Českému školství chybí nejen finance, ale i zásadní reformy, upozorňuje sociolog Daniel Prokop. Podle něj by měl být státní rozpočet pro resort o 32 miliard vyšší, aby dosáhl úrovně z roku 2020. Stát ale může najít úspory i jinde, a to například optimalizací malých škol či snížením neúspěšnosti na vysokých školách, které nedokončí až třetina studentů.
Zdroj: www.irozhlas.cz
4. 9. 2024
Pokud se zaměříme na
plánovaný rozpočet pro školství, říkal jste, že pokud by ta úroveň měla být
reálně odpovídající úrovni z roku 2020, mělo by školství dostat o 32 miliard
víc. Na druhou stranu, nejsou v samotném resortu školství nějaké rezervy? Nedá
se výrazněji ušetřit i tam?
Jsou,
my jsme jich sepsali s kolegy několik a rozhodně by se dalo optimalizacemi
ušetřit nějakých 20 miliard. Máme spoustu malých škol, které by mohly
spolupracovat ve velkých ředitelstvích. Máme spoustu odkladů školní docházky, které
se projevují do toho, že potom chybí místa ve školkách a rodiče nemohou
pracovat. Máme relativně velkou neúspěšnost na vysokých školách, která jde
omezit různými způsoby.
Je vícero takových
neefektivit, kterými by bylo možné rozpočet ve školství zefektivnit. Ale logika
je taková, že když tam ušetříte 20 miliard, tak by tam chybělo 52 miliard. Není
to tak, že byste z 32 dvacet ušetřili.
Ten rozpočet by měl být
efektivnější v rámci toho, co má, ale oproti tomu, jaká byla úroveň minulosti,
tam chybí těch 32 miliard. To je ta logika a my ty peníze potřebujeme na
vzdělávání, a když se dělá dobře, tak závisí růst společnosti na lidském
kapitálu. Lidský kapitál je dobrá investice, protože se projevuje do budoucího
růstu ekonomiky a prosperity.
To znamená, že
potřebujeme do lidského kapitálu investovat a potřebujeme investovat dobře.
Potřebujeme tam udělat reformy, které školství dneska brzdí a potřebujeme ho
modernizovat. A na to jsou potřeba peníze. Není to jenom o nich, ale o tom, jak
peníze pro reformy vzdělávání využít.
Ve školství se mluví v
posledních dvou letech hlavně o penězích. Nejsou opravdu reformy důležitější? A
jsou na to, aby se udělaly, opravdu peníze potřeba?
Mělo by
to začít od reforem. Potřebujeme dodělat reformu obsahu na základních školách.
Vláda chce mít padesát procent středních škol všeobecného vzdělávání, dneska je
to asi třicet procent. Chce reformovat vzdělávání učitelů, aby bylo modernější.
A to jsou všechno správné věci, navrhované už ve strategii pro vzdělávání do
roku 2030.
Potřebujeme víc investovat do předškolního vzdělávání, kde peníze chybí a do vysokoškolského, kde taky chybí. Vláda potřebuje reformovat to, že dnes máme 2,5 tisíce zřizovatelů a čtyři tisíce základních škol, kde jsou ředitelé takřka osamělí a hodně řeší administrativu. My ten systém potřebujeme reformovat, aby měli větší podporu, aby dokázali změny ve školách implementovat a podobně.
Na všechny reformy
potřebujete nějaké peníze, jinak začnou stagnovat. To už vidíme třeba v reformě
obsahu, toho, co se ve školách učí. Podle mého názoru to bohužel bylo tak
roztříštěno mezi různé lidi, kteří to dělají na dohodu a podobně, že místo
toho, abychom do toho investovali a udělali to rychle a kvalitně, tak se to jen
časem rozprostřelo mezi spoustu týmů.
My to vždy nějak
podinvestujeme, podhodnotíme a potom ty reformy stagnují. Každý, kdo měl firmu,
ví, že se reforma nedá udělat bez nějaké investice.
Když jste mluvil o
některých opatřeních, kterými se dá ušetřit, zmínil jste, aby víc vysokoškoláků
dostudovalo. Až třetina těch, kteří studují vysokou školu, studium nedokončí.
Kolik se tímto dá ušetřit?
Navíc víc než
polovina nedokončí nějaké studium – jde na jinou školu nebo dokončí jednu ze
škol – a kolem třetiny nedokončí žádnou školu. V zahraničí je to také, ale
u nás je to trošku nadstandardní. A tam se dá pomoci tím, že bude nějaký systém
lepší podpory chudších studentů a další opatření. A jsou to samozřejmě miliardy
korun.
Studium jako sekundární aktivita
Myslíte si, že tím
hlavním důvodem je malá podpora chudších studentů? Není to třeba chybějící
motivace?
Jeden
důvod je podpora chudších studentů, ale větší, máte pravdu, je podle výzkumů,
že si studenti špatně vybírají školu. Že máme špatný mechanismus toho, jakou
školu si vybrat. Což možná souvisí s tím, že nám střední školy nepřipraví dost
velkou základnu pro to, aby si studenti a školy vybírali mezi sebou.
Jdete často na nejbližší
školu nebo na tu, na kterou se dostanete a podobně. Ale hlavním důvodem je, že
studenti necítí nějakou emotivní vazbu se školou. Roli hraje i kvalita studia,
ale vazbu se školou taky necítíte proto, že v Česku mají studenti velmi malou
podporu, jako třeba v ubytování.
Většina studentů
v Česku hodně pracuje a tím pádem je pro ně vysokoškolské studium taková
sekundární aktivita, která se rozprostře v čase. A pro ten stát je potom
paradoxně drahá. Studenti to nedokončují kvůli malé vazbě, dělají to dlouho a
podobně.
Podle mého názoru by
bylo lepší dát těm, co to potřebují, větší podporu, sociální stipendia a
dostupné koleje. Udělat studium kvalitnější a intenzivnější a snížit
neúspěšnost. A využít taky to, že by některé profesní obory byly i
v bakalářských oborech, což je v zahraničí běžné v řadě zemí.
Tím studium v některých oblastech trochu zkrátíte. I tam se tedy dá reformovat
směrem k větší efektivitě.
Ale ve vysokém školství chybí peníze i na kvalitu, kterou potřebujeme k tomu, abychom inovovali ekonomiku a podobně.
Kdyby těch 32 miliard nebo X miliard navíc školství dostalo, kam by primárně ty peníze měly jít? Teď jste mluvil o podpoře vysokoškolských studentů z chudších rodin. Kam dál?
K
naplnění slibů. Potřebujeme je dát do reformy středního školství. Když chceme
mít padesát procent všeobecných oborů, tak na to potřebujeme učitele a
potřebujeme střední školy předělat.
Máme velký problém
s nedokončováním škol, nějakých šest až deset procent dětí podle různých
odhadů nedokončí ani učiliště, tudíž potřebujeme opatření pro to, abychom tuto
neúspěšnost redukovali. Z těch žáků pak nejsou lidé, kteří mají na trhu
práce velkou perspektivu.
Potřebujeme investovat
do vzdělávání učitelů, do reforem, do předškolního vzdělávání, aby bylo pro
rodiče dostupné od tří let dítěte.
A teď dodám jednu věc.
Nemusí to být všechno peníze států a peníze ministerstva školství. Tam chybí i
peníze od obcí a krajů. A myslím si, že by stát měl využívat své nástroje, aby
motivoval kraje k investování do středního školství a obce
k investování do školek. Není to jenom o státním rozpočtu, ale i o těch
dalších rozpočtech. Vláda nedělá dost, aby peníze „pákovala“ a dostala z těch
obcí a krajů.
Poslechněte si
celý rozhovor s Danielem Prokopem v audiu.
0 komentářů:
Okomentovat