Markéta Hronová: Člověk se základním vzděláním vyjde stát o tři miliony víc, než kdyby měl střední školu

středa 14. dubna 2021 ·

Pomoci dětem z chudšího prostředí dosáhnout na vyšší vzdělání se státu vyplatí. Daniel Prokop se svým týmem PAQ Research a think-tankem IDEA v nejnovější analýze pro Nadaci České spořitelny vyčíslili, že česká ekonomika tratí na nevzdělanosti až 18 miliard ročně. Také spočítali, o kolik peněz stát přichází, pokud žáci nedokončí střední školu, a mají tak jen základní vzdělání. Pokud by stát investoval do opatření, která pomohou zvednout vzdělanostní úroveň dětí z nejchudších prostředí, česká ekonomika na tom vydělá, říká Prokop v rozhovoru pro HN.


Zdroj: Hospodářské noviny 31. 3. 2021


HN: Podle vašich dat více než šestina mladé generace v ohrožených regionech nedokončí střední školu ani učiliště a jsou pak ohroženi nezaměstnaností. Z evropských srovnání ale nevycházíme v tomto ohledu tak špatně, jak to?


Záleží na tom, jak to zkoumáte. Celkově v Česku nedokončí střední školu asi šest procent studentů, ale velmi se to liší regionálně. Na severozápadě republiky v posledních letech předčasné odchody vzrostly až na 17 procent, střední školu nedokončí každý šestý. My jsme porovnali, jak se liší ve výši odvodů do státního rozpočtu, pobírání sociálních dávek či trestní činnosti lidé, kteří školu dokončí a kteří ne. Počítali jsme s tím, že z nich budou spíše podprůměrní středoškoláci, a i tak nám vyšlo, že předčasné odchody ze školy způsobují ztrátu veřejných financí dva až tři miliony korun za život jednoho člověka. A to jsme nezapočítali další náklady, jako že je to chybějící pracovní síla pro průmysl. Přitom programy, které se zaměřují na zvýšení šancí k dokončení studia, mohou být velmi efektivní. 


HN: Jak přesně tyto programy dětem či rodinám pomáhají?


Prvně je třeba říct, že mohou být efektivní, i když mají třeba deseti- či dvacetiprocentní úspěšnost. Bylo by asi naivní si myslet, že pomohou všem. V zahraničí se ukazuje jako úspěšné víc typů intervencí. Neúspěšnost začíná už ve školce, takže určitě podpora předškolního vzdělávání, omezování absencí ve škole, relativně prospěšné jsou i programy pracující na informování rodičů. Když jim v 8:10 volá sociální pedagog, že dítě nepřišlo do školy, pomáhá to – stejně jako zapojení dětí do volnočasových aktivit ve škole. Důležitý je také správný výběr střední školy. 


HN: I v tom může být problém? Že si vyberou příliš těžkou školu nebo protože zvolí špatný obor, který je nebaví, a pak nemají motivaci studium dokončit?


Určitě platí obojí. Nyní si obvykle vyberou školu, která je nejblíž, ta jim ale nemusí vyhovovat. Právě kvůli tomu, že je to třeba maturitní obor, a oni ho nezvládají, nebo naopak učební obor, který jim nesedí. 


HN: Dále jste mluvil o opatřeních, jako je práce s rodinami, tedy terénní služby, nebo nízkoprahová centra, kde mohou děti trávit volný čas. To všechno už u nás funguje. Mám to chápat tak, že nedostatečně?


Ano, dělají to neziskové organizace, ale ty mají jen omezené možnosti. Projekty by se měly naplánovat tak, aby je mohla převzít i státní správa, není možné to nechat je na soukromých penězích. My teď máme spoustu různých programů, ale je hrozně těžké se v nich vyznat. Problém českého školství je, že neúspěch ve vzdělávání na základních školách hodně souvisí s rozšířením exekucí, bytovou nouzí a podobně. Oběma problémy trpí výrazně víc lidí než jen Romové, jak si mnohdy společnost myslí. Zaprvé je tedy potřeba tyto problémy vyřešit, to je na sociálních službách. A zadruhé je nutné, aby školy v regionech s více sociálně slabými rodinami dostávaly od státu víc peněz na to, aby s těmito problémy mohly bojovat. Lépe zapojovat děti do volnočasových aktivit, doučování, zaměstnat sociální pedagogy a školní psychology. Částečně se to děje díky inkluzivní vyhlášce, ale ve výsledku to školám nepomáhá dost. Přitom se ukazuje, že regionům, které se o to pokusily a dostaly na to prostředky, se to povedlo.

 

HN: Můžete dát nějaký takový pozitivní příklad?


Třeba Krnov. Máme analýzu ukazující, že míra exekucí, bytové nouze, vzdělání rodičů a nezaměstnanosti vysvětluje zhruba polovinu vzdělávací neúspěšnosti v českých obcích. Existují obce, které jsou na tom výrazně líp, než by odpovídalo sociálním problémům v lokalitě. A pak také ty, které jsou na tom výrazně hůř. Krnov desegregoval školy, tedy snažil se zbavit těch čistě „romských“, víc pracuje s dětskými kluby, doučováním, předškolní péčí. Nebo třeba Dvůr Králové nad Labem, Semily. Naopak třeba v Plzeňském kraji jsou regiony, které jsou na tom špatně, i když takovým sociálním problémům nečelí. 


HN: Mimochodem, jak to, že máme v Česku pořád 80 segregovaných škol, když by podle platných zákonů vůbec neměly existovat?


Této analýze se věnovala Agentura pro sociální začleňování. Jen menšina z těchto škol je plná problémových dětí kvůli tomu, v jaké lokalitě leží. Třeba ve školách v Chanově to asi moc jinak nejde. Ale většina z těch osmdesáti škol stojí v místech, kde romská většina není. A vznikají třemi způsoby. Obec třeba nakreslí spádové oblasti pro základní školy tak, aby děti, které bydlí oficiálně na radnici nebo v ubytovně, spadaly do jedné školy se speciálními třídami, tak je to třeba v Mělníku. Dalším způsobem je, že obec problémovým lokalitám nepřidělí žádnou spádovou školu. Takže děti nemají nárok na přijetí nikde a musí do školy, která na ně zbyde, tak to mají například v Kladně. A pak jsou oblasti, kde se to děje tak nějak přirozeně za souhlasu majority i romských rodin. Jsou rádi, že dostanou své děti do škol, na které jsou zvyklé. Spokojení jsou vlastně všichni kromě těch dětí, kterým tak vezmeme šanci na lepší vzdělání. 

 

HN: Píšete, že neúspěšnost dětí z chudšího prostředí je v Česku výrazně vyšší než v postkomunistických zemích, jako je Polsko či Estonsko. Proč? Co dělají jinak, lépe?


My jsme si řekli, že nemá cenu se pořád srovnávat s Finskem, kde na reformě vzdělávání pracují už 50 let, mají menší počet lidí ve vyloučených lokalitách a další odlišnosti. Tak jsme vybrali Polsko a Estonsko, protože jsou to země z postkomunistického tábora, které se nejvíc zlepšují v mezinárodních testech, jako je třeba PISA. A proč jsou na tom lépe, i když si jsou s Českem podobnější? Já si to vysvětluji třemi důvody. Jednak u nás nemá učitel jako hodnotu naplnit potenciál všech dětí. Studenti se to na pedagogických fakultách běžně neučí a pořádně nevědí, jak s takovými dětmi pracovat, protože to je samozřejmě velmi těžké. Dále například Estonsko klade opravdu velký důraz na předškolní vzdělávání. Alespoň dva roky ve školce zvyšují šance na úspěšnější vzdělávání. A třetí důvod je ten, že Poláci a Estonci nemají tolik rozdělený vzdělávací systém. U nás máme elitní školy, gymnázia, pak průměrné a pak ty podprůměrné, segregované školy. To u nich není. Rozumím rodičům, kteří těch možností u nás využívají, ale je otázka, jestli je to výhodný systém. Máme výzkumy, které ukazují, že děti z horších škol se dál nevzdělávají tolik jako stejně chytří žáci z těch lepších škol. 

 

HN: Co by podle vás pomohlo?


Já jsem zastánce selektivity, ale měla by narůstat v čase, vrcholit až na vysoké škole. Jenže náš systém nejdřív děti hodně brzy rozdělí a vlastně odřízne od možnosti získat dobré vzdělání velkou část z nich. Před vysokou školou se to najednou rozvolní, šance dostat se tam se otevře i lidem z horších středních škol. Kvalita vysokých škol se tak snižuje, protože se jim snaží přizpůsobit. A je to i důvod, proč tolik lidí univerzitu nedokončí. Řekl bych, že takový systém nemůže fungovat.




______________________


Daniel Prokop (36): český sociolog, od roku 2009 do roku 2018 působil ve výzkumné agentuře Median, pak založil vlastní výzkumnou organizaci PAQ Research. Zaměřuje se na sociální nerovnosti, chudobu a nerovný přístup ke vzdělávání. 

Před dvěma lety vydal úspěšnou knihu s názvem Slepé skvrny. Ta pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu, to vše podle něj souvisí s klesající důvěrou v demokracii.



1 komentářů:

Unknown řekl(a)...
14. dubna 2021 12:47  

Člověk se základním vzděláním nevyjde stát o tři miliony víc, nýbrž o tři miliony dráž.