Klára Poddaná: Češi si školství pochvalují výrazně víc než Němci

Lidé hodnotí kvalitu vzdělávacího systému v Česku lépe než loni. Přes třetinu dotázaných ji označilo jako dobrou, což je více než v Německu či Polsku. Z dat také vyplývá, že kvalitu vzdělávání hodnotí lépe lidé s vyšším vzděláním.

 

Zdroj: Seznam Zprávy 4. 11. 2024

 

Data výzkumu společnosti Ipsos, která mají Seznam Zprávy exkluzivně k dispozici, ukazují, že Češi hodnotí kvalitu vzdělávání lépe než minulý rok. „Situaci takto v detailu sledujeme od loňského roku, od té doby pozorujeme mírné zlepšení,“ říká manažerka komunikace Ipsos Markéta Kneblíková.

 

37 procent lidí letos ve výzkumu označilo kvalitu českého vzdělávání jako dobrou. Naopak 23 procent ji považuje za špatnou. Zatímco loni ji vnímalo jako dobrou pouze 31 procent lidí a jako špatnou 32 procent.

 

Výzkum probíhal online na přelomu září a října. Odpovídalo v něm 766 respondentů.

„Mnoho lidí je spokojených se školským systémem, protože si myslí, že je stejný jako za nich, a to je dle nich dobře. Neuvědomují si, že se od té doby technologie i společnost změnily,“ říká ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia Radko Sáblík.

 

Česko svými čísly předběhlo například Německo, Polsko nebo Maďarsko, kde lidé hodnotí kvalitu vzdělávání o poznání hůře. V Německu a Polsku vnímá špatnou kvalitu vzdělávacího systému zhruba 40 procent populace, v Maďarsku až 65 procent. Češi nad nimi tak se svými 23 procenty výrazně „vítězí“.

 

Proč vyznívá hodnocení Čechů v porovnání s ostatními zeměmi pozitivně, přibližuje Karel Gargulák, analytik PAQ Research. „Obecný pohled české společnosti na velkou část institucí je poměrně optimistický. Myslím si, že je to signifikantní i ve vztahu k těm jiným zemím, ve kterých jsou pohledy na různé věci nebo kvalitu veřejných služeb více negativní,“ vysvětluje.

 

Problémům se vzděláváním ale čelí řada zemí. „Systémy jsou všude málo pružné a konzervativní, některé jdou dokonce formou zákazů mobilů či umělé inteligence,“ doplňuje ředitel Sáblík, který se jako jeden z expertů podílel na národní Strategii vzdělávání 2030+.

 

Česko si stojí lépe také ve srovnání s dalšími, nejen okolními státy. „Mezinárodní výzkum Ipsos zjišťoval vnímání kvality vzdělávacího systému v dalších 30 zemích světa. V porovnání s globálním průměrem vnímají Češi náš vzdělávací systém lépe,“ dodává Kneblíková.

 

Výzkumná data mimo jiné odhalují rozdílné vnímání kvality českého vzdělávacího systému mladších a starších lidí, nebo lidí s vyšším a nižším vzděláním. Výzkum ukazuje i na problémy tuzemského vzdělávání, jako jsou zastaralé učební osnovy nebo nedostatečné financování.

 

 

Kvalita je na každé škole jiná

 

Více než třetina respondentů vnímá kvalitu vzdělávání jako dobrou. Dalo by se tedy předpokládat, že je vzdělávací systém v Česku kvalitní, na každé škole je tomu ale jinak.

 

Problémem vzdělávacího systému je podle odborníků jeho chybějící správa, která by systémově řešila kvalitu vzdělávání a její růst. „Čeští ředitelé škol mají tu největší autonomii na světě, což je dobře pro školy, které chtějí být inovativní. Ale vliv Ministerstva školství a zřizovatele, tedy obce, na to, jak se učí na konkrétní škole, je téměř nulový,“ říká Sáblík.

 

„Nemáme žádnou správu vzdělávacího systému za všechny školy v nějakém regionu či městě. Máme jenom ty školy individuálně, každou za sebe,“ doplňuje Gargulák. Lidé proto mohou mít s kvalitou vzdělávání v Česku rozdílné zkušenosti.

 

Významné jsou rozdíly v hodnocení kvality vzdělávacího systému podle úrovně dosaženého vzdělání. „Lidé, kteří sami dosáhli středoškolského či vysokoškolského vzdělání, hodnotí systém lépe než ti s nižším vzděláním,“ podotýká Kneblíková.

 

Téměř 42 procent lidí s vyšším vzděláním hodnotí kvalitu českého vzdělávání jako dobrou. Zatímco u lidí s nižším vzděláním ji hodnotí jako dobrou jen 32 procent, tedy o deset procent méně.

 

Důvodem může být podle analytičky společnosti EDUin Lucie Slejškové velký vliv sociálního statutu na české vzdělávání. „Lidé s vyšším vzděláním ho požadují i pro své děti a usilují o kvalitnější školy. Mají tedy ve výsledku lepší zkušenosti se vzdělávacím systémem, zatímco lidé s nižším sociálním statutem mají opačnou zkušenost,“ míní Slejšková.

 

 

Starší mají kritičtější pohled

 

Z výzkumu také vyplývá, že lidé ve věku 18–44 let vnímají kvalitu podobně. Ať už si o ní myslí, že je dobrá, špatná, či ani jedno, ve výsledných odpovědích se shodují. Kdo se naopak od sesbíraných dat odlišuje, je populace ve věku 45–54 let. Ta hodnotí kvalitu vzdělávání vůbec nejlépe, 43 procent ji hodnotí jako dobrou.

 

Naopak nejvíce kritičtí jsou lidé v nejstarší dotazované věkové kategorii 55–65 let. Pozitivně kvalitu vzdělávacího systému totiž hodnotí pouze 30 procent z nich, zatímco za špatnou ji označilo 27 procent, tedy nejvíce ze všech dotazovaných věkových kategorií.

 

„Starší lidé mohou podléhat mediálnímu klišé, že je mladá generace hloupější, drzá, že toho umí daleko méně než oni. Přitom mladá generace je jen jiná, mluví jinou řečí. Zároveň umí mnohé, co vůbec předchozí generace neuměly,“ vysvětluje Sáblík.

 

 

„Za nás bylo líp“

 

Další zajímavé srovnání přináší pohled starších lidí na aktuální kvalitu českého vzdělávání. Téměř polovina lidí ve věku 55–65 let si myslí, že je nynější vzdělávací systém horší než v době, kdy sami chodili do školy. Naopak mladší dotazovaní se přiklání k tomu, že je kvalita lepší než dříve.

 

„Lidé z nejstarší věkové skupiny mají tendenci hodnotit vzdělávací systém hůř než mladší lidé. Až polovina z nich zmiňuje, že kvalita vzdělávacího systému je horší než v době, kdy oni sami chodili do školy,“ vysvětluje Kneblíková. „Zároveň však poměrně empaticky dodávají, že vyrůstat v dnešní době je pro dnešní děti náročnější, než když oni sami byli mladí,“ dodává.

 

Nespokojenost starších lidí s nynějším vzdělávacím systémem může způsobovat generační změna v očekávání rodičů. Jejich nároky se totiž mění podle toho, jak jsou nastaveny hodnotové orientace jednotlivých generací. „V původních generacích byl kladen důraz na výkon, výsledky a zároveň technickou vybavenost škol. Zatímco dnešní generace rodičů vnímá spíše důležitost vztahů, kultury, samotné instituce a budování bezpečného prostředí,“ přibližuje Gargulák.

 

„Obecně jsou ale starší lidé ve vztahu k věcem, se kterými už nemají přímý kontakt, ale jen zprostředkovanou zkušenost, skeptičtější,“ dodává.

 

 

V porovnání jsme na tom stále lépe

 

V globálním srovnání je na tom Česko stále dobře. Téměř třetina Čechů si myslí, že je nynější kvalita vzdělávání lepší než v době, kdy chodili do školy. Zatímco v Maďarsku si to myslí pouze 13 procent populace.

 

Právě v Maďarsku, ale i v Polsku a Německu, převládá názor, že aktuální kvalita vzdělávacího systému je horší, než byla dříve. Zhruba 55 procent Poláků a Němců vnímá kvalitu jako horší. V Maďarsku je to dokonce 72 procent. V Česku „pouze“ 36 procent.

 

 

Zastaralé osnovy jako největší problém?

 

I přes vesměs pozitivní hodnocení kvality vzdělávání, čelí český systém výzvám a problémům, které jeho rozvoj brzdí. Česká populace vnímá jako největší výzvu zastaralé učební osnovy (42 %), nedostatečné financování (27 %) a přeplněné třídy (25 %).

 

„Podle české veřejnosti jsou největší výzvou zastaralé učební osnovy. Na to upozorňuje zejména nejmladší generace, tedy lidé ve věku 18–24 let,“ říká Kneblíková. „Problém plných tříd výrazněji rezonoval loni, což mohlo souviset také s nárůstem nově příchozích dětí v důsledku války na Ukrajině,“ dodává.

 

Dalšími výzvami vzdělávání jsou podle Čechů také nedostatečná odborná příprava učitelů, nedostatečné využívání technologií a nerovný přístup ke vzdělání, které se v odpovědích lidí pohybovaly okolo 20 procent.

 

Podle Garguláka odpovědi v podstatě kopírují to, co se říká v odborném i veřejném prostoru. Reálné výzvy vzdělávacího systému vidí odborníci jinak.

 

„V současnosti je nejpalčivější otázka kapacit. Nejsou místa v mateřských školách a chybí místa na středních školách. Dalším obrovským problémem je nerovný přístup ke vzdělávání, tedy nevyrovnaná úroveň kvality vzdělávání v krajích, špatná dostupnost kvalitního vzdělávání v některých regionech a někde vysoké množství nekvalifikovaných,“ dodává Slejšková.

 

Pokusy o zlepšení vzdělávacího systému a řešení jeho výzev v Česku jsou. Například Strategie vzdělávání 2030+, jejímž cílem je právě modernizace českého vzdělávacího systému. „K dílčím zlepšením dochází, ale u řady problémů vcelku pomalu. V poslední době se například podařilo reformovat podobu jednotné přijímací zkoušky, na kterou jsme čekali mnoho let, a jde o jednoznačný posun k lepšímu,“ uzavírá Slejšková.