurze, sportovní kurzy… Zkrátka, pro mnohé žáky není výlet svobodou, ale povinností.


2. Absence ostnatých drátů

Žijeme naštěstí v době, kdy realizace cesty do zahraničí bývá spojena pouze s různě naditou rodinnou kasou. Většina žáků byla u moře, někteří byli i v takových destinacích, o kterých kantor raději dělá, že neexistují. Konkurence Řípu je zkrátka nedostatečná, i když si oblékneme kostýmy družiny praotce Čecha, sázíme lipky či pijeme medovinu.


3. Všeobjímající lenost

Ideály prastaré kalokaghátie, tedy společného rozvoje ducha i těla, část populace nevyznává. Batoh na záda, hřebenovka v potu tváře, pěší přesun mezi dvěma noclehy? Ten kantor se fakt zbláznil! Ale jak přesvědčit rodiče, aby přesvědčili své děti, když tělocvikáři bojují s omlouvanou narůstající absencí ze zdravotních důvodů a vytrvalostní běh se bere jako šikana?


4. Zákazy nelákají

Každý pobyt ve více rizikovém prostředí, který školní výlety s sebou automaticky nesou, musí být jednoznačně doprovázen poučeními, ze kterých vyplývají pro žáky nemilá omezení. A kromě toho to platí i obráceně – tedy nechuť vycházet rizikům vstříc. Každý učitel totiž ví, že joint se hůře balí při matice v lavici než za chatkou kdesi v Beskydech. V zahraničí není ostatně výjimečné, že se výlety v našem „skautském“ duchu pro svou rizikovost prostě nedoporučují. Výlety neexistují, a pokud ano, mívají ráz komfortního přesunu z rautu hotelu na raut pod hvězdami. Tahle cesta se mnohým vůbec nezamlouvá. V našem prostředí by to znamenalo, že výlety zkrátka nebudou. Vždyť kdo by ty rauty platil? A proč?

Učitel také z důvodu uspokojení své biologické potřeby – spánku – odmítá strávit noc přesuny mezi chatkami či stany a kontrolovat počty nohou pod dekou. Ví, jak lehce by mohl být označen za šmíráka. Pak by už stačilo, aby někoho pohladil po hlavě… Bravo, americké právo!


5. Řízky, MP3 a Prci, prci

Zvyšující se sociální rozdíly mezi dětmi nejsou znát pouze na mobilech a značkových hadříkách. Řízek mezi chleby je pro mnohé vstupenka do klubu socek a tak zastávky u McKachniček a dražších motorestů jsou tvrdě vyžadovány. A zpívání, které se rozeznělo ve vagónech a autobusech hned, když zmizely rodné baráky? Je to jako s chytrou horákyní. Hudba zní a nezní. Dráty sluchátek visí z uší, pípání z krabiček, které se zuřivě mačkají a mezi tím proráží tu a tam melodie potvrzovaná němým přitakáváním. Loď bláznů, chtělo by se říct. Korunu tomu nasazují autobusáci se Sluncem, senem erotikou, Prcičkami a jinými poučnými uměleckými dílky.

Možná bychom našli mraky dalších důvodů, proč s dětmi nejet a raději vyhlásit ředitelské volno. Ať si mladí užijí podle svého gusta bez rizika pro kantora, bez volání rodičům, bez nervů se vstřícnými modrými uniformami, bez placení škod, bez hrozby milionů za těžký úraz…


Co my na to?

Má tedy vůbec smysl výlety propagovat, organizovat a plánovat?

Ano!

Proč? Protože jsme učitelé jisté generace! Protože ctíme své hodnoty a dalším necháme, ať se zařídí podle svého, až přijde jejich čas. Protože víme, že mnohé sociální kompetence, osobnostní prožitky nebo životní zkušenosti se získávají podstatně lépe mimo školu. Protože jsme placeni za všestranný rozvoj žáků. Protože nás to baví. Protože jsme trochu altruisté a chceme se dětem rozdávat i bez křídy. Protože si to s dětmi užíváme. Protože jsme učitelé.

Pokud si na úvodní otázku tohoto odstavce odpovíme NE!, není asi tento článek určen právě nám. V pořádku, jen se zkusme pro příští rok nějak domluvit se šéfem, abychom nebyli třídní. Těch pár stovek za to možná patří jiným.


Jak jinak, jak lépe?


1. Nelámejme nic přes koleno

Pokud nemáme vycvičené děti z turistických oddílů, jejichž rodiče jsou horalové, vodáci, aktivní cyklisté, u kterých se dá předpokládat, že podobně vedou svoje děti, nenuťme žáky do výkonů, které by sice byly chvályhodné, ale nevyvážely by radost z pobytu. Kompromis mezi našimi představami a chutí a možnostmi žáků je přijatelná cesta. Víme, že malé krůčky jsou výhrou. Nadšený učitel potápěč nemusí nutně prosadit poznávání jižních Čech s ploutvemi a šnorchlem, historik nestráví se třídou tři dny v hladomornách a kulinář nepřeváží třídu od bašty k baště. I když od každého kousek by bylo, co si budem povídat, výtečné…


2. Školní výlety si rozvracet nedáme!

Eliminujme nihilisty a zpátečníky. V každém kolektivu se pravděpodobně vyskytne někdo, komu jsou výletové aktivity proti srsti. Víme zpravidla moc dobře, jestli za to může zaláskování do partnera, který nejede, stržený nehet na palci nebo negativistická pubertální póza. Podle postavení žáka v kolektivu zkusme najít cestu jeho zapojení, svěřme mu důležitý úkol apod. Pokud poznáme, že je naše snaha marná, co nejrychleji musí z kola ven. Mor nákazy se šíří rychle. Musíme si uvědomit, že zmůžeme jen něco a někoho. Jednoduše nám jednotlivec, či skupinka nemůže rozsévat animozitu mlčící většinou. Přípravných schůzek se nebude účastnit, případně mu budeme zadávat úkoly jiné. Nezapomeňme o této skutečnosti včas informovat rodiče, chtějte znát jejich názor, mohou vám, resp. jemu včas pomoci. Tvrdě si ale, v případě konfliktu, stůjte na svém. Výlet není vaše povinnost, nabízíte ho pouze za jistých podmínek.


3. Plánování bez žáků nemá smysl, úkolujte, pište si deník

Učitel přichází s obsahovou náplní výletu. Může ji modulovat podle přání žáků. O formě (výlet pěší, cyklistický, kombinovaný, poznávací, vodácký…) se nutně musí se žáky bavit. Je výborné přinést prospekty, fotky, shlédnout propagační filmy, přečíst si zmínky mediálních hvězd o dané lokalitě, o adrenalinu na laně, o pohodě na kole… Osvědčilo se rozdělit žáky do skupin, z nichž každá má v rámci svých možností konkrétní úkol. Koupit mapu, vyhledat trasu případně její alternativu podle času, počasí nebo náročnosti. Další rozepíší časový plán, zjistí otevírací doby, spočítají délku etap s návazností na dopravu, zjistí možnosti občerstvení, vyhledají informace o památkách a připraví se třídní průvodci (historie památky, sloh, pověsti…), zdravotníci (doplnění lékárničky…). Těch úkolů do různých předmětů je přehršel… Vaříme-li si sami na ohništi nebo v kuchyních rekreačních zařízení, role a úkoly se neuvěřitelně rozrostou.

Z každé schůzky pořiďte zápis. Vzniká tak pomalu deník výletu. Píší ho žáci, uvádějí se úkoly s konkrétním datem splnění, beze smyslu není v rámci jakési institucionalizace nechat žáky se podepsat. Legrace si u toho puberťáci užijí ažaž. Mnohdy se sice pohádají, ale učí si vyřizovat vlastní úkoly, jsou zainteresovaněji vtáhnuti do přípravy, výlet se stává jejich vlastní záležitostí a potřebou.


4. Informujte rodiče, vybírejte zálohy

Svolání mimořádné třídní schůzky není zločinem. Představíte rodičům svůj plán, sdělíte to nejdůležitější – termín, místo, peníze. Nechte dostatek času na jejich vyjádření. Mnohdy přijdou s lepší variantou, nabídnou své známé nebo příbuzné, případně výhodnější lokality. Aktivně naslouchejte.

Velmi se osvědčilo začít s přípravou výletu s patřičným předstihem. Pokud jedete s cestovní kanceláří, zpravidla po vás chce zálohu. I pokud vyjíždíte sami, vybírejte zálohu a jeden dva doplatky, aby celková částka nebyla naráz příliš zatěžující. Praxe dlouhodobě ukazuje, že ze skoro zaplaceného výletu se až tolik nevycouvává. Rodiče musí být také seznámeni s tím, že v případě neúčasti dítěte náklady, které zůstávají konstantní (faktura za autobus apod.), se zkrátka nevrací. Nemůže se zvyšovat zatížení ostatních.


5. Vyhledávejte mezi rodiči pomocníky, zajistěte si doprovod

Doprovod ze strany rodičů je poměrně běžná praxe. Učitel by měl být aktivní a vyhledávat si rodiče podle svého gusta a nebo vsadit na svoji schopnost umění jednat s lidmi a vyhnout se i některým nepříjemnostem. Součástí doprovodu dospělého je sepsání pracovní smlouvy a podepsané poučení s předpokládanou náplní práce. Jede-li rodič, ušetří škola peníze za dalšího učitele. Pokud má škola dostatek prostředků, jezdívá samozřejmě další učitel, zpravidla netřídní, asistent, student na praxi. Role rodiče je trochu nezastupitelná v tom, že v případě jeho aktivity a pedagogických kvalit může žáky „jednoznačněji“ usměrňovat a koneckonců při řešení možného problému může zpětně na třídní schůzce podat informaci tak, jak by si učitel z profesních důvodů zkrátka nemohl dovolit. Na druhou stranu musí být přesně rozdělené kompetence i vědomí toho, kdo je tady vedoucím.


6. Nepodceňujte ani nezveličujte bezpečnost

Je jasné, že školní výlety jsou podstatně rizikovější aktivitou než výuka v lavicích. Proto se musíme dobře připravit. Zdraví a bezpečnost žáků jsou na prvním místě. Částečně tuto povinnost ošetříme prokazatelným poučením o chování žáků na výletě. Z této věty oprávněně cítíte zadní kolečka, ale v případě nějakého neštěstí nebo průšvihu je to nutná podmínka úspěšné obrany. Písemný záznam o chování je věc jedna, úřednická. Druhá a podstatně důležitější je soustavná kontrola dodržování bezpečného chování žáků. Musí jim být jasné, že pravidla nekompromisně budete vyžadovat. Bez toho se prostě neobejdeme. Vždy se vyplatí, zejména ze začátku výletu, okamžitě přede všemi zjednat nápravu. Malý příklad: zakážete-li z důvodů bezpečnost na silnici předjíždění na kolech, okamžitě při prvním porušení zastavíte skupinu a přede všemi a pěkně nahlas zjednáte nápravu; umíme to.

Výborně se také osvědčila domluva s rodiči, ve které se s vědomím žáků specifikují přestupky, při kterých jim zavoláte s žádostí o okamžitý odvoz jejich dítěte. Představa kluka, že po zakázané půlnoční návštěvě dámského budoáru si pro něj jede naštvaný táta přes půl republiky, působí neobyčejně preventivně…

Na druhou stranu nepřehánějme omezení. Voda je na koupání, louka na fotbal, skála na rozhled…

Musíme samozřejmě splnit všechny podmínky, které by nám měl stanovit školní řád, respektive jiný interní předpis, který je vytvořen pro tyto účely. Nemá cenu opisovat jejich různé varianty, stačí se snad jen zmínit, že z takového pokynu se musíte dozvědět, kolik žáků může najednou do vody, kolik jich bude ve skupině na kolech a kolik dospělých je musí doprovázet, na kolik kanoí žáků připadá jeden vedoucí apod.

Ano, stávají se úrazy, stávají se zranění někdy bohužel smrtelná. Pokud jsme ale udělali vše, co nám předpisy nařizovaly, pokud víme, že jsme nic neporušili, je právo a svědomí na naší straně. Kdybychom předjímali jenom nebezpečí, nesměli bychom se stát učiteli.


Co na závěr?

Jistě jsme úplně nevyčerpali téma školních výletů. Pokud byste se chtěli, milí čtenáři, podělit o vlastní dobrou nebo nedobrou zkušenost se stanovením pravidel pro přípravu a průběh těchto školních aktivit, budeme vám vděční za vaše nápady a připomínky.

Tak hurá do přípravy! Slyšíte ty nesrozumitelné písně racků? Kam letos vyrazíte?

Jaroslav Nádvorník, jaroslav.nadvornik@propojeni.cz


Učitelské listy 2006/2007, č. 8, str. 15–16

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
16. června 2009 4:43  

ještě že máme školní výlety. už jsem se bál, že to školství je jenom o maturitě.

Anonymní řekl(a)...
16. června 2009 8:09  

Již několik let na naší škole jezdíme s dětmi na výlety s programem. Lanové centrum, rafty, lukostřelba, ... . Máme několik prověřených míst a s pomocí instruktorů, kteří zajišťují program, jsou výlety méně stresujícím zážitkem než dřívější turistické pochody.

Anonymní řekl(a)...
16. června 2009 8:51  

Dovoluji si podotknout, že výlety jsou dle školské legislativy jasně zmíněné jen pro MŠ, u ZŠ již značně sporné a v legislativě středního školství se vůbec tento pojem nevyskytuje. Zkrátka školní výlet střední školy nelze legálně zaúčtovat a tedy realizovat. Proto u nás jezdíme zásadně jen na tématické exkurze, například do Lanového centra... Možná by byl zajímavý názor ČŠI

Anonymní řekl(a)...
16. června 2009 18:07  

Nechci být šťoura, ale myslím si že kecaš, o jaký zákon, pragraf, odstavec se opíráš??

Anonymní řekl(a)...
17. června 2009 11:24  

Nebýt lanových center a MaCDonaldů , jsou školní výlety nostalgickou vzpomínkou...

Anonymní řekl(a)...
8. července 2009 22:11  

napsal jste to moc krásně, také si každý rok říkám, jestli to má smysl..ale vím, že MÁ