Radka Kvačková: Jak se (ne)daří sloučeným školám

Se slučováním škol se musí v poslední době vypořádávat učitelé i žáci na mnoha místech republiky. I když se právě teď v mateřských školách a na prvních stupních základních škol projevuje zvýšená porodnost silných ročníků ze sedmdesátých let minulého století, celkově platí, že žáků a studentů ubývá a mnohé školy jsou poloprázdné. Z toho hlediska je logické, že zřizovatelé, tedy hlavně obce a kraje, hledají způsob, jak školy spojovat. Otázka je, co se děje po spojení.

… Od školního roku 2011/2012 se zásadně změnila situace v hořickém středním školství. V rámci procesu optimalizace zbyly z původních pěti středních škol tři. Ne sice pod jednou střechou, ale pod jedním vedením se octlo gymnázium, obchodní akademie, odborné učiliště pro prodavače, střední odborná škola zaměřená na sociální činnost a další střední odborná a také vyšší odborná škola se zemědělským zaměřením. „Podle mého názoru se školy s rozdílným zaměřením slučovat nemají. Říkali jsme to tenkrát, říkám to i dnes, po dvou letech existence nového souškolí,“ napsala letos v říjnu v Jičínském deníku Šárka Šandová, která učila na gymnáziu v Hořicích dvacet jedna let. Také její kolega, tělocvikář a učitel zeměpisu Martin Orct, nebyl spokojen s „napjatými vztahy mezi vedením školy a zaměstnanci, s organizačním chaosem, sníženými platy a nejistotou z budoucnosti“.

Faktem je, že z celkové stovky učitelů, které nová ředitelka multiškoly Hana Richtermocová přejala, jich dnes zbylo jen osmdesát. To je ovšem způsobeno hlavně tím, že už před sloučením kraj školám zrušil některé obory a ty teď jenom dobíhají. Z celkem 40 tříd je dnes 33. „Snažím se propouštět co nejméně, aby úbytek nastal co nejpřirozenější cestou, jako jsou třeba odchody do důchodu. Taky ruším nadúvazky,“ říká ředitelka a dodává, že kdyby měla psát manuál pro lidi, co se chystají postavit do čela sloučených škol, hned na začátku by jim musela prozradit, že jde o práci pro sebevraha.

To ostatně připouští i nespokojený učitel Martin Orct. „Sjednotit majetek škol, počítačové systémy, pravidla, logistiku, vytvořit správně fungující rozvrhy, není jistě jednoduché,“ konstatoval před časem. Skutečnost, že najednou začalo všechno fungovat jinak, však neunesl a ze školy odešel.

Jedna věc je zřejmá. Například jazykáře, ale třeba i učitele dalších všeobecně vzdělávacích předmětů lze po sloučení využívat napříč školami, což má své výhody. Podle ředitelky přestupují poměrně snadno i žáci. „Když je na někoho gymnázium příliš náročné, pokračuje ve stejné budově na oboru sociální činnost. Máme tu dvojnásobného neúspěšného maturanta, který nakonec skončil v učňovském oboru, ale žáci cestují i opačným směrem, z učňovského oboru bez maturity na obor s maturitou.“

Nezanedbatelná je bezesporu i úspora veřejných prostředků. „Za ty tři roky dělá kolem dvanácti milionů,“ konstatuje Hana Richtermocová. Jí samotné nejvíc vadí, že škola nefunguje v jedné budově, a i když místo třech budov bude teď jen ve dvou, pořád je to vzhledem k jeden a půlkilometrové vzdálenosti problém…

Celý text si můžete přečíst ZDE.