Milan Pol: Otázka z prvních – proč? Tentokrát o účelu autoevaluace

Plánuje-li člověk autoevaluaci ve vlastní škole buď jako její vedoucí pracovník, nebo jako ten, kdo byl společně s druhými takovým úkolem pověřen, přichází do situace, kdy není od věci důkladněji popřemýšlet o některých otázkách. Ty se sice mohou zdát banální a vzhledem k rychlosti uplývání dne či návalu úkolů snad až zbytečně zatěžující, přesto mají svůj význam.


Zdroj: Na cestě ke kvalitě, bulletin projektu Cesta ke kvalitě 2/2009, str. 6, NÚOV 2010


První z nich může být účel autoevaluace. Zdánlivě samozřejmá otázka, která nabízí prvoplánové odpovědi typu – „zjistit“, „zlepšit“, „napravit“, možná také „doladit“, „udržet na dosavadní úrovni“, někdy i „zachránit před zkázou“ či „učinit přítrž“. Potud je vše jasné, půjde „jen“ o to věc vykomunikovat, získat pro ni ostatní a spustit. Zní to logicky! Přesto bych rád zdůraznil, že je důležité a není samozřejmé explicitně stanovit účel autoevaluace školy. Teprve pak má smysl plánovat další postup.

Ze své praxe již vím, že s účely je to v tomto případě všelijaké. Účel může být nejen deklarovaný, ale i implicitní, skrytý. Byl jsem jako obyvatel městské části svědkem snahy zřizovatele prosazovat autoevaluaci s deklarovaným účelem „zjistit“ a následně „skutečně zajistit“ kvalitu vzdělávání a výchovy žáků konkrétní školy, přitom se ale po straně mluvilo o účelu, který byl skrytý, mnozí jej ale považovali za hlavní: zlikvidovat celkem dobře fungující školu, rozpustit děti do zbývajících škol v dané části a – teď ten hlavní účel! – budovu i s pozemkem na dobrém místě výhodně zužitkovat jinak.

Celý článek najdete ZDE.