Markéta Hronová: Pokud se žák s 50 body dostane na gympl v Příbrami a v Praze ani náhodou, je to protiústavní. Spor má u soudu šanci, říká expert

V prvním kole přijímacího řízení se letos sice dostalo 93 procent přihlášených deváťáků, ale regionální rozdíly jsou velké – v Praze neuspělo skoro každé páté dítě. Podle nového programového ředitele vzdělávací organizace EDUin Jana Vöröše Mušuty je to protiústavní. „Děti mají právo na vzdělání, i to středoškolské. Pokud záleží na tom, v jakém místě žijí, je to špatně. Myslím, že kdyby to někdo napadl u soudu a stát zažaloval, má velkou šanci, že spor vyhraje,“ říká v rozhovoru pro HN.

Zdroj: Hospodářské noviny 18. 5. 2026

Jak je možné, že jsou regionální rozdíly v úspěšnosti uchazečů tak velké i po třech letech, kdy se nedostatek kapacit v Praze řeší?

 

Zřejmě je to důsledek politické neochoty to řešit. Vyplývá to z vyjádření radního Klecandy anebo pražského primátora Bohuslava Svobody (ODS), který řekl, že vlastně nelze predikovat, kolik bude dětí, a tak to nebude řešit. To je odborný nesmysl na úrovni někoho, kdo popírá třeba smysluplnost očkování. Reagoval přitom těmito slovy na predikce Institutu pro plánování rozvoje o tom, že počet dětí bude růst, což už v roce 2023 potvrzovalo i ministerstvo školství. Ať už demografií, nebo i tím, že do Prahy míří velká část dětí ze Středočeského kraje.

 

A to je kámen úrazu, věčné hádky mezi Prahou a Středočeským krajem…

 

Ano, političtí zástupci tento problém nedokážou vyřešit, ačkoli jsou oba ze stejné strany. Za mě se nabízí postavit velký kampus na rozhraní Prahy a středních Čech.

 

O tom mluvil pražský radní pro školství Antonín Klecanda už před dvěma lety, a pokud vím, zatím se projekt nikam nepohnul.

 

Říkají, že nemají místo, to mi přijde trochu podivné. Ale myslím, že i ministerstvo školství si nad touto situací trochu myje ruce. Ministr Robert Plaga říká, že je to zodpovědnost a selhání krajů. Podle zákona ano, ale zároveň vzdělání včetně středoškolského je veřejná služba. Děti mají ústavní nárok se vzdělávat. A tady očividně v ústavní rovině to právo dětí není naplněné. Pokud se s 50 body dostane bezpečně dítě na gymnázium v Příbrami nebo v Mostě a v Praze nemá šanci, je to zcela jistě selhání státu. A stát nemůže delegovat naplňování ústavních práv nebo se vymlouvat, že máme špatně napsaný školský zákon.

 

Takže chyba je v zákoně?

 

Ano. Ten sice dává zodpovědnost za střední školy krajům, ale nemá žádné mechanismy, jak ji vymáhat nebo krajům pomáhat. Děti mají nárok se vzdělávat podle svých schopností na střední škole. Samozřejmě ne každý se může vzdělávat na každé škole, ale oborově by si měl mít možnost vybrat všeobecné vzdělání. A pokud záleží na tom, v jakém místě se narodíte nebo kde žijete, tak je to jednoznačně protiústavní. Myslím, že kdyby to někdo napadl u soudu a stát zažaloval, má velkou šanci, že soud vyhraje. 

 

Co by tedy stát měl dělat?

 

Usilovat o změnu zákona a konkrétně třeba v případě zmiňovaného kampusu by ho stát měl iniciovat a zaplatit. Protože Praha má zase pravdu v tom, že nese tíhu i za Středočeský kraj. Nevšiml jsem si, že by stát s takovou nabídkou přišel. Ministerstvo také může do dlouhodobého záměru na následující roky dát, jaké kapacity na kterých oborech by kraje měly mít. Aby to ale mělo smysl, je namístě změna zákona, kde by byl vůči krajům stanoven mechanismus, jak toto zadání vymoci.

 

Pan ministr ale ve svých vyjádřeních nevypadal, že by chtěl krajům do plánování zasahovat. Spíš naopak, chce to nechat na nich. 

 

Ano, chce je spíše přesvědčovat, ale to se mi zdá alibistické. Tady jde o zajištění veřejné služby. Nemůžeme se spokojit s tím, že stát rezignoval na to, že desetina republiky nedosáhne na službu, na niž má nárok. To je absurdní argumentace, která by u Ústavního soudu neobstála. 

 

Jak to, že to stále nikdo neřeší, když ten problém už tady je několik posledních let?

 

On je tady už déle nejen u středních škol – ale třeba i v ne tolik viditelném segmentu základních uměleckých škol. V jejich dostupnosti jsou mezi kraji obrovské rozdíly už desítky let. Přesto dosud nikdo nepřišel s nějakým mechanismem, jak je vyrovnat, protože nebyl ten tlak. U středních škol je tlak mnohem vyšší. 

 

Jak se díváte na problematiku osmiletých gymnázií? Stát dlouhodobě brání otevírání nových tříd a mezikrajové rozdíly jsou ještě větší. A opět v Praze, kde je největší zájem. Byl byste pro navýšení kapacit v hlavním městě, jak žádá třeba radní Klecanda?

 

Podle mě je argumentace radního Klecandy postavená na hlavu. Kdyby z některých osmiletých gymnázií udělal čtyřletá, získá dvojnásobek míst. Ale také si myslím, že u víceletých gymnázií selhává úloha jednotných přijímacích zkoušek jako mechanismu, který má ověřit vstupní úroveň uchazečů. Protože někde se dostane žák s deseti body a jinde neuspěje ani ten s 85. V tomhle případě by podle mě dávalo smysl zavést cut-off score – tedy nějakou nepodkročitelnou hranici, která by byla nutná pro vstup na víceleté gymnázium. Zároveň si uvědomuji, jak nepopulární je to téma. Hodně se o cut-off score diskutovalo u čtyřletých oborů, tam určitě smysl nedává. My nechceme nikomu bránit v přístupu k maturitnímu vzdělání. Ale u víceletých gymnázií dává smysl tuto minimální bodovou hranici zavést, aby na ně skutečně chodilo pět až 10 procent nejnadanějších žáků z populace. 

 

Neznamenalo by to konec pro některá menší okresní gymnázia?

 

Určitě ano, ale to by nebyl problém. Alespoň by se začal klást skutečný důraz na zlepšování výuky na druhých stupních základních škol. 

 

Řada lidí nadává na Cermat, ale bylo by jim lépe, kdyby se Cermat zrušil a přijímací zkoušky by pořádaly školy samy? 

 

Za frustraci lidí z přijímacího řízení nemohou jednotné zkoušky. Ty fungují velmi efektivně, dokážou děti rozřadit a korelují i s výsledky maturit, tedy dobře ověřují předpoklady pro studium. Co se jim dá vytknout, je to, že jsou hodně memorovací a neověřují kompetence, ale spíš dril. Mají pak negativní vliv na to, jak vypadá výuka matematiky a češtiny na základních školách. Ale zrušení Cermatu by nevyřešilo problém nesouladu nabídky středních škol s poptávkou. Je také možné, že jiné metody přijímání do středních škol by byly ještě problematičtější než jednotné zkoušky. 

 

Máme nějaký příklad, jak to chodí v zahraničí?

 

Například v Americe se od roku 2020 při přijímání na vysoké školy začalo upouštět od standardizovaných testů, které vypadají trochu jako naše jednotné zkoušky. A to právě kvůli kritice, že nejsou spravedlivé vůči chudším dětem nebo imigrantům. Školy začaly přijímat děti na základě zájmu a třeba mimoškolních aktivit, jenže se to ukázalo jako mnohem víc závislé na rodinném zázemí než jednotné testy. Pokud jste z chudé rodiny, obvykle se nedostanete k zajímavým mimoškolním aktivitám, neuděláte si certifikát, nejedete dobrovolničit do Evropy.

 

Pan ministr hovoří i o plánovaných obsahových změnách v podobě testů. Jak by podle vás měly vypadat?

 

Pro většinu škol by nic neznamenalo, pokud by testy nebyly rozřazovací. Fakticky je to důležité jen pro pár nejpoptávanějších škol. Proto si dovedu představit, že by rozřazovací testy, jak vypadají dnes, mohly nahradit testy plošné v pátých a devátých třídách. S tím, že nejžádanější školy by si přidaly vlastní kritéria, aby mohly uchazeče lépe vybrat. Zároveň třetina dětí vůbec jednotné přijímací zkoušky nepíše, protože se nehlásí na maturitní obory, a to je škoda. Nakládáme s maturitou jako s nějakým omezeným zdrojem, ale absolventi učebních oborů jsou řemeslníci a ti budou potřebovat zpracovávat daňové přiznání, naceňovat práci, dělat si třeba reklamu na internetu a podobně. Věci, které by v budoucnu měla ověřovat maturitní zkouška, na niž by pak aspirovala většina populace.

 

Zároveň už dnes plýtváme potenciálem lidí, kteří by třeba na maturitní obor měli. Robert Plaga to chce částečně vyřešit tím, že se budou nejdřív psát testy a až pak podávat přihlášky, ale zdrojem nerovností je to samotné rozřazování do maturitních a nematuritních oborů v patnácti letech. 

 

Jak to dělat lépe?

 

Mnohem lepší systém je ten, který známe třeba z amerických filmů. Kdy je v jednom městě jedna velká střední škola, kam automaticky nastupují všechny děti z města, protože je to jediná dostupná škola v okolí. Na té škole jsou všechny možné obory od učňovských až po gymnázia a záleží jen na žácích, kam až dojdou. Je pak i mnohem jednodušší přestoupit výš anebo níž. To by šlo i v Česku, kdyby se nám podařilo zřídit velké kampusy, jak o nich mluvil radní Klecanda. My stále fungujeme spíše v německém režimu, který děti rozřazuje na profesní dráhy už hodně brzy. V tomhle mi přijde lepší ten anglosaský model.