Pomáhá různým firmám zavádět digitální inovace včetně AI. Filip Dřímalka je manažer zabývající se novými trendy a inovacemi, aktuálně vydal knihu Budoucnost nepráce. „Moderní technologie nemusí být strašákem, důležité je přijít na to, v čem spočívá moje přidaná hodnota,“ vysvětluje v rozhovoru pro Radiožurnál.
Zdroj: irozhlas.cz
6. 1. 2024
Co je to nepráce?
Je to vlastně slovní hříčka. S příchodem AI se spousta lidí začala bát, že je umělá inteligence nahradí. Nepráce je pro mě činnost, která mě baví a ve které využívám svůj talent, takže pro mě vlastně nepředstavuje práci.
Činnosti,
které mě tolik nezajímají, nechávám na technologiích. Na tuto myšlenku jsem
přišel několik dní po spuštění Chatu GPT. Při zkoušení toho, co aplikace umí,
jsem zažil několik aha-momentů, kdy jsem si uvědomil, že i moje práce bude
částečně nahrazena AI. Naše práce bude v budoucnosti vypadat úplně jinak, proto
jsem tu práci nahradil neprací.
Už
dnes vidím, že práce lidí, která je baví, jako práce nevypadá. Cíl je pro mě
proto práce, která mě baví tak, že ji jako práci ani nevnímám, proto
nepráce.
Jaké
vlastnosti jsou podle vás důležité pro budoucnost?
Věřím, že jsou to zejména měkké dovednosti, a to především kreativita a
představivost, schopnost skládat věci dohromady. Ať už vedu neziskový tým nebo
velkou korporaci, potřebuji všeobecný rozhled, abych dokázal spojit zdánlivě
nespojitelné. Podle mě je také pravda, že děti by měly více číst a cestovat,
aby měly větší rozhled.
Pro čím dál tím víc profesí je to také schopnost práce s technologiemi. Využívat počítač a chytrý telefon, aby nám zjednodušily práci, je dnes každodenní součástí života. S příchodem technologií je to jednodušší a klíčová je schopnost formulovat myšlenku, dotaz. Naučit se s technologiemi umí každý, otázka je do jaké míry. Není to o věku, o pohlaví, je to o myšlení a chuti učit se něco nového.
Volný čas
Ve vaší knize Budoucnost nepráce jsem nenašla odpověď na otázku, co budeme dělat s ušetřeným časem?
To je otázka, na kterou se ptá řada lidí. Budoucnost bude o jiných druzích
úvazků, než je odměna za odpracovaný čas. Lidé, co pracují osmihodinové směny,
mohou přemýšlet nad tím, že by se mohli nechat platit za odvedenou práci.
Nemůže to samozřejmě fungovat u všech profesí.
Ale
například digitální nomádi, které potkávám v zahraničí, jsou lidé z korporací.
Nikdo neřeší, odkud pracují, dostávají peníze za hodnotu, kterou vytvoří. Volný
čas, který ušetříme díky technologiím, můžeme strávit zábavou, vytvořením
neziskového projektu. Což už je něco, co vidím kolem sebe, lidé se pouštějí do
více projektů zároveň a dělají aktivity, které je naplňují, dávají jim smysl, a
proto je život víc baví.
Kdy
jste se nejvíc bál?
Bojím se neustále. Zaručeně vždy, když vychází moje kniha. Když si člověk něco
píše devět měsíců do šuplíku, tak strach necítí. Ale poté, co je kniha vydaná a
zatím nepřišly žádné reakce, zažívám syndrom podvodníka.
To
znamená, že si člověk myslí, že si něco nezaslouží. Přece není možné vydělat za
jeden den víc než za celý měsíc. Řada lidí, i špičkoví experti se obávají dělat
něco navíc právě kvůli tomuto syndromu.
Věřím,
že je potřeba s tímto syndromem bojovat, protože jeho výskyt bude s umělou
inteligencí čím dál častější. Tím, že AI použijeme, možná vyděláme více peněz v
kratším časovém úseku. Potom vyvstávají otázky typu „zda přiznáme, že nám při
práci pomohla umělá inteligence“. To je jen jedna z řady otázek, na které
neznám odpověď a na které je dnes už třeba se začít připravovat.
To
jsou ale etické otázky obecně.
Ano, etické otázky i otázky toho, že řada lidí pracuje za měsíční plat. Vaše
hodnota je asi 20násobek vašeho ročního platu. Otázka je, co kdyby bylo možné
tuto hodnotu vytvořit třeba za půl roku a ne za rok. Jako zaměstnanci nemáme
pouze hodnotu ročního platu, ale i dalších nákladů, jako jsou pronájmy
kanceláří.
Pokud
například vyděláváte 50 000 korun, tak váš zaměstnavatel za vás ročně platí
milion korun, to je vaše hodnota. Pokud tuto hodnotu dokážete vytvořit i díky
umělé inteligenci rychleji, tak má řada lidí syndrom podvodníka a myslí si, že
to není možné. Zase se vracíme k tomu, že budoucnost nepráce je o změně
myšlení.
Jak
se k stavíte k rozporu mezi digitálním detoxem a dlouhodobou prací s
technologiemi?
Rizik spojených se sociálními sítěmi a závislosti na technologiích je spousta.
Dokonce v Japonsku již existuje termín na to, že mladí lidé jsou závislí na
vztazích s virtuálními partnery a ztrácejí motivaci navazovat reálné vztahy.
Těch rizik je spousta, cesta, jak s nimi bojovat, je si je uvědomovat a začít s
nimi pracovat. Nejsou to jen pozitiva, co nás v souvislosti s umělou
inteligencí a technologiemi čeká.
Co
byste doporučil lidem, kteří chtějí využít umělou inteligenci ve své práci?
Existují online kurzy, které stojí od pár stovek do pár tisíc korun, takže ta
investice není vysoká. Co je důležitější, je třeba na měsíc si zaplatit plnou
verzi některých aplikací, jako je Chat GPT nebo Poe.com a intenzivně s nimi
pracovat.
Určitě
doporučuji zapojovat se do komunit, takže když jdu na kurz, tak se bavit s
dalšími účastníky a ptát se, jak aplikace používají oni. Dále existuje řada
článků od lidí, kteří publikují bezplatně. Když si správně nastavím inspiraci,
tak to ovlivní mé myšlení do budoucna. Základem je zkoušet. Jděte do toho,
nebojte se do toho investovat. Je jedno, jestli se jedná o investici peněz,
času nebo energie.
Co
když se tady sejdeme za dvacet let a vy budete muset přiznat, že jste se
zmýlil?
Já to přiznám, nemám s tím problém. Ale řada čtenářů mi píše, že je to o
principech, a věřím, že ty jsou dlouhodobě platné. Principy ve smyslu lepší je
hotové než dokonalé, je důležité zkoušet a hledat, je důležité se učit nové
dovednosti. V tomto se, myslím, nemýlím.
Jaké hry hraje Filip Dřímalka se svými dětmi? A jak vnést výhody umělé inteligence do své profese? Poslechněte si celý rozhovor.
0 komentářů:
Okomentovat