Miroslav Hřebecký: Jak poznáte dobrou školu?

úterý 13. března 2018 ·

Ředitelé škol jsou občas jak malí kluci. Nejsou to ředitelé pedagogiky, ale ředitelé budovy. Mají obrovskou radost, když z Bruselu vygrantují deset miliónů a obloží svou školu zlatem. Je jich takových hodně. Ostatně, jsou v tom podporováni leckterým zřizovatelem. Starostové často berou školu jako čistě ekonomickou jednotku a žák je pro takového starostu pouze číslo v kolonce. Aby se takovým číslem nestalo vaše dítě, je dobré si ujasnit, jak školu vybírat. Jak tedy poznáte dobrou základní školu?


Pedagog je důležitější než interaktivní tabule

Kdo ve škole učí a jakého má škola ředitele, má na vzdělávání dětí daleko větší vliv než to, zda škola nakoupila drahou interaktivní tabuli, kterou třeba navíc uchovává ve skladu a vytahuje zřídkakdy před vzácnými návštěvami nebo během dne otevřených dveří. Školu tedy poznáte i podle toho, jaké vám ředitel vyjmenuje priority. Pokud začne „my tu máme tuhle a tamtu techniku“, zpozorněte a ptejte se: „A jak často to zapojujete do výuky?“ „A co s tím děti konkrétně dělají?“ Třeba se dozvíte, že s dotyčným přístrojem to umí tak dva učitelé ze čtyřiceti a devadesát procent času na něj pouze sedá prach.


Výběrová škola, nebo aspoň výběrová třída?

Některé školy si zakládají na tom, že jsou výběrové. Zaměřují se na výuku cizích jazyků, nebo na výtvarnou výchovu, případně na sport. Někdy se v rámci „normální školy“ zřízuje výběrová třída. Pokud vás výběrovost láká, spíš bych doporučoval výběrovou školu než výběrovou třídu. Výběrová třída svádí učitele k tomu, aby žáky dělili na ty dobré – z výběrové třídy – a na ty ostatní, kterým nemá smysl věnovat tolik pozornosti. A tahle hierarchie se pak přenáší i do vztahů mezi dětmi. Ty z výběrové třídy koukají svrchu na ty nevýběrové – a dělá to zlou krev.

U výběrové školy si opravdu rozmyslete, zda chcete, aby se vaše dítě seznámilo s ostrou soutěživostí již v raném věku, protože to na výběrových školách nejspíš zažije. Může mu to podrýt sebevědomí a jde to proti primární dětské potřebě bezpečí, které je důležité – a zvlášť na prvním stupni – proto, aby děti chodily do školy rády a rády se učily.


Všímejte si hlasování nohama: z dobrých škol odchází méně dětí na víceletá gymnázia

Mluvíme teď o školách, které mají i druhý stupeň. Pokud umí škola dobře učit i na druhém stupni – což je o něco těžší, než na stupni prvním – pozná se to i tak, že rodiče mají méně důvodů odvádět děti na víceletá gymnázia. Pokud má škola malý index exodu po páté třídě, je dost možné, že ředitel umí. Znám velmi oblíbené základní školy, kde ředitel na otázku „Odcházejí vám děti na víceletá gymnázia?“ odpovídá „Sem tam nějaké ano, ale je jich málo a není to pro nás téma“.

Můžete namítnout, že děti neodcházejí, protože se na víceletá gymnázia prostě nedostaly. Ve skutečnosti to je ale tak, že vliv na to, zda dítě bude na víceletý gympl přijato, nemá ani tak škola, jako spíš rodina. Vyhrává rodina, která dbá na určitý styl vzdělávání – a tento styl zahrnuje i dril. Je prokázáno, že na víceletá gymnázia nechodí jen nejlepší děti, ale děti, které jsou schopné se podřídit stylu výuky typickému pro tyto vzdělávací instituce, což je akademické pojetí výuky již pro děti od deseti let.


Dobrá škola se nebojí komunikovat

V dobré škole se učitelé v přítomnosti ředitele necítí stísnění a mají mezi sebou dobré vztahy. Nemají také problém komunikovat s rodiči. Pokud nemáte možnost se o tom, jak je škola komunikačně pokročilá, přesvědčit na vlastní oči a uši, podívejte se alespoň na kontakty na webových stránkách školy. Jsou tam emaily jednotlivých učitelů, nebo se stránky naopak tváří jak tajemný hrad v Karpatech? Tohle může být signál, že škola na komunikaci moc nedbá a mluvit s rodiči považuje za nadbytečné. Což není dobré a v dnešní době retro. V dobré škole se učitelé neskrývají a jednoduše je můžete oslovit, každého jednotlivě a přímo, na jejich služebním mailu. Je samozřejmě potřeba počítat s určitou prodlevou, učitel na rozdíl od úředníka nesedí u počítače pořád. Solidní školy mají ale stanovenou lhůtu, během níž je vyučující povinen vám odpovědět.


Akce mimo školu – škola nabízí něco navíc

Další věc, kterou vám web odhalí, jsou mimoškolní akce. Jsou dobrým indikátorem toho, zda je škola aktivní tím správným směrem. Čím více smysluplných aktivit mimo třídní škamna, tím bližší je vyučování reálnému životu. Zorganizovat je není úplně jednoduché, ani je s dětmi absolvovat. Škola na sebe bere samozřejmě i větší míru rizika, než když děti sedí od rána do večera zavřené ve třídě. Ale venku se toho mohou opravdu hodně naučit. Takže která škola tuhle práci navíc podstupuje, má zřejmě dost jasno v tom, co je pro vzdělávání dětí dobré. Posuzujte ale nejen kvantitu, ale i kvalitu a zaměření akcí. Nemám na myslí pouze výchovný koncert, kam učitel žáky dovede, usadí je do řad a nechá je konzumovat daný program, vystřižený pro masy dětí podle jedné šablony. Důležité je kreativní pojetí a zapojení učitele. Byť je taková vlastní akce třeba připravená na koleně, bývá upřímnější, spontánnější a více na míru než hromadné unifikované aktivity spartakiádního ražení. Podívejte se tedy na akce vystavené na webových stránkách školy a zamyslete se: líbí, nebo nelíbí se vám představa, že se jich účastní i vaše dítě?


Video, jak si vybírat školu, můžete zhlédnout ZDE.

1 komentářů:

Vl.Václavík řekl(a)...
18. března 2018 21:41  

Je mnoho věcí, podle nichž lze poznat dobrou školu. Dobrá škola na svých webových stránkách představuje svoji vizi. A nemusí to být jen tradiční představy "chceme děti naučit..., nabízíme rozšiřující výuku... atd."
Zde je ukázka z více než 25 let starého videa "Proč tyto děti milují školu?"
Příklady znaků dobré školy:
1. Inovativní kurikulum. O vytvořeném školním vzdělávacím programu se stále diskutuje a podle potřeby pracovníci školy tento dokument inovují (krom otázek co vyučovat je pozornost věnována i otázkám jak vyučovat.
2. Nesoutěživé prostředí. Důraz se klade na vzájemnou spolupráci, soutěžení se nepoužívá zejména v případech, kdy je výsledek ovlivněn dispozicemi. Sleduje se individuální pokrok.
3. Sdílená odpovědnost. Učení je činnost, za kterou jsou zodpovědní učitelé, žáci i rodiče.