Nezadržitelná vlna umělá inteligence mění svět a žene se i mezi děti a do škol. Děti se adaptují rychle. Mnohé už s AI doslova žijí. AI mění to, co čekají od školy a od učitelů, jak si vytvářejí vztahy mezi sebou i vztahy s učiteli. AI mění i to, jak se děti učí, jak myslí, jaké dovednosti získávají. A změní i práci učitelů.
Zdroj: Hospodářské
noviny 23. 3. 2026
Nezadržitelná
vlna umělá inteligence mění svět a žene se i mezi děti a do škol. Děti se
adaptují rychle. Mnohé už s AI doslova žijí. AI mění to, co čekají od školy a
od učitelů, jak si vytvářejí vztahy mezi sebou i vztahy s učiteli. AI mění i
to, jak se děti učí, jak myslí, jaké dovednosti získávají. A změní i práci
učitelů.
Změny
jsou to hluboké a naprosto zásadní. Většina společnosti to ale zatím
ignoruje, podceňuje nebo o tom neví. Je třeba se na to ptát i ministra školství
Roberta Plagy, protože to, jak hodlá reagovat na AI ve školách, zatím nevíme.
V kapsách
českých školáků už probíhá tichá a zcela neřízená revoluce. Český statistický
úřad v lednu 2026 hlásí,
že AI používá 94 % patnáctiletých, 84,5 % jedenáctiletých, a dokonce i víc než
polovina devítiletých. Děti jsou napřed. A vědí to. Celých 62 % z nich by si
přálo, aby se o AI učilo přímo ve škole. Jenže tam často narážejí.
Když se
zeptáte českého teenagera, kde hledá informace o AI, škola je až na čtvrtém
místě. Ačkoliv 64 % učitelů využívá AI pro přípravu, přímo do výuky ji zapojuje
jen nepatrná část. Důvod? Zatímco téměř polovina žáků hodnotí své znalosti AI
jako dobré, u učitelů je to jen čtvrtina.
Umělá
inteligence znamená pro vzdělávání a učení obrovskou příležitost. AI je
trpělivější, nediví se hloupým otázkám, je srozumitelnější a nikdy se
neunaví. Pokud se AI uchopí správně, umožňuje personalizované učení,
individualizaci, péči o všechny děti včetně těch, které mají speciální potřeby
– od různých postižení a deficitů až po špičkové talenty.
Každý žák
může jet svým tempem, stylem, který mu vyhovuje. Děti rychle přicházejí na to,
že AI je může učit efektivněji a příjemněji. Současně je ovšem AI vzdaluje od
spolužáků i učitelů. Přináší ohromná nebezpečí pro jejich kognitivní i sociální
rozvoj.
Zpráva Brookings
Institution, což jeden z nejstarších, nejvýznamnějších a nejcitovanějších
think-tanků na světě, uvádí šest zásadních rizik, která AI pro vzdělávání
dětí přináší.
1) Narušuje
kognitivní vývoj.
2) Brání
sociálnímu a emocionálnímu rozvoji.
3) Snižuje
důvěru ve vzdělávání a školu.
4)
Ohrožuje digitální bezpečnost dětí.
5)
Vytváří závislost a narušuje schopnost dětí se soustředit.
6)
Prohlubuje rozdíly v rovnosti příležitostí.
Pokud se
o ohni říká, že je dobrý sluha a zlý pán, pro AI platí, že je excelentní a
všestranný pomocník, ale devastující pán. Pokud s tím dětem nikdo nepomůže,
těžko čekat, že to samy zvládnou. Zatím ovšem školský systém přímou pomoc nenabízí.
Učitelům
by AI mohla uvolnit ruce od přípravy hodin a materiálů, od administrativy, od
opravování testů. Mohli by se tak víc věnovat osobnímu vedení žáků, motivaci,
mentoringu, péči o wellbeing žáků, vytváření kolektivu apod. To také doporučují
v policy dokumentech o AI na vzdělávání všichni od OECD přes Evropskou
komisi až po UNESCO.
Jenže to
se neděje. Center
for Democracy and Technology ve zprávě z loňského průzkumu uvádí:
„Jedním z negativních důsledků, které má AI na žáky, je, že poškozuje jejich
schopnost rozvíjet smysluplné vztahy s učiteli. Polovina žáků souhlasí s tím,
že pomocí AI ve třídě se cítí méně spojeni se svými učiteli. Pokles kontaktů
peer-to-peer v důsledku používání AI je podle zprávy obavou i učitelů (47 %) a
rodičů (50 %).“
Pokud s
tím učitelům nikdo nepomůže, těžko čekat, že to zvládnou. Zatím je pomoc
učitelům malá, pomalá a roztříštěná.
Mnohé
jistě napadne, že by možná bylo tedy lepší zachovat dosavadní systém a AI
do škol nepouštět. Ale to nejde. AI už děti mají v rukou a vlnu AI nikdo
nedokáže zadržet. Její využívání dětmi i dospělými jen poroste. Navíc, a
hlavně, AI nabízí také ohromné možnosti a příležitosti, a to nejen v učení, ale
i v celkovém rozvoji dětí i celé společnosti. Ten přínos nelze ignorovat.
A tak
jako si dnes na většině pracovních míst nedovedeme představit člověka, který
nepoužívá počítač, tak velmi brzy to bude stejné s umělou inteligencí. S její pomocí
jsme prostě efektivnější. Umí nám poradit, rychle vyřešit rutinní problémy,
udělat kus práce za nás. Říká se, že práci vám nevezme umělá
inteligence, ale člověk, který bude umělou inteligenci umět využívat a bude
efektivnější než vy. Pokud by s ní budoucí absolventi neuměli zacházet, žádnou
práci ani získají.
Dnešní
děti budou žít ve státě, kde bude AI všudypřítomná, a my je musíme učit její
možnosti využívat. A to nelze, pokud bychom ji ze škol vyhnali. Současně
ale musíme děti chránit před riziky, která AI přináší. Jinak nám vyroste
generace, která se nebude umět učit, bude ve svém přemýšlení, rozhodování i
jednání zcela závislá na umělé inteligenci. Bude to generace, kterou bude AI
manipulovat.
Nejde o
okrajové téma, ale o největší změnu, která dnes zasahuje do dětství, školy i
samotného učení. V současné podobě převyšují rizika AI pro děti ve vzdělávání
její přínosy. Přesto tomu ale neodpovídá veřejná debata, politická priorita ani
mediální pozornost. Problém je to obrovský.
Okno
příležitosti se přitom zavírá děsivou rychlostí. Máme možná rok, dva, než se
procesy učení a sociální dynamiky dětí nevratně změní. Nejde o to, zda umělá
inteligence školu a společnost hluboce ovlivní. To už se děje. Otázkou je, proč
se o tomto brutálním útoku na kognitivní integritu mlčí.
Pokud
okamžitě nezačneme jednat a nevytvoříme pro děti i učitele záchrannou síť,
nevyroste nám generace efektivních uživatelů technologií, ale generace
digitálních loutek, které ztratily schopnost samostatně myslet dřív, než k tomu
dostaly šanci.
Autor je ředitel společnosti Scio
0 komentářů:
Okomentovat