Zuzana Hronová: Česko stále odděluje romské žáky do speciálních tříd. Je už jen krok od žaloby

V polovině listopadu 2025 uplynulo 18 let od klíčového rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který odhalil diskriminaci romských žáků v českých školách. Navzdory snahám o nápravu přetrvává problém segregace romských žáků ve speciálních školách a třídách, což porušuje rovný přístup ke vzdělání. Česko čelí riziku žaloby od Evropské komise, pokud nedojde k zásadním změnám.

 

Zdroj: Deník.cz 29. 11. 2025

 

V polovině listopadu 2025 uplynulo již 18 let od chvíle, kdy Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku konstatoval, že nadměrným zařazováním romských žáků do škol pro lehce mentálně postižené došlo k porušení práva stěžovatelů, osmnácti romských žáků, na rovný přístup ke vzdělání. Ministerstvo spravedlnosti se od té doby snaží s ministerstvem školství spolupracovat na nápravě. Jenže to se zatím nedaří.

 

„Do konce roku 2025 bychom měli předložit výsledky, jak se podařilo akční plán z roku 2023 převést do praxe. A také přednést další opatření, která přijmeme. Věci se stále nepodařilo dotáhnout do konce a Česko je už jen jeden krok od toho, aby na nás Evropská komise podala žalobu kvůli porušení unijního práva,“ upozornila Kateřina Radová z ministerstva spravedlnosti. Na vině je nadměrné zařazování romských žáků do speciálních škol, jejich umísťování do škol segregovaných, případně do speciálních tříd v rámci běžných základek.

 

V Česku podle webu Národního pedagogického institutu Zapojme všechny nadále zůstává na 130 segregovaných škol, kde tvoří Romové minimálně třetinu žactva. Do takových škol chodí asi 12 tisíc romských žáků z celkových 35 tisíc. Dokonce častěji než v minulosti je využíváno přesouvání romských žáků do speciálních tříd běžných škol. V tamějších lavicích tvoří víc než pětinu žáků, ve speciálních školách pak představují 15 procent všech žáků. V celkové populaci žactva přitom mají Romové jen tříprocentní zastoupení.

 

„Vyučují se podle snížených vzdělávacích výstupů. Jejich absolventi mají pak jen omezené možnosti dalšího studia na středních školách. Romské děti bývají v těchto školách nepoměrně často zastoupeny i v případech, kdy pro to neexistuje odpovídající odborné zdůvodnění,“ upozornil institut.

 

Může za to i „anticikanismus“

 

Vyčleňování Romů do jiných škol a tříd je přitom nezákonné nejen podle unijního práva, ale i dle české legislativy, konkrétně školského zákona, ústavy či Listiny základních práv a svobod. Hrozí za něj sankce od správních pokut až po povinnost nahradit škodu obětem diskriminace.

 

Vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková sdělila, že jedním z významných důvodů segregace na školách je anticikanismus v české společnosti. „Nemáme žádné školy složené pouze z dětí samoživitelů nebo z chudých dětí. Ale máme tu školy a třídy složené hlavně z Romů,“ upozornila.

 

Důležité podle ní je, aby učitel s pomocí asistenta pedagoga přizpůsobil tempo výuky různým potřebám dětí v rámci jedné třídy, místo toho aby se vytvářela speciální třída v rámci jedné základní školy.

 

Také ředitel odboru rovného přístupu ke vzdělávání na ministerstvu školství Jan Vörös Mušuta potvrdil, že diskriminace je skutečně etnická a přetrvává. „Ve speciálním školství se vzdělává neúměrné množství Romů a na desítkách míst v Česku máme školy, kde je výrazné romské zastoupení žáků, což neodpovídá místnímu složení obyvatel. Romové pak nedosahují takových výsledků ve vzdělávání, jako by mohli v hlavním vzdělávacím proudu. Navíc zhruba třetina Romů nedokončí základní vzdělání,“ popsal.

 

 

Pracovat se musí se zřizovateli i rodiči

 

V roce 2024 uzavřelo ministerstvo školství, Národní pedagogický institut a výzkumná organizace PAQ Research memorandum o spolupráci pro ukončování etnické segregace ve školství. K němu se připojilo také ministerstvo pro místní rozvoj. Pracují s romskými rodiči, aby měli důvěru k běžným základním školám a posílali své děti již do školky. Podporují školy, aby byly úspěšné i ve vzdělávání žáků ze znevýhodněných rodin. K tomu mají sloužit v rámci novely školského zákona sociální pedagogové, speciální pedagogové či metodici prevence a také větší počet asistentů, kteří se nemají přidělovat konkrétnímu žákovi, ale celé třídě.

 

Ministerstvo školství také usiluje o reformu poradenských zařízení, které byly zvyklé psát romským dětem lehkou mentální retardaci, i když jejich problémem je leckdy spíše špatná znalost češtiny. „Pakliže nám poradny příliš často posílají Romy do speciálních škol, musíme nastavit diagnostiku tak, aby k tomu nedocházelo. Stát ale tyto poradny nezřizuje a nemůže zasahovat do jejich práce. Od roku 2027 ale změní jejich financování podle náročnosti práce, kterou vykonávají,“ uvedl Vörös Mušuta. Nyní jsou placeny za každého klienta bez ohledu na to, jak dlouho se mu věnují.

 

Nebude také nadále možno doporučit romskému žákovi vzdělávat se mimo běžnou třídu jen na základě inteligenčního testu, který je nespolehlivý zejména u etnických minorit.

 

 

Zřizovatel určuje, kdo bude chodit do které školy

 

Velkým problémem jsou také spádové obvody, tedy vymezení, které části obce či města chodí do které školy. Obce určují hranice obvodů, a tím fakticky rozhodují, které děti chodí do které školy. Pokud je v určité lokalitě vysoká koncentrace romských rodin, spádová škola se stává „romskou“ – často s horší pověstí, menší podporou a někdy i se speciálními třídami. „Pokud by obce nastavily obvody tak, aby například děti z velké romské lokality chodily do různých škol, snížila by se koncentrace romských žáků v jedné škole,“ navrhl vzdělávací analytik PAQ Research Karel Gargulák.

 

Jenže na takovém řešení zpravidla nemají zájem zřizovatelé ani ředitelé škol, neboť by to mohlo vyvolat nespokojenost u rodičů z majority. A ti by navíc v rámci tzv. spádové turistiky mohli dát své děti jinam a problém by se pouze přesunul. Vše proto musí jít ruku v ruce se zvýšenou podporou romských žáků, aby nezpomalovali chod běžné třídy a ta měla co nabídnout i nadaným dětem.

 

Další bariéra spočívá na straně romských rodičů, kteří mnohdy segregovanou školu či třídu pro své dítě vyhledávají, aby bylo „mezi svými“, vyhnulo se rasismu a nepochopení ze strany spolužáků i učitelů. Národní pedagogický institut chce proto zapojit předáky romské komunity, aby rodiče dokázali přesvědčit, že pro dobré vzdělání je potřeba posílat dítě do školky a pak na běžnou základní školu.

 

Fuková si pochvaluje spolupráci s ministerstvem školství, které v roce 2024 rozjelo projekt Pro-Roma na podporu neformálního vzdělávání romských dětí mimo školu v rámci volnočasových aktivit. Do programu vyčlenilo 300 milionů korun z evropských peněz. Doporučila také více ve školách učit o romské historii a kultuře či o romském holocaustu. „Lépe se poznáme a ten dialog bude snazší,“ vysvětlila.

 

Národní pedagogický institut během osmnácti měsíců od podepsání memoranda vstoupil do deseti měst v sedmi krajích, do škol, v nichž se vzdělává zvýšený počet romských žáků. „Zjistili jsme, že klíčová je role zřizovatelů škol. V daných městech se totiž jejich přístup velmi liší podle toho, nakolik chtějí segregaci řešit,“ uvedl ředitel odboru společného vzdělávání na institutu Tomáš Machalík.

 

Doplnil, že by rádi připravili školy tak, aby všechny byly schopné se o romské žáky postarat. Cílem je také vychovat si silnou generaci romských pedagogů a také vtáhnout do hry o kvalitní vzdělávání romskou komunitu. „Nepůjde to ale rychle, bude to záležitost života celé jedné generace,“ upozornil Machalík.

 

Počty romských žáků ve školách

 

V Česku se vzdělává cca 36 tisíc romských žáků, což je 3,6 % všech žáků.

85 % romských žáků navštěvuje ZŠ, v nichž probíhá běžné vzdělávání.

13 % se učí podle zjednodušeného vzdělávacího programu z důvodu lehkého mentálního postižení.

2 % se vzdělávají v základních speciálních školách.

V ZŠ v Ústeckém kraji je podíl romských žáků cca 13 %, v Praze necelé 1 %.

Na 16 ZŠ je podíl tohoto etnika 90 % a vyšší; v těchto školách se vzdělává cca 2700 romských žáků.

Na dalších 30 ZŠ dosahuje podíl Romů 50 % a více.

Téměř 10 % žáků speciálních škol jsou Romové (cca 700 žáků).

Čtvrtina romských žáků ZŠ připadá na Ústecký kraj (9 694) a pětina na Moravskoslezský kraj (7 006).

Nejvyšší podíl romských žáků ve speciálních školách je ve Zlínském kraji (25,8 %).

 

Zdroj: MŠMT, školní rok 2023/24

 

 

Děti jsem dala do školky a běžné školy. Chci, aby měly lepší život než já, říká romská matka

 

Do dětského klubu v Centru inkluze chodila i romská matka Milena se svou malou dcerou (žena si nepřála uvést své celé jméno). Dceru pak umístila do běžné školky, aby jí zvýšila šanci na úspěchy ve škole. Svého staršího syna nechala zapsat do běžné základní školy, ačkoliv většina rodičů z romské komunity volila tu druhou, segregovanou. „Zažila jsem si to sama. Na té základce mi říkali, že máme přece svoji školu. To jsem ale odmítla. Do té segregované jsem ho nechtěla dát ani omylem. Chci pro něj dobré vzdělání a lepší život, než mám já,“ prohlásila. Zároveň ale vidí i nedůvěru romských rodičů. „Mnozí raději dají dítě do segregované základky, aby byl mezi svými,“ potvrdila.

 

Když Milenu nechtěli kvůli romskému původu zaměstnat ani jako uklízečku, vzala si ji Lucie Stanjurová aspoň na čas do Centra inkluze jako asistentku pedagoga. Milena se snažila přesvědčovat místní romskou komunitu o důležitosti předškolního vzdělávání i kvalitní výuky na základní škole.

 

Právě zapojení romských komunitních lídrů jako paní Milena ve Vítkově coby prostředníků mezi školou a rodinami může výrazně posílit důvěru obou stran. „Znají místní realitu, mají vztah ke komunitě a mohou být napojeni na komunitní práci. Pomáhají tlumočit obavy rodičů, vysvětlovat záměry školy a zároveň přinášejí zpětnou vazbu, která umožňuje škole lépe reagovat na potřeby dětí. Tím přispívají k vytváření prostředí, ve kterém se děti mohou rozvíjet bez obav z odmítání nebo stigmatizace,“ popsal vzdělávací analytik PAQ Research Karel Gargulák.