Dětská hra v ohrožení

pátek 19. května 2017 ·

Jessica Alexander se na serveru The Local.dk zamýšlí nad povahou neřízené dětské hry v životě. K tématu ji přivedla návštěva dánské Mezinárodní školy v Billundu založené nadací světoznámé společnosti Lego, jejíž filozofií je škola hrou.

Zdroj: Scio 16. 4. 2016

Budova je plná kreativních koutků a návrhářských center pro výuku i aktivity po skončení oficiálního vyučování. Učitelé se snaží dostat přirozenou dětskou hru a kreativitu do osnov pro všechny děti od předškoláků až po náctileté. Takové nastavení sice není v Dánsku zcela obvyklé, koresponduje však se zdejším vnímáním běžné hry jako něčeho prospěšného a potřebného pro zdravý vývoj dětí.

Tímto přístupem se autorka zabývala také ve své knize Dánské rodičovství: návod na výchovu nejšťastnějších dětí na světě, od jejíhož vydání se soustředí na monitorování vývoje dětské hry v zemích, kde je stále více nahrazovaná řízenými aktivitami s konkrétním kvantifikovatelným dopadem na rozvoj dětí (např. ve Spojených státech, odkud autorka pochází, klesl časový podíl neorganizované dětské hry od padesátých let minulého století na polovinu).

V Legoškole nyní učitelé spolupracují s harvardským výzkumným týmem na možnostech zapojení hry do školských osnov a na vytvoření nástrojů hravého učení využitelných pro další pedagogy a instituce. Alexander považuje takový výzkum za velmi zajímavý, nicméně se obává trendu vědeckého uchopování přirozené dětské hravosti, která je přirozenou součástí dětského světa.

Akademické ověření pozitivních dopadů něčeho tak běžného a normálního by mohlo vést výkonově orientované rodiče k zápisu dětí do kurzů přirozeného hraní, kde by děti získávaly body za vylepšení sociálních dovedností, empatie nebo schopnosti vyjednávat.

To však jde proti tomu, proč je neřízená dětská hra tak prospěšná – dítě jejím prostřednictvím chápe svět okolo, vyrovnává se se svými úzkostmi, vyjadřuje se a může cítit kontrolu nad vlastním osudem, což buduje jeho sebeuvědomění.

Původní text.


0 komentářů: