Jan Křovák: Sociální sítě mají na děti devastující dopady, jejich omezení je namístě, říká šéf NUDZ Horáček

Premiér Andrej Babiš (ANO) o víkendu uvedl, že by byl pro plošný zákaz sociálních sítí pro děti do patnácti let. Politická debata je sice teprve na začátku, ani ve vládě neexistuje jednotný postoj, pohled ředitele Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) Jiřího Horáčka na zákonné omezení je ale jednoznačně pozitivní. Sociální sítě totiž dramaticky mění fungování člověka a děti nemají, na rozdíl od dospělých, možnosti, jak se algoritmům a jiným aspektům sociálních sítí bránit.

 

Zdroj: Echo24.cz 11. 2. 2026

 

Já to vnímám velmi pozitivně a jsem rád, že politická reprezentace reflektuje tento zásadní problém. Uvidíme, zda je plošný zákaz nejlepším řešením, to se těžko v tuto chvíli odhaduje. Dovedu si představit, že děti a dospívající to budou obcházet a také se může stát, že i sebelepší záměr nebude fungovat. Avšak problém je natolik vážný a dopad na dětskou a dospívající mysl je tak zásadní, že jakýkoliv energický začátek řešení je namístě a rozhodnutí premiéra Babiše proto vítám.

 

Problém spočívá v tom, že sociální platformy jsou nastaveny s cílem přinést svým mateřským firmám maximální zisky. Proto mají celou řadu vlastností, z nichž každá má negativní dopad na jiný aspekt lidské psychiky. Často se hovoří o dopaminu a o tom, že jsou děti a dospívající na sítích závislí. To samozřejmě platí, ale uvedený dopad je mnohem širší a vážnější. Sociální sítě tím, jak jsou naprogramovány, jsou adiktivní, tedy vytvářejí závislost. Máme data z USA z roku 2022, která říkají, že 97 procent dětí a adolescentů je takřka celý den na sociálních sítích a více než polovina z nich není schopna je vypnout, ani když chtějí.

 

Bavíme se opravdu o masovém fenoménu závislosti, kdy polovina amerických dětí je na sociálních sítích stále. Celou dobu, kdy jsou v bdělém stavu, tráví na sociálních sítích a koukají se na telefon. To je dramatická změna fungování člověka a je otázka, jaké vlastně budou dopady do budoucna.

 

Můžete být konkrétní?

 

Sociální sítě mají několik vlastností, které jsou pro uživatele zdánlivě velmi praktické, ale když se využívají takto intenzivně, tak vedou k negativním vedlejším účinkům. Tím, že je obsah na sociálních sítích personalizován, člověku zužuje výseč světa a vede to k takzvanému „confirmatory bias“, tedy ke kognitivnímu zkreslení vnímání světa, kdy člověk si neustále a stále dokola potvrzuje své předchozí názory. To se týká dospělých i dětí a je to velký problém související s rigiditou myšlení.

 

Dalším problémem jsou notifikace, které se na telefonu objevují, když přijde nová zpráva nebo se objeví nový post. Telefon vám cinká nebo se objeví ikonka, což dramaticky narušuje pozornost. Jedna z naprosto nejvíc devastujících vlastností – především z perspektivy dětské mysli – je celkové zkrácení videí a možnost je navíc ještě zrychleně přehrávat. Vede to k tomu, že doba do dosažení radosti nebo psychické odměny za zkouknutí se nám zkrátí tím, že si přehraji videa rychle a hned skočím na další.

 

Co to pro lidskou psychiku znamená?

 

Abychom se vyhnuli závislosti a byli obecně šťastní, potřebujeme mít tzv. „cyklus odměny“ co nejdelší. To znamená, že je dobré po něčem spíše delší dobu toužit a odměnu prožít až oddáleně. Čím více se tento proces zkracuje, tím více se tříští pozornost člověka, stále se ženeme za další a další rozkoší a tím méně uspokojení nakonec ze života dostáváme. To je mimořádně vážná a nebezpečná věc, která bezprostředně souvisí s dramaticky narůstajícím počtem psychických problémů u dětí a dospívajících. Zrychlené přehrávání videí je jednou z věcí, které jsou opravdu velmi negativní a problematika je dnes intenzivně studována.

 

Jaké jsou další dopady?

 

Další věc je to, že děti a dospívající posílají na sítě své filtrované fotky. Tvoří tak určitý falešný obraz a učí se hodnotit sebe sama především na základě vnějších znaků, to znamená obličej, tělo a tak dále. Když se „vylepšíme“ nějakým filtrem, tak si narušíme svou vlastní hodnotu danou tím, jací vlastně jsme. Prezentovat sami sebe takoví, jací nejsme a víme o tom, že nejsme, je past, kterou si mladý člověk sám na sebe chystá. Související fakt, že si člověk odvozuje vlastní hodnotu podle lajků a pozitivních odpovědí, vede samozřejmě také k zpovrchnění mezilidské komunikace. Opět se jedná o velmi vážnou věc, protože mezilidská komunikace je pro člověka jako sociálního tvora jednou z nejvyšších hodnot.

 

K tomu vede ale i to samotné nastavení sociálních sítí, kdy ta funkce se doslova jmenuje „lajk“ či dokonce „láska“ a tak dále, že?

 

Přesně tak, sítě jsou nato naprogramovány a vydělávají na tom. Konečně samotný fakt, že se podívám na telefon a okamžitě mám pocit, že jsem v bohaté síti nějakých kvazi-přátel, mi dává pocit, že jsem součástí určité komunity, což ale není pravda. Je to iluze a člověk pak má, jako ze své podstaty sociální tvor, lidskou interakci simulovanou tímto způsobem. Toto jsou ony hlavní problémy. Jde o velmi vážnou a nebezpečnou hru. Naše děti stojí tváří v tvář sofistikovaným vývojářům, kteří jsou placení za to, aby zaujali a připoutali uživatele. Tam pak bude v ideálním případě na oné síti přilepen takřka neustále a znovu a znovu se na ni bude vracet. Ani sebelepší „mediální gramotnost“ nemůže bohužel děti a dospívající úplně ochránit.

 

Do toho asi zasahují externí problémy typu kyberšikany a tak dále, že?

 

Jistě, jde o jeden z negativních fenoménů, který ekosystém sociálních médií umožňuje. Ale i kdybychom dokázali kyberšikanu úplně zastavit, tak dětská – a často i dospělá – mysl je prostě krátká na základní nastavení architektury sociálních sítí. Vystavujeme se nerovnému boji, který nemůže skončit ničím jiným nežli poruchami emocí, narušením vlastní identity, hraniční a emočně nestabilní poruchou osobnosti, sebepoškozováním a celkově zdevastováním mladého člověka. Nyní čelíme skutečné pandemii narušení duševního zdraví u dětí a mladistvých a jsme za ni jednoznačně spoluzodpovědní. Jsem velmi rád, že ministr Plaga ještě předtím, než nastoupil do funkce, si dal jako jeden z hlavních úkolů energicky zakročit v regulaci mobilních telefonů u dětí.

 

Je tedy iluzorní si myslet, že se díky sociálním sítím dnešní děti lépe socializují. Spíše je to tedy naopak?

 

Sociální sítě byly původně zakládány s bohulibým účelem, aby se lidé socializovali, plus tam byly samozřejmě nějaké komerční cíle, což je jistě legitimní. Ale v aktuální podobě, do níž se digitální ekosystém vyvinul, již zkrátka není v pořádku. Možností je více, plošný zákaz je jen jedna z nich. Současně nás tlačí čas, protože jsme pouze na začátku a další negativní dopady budou nutně pokračovat. Není možné, aby každé dítě bylo několik hodin denně systematicky devastováno ve své emoční regulaci, ve svém myšlení, chování a pozornosti. Vyjma plošného zákazu je i druhá možnost. Samozřejmě by šlo regulovat takové vlastnosti sociálních sítí jako jsou ty zmíněné lajky, notifikace, přehrávání a tak dále.

 

Liší se ty negativní dopady podle věku?

 

V každém věkovém období dopadají vlastnosti sociálních sítí na lidi trochu jinak. U dětí jde hlavně o poruchy pozornosti a narušení emocionální odměny, u adolescentů jde pak o zmíněné sociální vztahy, které jsou klíčové právě v období puberty a těsně po ní. U dospělých je negativní dopad dán tím, že u nich vede k rigidnímu myšlení, které může vyústit až v konspirační myšlení a chování podle něj. Negativa jsou tedy ve všech věkových kategoriích, ale dospělí mají více možností a svobody, jak si s tím poradit, děti ne. Povolit mobily se sociálními sítěmi ve školách je stejné, jako povolit návykové látky. Chceme to? Nechceme.

 

V NUDZ chystáte nové oddělení zaměřené na duševní zdraví dětí a mladistvých. Jsou sociální sítě a jejich dopady jednou z motivací k jeho vzniku?

 

Samozřejmě. Zmíněným fenoménům musíme nejprve porozumět, pak musíme zastavit jejich soustavné negativní působení a nakonec se musíme věnovat také léčbě jejich dopadů. Víte, já jsem optimista a věřím, že se nám tento trend podaří nakonec zastavit a že vše dobře dopadne. Nyní je však již nejvyšší čas a situace vyžaduje skutečně energickou a koordinovanou reakci.