Olga Medlíková: Jak se naučit říkat „ne“ aneb 4 tipy pro zdravé odmítání

sobota 19. srpna 2017 ·

A mám se to vůbec učit – co když mě pak moji milí, rodina, kamarádi a vůbec lidi okolo nebudou mít rádi?! Nebo jim budu připadat jako nafoukaná nána?! A navíc – je to „takový blbý“, oni pak lidi divně koukají!

Inu, to je pravda – oni opravdu divně koukají. Protože jste jasně řekli, co chcete a co ne a na to nejsme v našich zeměpisných šířkách příliš zvyklí. Jenže odmítnutí nějakého požadavku neznamená, že odmítám člověka!

Tak jestli vám dělá starosti, jak se s vaším „NE“ druhá strana vypořádá, řekněte rovnou, že to „NE“ patří tomu, co po vás chce, ne jemu/jí!

A jestli vás trápí, jak říkat „NE“, tady jsou 4 tipy, jak to udělat.


1. Částečné odmítnutí

To je taková diplomatická cesta. Dáváte druhé straně najevo, že chcete pomoct, ale stanovujete si pro sebe přijatelné podmínky, za kterých pomoc poskytnete.

Kolega: „Prosím tě, půjč mi auto, fakt ho hrozně potřebuju – musím odvézt babičku do špitálu!“
Vy: „Můžu ti půjčit auto, ale jen do dvanácti, pak musím odjet do Brna. Tak jestli chceš, do dvanácti je tvoje.“


2. Odmítnutí s návrhem jiného řešení

Příjemné alternativní řešení. Jste aktivní, pomáháte, spoluřešíte. Ale použijte jenom tehdy, když si můžete dovolit nabízet řešení.

Kolega: „Prosím tě, půjč mi auto, fakt ho hrozně potřebuju – musím odvézt babičku do špitálu!“
Vy: „Já auto potřebuju taky. Ale vydrž, zavolám Markovi a požádám ho, aby ti půjčil svoje, vím, že ho tu dneska má. A Marek mi vyhoví, jsme kámoši.“


3. Empatické odmítnutí


Tady říkáte jasné „NE“, ale vstřícně, citlivě, emotivně. Je to milé, ale zřetelné odmítnutí. Druhá osoba se bude pravděpodobně pídit, proč nepomůžete nebo nepůjčíte.

Hlavně nezačněte vysvětlovat a zdůvodňovat! Tím se zbytečně zamotáte. Vyplatí se neoblíbená, ale tady užitečná asertivní „obehraná deska“.

Kolega: „Prosím tě, půjč mi auto, fakt ho hrozně potřebuju – musím odvézt babičku do špitálu!“
Vy: „Mrzí mě, že ti nemůžu pomoct. Je mi líto, ale nepůjčím.“
Kolega: „Co se stalo? Já tě nějak naštval?“
Vy: „Ne, nenaštval. To se tě nijak netýká, já prostě auto nepůjčuju.“
Kolega: „Ale to by byla jenom chvilka! A víš, že dobře řídím!“
Vy: „Já vím, že jsi dobrý řidič. Promiň, ale ne.“


4. Prosté odmítnutí


To je přímé, stručné, nediplomatické „NE“, ale šetří čas. Když vážně nemáte čas nebo chuť věc nějak řešit.

Kolega: „Prosím tě, půjč mi auto, fakt ho hrozně potřebuju – musím odvézt babičku do špitálu!“
Vy: „Ne, nepůjčím.“
Kolega: „Co se stalo? Já tě nějak naštval?“
Vy: „Ne, nenaštval. Auto nepůjčuju.“
Kolega: „Ale to by byla jenom chvilka! A víš, že dobře řídím!“
Vy: „Auto nepůjčuju.“

Odmítání je dovednost. Chráníme tím svoje hranice, pečujeme o sebe, o svoje zdroje.

Na druhé straně je třeba vyvažovat – když dnes odmítnu, protože nemám čas, sílu, peníze, energii…, je dobré jindy pomoc nabídnout. Až na to budu mít.

Protože napřed musím zachránit sebe a až potom celý svět.

Více: www.olga-ebooky.cz

0 komentářů: