Zuzana Růžičková: Podivný konkurz na ředitele školy. Jak kauza Hnojník nasvítila systémové chyby v našem školství

V kauze školy v Hnojníku známé hlasitým dětským protestem před ředitelnou, byly zveřejněny nahrávky, jež dokazují nátlak na vítěze konkurzu. Kauza však hlavně ukazuje v koncentrované podobě hned několik chyb v systému ředitelských konkurzů u nás.

 

Zdroj: Médium.Seznam.cz 20. 1. 2026

O co v kauze Hnojník jde

Než s tím ale začnu, nejdřív vám stručně připomenu, o co v kauze (o které jsem psala už na začátku prosince) šlo. V konkurzu na ředitele základní školy v Hnojníku vyhrál mladý učitel přírodních věd Gallus. I přes jeho vítězství a přes ubezpečování starostky Hnojníku, že instaluje do pozice ředitele právě vítěze konkurzu, byl ale kupodivu do čela školy dosazen druhý v pořadí, a to Pavel Olšovský. Jak se později ukázalo, šlo o favorita paní starostky, kterého sama aktivně podporovala ve volbách před pár lety. (Zápis ze školské rady se slibem ředitelky obce, že jmenuje do čela školy vítěze konkurzu, jsem uveřejnila ve svém minulém textu o kauze Hnojník.)

Situace ve škole se ovšem zhoršovala a vše se dostalo do hledáčku médií. Ze školy odešlo mnoho učitelů, provalil se průběh konkurzu, kde byl instalován někdo jiný, než vítěz a děti tu uspořádaly před ředitelnou hlasitý protest. Zde bohužel došlo i na kopání do dveří ředitelny a volala se policie. Bouřili se však také rodiče dětí, kteří kvůli špatné situaci ve škole sepsali otevřený dopis a podepisovali petici. U rozsvěcení vánočního stromku pak chtěli situaci i okomentovat do mikrofonu, což jim ovšem bylo znemožněno a aparatura vypnuta.

V těchto dnech se pak kauzou Hnojník poměrně podrobně věnoval pořad Ve stínu, kde byly uveřejněny skryté nahrávky mobilním telefonem učitele Galluse, a to ze schůzky jeho coby vítěze konkurzu, starostky, místostarosty, právníka a ředitele školy. Na nahrávce je přitom slyšet, jak je na něj činěn nátlak, aby odstoupil a vzal místo zástupce. Nátlak bych se za sebe nebála nazvat slovem skandální.

Chyby v systému

 

Kauza školy v Hnojníku tak ukázala ve velmi koncentrované podobě hned několik zásadních chyb v našem vzdělávacím systému. Jednak v samotném konkurzním řízení na ředitele škol, dále nasvítila velkou roztříštěnost škol a s tím spojenou možnou nekompetentnost zřizovatelů škol u nás a třetí věcí je možná (a také bůhví jak častá) politizace celého procesu ředitelských konkurzů v ČR.

Vezmu to tedy teď jedno po druhém a co půjde, budu dokladovat na číslech. Statistika sice nuda je, má však skvělé údaje, a pokud si data poskládáme pěkně vedle sebe, chyby v systému se nám ukáží pěkně v celé nahotě.

Konkurzy na ředitele. O těch už máme dat celkem hodně. Jednak je sbírá Česká školní inspekce (a já se budu držet zprávy z roku 2025, která se zaobírá konkurzními řízeními od září 2023 do konce roku 2024) a pak také před nedávnem vyšla studie PAQ Research a společnosti Učitel naživo s názvem (De)motivace učitelů stát se řediteli.

 

 

Na jeden konkurz jen něco málo přes dva uchazeče

 

Z dat vychází, že v průměru se u nás hlásí na jeden konkurz jen 2,3 uchazeče. Do 44 % konkurzů byl přihlášen dokonce jen jeden uchazeč a do 25 % uchazeči dva. Vedle toho se ukázala další nemilá věc, a to, že vítěz konkurzu v České republice rozhodně nemá vyhráno, a to zhruba v 8 případech ze sta.

 

Při jmenování ředitelů se zřizovatel totiž rozhodnutím komise nemusí řídit. A tak zatímco v 92 % konkurzů byla sice do funkce ustanovena osoba, kterou komise označila jako nejvhodnější, v 5 % případů byl ale ředitelem jmenován uchazeč z jiného než prvního místa a v 0,4 % případů byl dokonce ředitelem jmenován člověk, který byl označen komisí jako nevhodný. (Zbytek do 100 % tvoří konkurzy, z nichž nebyl ředitelem jmenován ani jeden z uchazečů.)

 

 

Účastníkům konkurzu vadí netransparentnost při výběru

 

Že za malým počtem zájemců o ředitelské křeslo a tudíž i za větším nebezpečím výběru nekvalitního uchazeče stojí roztříštěnost školské soustavy a obavy z nekompetentních zásahů do škol, můžeme vidět na dalších číslech. Podle zmíněné studie PAQ Research se totiž mnozí uchazeči o místo ředitele bojí hned několika věcí spojených se zřizovatelem školy. Jednak 35 % učitelů vadí, že o řediteli nerozhodují v konečném důsledku odborníci, ale politici (zde měla v Hnojníku konečné slovo sama starostka), dále se 28 % z nich bojí netransparentnosti při výběru a 22 % se bojí spolupráce se zřizovatelem a také nevěří v jeho podporu.

 

Dva ze tří zřizovatelů nemají potřebnou odbornost

 

V ČR dále podle dat PAQ Research 90 % zřizovatelů zřizuje jen jednu školu. Co to znamená? Že takový zřizovatel má minimální možnost porovnání, malou zkušenost a je tu velká možnost pochybení. České základní školy řídí 2635 obcí – zřizovatelů. Na jednoho zřizovatele přitom u nás vychází v průměru 1,4 školy, zatímco ale v Nizozemsku 5,5 a v Estonsku 6,8 školy. Rozdrobenost našeho školského systému přitom plyne hlavně z abnormálně vysokého množství obcí. Dvě třetiny zřizovatelů tak nemají vzhledem k velikosti potřebnou odbornost a dostatečné kapacity. Výsledkem pak může být cinkání klíči, petice anebo dokonce zastrašování vítěze konkurzu.

 

Úspěšné země podle PAQ Research zajišťují kvalitu všech škol v regionu profesionalizací jejich správy do větších celků. To se u nás pomalu chystá také, protože už 3 týdny platí novela, která hovoří o možné existenci samostatných škol až od 180 dětí. Výjimku ale mají školy, které jsou v obci samy. Vzhledem k možnému slučování obcí by se však mohlo stát, že i takové školy budou slučovány též. Za mne je to celkem správně. Myslím, že obdobným excesům jako v Hnojníku to nezabrání úplně, ale aspoň je trochu omezí.

 

 

Když rozhoduje loajalita a stranická knížka

 

A ještě zmínka k politizaci konkurzů. V Hnojníku je to podle mého názoru očividné. Jinde to, samozřejmě, může být úplně jinak, ale asi se nebudeme tvářit, že neexistuje jiná škola, kde si politici z vedení obce v konkurzech neprosazují své koně. Kolik takových zpolitizovaných konkurzů v ČR je, se můžeme jen domnívat. Podívat se však lze například na Tabulku 4 ze zmíněné zprávy ČŠI, která hovoří o hodnocení atmosféry při konkurzech.

 

Například 6,3 % účastníků konkurzu na ředitele ZŠ vidělo snahu části komise preferovat jednoho uchazeče a třeba 3 % uchazečů o místo ředitele na SŠ označuje konkurz jako formální s tím, že byl podle nich znám vítěz dopředu. Čím se však jedná o větší obec nebo město, tím je očí víc a víc lidí do konkurzu vidí. Na malé obci se tak podle mne dělá taková rošáda jako v Hnojníku daleko snáz, než když školu spravuje svazek obcí nebo velké město.

  

Co by se mělo změnit?

 

Co zásadního by se tedy mělo v konkurzech změnit? Jednoznačně by se podle mne měli politici zasadit o změnu pravidel s tím, že vítěz ředitelského konkurzu bude vždy instalován do ředitelského křesla. A tudíž, že poslední slovo bude mít konkurzní komise, ve které sedí kromě zástupce zřizovatele hlavně odborníci a také lidé z dotčené školy. Je mi jasné, že starostové budou mít s takovou změnou asi problém, ale případy podobné kauze Hnojník by aspoň část z nich mohlo přesvědčit.

 

O posun by se mohlo postarat také slučování obcí a potažmo škol po vzoru ze zahraničí, kdy by jeden větší zřizovatel měl pod sebou vícero velkých škol, měl by tedy jednak více zkušeností, odborníků a vytvořil by se tak tlak na větší profesionalizaci v jejich řízení. S tímto opatřením by se tak mohlo aspoň trochu odbourat i zpolitizování takové funkce tam, kde k tomu mají blízko a kde také na podobné tendence není tolik vidět.

 

I když nastávají očividně chvíle, kdy i v malém Hnojníku někdo nevydrží a začne třeba cinkat klíči a psát petice.