Volby do Poslanecké sněmovny se neúprosně blíží. Mezi hlavními tématy, která před nimi hýbou společností, je i vzdělávání – od rušení inkluze přes reformu přijímacího řízení až po chronický nedostatek peněz ve školství. Nejen nad tím se v posledním EDUcastu zamýšlel ekonom Daniel Münich z think-tanku IDEA při CERGE-EI. Jak hodnotí předvolební kampaně stran a co podle něj čeká české vzdělávání?
Zdroj: EDUin
26. 9. 2025
Přestože
školství patří mezi často zmiňované priority politických stran, skutečná debata
o jejich programových návrzích se většinou ztrácí v mediálním šumu.
„V debatách téměř absentuje důležitá materiální podstata – co strany slibují,
neslibují a proč. Místo toho se točí kolem různých afér
a zbytečností,“ kritizuje ekonom Daniel Münich. Za problematické považuje
i to, že hlavní politické strany představily svůj program až krátce před
samotnými volbami, což neumožňuje řádnou debatu o efektivitě navrhovaných
opatření. To limituje voliče v možnosti rozhodovat se na základě faktů,
nikoli zkreslených informací a prázdných slibů.
Návrhy na
rušení inkluze, které se v některých programech objevují, podle něj
neobstojí; právě inkluze totiž přibližuje české školství ke standardům
vyspělého Západu. K naplňování vzdělávacích cílů je podle Münicha nutné
zapojení odborníků a dlouhodobé reformy, k nimž se politické strany
zatím dostatečně nemají.
Nejpalčivěji
však potřebuje reformu zejména systém přijímacích zkoušek na střední školy.
Současná podoba, kdy se na oblíbené obory – především gymnázia – hlásí násobně
více uchazečů, vede k nezdravému stresu, přetlaku a přílišnému
zaměření na bodový zisk v testech. „Předsunutí přijímaček před podávání
přihlášek by umožnilo, aby všichni žáci skládali zkoušky a výsledky by pak
sloužily k rozhodování, kam se přihlásí. To by zmírnilo nervozitu
z jednorázového rozhodujícího výkonu,“ říká ekonom. Inspiraci podle něj můžeme
hledat i v zahraničí, kde se uplatňuje například losování či
sofistikovanější algoritmy, které by přinesly transparentnější
a spravedlivější rozdělení míst. Zároveň upozorňuje, že hlubší změna
přijímacího procesu musí být provázána s reformou oborové struktury
středního školství a větší podporou pro méně úspěšné žáky, kteří dnes
zůstávají na okraji zájmu systému.
Školský
rozpočet jako věčný horký brambor
Vláda představila návrh státního rozpočtu na příští rok, který pro kapitolu
školství počítá s částkou 276,5 miliardy korun, což je oproti letošku
pokles o zhruba 14 miliard. Münich poukazuje na to, že rozpočtová debata
se sice každoročně opakuje, ale její podstata se příliš nemění. Školství se
deklaruje jako priorita, realita rozpočtu však přináší spíše zklamání
a nejistotu ohledně financování klíčových reforem či podpůrných opatření.
Nově bude od ledna financování nepedagogických pracovníků přecházet na zřizovatele, což vytváří další tlak na rozpočty obcí a krajů. „V podobě, v jaké je rozpočet navržen, by mohlo být dostatek peněz na navýšení platů učitelů, aby se udrželo tempo růstu mezd v ekonomice,“ hodnotí ekonom opatrně. Zůstává však otázka, jak financovat podpůrné pozice, jako jsou školní psychologové nebo speciální pedagogové: „Nikde není řečeno, že ty peníze se budou muset zaplatit z balíku, který schválí Sněmovna. Nikdo neví, z čeho se tato opatření budou platit,“ upozorňuje.
Kde však tyto prostředky vzít? Podle ekonoma nemá ministerstvo školství možnost ušetřit desítky miliard v krátkodobém horizontu. Dominantní část rozpočtu tvoří platy pedagogických a nepedagogických pracovníků. Dlouhodobých úspor by bylo možné dosáhnout pouze revizí struktury a spojováním malých škol, což by však vyžadovalo koordinaci celé vlády a několik volebních období. Münich také poukazuje na pokračující pokles relativních platů učitelů, který může vést k dalšímu snížení atraktivity učitelské profese a dlouhodobému dopadu na kvalitu vzdělávání.
Jenže politická
vůle prioritizovat školství zůstává omezená, především kvůli neochotě navyšovat
daně, což je v přímém rozporu s potřebou financovat veřejné služby na
evropské úrovni. Bez zásadního posunu v přístupu k financování
a řízení školství se bude Česká republika i nadále potýkat
s dlouhodobými důsledky podfinancování, jež se plně projeví až
v příštích generacích. „Kvalitní vzdělání má zásadní dopad nejen na
ekonomiku, ale také na občanské postoje a možná i na udržitelnost
demokracie,“ uzavírá expert.
Poslechněte si celý díl EDUcastu s Danielem
Münichem o volbách a rozpočtu.
0 komentářů:
Okomentovat