Jana Hrubá: DOKUMENTY 178. Co můžeme očekávat od nového ministra?

pondělí 4. prosince 2017 ·

V roce 1998 jsme řešili stejnou otázku. Tehdy se stal ministrem školství Eduard Zeman (ČSSD).: „Pokaždé, když dochází ke změně na ministerském křesle (bohužel příliš často, aby to prospělo kontinuitě vývoje ve školství), ptají se podřízení, co asi ta změna přinese. Mají totiž už zkušenost, že bez existence přijatých záměrů školské politiky, které by byly závazné pro každého ministra, záleží hlavně na individuálních názorech a často i pocitech, minulých zážitcích, sympatiích a antipatiích mužů na ministerském postu. A samozřejmě neméně na názorech a prioritách jejich stranických kolegů.

Mnohdy jsou rozhodnutí diktována osobními ambicemi. Vzpomeňme, jak si bývalý ministr Pilip razantně poradil se stávkujícími učiteli. Vyneslo ho to na politické houpačce nahoru (a z jiných důvodů pak zase dolů), ale školy se s jeho rozhodnutím zvýšit úvazky potýkají dodnes. Ačkoli bylo podle ČMOS pracovníků školství propuštěno ze škol 13 500 pracovníků (z toho 3 000 nepedagogických), proklamovaný finanční efekt na platech zbylých učitelů se nedostavil. Naopak, reálné mzdy poklesly o 6,6%. (Údaje ČMOS z července 1998.)

Je tedy na místě se ptát, jak „osvíceným ministrem" Eduard Zeman bude. Pročteme-li si znovu jeho minulá vyjádření v tisku a připomeneme-li si jeho poslanecké vystupování ať již ve funkci předsedy podvýboru pro školství nebo místopředsedy „školského výboru" Sněmovny Parlamentu, můžeme v nich vysledovat určité rysy. Možná jsou náhodné, možná nám něco napovědí.

Dalším zdrojem vstupních informací se stal zářijový kulatý stůl s ministrem Zemanem v ÚVRŠ. Mohutná účast svědčila o tom, že otázka „co můžeme čekat od nového ministra?" je opravdu živá.


Rozumí školské problematice

Tento ministr má za sebou osobní učitelskou zkušenost – učil na základní i na střední škole. Zároveň získal jako poslanec ČNR a později Sněmovny Parlamentu potřebný nadhled a zkušenost při řešení obecných otázek školství. Podílel se na mnoha diskusích a snahách, ví, co v minulých letech fungovalo a co selhávalo. Má na to samozřejmě pohled prizmatem své politické strany.


Rozumí legislativnímu procesu

Ví, jak se dají (nebo také nedají) politicky prosadit potřebné změny. Jako spoluautor alternativního návrhu vysokoškolského zákona (ČSSD) sehrál metodologicky významnou roli při přijetí jeho kompromisní verse.


Vidí nutnost transformace ve školství

Od roku 1989 se ji snaží ovlivňovat – nejprve jako člen okresního koordinačního centra Občanského fóra učitelů a jako člen republikové rady Asociace pedagogů ZŠ a prezident Jihočeské pedagogické unie. Z té doby má tuto zkušenost: „Vadilo mi, že jednání, která jsme tehdy jako profesní sdružení vedli s ministerstvem, vesměs končila ve slepých uličkách. Ministerstvo čas od času sestavilo nějakou komisi, do které nás přizvalo, ta se dvakrát třikrát sešla – a bylo po aktivitě. Jedinou reálnou cestou, jak ovlivnit školskou politiku, se zdálo dostat se do parlamentního výboru, který se školstvím zabývá." (UN 14/96). Dokonce tehdy předložil premiérovi vlastní návrh transformační školské politiky (UN 27/94).
Považuje za negativní, že „zůstává velice nejasno v tom, co vlastně od školského systému chceme". (UN 46/97).

Proto slibuje již jako ministr konečně diskusi o koncepci i její konečnou formulaci: „Už v říjnu zveřejní ministerstvo základní výstup, rámcový podklad pro širokou debatu. Nemíníme postupovat tak, že na úřadě něco vymyslíme a hned to uvedeme v platnost." (UN 29/98). „Jako poslanec jsem nejvíc kritizoval absenci jakékoli celkové vzdělávací reformní politiky, že děláme spíš hasičskou politiku než koncepční. V dané chvíli se ke koncepci vracíme… Ve finální podobě by v průběhu prvního čtvrtletí příštího roku ucelená koncepce se vším všudy včetně financování, včetně legislativy měla být předložená." (kulatý stůl 14. 9. 98)


Je umírněný reformista

Boj o reformu vidí ve zmíněném článku z r. 1996 jako boj „liberální skupiny (kolem IDEY a zájmových a profesních sdružení jako je PAU a různé asociace)" a „volného uskupení úředníků semknutých na principu konzervativní byrokracie". Libuje si, že se podařilo odvrátit hrozící nebezpečí krajních liberálů. (UN 14/96)

„"Při začleňování do EU se naše středoevropská tradice dostane do střetu se západoevropskou, která pro nás není jednoznačným přínosem. Probíhá rozhovor ze dvou pohledů. Jeden říká, že nejcennější, co nám EU může dát, je diverzifikace, která poskytuje mnohastupňové vzdělávání, a to je to, co nemáme dostatečně zvládnuto. Sám patřím k druhému táboru, který říká: mnohé z toho, co tato diverzifikace v zemích EU řeší, umí naše klasické školství vyřešit lépe. Úroveň našich středoškolských absolventů je v mnoha případech vyšší."

„Široká liberalizace vedla k tomu, že došlo k určitému střetu obecných a individuálních zájmů. Ten střet je ve společnosti nevyhnutelný, protože osobní zájem musí do obecného celku zapadat. Jde o to najít cestu, na které by osobní zájmy nebyly příliš potlačovány a byly respektovány v únosné míře, a na druhou stranu si nedělejme iluze, že je únosné, a to zejména za naší rozhodně ne příliš skvělé ekonomické situace, že se každý bude vzdělávat, v čem ho napadne, bez ohledu na to, jestli to přináší nějaký společenský efekt nebo ne." (kulatý stůl 14. 9. 98)

Domnívá se, že „stát se musí postarat, aby každý dostal svou příležitost. Aby nikdo nebyl limitován sociálně, regionálně atd. Stát v tom případě musí samozřejmě počítat s nemalými výdaji na školství". (UN 29/98)


Bude podporovat inovace a alternativy, ale…

„Žádné nepřekonatelné překážky, které by omezovaly rozvoj alternativního školství, nevidím. Chci úzce spolupracovat se všemi, kterým leží na srdci rozvoj české vzdělanosti, ale nepovažoval bych za správné dávat přednost kterémukoli směru pedagogického úsilí," odpověděl na otázku, zda má v úmyslu podporovat více rozvoj netradičních metod výuky. (Zemské noviny 26.8. 1998)

„Snažil jsem se v minulých letech co nejvíc poučit o alternativním školství. V rámci toho jsem např. podnikal různé cesty do středisek waldorfského školství. V alternativním školství je určitě mnoho dobrého a mnoho použitelného. Z mého pohledu však nikdy nebude páteří vzdělávacího systému. Je doplňkem, který je třeba podporovat, aby existoval, ale zároveň nevidím možnost, aby masově nahradil běžné formy vzdělávání. Vzdělávací cíle má naplňovat ucelený vzdělávací systém, který samozřejmě nesmí být rigidní a nesmí jít jednoznačně jenom po jedné koleji." (kulatý stůl 14. 9. 98)


Chce komunikovat s partnery

V nástupním rozhovoru jako ministr říká: „Velice úzce musíme spolupracovat i s dalšími partnery. Především s ministerstvem práce a sociálních věcí, s pracovními úřady. V kontaktu chceme být se zaměstnavatelskými svazy, hospodářskými komorami, pedagogickými a rodičovskými iniciativami." (UN 29/98)

V tomto duchu je již zpracován jeho příkaz č. 7/1998 k postupu při změnách v síti škol (Týdeník Školství 29/98). Veškeré návrhy musí být projednány se všemi přesně vymezenými zainteresovanými partnerskými subjekty v rámci okresu s cílem dosažení shody. (V opačném případě pak rozhodne ministerstvo.)


Má připravenu koncepci své práce

„Svůj hlavní úkol spatřuji v promyšlené a vytrvalé práci na vytváření podmínek a nástrojů ke zvyšování kvality vzdělávání.

Moje koncepce zahrnuje:
– stabilizaci vzdělávacího systému
– komplexní úpravu školské legislativy
– péči o kvalitní pregraduální a postgraduální přípravu učitelů i jejich pozitivní motivaci
– podporu inovačních postupů
– participaci sociálních partnerů na vzdělávacím procesu
– budování odpovídajícího servisního a informačního zázemí

Velké očekávání spojuji s činností České školní inspekce.". (podle materiálu z tiskové konference 27. 8. 1998)


Má suchý humor

„Současný stav tělesné schránky i zařazení do jisté věkové kategorie nepředstavují dostatečně pádný důkaz, že mám velice vřelý vztah ke sportu a pochopení pro potřeby mladé generace. Ujišťuji však přítomné, že jsem byl mladý a aktivně sportoval. Vodákem tělem a duší ostatně zůstanu do konce svých pozemských dnů," píše v pasáži o přípravě koncepce státní politiky v tělovýchově a sportu a Směrů státní politiky ve vztahu k mladé generaci na léta 1999–2001. (tamtéž)


Prohlašoval, že dává přednost odbornosti nebo osobnostem, které zná, před stranickou příslušností

Po svém nástupu do funkce ministra vyměnil pouze náměstka pro oblast tělovýchovy a sportu (Ladislav Malý), šéfa kabinetu ministra (Miroslav Brabec), vedoucího tiskového oddělení (Jaroslav Soural – LB) a tiskovou mluvčí (Vladimíra Al-Malikiová). Bývalý ministr Sokol zůstal na MŠMT jako poradce pro oblast vysokého školství, poradci byli jmenováni bývalí kolegové z Parlamentu Jan Koucký (ODS) a František Kozel (US).

„Nepřipravuji personální zemětřesení, nechystám se k permanentním reorganizacím. Kladu důraz na výkonnost, kompetentnost, dodržování etiky řídící práce, čest úřadu a loajalitu jeho pracovníků. Oceňuji kvalitu a přesnost. Podobní lidé mají zajištěnu profesionální perspektivu." (tamtéž.)

Začátkem září odvolal ústředního školního inspektora a připravuje konkurs. Koncem září odvolal náměstka pro vysoké školství Jana Hálka (ODS). Novým náměstkem se stal Josef Průša (ČSSD).


Není bojovník, ale postupuje pomalu a cílevědomě

O tom svědčí celé jeho dosavadní působení v politice i korektní vystupování ve školském výboru Sněmovny Parlamentu.

Takže – uvidíme…“

Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá Jana: Umírněný reformátor aneb Co můžeme očekávat od nového ministra. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 6, 1998/1999, říjen 1998, č. 2, str. 2–3. ISSN 1210-6313


V úvodníku Učitelských listů jsem tehdy napsala:

„…Musíme si zvykat. Zvykat na to, že vlády a lidé na jevišti médií se mění. Že máme to, co jsme si zvolili. To je v demokracii normální. Neměli bychom si však zvykat na rozpor slov a činů. Česká společnost je neuvěřitelně benevolentní k porušování práva, k porušování slova, k porušování zodpovědnosti. Pořád slepě věříme tomu, co kdo hlásá, a vůbec nám nevadí, co dělá. Dodatečně se špinavé ruce těžko myjí.

Problém je v tom, že výchozí situace v jednotlivých resortech nebyla nestranně analyzována, nebyla vyvozena a přijata strategie dalšího postupu a realizační kroky. S tím vším by měla být seznámena veřejnost. Kdyby tomu tak bylo, nenabývaly by tak zásadních významů personální obměny. Bez obecně přijatých koncepcí jsme odkázáni na předhozené drobty informací a "odezdikezdismus". Neexistuje kontinuita státu. Nemáme s čím porovnávat, zda byly záměry splněny a jak je kdo uměl prosadit. Politika se stala míčem ve hře politiků. My jen přihlížíme a smíme platit nemalé vstupné…“

Zdroj: Hrubá Jana: Vrbení. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 6, 1998/1999, září 1998, č. 1, str. 1. ISSN 1210-6313

Eduard Zeman měl zkušenosti, vhled do problematiky a svůj slib splnil. Měl zásluhu, že za jeho úřadování vznikla po hlubokých diskusích koncepce vzdělávání – Bílá kniha.


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů: