Jan Křovák: Školné nebude. Ve hře je zápisné či zpoplatnění neúspěšného studia

Vysoké školy opakovaně upozorňují na své podfinancování a na posledním zasedání České konference rektorů (ČKR) otevřely téma, jak diverzifikovat finanční zdroje, včetně možného zapojení studentů. Předseda ČKR a rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Milan Pospíšil a rektor Vysokého učení technického v Brně a místopředseda ČKR pro ekonomické a sociální záležitosti Ladislav Janíček pro Echo24 popsali, že školné jako takové není ve hře, debata o takzvaném zápisném je na úplném začátku. Další variantou je určitá forma zpoplatnění neúspěšného studia, respektive druhá a další studia. Vysvětlili motivaci, která k této debatě vedla.

Zdroj: Echo24.cz 18. 3. 2026

 

Šéf ČKR Pospíšil pro Echo24 řekl, že školné v tuto chvíli není na stole. „To by byla záležitost na více generací. Musel by na to být především nastavený zaměstnavatelský sektor, protože když někdo investuje do školného, tak musí mít jistotu, že najde relevantně ohodnocené zaměstnání, které mu vložené prostředky vrátí. Stejně by se musel nastavit funkční a dobře nastavený systém studentských půjček, aby měli šanci vysokou školu studovat všichni, kdo mají talent a píli, bez ohledu na jejich ekonomické zázemí,“ řekl Pospíšil.

 

Zápisné by ale podle něj mohlo účinně přispět k tomu, aby se snížila neúspěšnost studia. „Respektive aby i studenti na sebe vzali větší zodpovědnost při plánování studia, aby ho úspěšně dokončovali. Finanční prostředky ze zápisného by mohly posílit stipendijní fondy a studentům by se vracely formou motivačního stipendia za dobré výsledky a včasné plnění studijních povinností. Nebyla by to možná cesta, jak studium zefektivnit?“ pokládá si Pospíšil otázku s tím, že by se muselo napočítat, zda by se zápisné platilo opakovaně za semestr, nebo jednorázově. „Důležité, aby se tímto nenastavila nějaká jiná bariéra pro talentované studenty, kteří nemají tak silné ekonomické zázemí. O všem se dá diskutovat, jsme stále na úplném začátku“ dodal Pospíšil.

 

Rektor VUT v Brně a místopředseda ČKR Janíček Echu řekl, že diskuse na téma školné i zápisné se stále vrací. „O zápisném se jednalo někdy v roce 2010 v souvislosti s úspornými balíčky. Například v Rakousku mají nyní zavedené jednotné školné asi 600 eur a začínali za bouřlivých reakcí někdy kolem roku 2009 na 300 eur. Ve vztahu k výši příspěvku, který dnes poskytuje v ČR stát při koeficientu 1,00, tedy cca 50 000 korun, je 600 eur (cca 15 000 korun), spíše symbolická spoluúčast. Jakkoliv je debata legitimní, bez doprovodného systému finanční podpory, například studentských půjček, není vlastně možné zápisné a již vůbec ne školné zavést,“ uvedl Janíček s tím, že financování vysokých škol v ČR zaostává za evropskými zeměmi, se kterými se chceme srovnávat, zejména Německem či Rakouskem, do jejichž kulturního okruhu spadáme. „I proto jsme téma různých variant financování vysokoškolských studií zvedli. Rozhodně však nejde o to, že něco takového bude,“ dodal Janíček.

 

Pospíšil poukázal na to, že podle statistik máme v Česku zhruba 270 nebo 280 tisíc studentů na veřejných a státních školách, dalších zhruba 30 tisíc studujících je zapsáno na soukromých vysokých školách. Podle Janíčka jsou tam zahrnuti zahraniční studenti studující programy v českém jazyce. Nejsou tam naopak zahraniční studenti studující v cizím jazyce jako samoplátci.

 

„Nicméně i kdyby bylo zápisné 1 000 korun za semestr, tak s 270 tisíci studenty se bavíme o 2x270 milionech za akademický rok. Rozpočet vysokých škol je v desítkách miliard, takže by opravdu šlo o peníze primárně ve prospěch spíše stipendijních fondů určených na podporu studentů, ale i to by rozpočtu vysokých škol ulevilo,“ uvedl Pospíšil s tím, že by skutečně mělo jít spíše o nástroj určitého zefektivnění univerzit než sanování jejich rozpočtů. „Kdyby se totiž měly zvýšit mzdové tarify na univerzitách o deset procent, tak se musíme bavit nejméně o dvou miliardách,“ poukázal rektor VŠCHT v Praze.

 

I v případě zápisného se univerzity stále pohybují na úrovni zcela nezávazných obecných diskuzí. „Je nutno pečlivě zvažovat výhody a nevýhody různých přístupů. Jednou variantou může být plošně stanovená pevná částka za semestr nebo akademický rok, i tady je třeba dávat pozor, neboť pět tisíc je pro někoho běžný výdaj, pro sociálně slabší rodinu může jít o hodně peněz. Jinou variantou je na jít z druhé strany, nějakým způsobem zpoplatnit neúspěšná studia, vybírat menší poplatky za opakované zkoušky nebo nesplněné studijní povinnosti,“ míní Pospíšil.

 

Podle rektora Janíčka je další možností zpoplatnit druhá a další studia. „Musíme ale zároveň studentům vytvořit dobré podmínky ke studiu. Je škoda přijít o každého studenta, který má motivaci studovat, ale neprojde jen proto, že v technických a přírodovědných oborech je třeba obětí toho, že na střední škole třeba nedostal dobré základy matematiky a fyziky. My chceme věnovat úsilí a finanční prostředky pro to, abychom těmto studentům vytvořili podmínky pro vyrovnání této znalostní úrovně poskytováním konzultací a mimořádného dovzdělávání,“ řekl Janíček s tím, že každého studenta chtějí univerzity připravit tak, aby studium zvládl a nevzdával ho, pokud opravdu chce a má o obor zájem.

 

„U nás zvažujeme i například rozvolnit první ročník nebo například nemít matematiku první čtyři semestry, ale rozpustit ji i do dalších ročníků a přimknout její jednotlivé kapitoly až k předmětům, které příslušný kalkul využívají. Ale i tohle sebou nese nějaké náklady,“ poukázal Janíček.

 

Rektor Pospíšil dále řekl, že klíčové je dívat se jak na statistiky studijní neúspěšnosti zápisu na danou fakultu, kam se student přihlásil a pak studium ukončil, tak analyzovat i celkovou neúspěšnost v rámci celé vysokoškolské oblasti. „U nás na VŠCHT máme například jednu z největších zapsaných neúspěšností, bakaláři zhruba 52 procent, ale tu celkovou máme jen 8 procent. To znamená, že se studenti netrefili správně do oboru svého studia, chemie a matematika jim prostě nesedly, nevěděli úplně, do čeho jdou, ale dostudovali bez problémů někde jinde. Často pak vybaveni základy chemie a biologie úspěšně studují na lékařských fakultách,“ vysvětlil Pospíšil.

 

Ladislav Janíček k tomu dodal, že paušální nebo hrubá neúspěšnost je na VUT v Brně zhruba 40 procent po prvním ročníku, ale faktická, čistá neúspěšnost je jen okolo 17 procent, když se očistí o studenty, kteří se jen zapíší a nikdy nenastoupí, případně o ty, kteří po prvním ročníku odcházejí studovat jinou školu a tak dále. I na tom se podle Pospíšila ukazuje důležitost nastavení systému tak, aby studenti byli motivováni studium dokončit a zvýšila se efektivita studia.

 

Právě toto nastavení by mohlo být i součástí debaty ohledně nového zákona o vysokých školách, jeho příprava v současné době začíná, byť podle Janíčka samotný zákon primárně řešit nebude. Financování by podle Milana Pospíšila mohly spíše více ovlivnit chystané legislativní změny týkající se zajišťování kvality studia, které připravuje Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání ve spolupráci s MŠMT. „Kvalita by měla být exaktněji definovaná a mohla by se následně propsat do modelů financování vysokých škol, jaká část by měla být ta základní a jaká část se má týkat kvality, excelence a konkurenceschopnosti škol,“ uvedl Pospíšil.