Markéta Hronová: Nehledáme nové metody, ale cestu k dětem

čtvrtek 25. března 2021 ·

Učitel Lukáš Šlehofer zvedá ruku a postupně se k němu přidává celá třída. Nehlásí se o slovo, ale dávají si najevo, že končí přestávku a jsou připraveni se učit. Následující tři hodiny budou mluvit o tom, jaké změny přinesl přelom 18. a 19. století. Od procesu modernizace a urbanizace přes populační explozi se dostanou ke vzniku sociologie a k českému národnímu obrození.


Zdroj: Hospodářské noviny 11. 2. 2021




"Kdo by chtěl nějaké studijní materiály, doporučuji tuhle učebnici. Ale nezajímají nás tři čtvrtiny textu, který je červeně, přečtěte si tu zbývající, modrou čtvrtinu," doporučuje studentům druhého ročníku čtyřletého gymnázia Šlehofer. V alternativní třídě pražského Gymnázia Na Zatlance zvané Alt nemají předměty; zrovna probíhá společensko-kulturní blok, kde se potkávají znalosti z dějepisu, literatury, zeměpisu i základů společenských věd.



Bez husitů se nepohneme


"Děti toho nemusí vědět moc, je důležité vybrat to podstatné a to jim říct. Oni si stejně ani víc nezapamatují," vysvětluje svou taktiku Šlehofer. Před čtyřmi roky otevřeli jako jedna z prvních veřejných škol skutečně revoluční program: od dětí vyžaduje aktivitu, hodně práce, určitou inteligenci a rodiče za něj nic neplatí. První studenti budou letos skládat maturitu.


Jeho hlavní doménou je mezipředmětová výuka, v podstatě ve třech výukových blocích, samostatně stojí jazyky či matematika. Jiné je také to, že se studenti učí čtyři týdny a pak mají týden "zkouškové" období − podobně jako na vysokých školách.


"Je to věc, která mě tu baví asi nejvíc. Dřív jsem byla pořád v pozoru, jestli náhodou nebude test, teď jsem víc v klidu, můžu se připravit," říká studentka Altu Agáta Hodková. Se třídou jezdí na expedice po Česku, které si sami částečně organizují. Zjišťují, jak se tam dostanou, kupují lístky na vlak, zajišťují ubytování či plánují výlety. V letošním školním roce se jim to kvůli koronavirové pandemii zatím podařilo jen jednou. Normálně ale výuku zpestřují také přednášky lidí z oboru, o právu se učí s právníkem, o ekonomii s ekonomem.


Se třídou pracují vždy dva pedagogové společně, mohou se tak doplňovat a lépe zvládat výuku nejen díky tomu, že je každý z nich odborníkem na jiné předměty, ale mohou fungovat mnohem dynamičtěji. Zatímco jeden se studenty diskutuje, druhý píše na tabuli nebo ukazuje v prezentaci.


Šlehofer popisuje, že v Česku se mnozí zasekli na hledání nových výukových metod, ale on se za čtyři roky ujistil v tom, co potvrzují i veškeré mezinárodní výzkumy − více než metody jsou při výuce dětí důležité prostředí, celková atmosféra a vztah s učitelem. To oceňují i studenti. "Na základní škole to byl spíš takový souboj s učitelem, tady je víc naším partnerem," popisuje Hodková.


Na druhou stranu Šlehofer nesouhlasí s názorem, že by se ve škole měly učit hlavně kompetence − tedy třeba schopnost vést nějaký projekt nebo pracovat s daty − a na znalosti rezignovat. "Jedno bez druhého přece nemůže být. Pokud mi sem přijde dívka, která v životě neslyšela o husitech, nemůžu s ní pracovat. Přece jen jsme gymnázium a studium je náročné, vyžaduje znalosti i určitou míru inteligence," vysvětluje učitel. "Studenti potřebují také přemýšlet, ne jen být stále aktivizovaní a vysmátí," dodává.


Kvůli tomu se ve smíchovské škole rozhodli také zpřísnit přijímací řízení. Dříve stačil nad rámec povinných testů z češtiny a matematiky od státní organizace Cermat už jen pohovor o portfoliu, které si studenti o sobě musí vytvořit. Teď musí zvládnout ještě školní test a pohovor nad seznamem literatury. Do prvního ročníku se dostane zhruba třetina z přihlášených.


"Od té doby, co jsme zpřísnili podmínky pro přijetí, se počet zájemců snížil," vysvětluje ředitelka gymnázia Jitka Kmentová. Odpadli právě uchazeči z hodně alternativních škol, kterým chyběly znalosti a od výuky čekali něco jiného.


"Mysleli si, že nebudou muset nic dělat. Tak to ale u nás není a snažíme se na to všechny studenty i rodiče včas upozorňovat," vysvětluje Kmentová. Zároveň si uvědomují, že tento způsob výuky je dobré vnímat jako potřebnou alternativu, která ale nemusí být pro všechny.



Neustálý proud dotazů


Třída je celkem běžná, vyzdobená nástěnka s projekty, vzadu v rohu gauč z palet a lampa ve tvaru hvězdy, která symbolizuje blížící se Vánoce (Alt jsme navštívili na začátku prosince, ještě před opětovným uzavřením škol − pozn. red.). Hodiny na zdi jdou o hodinu napřed. Studenti druhého ročníku jsou ve škole teprve první týden od jejich znovuotevření a k přeřízení hodin na zimní čas se ještě nikdo nedostal. Dlouhá on-line výuka se projevila i v této třídě.


Dva studenti měli pro ostatní v prezentaci shrnout, v čem spočívala francouzská revoluce. Její obsah byl podle obou učitelů v pořádku. Je vidět, že to rozhodně nestáhli z internetu, strávili nad tím nějaký čas a snažili se tématu porozumět do hloubky a vybrat to nejdůležitější. Forma, jakou informace studenti podávali, už ale byla horší.


"Při on-line výuce nebylo vidět, že jste prezentaci četli, tady to ale bylo hodně rušivé. Barte, koukal jsi do mobilu, nebyl jsi v kontaktu s publikem. Bylo to takové prkenné. Nejpřirozenější jsi byl, až když se spolužáci začali ptát a ty jsi odpovídal spatra podle sebe," zhodnotila jeho výkon druhá vyučující Markéta Pelcová.


Pak pokračuje Lukáš Šlehofer a začíná si se studenty povídat a rozvíjet, jak šly od francouzské revoluce události dál za sebou. Vynález parního stroje, začátek rozšíření průmyslu, méně lidí v zemědělství, více lidí se stěhuje do měst, výroba věcí se centralizuje do větších celků, rozvoj dopravy, americký sen, populační exploze. Najednou to všechno do sebe tak krásně zapadá. Studenti neustále učitele doplňují a ptají se dál.


U populační exploze se chvíli zaseknou. Vysvětlují si, že modernizace společnosti měla za následek vyšší věk dožití a také to, že lidé v Evropě začali mít méně dětí. Studenty to zaujalo, a tak se přirozeně dostali k současnosti. K Číně a politice jednoho dítěte. "Předběhne Indie v počtu obyvatel Čínu?" snažili se uhádnout studenti. Řešili, kdy skončí populační exploze v Africe a jak ji může ovlivnit migrace. Neustálý proud otázek zvládá Šlehofer zodpovídat, a když neví, tak to prostě přizná.


Pak dostanou studenti chvilku na to, aby si právě diskutované otázky se spolužáky u svých stolů ujasnili a shrnuli. Sedí v hnízdech zhruba o čtyřech či pěti lidech. Dále je čeká práce s textem sociologa Emila Durkheima.


Studenti si měli přečíst text, vypsat odborné termíny, pak o nich společně diskutovali a vysvětlovali si hlavní Durkheimovy myšlenky. Jak rozdělil společnost na tradiční a moderní, proč v 19. století vznikají ideologie a tak dále. Najednou se člověku zdá, že vlastně vůbec nedává smysl učit tyhle věci odděleně.



Studenti neplatí, ale zadarmo to není


Všechny plány, které s Altem jeho zakladatel Lukáš Šlehofer před čtyřmi lety měl, ale nedodržel. Obsah hodin dolaďují neustále, posouvá se ale i způsob hodnocení. Na začátku hodnotili procenty, od toho ale ustoupili. Pokoušeli se o formativní hodnocení, což je průběžné slovní hodnocení, které má poskytovat zpětnou vazbu, tak aby žáky motivovalo. V počtu čtyř tříd po třiceti žácích to ale časově nešlo zvládat. "Teď dáváme žákům zpětnou vazbu slovně, nic už ale nesepisujeme," mluví o vývoji.


Co se bohužel nezměnilo, je finanční náročnost programu pro školu. Za čtyři roky planých slibů politiků se na Alt nepodařilo od zřizovatele zajistit žádné peníze navíc. "Příprava na jejich hodiny je opravdu velmi náročná. Kolegové nad nimi sedí do večera a je to daleko za hranicemi jejich pracovních povinností. Nemám ale moc možností, jak je za to finančně ocenit," říká ředitelka školy Jitka Kmentová. Většinu peněz na učitele stát posílá takzvaně do tarifů − všichni tedy dostanou zhruba stejně podle odpracovaných let a možnosti ocenit práci navíc má ředitel velmi omezené.


Magistrát přispěl škole na vývoj programu před jeho spuštěním, ale od té doby se nic dalšího neděje. "Já jsem si představovala, že vymyslíme určitý směr, kterým i jiným školám ukážeme cestu," vypráví Kmentová.


To se podařilo. Více je těch regionálních. Pedagogové ze Zatlanky jim v rozjezdu alternativních programů pomáhají, ale nikdo je za to neocení. "Myslela jsem, že by to mohla být určitá norma v celé republice, ale poptávka ze strany zřizovatelů po jiném stylu výuky zřejmě neexistuje," uvádí Kmentová.


Sami si vytvořili čtyři až pět lídrů, kteří jsou schopni naučit styl výuky praktikovaný v Altu i ostatní kolegy. "Máme tady vlastně takový kariérní řád, který se původně plánoval pro učitele v celé republice. Jednou z kategorií měl být i pedagogický lídr, ten měl předávat své dobré metody a znalosti dál. Tak my je tady máme," je rád Šlehofer.


Kromě alternativního programu škola nabízí i běžný gymnaziální, zaměřený na jazyky. I tam se ale snaží učit pokrokově. V poslední době se zaměřují na nadané, snaží se jim zajišťovat kontakt s vědci v oboru, který je zajímá. Nyní se dohodli s absolventy, kteří působí v různých pozicích po celém světě, že budou nynějším studentům pomáhat. "Chceme otevírat školu světu, co nejvíc ji s ním propojit," říká Kmentová.


Teď čekají první studenty alternativní třídy maturity. Ředitelka se rozhodně nebojí, že by státní část studenti nezvládli, i když se učí jinak, než je běžné.



Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Investice do vzdělání.





0 komentářů: