Jitka Mašatová: Prevence učitelské frustrace a vyhoření? Supervize!

pátek 29. listopadu 2019 ·

Učitelské povolání patří z hlediska psychické zátěže k nejnáročnějším. Supervize není kontrola. Supervize je podpora a pomoc. A také účinná prevence před vyhořením. S vyhořením se potýká nadpoloviční většina českých učitelů, avšak supervize se v českých školách prakticky nepoužívá. Ptáte se proč? My také.

Zdroj: Magazín Perpetuum 28. 10. 2019

Den blbec. Osmáci zase pubertálně vytrapovali celou vaši hodinu, hádka s kolegyní v kabinetu, výtka od ředitele, že jste opět nesprávně vyplnili formulář xyz, a nakonec třídní schůzky, které se protáhly na tři hodiny, protože rodiče nebyli spokojeni vůbec s ničím. Prostě jeden velký stres. A teď si představte, že po takovém dni máte možnost uchýlit se do bezpečného prostředí, kde vás nikdo nehodnotí, kde máte možnost se vypovídat, kde můžete zreflektovat vše, co se událo, kde postupně uvidíte všechny své problémy jinou optikou, s nadhledem, a kde sami najdete klíč k tomu, jak problémové situace řešit tak, aby vás nestresovaly. Pouze s asistencí supervizora, příp. kolegů. Úleva? Jistě. Nalezení efektivních způsobů řešení konfliktních situací? Ještě lépe.

Ano, přesně tohle umí supervize. Poskytuje bezpečný prostor – prostor pro zpětnou vazbu, pro reflexi a sebereflexi, pro ulevení si od problémů, speciálně od těch opakujících se, pro sdílení. Prostor, kde supervizor pomocí řízeného rozhovoru a správně položených otázek pomáhá nalézt jiný pohled na věc, nadhled, řešení, která nás nenapadnou, inspiraci od ostatních, co by šlo dělat jinak.

Ráchel Bícová, která se dlouhodobě supervizí zabývá (detaily zde), k cílům a metodám říká: „Supervize je stručně řečeno nástroj profesního růstu. Může být prováděna jak individuálně, tak skupinově. Individuální supervize se dá lépe postavit „na míru“, skupinová zase přináší bonus ve formě perspektivy druhých kolegů. Mým cílem v supervizi je klientům pomoci, aby mohli svou práci dělat kvalitně, eticky a s radostí. Supervizní setkání pojímám jako vytvoření bezpečného prostoru, ve kterém může klient sdílet svoje otazníky, pracovat se svými negativními emocemi a získat nad svou situací nadhled.“


Supervize konkrétně

Abychom nemluvili jen teoreticky, představme si situaci, kdy vás jako učitele strašně rozčiluje namachrovaný sedmák. Malý drzounek, který dokáže strhnout ostatní a vaši hodinu úplně rozložit. Ne pokaždé, ale celkem často. A vy? Při hodině se neubráníte emocím, doma pak o něm přemýšlíte, průběžně se znovu rozčílíte, ovšem na konstruktivní přístup nepřijdete. A tak se trápíte dál.

Jak by s takovou situací mohl pomoci dobrý supervizor, přibližuje Ráchel: „Supervize může pomoci zpracovat negativní emoce, které učitel vůči žákovi prožívá a které mu mohou bránit najít konstruktivní řešení situace. Především pak může učiteli přinést nový pohled jak na žáka samotného – Opravdu to je jen drzoun? Jaké má vlastně dobré kvality? Co na něho aspoň trochu platí?, tak na situace, kdy se s ním dostává nejčastěji do konfliktu – V jakých chvílích se problém projevuje? Kdy to je aspoň trochu lepší? Co při tom dělají ostatní žáci?

K vlastní motivaci pak Ráchel říká: „Mne osobně jako supervizorku nejvíce baví právě tyto případy, u kterých to vypadá, že cesta ven „neexistuje“. Je pro mne velkou radostí pak vidět, že během supervizního procesu ji klient objevil.“


Co ostatní pomáhající profese?

Supervize se v pomáhajících profesích vyskytuje čím dál tím častěji. Především v sociálních službách a občas i ve zdravotnictví. Vlastně tak nějak ve všech kromě školství. Přitom učitelství k pomáhajícím profesím nepochybně patří a z hlediska psychické zátěže si s ostatními pomáhajícími profesemi v ničem nezadá.

K tomu Ráchel dodává: „Snad každý z nás někdy potkal protivnou zdravotní sestru, rezignovaného učitele či sociálního pracovníka, který působí jako bez emocí. Pomáhající profesionálové často zapomínají na své vlastní potřeby a to vede spolu s chronickým stresem k jejich vyhoření. A supervize je jedním ze způsobů, jak vyhoření předcházet. Supervize pomáhá také k tomu, aby si klient vyjasnil svoje hranice vůči těm, kterým pomáhá, k řešení problémů ve vztazích na pracovišti, aby si zmapoval svoje vlastní zdroje, či k rozboru náročných situací, do kterých se ve své práci dostává.“ Cítíte, jak moc je supervize ve školách potřeba?


Jak dál?

Odpověď je jednoduchá: mít ve školách ředitele, kterým záleží především na kvalitě toho, co si děti ze školy odnesou. Tedy implicitně na kvalitě učitelů, protože ti jsou pro školní výstupy dětí rozhodující. Ředitele, kteří neřeší především administrativu a vybavení školy interaktivními tabulemi. Ředitele, kteří jsou skutečnými manažery. A skutečný manažer, ten průběžně sleduje kvalitu práce svých podřízených a případné problémy řeší. Efektivními metodami. Skutečnému manažerovi záleží na tom, aby se jeho podřízení cítili v práci dobře, aby měli dostatečnou podporu, aby díky tomu mohli odvádět kvalitní práci.

No, a na straně učitelů? Být otevřený a neobávat se zpětné vazby. Zpětná vazba totiž není známkování, kde by někdo hrotil konkrétní chyby, není v ní obsažen prvek hodnocení, nejde o hospitaci ani inspekci. Cílem je pouze pomoc učiteli, a tím přeneseně i žákům.

Kromě toho by se ještě hodila podpora MŠMT, konkrétně zahrnutí supervize do tzv. akreditovaných kurzů, na které lze čerpat prostředky ze školského rozpočtu na vzdělávání.

S jasným idealistickým cílem: nevystresovaní učitelé, schopní kompetentně řešit běžné konfliktní situace. Učitelé, kteří vědí, kam se obrátit, pokud je konfliktní situace neběžná, a účinné pomoci se jim opravdu dostane.

Aby byli v pohodě a v pohodě učili naše děti.

0 komentářů: