Dobřany jsou malá horská víska uprostřed Orlických hor se 130 obyvateli. Dostat se tam dá jen po úzkých klikatých cestách, na kterých si nepřejete potkat dodávku kurýrní služby v plné rychlosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že se vesnička, kromě své malebnosti, nijak nevymyká stovkám podobných. V Dobřanech ale mají školu, jejíž příběh je všechno, jen ne běžný.
Zdroj: Magazín
Eduzín 8. 11. 2023
Úspěšné
vesnické školy jsou mimochodem i tématem posledního dílu seriálu ČT Jak se dělá
dobrá škola, a není divu – tam, kde takovou školu mají, si jí patřičně
považují. Jeden rodič, který do Dobřan posílá své ratolesti, mi prozradil, že
jde mezi místními školami o „mercedes”. Se zájmem tedy jedu školu navštívit po
oněch klikatých cestách lemovaných lípami a kaštany.
Návštěvníka
na první pohled zaujme jednoduchý nápis ŠKOLA na nové fasádě vícepatrové budovy
se střešní přístavbou. V košili a riflích mě vítá ředitel Jan Grulich, místní
rodák, který na stejném místě působí už 23 let a vysvětluje mi, že za nápisem
přibude ještě tečka. Proč? „Protože jsme škola a tečka,” směje se
osmačtyřicetiletý ředitel, který je od roku 2020 také senátorem.
Jako ve
Finsku
Projdeme
prostornou šatnou a stoupáme do patra. Zdi světlých chodeb jsou tu a tam
pokryté motivačními citáty českých osobností, jako je Tomáš Baťa nebo Emil
Zátopek, na chodbě stojí piáno, bubny, kytara a různé bobíky a polštáře na
sezení. Dveře vedoucí do tříd mají kulatá kruhová okna, kterými lze vidět, co
se uvnitř děje. Učitelé tu nemají své kabinety a kumbály, ale sedí spolu v
jedné sborovně. Otevřenost a prosvětlenost prostor připomíná spíše některou z
kanceláří technologických start-upů v pražském Karlíně. Hlavou mi běží, že
podobné prostory nedávno popisovala i
česká výprava při návštěvě finských škol.
Jednu z
prvních věcí, kterou se o Dobřanech dozvídám, když usedáme do ředitelny, je
vcelku kuriózní. Škola je svým zřízením soukromá, školné se ale neplatí. Na
otázku proč se Jan Grulich vrací do historie školy. „Dobřany měly vždycky
co dočinění se vzdělaností,” vypráví. Dozvídám se, že se tu učilo téměř sto let
před tím, než na trůn usedla Marie Terezie. Během národního obrození se v
Dobřanech scházely slavné postavy jako Josef Dobrovský nebo František Vladislav
Hek, který byl předobrazem románového F. L. Věka. V druhé půlce devadesátých
let ale hrozilo, že státní škola bude pro nedostatek dětí zavřena. To se
nelíbilo místním, kteří se rozhodli založit soukromou. „V té době to byl jediný
způsob, jak školu ve vesnici udržet,” vysvětluje ředitel.
Školné by
znamenalo školu pro vyvolené, v Dobřanech ale chtěli takovou, která bude
dostupná všem. „Jsem přesvědčen, že by dobré vzdělání mělo být zdarma pro
všechny děti z místních kopců,” říká Jan Grulich. Mluví o okolních vesnicích,
které jsou poznamenané sudetskou historií. V řadě z nich byly rodiny se smutným
příběhem: sebevraždy, problémy s alkoholem, nestabilita. V obcích upadala
kultura, mnoho jich bylo vysídlených. „Škola může pomoci tyto situace
kompenzovat a měnit vzorce, které se předávají do dalších generací,” vysvětluje
ředitel. Za příklad dává chlapce z nestabilní rodiny, který se učil spíše
podprůměrně. Ve škole ale objevili, že fantasticky maluje. „Chceme, aby všechny
děti měly možnost najít své talenty. I kdyby se to povedlo v jednom případě z
deseti, tak to má smysl,” dodává.
Jít cestou
soukromé školy bez školného si ředitel nakonec – přes náročné období, kdy dětí
bylo v nultých letech méně a financování bylo na hraně – pochvaluje.
„Příspěvek, který od státu dostáváme, je o něco nižší než na státní škole.
Zároveň máme ale větší svobodu v tom, jak s penězi naložíme. Například se
nemusíme držet platových tabulek. Když bylo méně dětí, učitelé si vydělávali
méně. Snažili jsme se, aby to bylo důstojné, ale odměna byla nižší. Teď když už
máme dostatek dětí, jsou platy srovnatelné, někde dokonce i vyšší,” popisuje
Jan Grulich. Do Dobřan dnes dochází na 180 žáků (což je víc, než má obec
obyvatel), rodiče neváhají děti dovážet z širokého okolí a desítky dětí z
nedostatku kapacity škola každoročně odmítá.
Učitelé a
atmosféra ve škole na prvním místě
Ptám se,
čím to, že se Dobřany mezi rodiči staly tak oblíbenými. Jan Grulich mluví o
tom, že jeho hlavním úkolem v roli ředitele je starat se o dobrou atmosféru ve
škole prostřednictvím péče o učitele, rodiče a žáky. „Nevím, v jakém pořadí,
protože to jsou důležité skupiny, ale asi bych dal na první místo učitele,”
usmívá se. Zmiňuje, že učitelé mají už tak dost stresu na to, aby jim
„nakládal” ještě ředitel. „Když jsou učitelé spokojení a mají se dobře,
přenesou to ve svých hodinách na děti. Když jsou spokojené děti, jsou spokojení
rodiče. A když jsou spokojení učitelé, děti i rodiče, je spokojený ředitel.
Takhle to funguje,” směje se. „Není to žádná růžová zahrada. Máme spoustu
problémů, ale snažíme se je řešit věcně a s ohledem na důstojnost všech,”
vysvětluje. „Často říkám, že ředitel by měl především umět vycházet s lidmi.
Když není dobrý manažer nebo pedagogický lídr, může si k sobě sehnat pomoc a
nechat to na nich. Schopnost jednat s druhými je ale nenahraditelná,” dodává.
Z pohledu
kvality učitelského týmu za zásadní Jan Grulich považuje výběr nových kolegů.
Učitel nebo učitelka, kteří mají zájem o místo v Dobřanech, prochází čtyřmi
koly výběru. „Jde o pohovor se mnou, rozhovory ve sborovně s kolegy a pak dvě
ukázky výuky. Teprve pak se rozhoduje o přijetí,” vysvětluje Jan Grulich.
„Sleduji především to, zda to mezi učitelem a dětmi jiskří, jestli dokáže s
dětmi navázat vztah. Když by perfektně vysvětlil látku, ale děti v hodině
usínaly, nevzal bych ho. Od doby, co to dělám takto, jsem se ve výběru fatálně
nespletl,” dodává.
O týmu
učitelů mluví Jan Grulich během našeho rozhovoru několikrát. Nasazení kolegů
zmiňuje například i v souvislosti s přestavbou školy, která probíhala v roce
2019. Jejím cílem bylo budovu upravit a přidat jedno celé patro, aby pojala
rostoucí počet dětí. „Původně jsme mysleli, že budeme moci během rekonstrukce
učit, ale to se ukázalo jako nemožné. V červnu jsme se dozvěděli, že od září
nemáme kde být,” popisuje ředitel. Během roku, kdy se škola přestavovala, našel
druhý stupeň nový domov na místním autokrosovém závodišti. První stupeň byl v
jiné vesnici ve staré škole. Kuchyň a zbývající třídy našly útočiště v kostele,
jídelna byla v modlitebním sále a k tomu bylo potřeba sehnat ještě 11 milionů
korun, o které se cena přestavby nečekaně navýšila. Peníze sháněli všichni –
ředitel, učitelé, děti, rodiče, příznivci školy. Nakonec se to podařilo.
„Hranice mezi hrdinstvím a bláznovstvím v tom roce byla velice tenká,” popisuje
Jan Grulich.
O přestávce
bez mobilu
Zpoza dveří
ředitelny se začne ozývat hluk. V Dobřanech začíná přestávka. „Je pro nás
důležité, aby se děti o přestávce „vyblbly”. Vyžaduji, aby tu byl bugr,” usmívá
se Jan Grulich. Před deseti lety škola řešila, že děti jsou o přestávce
„hodné”, protože se v jejich rukou ve velkém začaly objevovat chytré telefony.
„Mohlo se to zdát jako výhoda pro učitele, nebyly potřeba dozory, ale bylo to
nezdravé. Děti proseděly výuku i přestávky, a pak už se tam nedalo učit,”
popisuje situaci ředitel. Nešlo ale jen o nedostatek pohybu. Škola i přes
zabezpečenou WIFI síť řešila, že není schopna kontrolovat, jaký obsah děti
konzumují na svých soukromých datech. „Volal mi rozhořčený rodič, že jeho
třeťák ve škole koukal na porno. Ukázalo se, že to bylo na jeho datech. I když
si zakládáme na tom, že jsme moderní škola a mobily během výuky hojně
využíváme, o přestávce jsme je zakázali,” vysvětluje ředitel. „Nemohl jsem ale
přijít, mobily zakázat a dětem nic nedat. V ten moment jsme koupili na chodbu
piána, šachy, deskové hry, fotbálek a pingpongový stůl. Drtivá většina dětí i
rodičů to přijala bez problémů,” dodává.
V Dobřanech
se spousta věcí děje jinak než v běžných školách: ve třídách je menší počet
žáků (prvňáků letos nastoupilo sedmnáct), ve škole vládne přátelská a pohodová
atmosféra. Děti tráví i během výuky spoustu času venku, každý den mají možnost
zaběhnout kilometr kolem školy v rámci „Běhu s Emilem”, na chodbě o
přestávce hrají na piáno, bicí nebo kytaru, jídelní lístek mají v angličtině a
v družině je k dispozici rodilý mluvčí, který má za úkol jediné: s dětmi si
hrát a mluvit anglicky. Jde dobrá atmosféra ve škole a spokojenost učitelů i
dětí ruku v ruce s dobrými studijními výsledky?
V Dobřanech
věří, že ano. Škola se v roce 2015 ve srovnávacích testech PISA umístila na
prvním místě z 345 škol v ČR v přírodovědné, matematické a čtenářské
gramotnosti. V týmovém řešení problémů byla druhá. Jan Grulich ve spojitosti s
vysokými nároky na učitele i děti mluví o tom, že to není podle něj sci-fi:
„Máme vysoko nastavenou laťku, vysoký standard, který se snažíme přirozeně žít
všichni, a když přijde někdo nový, rychle to přijme.” Na adresu dobrých
výsledků ve srovnávacích testech možná trochu překvapivě říká: „Zabývali jsme
se tím, proč jsme byli tak úspěšní. Mluvili jsme o tom s dětmi a ty nám říkaly,
že nás ‚nechtěly zklamat‘. Možná naše děti nebyly z těch sedmi tisíc
testovaných ty nejchytřejší, ale spíše nejvíc motivovaní. Možná k vyplňování
testů přistoupily jen odpovědněji a pečlivěji, protože jim záleželo na tom, aby
to pro školu dobře dopadlo.”
„Nechci,
aby si o nás lidé mysleli, že dosahujeme dobrých výsledků, protože se tu děti
biflují. Výstupem základního vzdělávání nemá být ‚našprtané‘ dítě. A zároveň
nechci, aby si někdo myslel, že vzdělání dosáhneme jenom tehdy, když je zábava.
V tom je ‚tečka‘ za názvem ŠKOLA na budově školy. Škola má být pozitivní místo,
ale také je místem se svými povinnostmi a odpovědností. Usilujeme o rovnováhu
mezi vědomostmi a dovednostmi, ani jedno by nemělo převažovat. Dovednost se
neobejde bez znalostí a znalost bez dovedností je k ničemu Jsme prostě škola a
tečka,“ říká s úsměvem Jan Grulich.
Vize školy:
zvyšovat kvalitu a nezastavit se
Jan Grulich
v roce 2020 uspěl v senátorských volbách a svůj čas teď dělí mezi dvě náročné
práce. Ve škole učí sedm hodin týdně němčinu a finanční gramotnost, část
odpovědností přenesl na kolegy a sám říká, že se jako ředitel soustředí na to,
co považuje za nejdůležitější: být v kontaktu s učiteli, dětmi i rodiči a pak
přinášet vize. Za jeden ze zásadních úkolů považoval Jan Grulich oživit ve
škole atmosféru, která se rozhostila po covidu.
„Najednou
jsme se všichni začali chovat jinak. Učitelé, děti i rodiče jako by během
covidu ochladli. Angažovanost a míra života před pandemií byly jiné než po ní.
Mám ale radost, že se to na jaře letošního roku začalo vracet do starých kolejí
a letošní školní rok jsme začali s novou energií,” popisuje. Učitelé na škole v
tomto roce chystají řadu projektů, včetně školního dětského grantu „Změň to
ty”, v rámci kterého mohou žáci školy čerpat dohromady 70 tisíc korun na
realizaci vlastních nápadů. „Vzniklo tak u nás například školní rádio a děti se
u toho učily, co obnáší sepsat projekt,” pochvaluje si ředitel. Mezi další vize
patří například venkovní badatelská laboratoř v jurtě, travnaté hřiště pro
fotbal, přístavba dílen, které by nabízely jak tradiční, tak moderní stroje
(například 3D tiskárny). „Nevím, jestli jsou to velké nebo malé krůčky, ale
chci posunovat kvalitu školy kupředu a nezastavit se,” uzavírá Jan Grulich.
0 komentářů:
Okomentovat